náhled|Trubačská četa Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (KVMČM) byla masová mimoškolní organizace na území Protektorátu Čechy a Morava zaměřená na výchovu české mládeže ve věku od 10 do 18 let v intencích nacionálně-socialistických idejí. Podobné organizace existovaly i v dalších evropských státech (Hlinkova mládež na Slovensku, Gioventù Italiana del Littorio v Itálii, Arbeidernes Ungdomsfylking v Norsku a jiné další). Modelem protektorátního Kuratoria se stala organizace Hitlerjugend.
Kuratorium zahájilo svou činnost již 28. května 1942 a koncentrovalo v sobě většinu protektorátních dětských a mládežnických aktivit, např. Dělnickou tělovýchovnou jednotu, Sokol a Orla. Hlavním ideovým cílem Kuratoria byla nejen převýchova, ale také podpora tzv. protektorátního vlastenectví a spolupráce s německou říší. Činnost organizace byla ukončena již v prvních květnových dnech roku 1945 a oficiálně po uzavření vyšetřovacího spisového materiálu 28. srpna 1945.
Předseda Kuratoria Emanuel Moravec na svém útěku spáchal sebevraždu zastřelením, generální referent František Teuner a desítky dalších předních činitelů utekli, jiní z nich tzv. převlékli kabáty nebo se dokonce zapojili do činnosti Revolučních gard, 139 osob stanulo před lidovými soudy, 85 osob bylo vyšetřováno za provinění proti národní cti.
Ministerstvo vnitra evidovalo po válce 1500 osob v zaměstnaneckém poměru a kolem 25 000 neplacených spolupracovníků. Výcvikové tábory kuratorních instruktorů absolvovalo na 4200 Čechů a Češek, z nich jich kolem 900 po válce emigrovalo do zahraničí, jiní se později účastnili protikomunistického odboje, někteří se naopak angažovali v komunistické straně. V kuratorní povinné službě mládeže byla zapojena asi polovina české mládeže, některé zdroje uvádí půl milionu dětí a mladistvých. Minulost v Kuratoriu pronásledovala mnoho jedinců až do konce života.
Vznik Kuratoria Již v roce 1941 soustředil Emanuel Moravec kolem sebe osobnosti, které nejenže práci s mládeží rozuměly, ale také splňovaly současné protektorátní ideologické představy. Jednalo se převážně o někdejší funkcionáře Vlajky: MUDr. Františka Teunera, dále Ing. Eduarda Chalupu, Marii Pechovou, JUDr. Josefa Victorina, Karla Mihalíčka, Jana Málka, Jana Svobodu nebo bratry Jaroslava a Václava Krigarovy. Karel Žalud patřil mezi členy Národně socialistické gardy slovanských aktivistů.Pejčoch, Ivo: Fašismus v českých zemích. Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922–1945, Academia Praha, 2011, str. 404–405 Cestu, kterou se měly nacistické snahy o „převýchovu“ české mládeže ubírat, naznačil Reinhard Heydrich hned po svém nástupu do funkce říšského protektora ve svém projevu ze 4. února 1942.PASÁK, T.: Organizační a správní změny v českém školství v období nacistické okupace. In.: In Memoriam Zdeňka Fialy z pomocných věd historických. Praha 1978, s. 242 Z jeho popudu se také stal vedoucím přípravného výboru Emanuel Moravec a organizační záležitosti svěřil Františku Teunerovi.TEUNER, F.: Nové cesty naší mládeže. In.: Den mládeže 1943. Praha 1943, s. 7 Práce přípravného výboru vyvrcholila dne 28. května 1942, pouhý den po provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, vydáním „vládního nařízení o povinné službě mládeže“,Říšská politika v Čechách a na Moravě, In: České Slovo, 11. 6. 1942 po němž ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec založil organizaci „Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě“. V letech 1943–1945 žilo na území Protektorátu Čechy a Morava zhruba jeden milión dětí a dospívající mládeže ve věku od 10 do 18 let.
