Irák, plným názvem Irácká republika (, ), je stát na Blízkém východě v oblasti jihozápadní Asie. Na jihu sousedí s Kuvajtem a Saúdskou Arábií, na západě s Jordánskem, na severozápadě se Sýrií, na severu s Tureckem a na východě s Íránem (provincie Kurdistán), na jihovýchodě se nachází Perský záliv. Severovýchod je hornatý, na jihozápadě leží poušť, podnebí je horké aridní nebo horké semiaridní. Irák se dělí na 18 guvernorátů, na ploše 438 000 km² žije 46,8 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Bagdád, mezi další velká města patří Mosul, Basra a Irbíl. Většinu obyvatel (75–80 %) tvoří Arabové a zbytek převážně Kurdové. Úředními jazyky jsou arabština a kurdština. Drtivá většina obyvatel se hlásí k islámu, a to většinou k šíitskému.
V Evropě byl dříve Irák znám jako součást Mezopotámie. Tato oblast byla od 6. tisíciletí př. n. l. domovem několika úspěšných civilizací, např. Akkadské, Sumerské, Novoasyrské, Novobabylonské a Seleukovské říše, vládly jí také dynastie Arsakovců, Sásánovců a Abbásovců. Po ovládnutí muslimskými Araby v polovině 7. století bylo toto území součástí chalífátu za vlády volených chalífů a Umajjovců, ílchanátu, říše Safíovců a Afšárovců a Osmanské říše. Hranice moderního Iráku určila Společnost národů poté, co byla v roce 1920 Osmanská říše rozdělena Sèvreskou smlouvou. Oblast Iráku připadla Spojenému království jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie. V roce 1921 byla ustanovena monarchie a Irácké království získalo nezávislost na Spojeném království v roce 1932. V roce 1958 vznikla Irácká republika, která byla mezi lety 1968 a 2003 ovládána socialistickou stranou Baas, jejímž vůdcem a prezidentem země se v roce 1978 stal Saddám Husajn. Zahraniční politiku i vnitrostátní situaci výrazně ovlivnily irácko-íránská válka a válka v Zálivu. V roce 2003 do Iráku vnikla koalice vedená Spojenými státy a území začala okupovat. O rok později byla kontrola předána dočasné vládě, v roce 2005 byla přijata nová ústava a zvolena nová vláda. Poslední američtí vojáci zemi opustili 18. prosince 2011.
Irák je federální parlamentní republika s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je de facto jednokomorový poslanecký sněm. Jeho politika je však silně zkorumpovaná a situace v zemi je kvůli působení ozbrojených skupin neklidná. Na severovýchodě země existuje de facto autonomní oblast irácký Kurdistán, která je ale ekonomicky závislá na Bagdádu. Podle hrubého domácího produktu je irácká ekonomika 46. největší na světě. Irák má jedny z největších zásob ropy na světě, které dosahují zhruba 115 miliard barelů. Je jedním ze zakládajících členů Organizace spojených národů, Ligy arabských států a Organizace zemí vyvážejících ropu. Má status pozorovatele ve Světové obchodní organizaci, je členem Úmluvy o chemických zbraních, Mezinárodní agentury pro atomovou energii, G77, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
Etymologie Arabský název al-Irakíja se používá od 6. století. Existuje více možností, odkud pochází. Jedním možným vysvětlením je původ z názvu sumerského města Uruk (podle Bible Erech). Dalším možným vysvětlením je původ z arabského slova `araqa, což znamená přibližně „dobře zavlažený“ nebo „úrodný“.
Mezopotámie byla v arabštině nazývána Irácká země neboli „úrodná země“. Ve středověku existovaly dvě oblasti s názvem Irák: první byl ʿIrāq ʿArabī, „arabský Irák“ (zhruba oblast Mezopotámie) a druhý ʿIrāq ʿajamī, „cizí Irák“ (zhruba dnešní severozápadní Írán). Pojem „Arabský Irák“ nezahrnoval oblast dnešního severního Iráku.