Organizační struktura Na základě vládního nařízení č. 187/1942 Sb. o povinné službě mládeže, spolu s dvěma prováděcími nařízeními (č. 188 a 189/1942 Sb.) byl zřízen zvláštní ústřední orgán: Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, jehož organizaci stanovovalo třetí prováděcí nařízení předsedy Kuratoria ze dne 3. srpna 1942. Celá organizace podléhala dohledu Velkoněmecké říše (potažmo říšskému vůdci mládeže NSDAP Baldurovi von Schirach a německým pověřencům v Protektorátě). K vybudování vlastní územněsprávní struktury využilo Kuratorium síť stávajících spolků (zejména sportovních).
Němečtí pověřenci Německé státní ministerstvo v Praze řídilo chod Kuratoria skrze SS-Standartenführera Ing. Ferdinanda Fischera, osobního tajemníka K. H. Franka, jemuž byli podřízeni ostatní poradci. Pravděpodobně prvním Fischerovi podřízeným vedoucím německým poradcem / Deutscher Hauptberater či Chefberater byl Willi Dressler z Hitlerjugend v hodnosti Bannführer, po něm uváděný v této funkci SS-Untersturmführer Erich Schaschek a jako poslední opět Bannführer Hitlerjugend Kurt Hora. Němečtí poradci dohlíželi při pracovních skupinách Kuratoria, při výcvikových táborech a jako placení úředníci v kancelářích ústředí.
Ústřední orgán – Kuratorium Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, pověřené vedením povinné služby mládeže, bylo na základě § 3 vládního nařízení č. 187/1942 prohlášeno ústředním úřadem. Hlavním sídlem Kuratoria se stala na základě nařízení předsedy Kuratoria ze dne 6. srpna 1942 (o výstavbě Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě) Praha. Ústřední úřadovna sídlila na Senovážném náměstí čp. 24 (nyní sídlo České rady dětí a mládeže).
Ústřední orgán se skládal z předsedy, ministra školství a lidové osvěty, Emanuela Moravce (jmenovaného prezidentem), jehož poradcem byl SS-Standartenführer Ing. Ferdinand Fischer, předsednictva a dalších členů. Členy předsednictva povolával předseda. V čele předsednictva stál generální referent František Teuner (jmenovaný předsedou), jehož poradcem byl vedoucí německých poradců. Teuner zajišťoval styk s ústředními úřady a zahraničními organizacemi mládeže.
K provádění úkolů zřídilo Kuratorium pracovní skupiny, přičemž vedoucí těchto skupin byli členy předsednictva.
Ústřední vedení kromě generálního referenta a 11 hlavních pověřenců tvořilo pět pracovních skupin: I. pracovní skupina – pro školení vedoucích mládeže, styk se stranami, korespondenci, finanční záležitosti, smlouvy, subvence, správní záležitosti II. pracovní skupina – pro jednotlivá odvětví sportu, závodní sport a školení III. pracovní skupina – pro duchovní výchovu mládeže – propagandu, kulturu, výchovu vedoucích IV. pracovní skupina – pro sociální záležitosti, zotavovací akce s domovy mládeže a se samostatnou skupinou dívčího referátuŠPRINGL, J.: Protektorátní vzor mladého člověka, in: Soudobé dějiny, roč. XI, č. 1–2 (2004), s. 156 V. pracovní skupina – zvaná „stavební“, zajišťující umisťování české mládeže na brigády a stavební práce na území Protektorátu i jinde
Hlavní pověřenci dohlíželi na oblasti: Prahu (Eduard Chalupa), Podkrkonoší (Karel Michalíček), Ostravu (Viktor Kabeláč), Pojizeří, Polabí, Valašsko, Moravské Slovácko, Haná, Horácko, Třeboňsko, Podbrdsko.
Okresní pověřenci Kuratorium zastřešovalo 11 oblastí osazených jedenácti hlavními pověřenci a pod každou oblast spadalo osmdesát okresů v jehož čele pracoval okresní pověřenec. Okresní pověřenci pořádali jednou měsíčně celodenní (metodická, organizační a ideologická) školení pro okresní cvičitele. Placený okresní pověřenec měl k ruce štáb referentů (tělovýchovný referent, referent pro duchovní výchovu, sociální referent aj.). Na úrovni okresů trvalo budování struktury nejpomaleji – až do konce roku 1943.