Historie
Mezopotámie a arabská nadvláda
náhled|vlevo|11. tabulka z kanonické verze Eposu o Gilgamešovi, nejvýznamnější literární památce Mezopotámie, vyprávějící o potopě První důkazy osídlení území dnešního Iráku pocházejí z doby před asi 150 000 lety a nejstarší známé vesnické osídlení se datuje do 6. tisíciletí př. n. l. Do jižní části Mezopotámie, jak se území mezi řekami Eufrat a Tigris nazývalo, se na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. dostalo první sumerské obyvatelstvo a založilo zde civilizaci, která se tak stala jednou z nejstarších civilizací na světě. Sumerové na počátku 3. tisíciletí př. n. l. vynalezli klínové písmo, které ryli do hliněných tabulek.Klíma 1962, str. 57–58 Mezopotámie byla rozdělena na jižní Babylonii a severní Asýrii,Klíma 1962, str. 7 jejichž dějiny se zpočátku vyvíjely odděleně a později se začaly mísit. Typickým sumerským politickým zřízením byly městské státy, které byly v pozdějších dobách nahrazovány říšemi. První velkou říši s názvem Akkadská říše založil Sargon Akkadský okolo roku 2310 př. n. l., po ní následoval stát 3. dynastie urské. Nejvíce pramenů z mezopotamské doby pochází ze starobabylonského období z doby vlády Chammurapiho, který nechal vydat slavný Chammurapiho zákoník. Mezopotámie byla kvůli své výhodné lokalitě, tak netypicky úrodné v porovnání s okolními územími, často napadána okolními národy. V 17. století př. n. l. se Babylonie zmocnili Chetité a později Kassité, Chaldejci a Peršané, zatímco Asýrii v 7. století př. n. l. ovládli Médové.Oppenheim 2001, str. 126–130
náhled|upright=1.4|Islámská říše a hranice chalífátu během období jeho největšího rozmachu.
V roce 331 př. n. l. dobyl Mezopotámii Alexandr Veliký a ta se po jeho smrti stala součástí Seleukovské říše. Okolo roku 150 př. n. l. se území zmocnili Parthové. Ve 3. století podlehli Parthové Peršanům z dynastie Sásánovců, kteří Babylonii připojili ke své říši.Klíma 1962, str. 22–25Oppenheim 2001, str. 48 Mnohá z mezopotamských měst, mezi něž patřil např. Babylón, Akkad, Ur, Uruk, Lagaš, Nippur, Aššúr, Ninive a Nimrud, jsou v současnosti významnými archeologickými lokalitami. V Mezopotámii kromě Chammurapiho zákoníku vznikly např. Visuté zahrady Semiramidiny, jeden ze sedmi divů světa, Epos o Gilgamešovi a biblická Babylonská věž.
V roce 637 se Mezopotámie zmocnili muslimští Arabové, a tak se Irák, jak tuto zemi nazvali, stal součástí chalífátu. Po většinu doby arabské nadvlády byl Irák centrem chalífátu a Bagdád, který muslimové založili v roce 762, byl nějakou dobu nejspíše největším městem na světě. Vláda chalífů v Iráku nebyla vždy pevná, zemi v 10. století vládli íránští Bújovci a později se stala součástí velké Seldžucké říše.
Mongolská nadvláda a Osmanská říše
náhled|Obléhání Bagdádu V roce 1258 se po obléhání a následném zdevastování Bagdádu, kdy bylo zabito 200 000–1 000 000 obyvatel, zmocnili Iráku Mongolové a ten se tak stal součástí ílchanátu. Za jejich vlády země ekonomicky i kulturně upadala. Po rozpadu ílchanátu v roce 1335 se stala součástí džálajirovského sultanátuTauer 2006, str. 195–200 a o půl století později říše turkického vojevůdce Tamerlána.Tauer 2006, str. 233 V 15. století se vlády nad Irákem ujali Turkmeni a na počátku 16. století Safíovci. V roce 1514 porazil osmanský sultán Selim I. safíovského vládce Ismá‘íla I. v bitvě u Čaldiránu, připojil ke své říši severní Irák a jeho syn pak zbytek území. Irák poté fungoval hlavně jako nárazníkový stát mezi zbytkem Osmanské říše a Íránem, osmanská vláda ale zprvu nebyla pevná a v půlce 18. století se k moci v Iráku dostali mamlúci gruzínského původu, kteří podporovali zahraniční obchod a mimo jiné povolili zřízení pobočky britské Východoindické společnosti v Basře. Spojené království od té doby zvyšovalo svůj vliv v Iráku, což bylo klíčové pro události ve 20. století.