Spolky Praktickým prováděním povinné služby pověřilo Kuratorium spolky, které byly zcela nebo částečně činné v oboru výchovy mládeže (obzvláště spolky sportovní, tělovýchovné, turistické, ochotnické, stavovské organizace, kulturní a vlastivědné). Kuratorium pak vedlo rejstřík těchto pověřených spolků a vydávalo o tom osvědčení. Spolky, které Kuratoriem pověřeny nebyly, nesměly sdružovat mládež, která povinné službě podléhala. Spolky, které hodlaly sdružovat mládež a získat pověření k provádění povinné služby mládeže, musely u Kuratoria o pověření požádat a to do 1. září 1942.
Spolky, které nehodlaly v takové práci pokračovat nebo žádost nepodaly, měly do 1. listopadu 1942 svoji činnost ukončit. Lhůta byla nakonec v září prodloužena do 1. dubna 1943.Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942–1945), In: Soudobé dějiny, č. 1–2/2004, Praha 2004, str. 158 Z původních 3277 spolků se jich na práci Kuratoria nakonec podílelo 2260. Tyto vybrané vlastivědné, kulturní, turistické, sportovní a tělovýchovné spolky tvořily nejnižší úroveň organizační struktury.
Oddíly a skupiny Na okresech fungovaly oddíly pro děti od 10 do 14 let a oddíly mládeže od 15 do 18 let. V hodně početných oddílech se děti dělily do skupin po třiceti až osmdesáti členech. Skupiny se mohly dále členit na družstva po deseti až dvaceti.
Nové jednotky mládeže (1944) náhled|Školení prvních 45 instruktorů proběhlo na tzv. vůdcovské škole na zámku ve Slapech ve dnech 11.–18. července 1942 náhled|Zámek Habrovany – v roce 1943 sloužil jako školící výcvikové středisko Kuratoria V první polovině roku 1944 došlo k úpravě organizační struktury. Oblasti a okresy byly ponechány. Novinkou se staly tzv. pospoly. Proto se také začalo říkat organizaci Kuratoria pospolová, tj. kolektivizační.
Nejmenší jednotkou byl roj, sdružující 10 až 15 chlapců. Vedoucí této jednotky nesl označení rojný. Čtyři roje, 40 až 60 chlapců, tvořily družinu, kterou vedl družinář. Čtyři družiny, 160 až 240 chlapců, tvořily oddíl, vedený oddílným. Čtyři oddíly po 600 až 940 chlapcích pak tvořily nejvyšší jednotku – pospol, kterou vedl pospolný. Nad pospolem stála vyšší jednotka – okres, v čele s okresním pověřencem a nad okresem oblast, v níž se sdružovalo sedm až deset okresů, v čele s hlavním pověřencem.
Rojným se v podstatě mohl stát nejschopnější člen roje, ale funkce družinářů, oddílných a pospolných zastávali starší cvičitelé.Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942–1945), In: Soudobé dějiny, č. 1–2/2004, Praha 2004, str. 157–158 Inspirace u Hitlerovy mládeže byla u Kuratoria viditelná. Příslušníci SS i němečtí poradci se také na výstavbě Kuratoria podíleli. Jen postup při výstavbě organizace byl odlišný.
Vzorné roje, pohotovostní oddíly ZZ a dívčí oddíly DPJ Po vyhlášení totální války byli mladší chlapci vyzváni k zakládání Vzorných rojů, které byly dosud doménou chlapců starších a nyní je měli tvořit chlapci ve věku od 13 do 15 let („ve vzorných rojích až dosud pracovali jen starší chlapci, starší většinou 15 let, nyní to bude vysloveně organisace chlapců mladších 15 let”), kteří vzorně navštěvovali a vzorně se chovali ve Službě mládeže a kteří chtěli i nadále zasvětit veškerý volný čas této „Službě”. Činnost vzorných rojů totiž sestávala ze služební dvouhodinky na hřišti nebo v tělocvičně, služební dvouhodinky v rojovně (klubovně) a z vycházkové či výletové části. Jednou z podmínek bylo, že Vzorný roj si musí svou rojovnu najít a využívat ji i k nepovinným schůzkám. Do služby ve Vzorných rojích mohli být povoláni i členové Kroužků Správného kluka.