Do půlky 19. století se Osmanům podařilo svrhnout mamlúckou vládu a začali prosazovat přímou kontrolu nad Irákem. Ke konci 19. století začala země v souvislosti s postupným zaváděním paroplavby na Eufratu a Tigridu pěstovat a vyvážet mnohonásobně více obilí než kdy dříve. Kvůli tomu se asi desetinásobně zvýšila plocha obdělávané půdy a lidé z velké míry přestávali žít nomádským způsobem života. Na počátku 20. století se, v souvislosti se vzestupem hnutí Mladoturků, začala v arabských zemích pod osmanskou nadvládou rozvíjet myšlenka arabského nacionalismu, resp. v tomto případě názor, že pro arabské země by bylo nejlepší, kdyby se od Osmanské říše oddělily. Tato myšlenka se konkrétně v případě Iráku zamlouvala Spojenému království, které stále zvyšovalo objem zahraničního obchodu s touto zemí.Sluglett 2003, str. 7–17
Britská nadvláda a Irácké království
náhled|Britská Indická armáda při vstupu do Bagdádu v roce 1917 Na začátku první světové války se Osmanská říše přidala na stranu německého císařství a Spojené království proto zahájilo mezopotamské tažení kvůli obraně svých zájmů v Iráku. Do roku 1918 se Britové zmocnili celého území a po válce jim oblast připadla jako mandátní území pod názvem Britský mandát Mezopotámie. V následujících letech začalo povstání proti britské vládě, které se rozšířilo téměř po celé zemi, a Spojené království proto nabídlo bývalému králi Velké Sýrie Fajsalovi I., aby se stal králem Iráku. Po celostátním referendu se tak v roce 1921 stalo, Irák tím ale nedosáhl úplné nezávislosti. Na naléhání iráckých nacionalistů nakonec Spojené království souhlasilo s vyhlášením nezávislosti Iráckého království, které proběhlo 3. října 1932. I nadále si ale Britové v Iráku zachovali část svého vlivu. Po začátku druhé světové války se k moci v Iráku dostali panarabisté, kteří začali vyjednávat se zeměmi Osy, a proto do země v roce 1941 vnikli Britové a začali zemi opět okupovat; odešli v roce 1947. Irák se v roce 1955 stal součástí Bagdádského paktu.Sluglett 2003, str. 51
Vznik Irácké republiky
V první polovině 20. století pokračovalo rozšiřování plochy obdělávané půdy, která byla navíc přesouvána z vlastnictví státu do vlastnictví soukromého. Získávaly ji ale většinou bohaté rodiny, a zvyšovaly se tak rozdíly mezi chudou a bohatou vrstvou. Na konci 50. let Irák zaznamenal velký hospodářský rozvoj kvůli prudkému nárůstu vývozu ropy.Sluglett 2003, str. 36–41 V roce 1958 proběhl vojenský převrat vedený Abdalem Karim Kásimem, při němž byl 14. července na nádvoří královského paláce zastřelen král Fajsal II. Nová revoluční vláda v čele s Kásimem zrušila monarchii, nastolila republiku, prohlásila islám za státní náboženství, odešla z Bagdádského paktu a politicky se začala sbližovat se Sovětským svazem. Převrat a první kroky nového režimu byly vřele uvítány iráckou veřejností.Sluglett 2003, str. 57–59 V únoru 1963 proběhl další státní převrat v čele s arabskou socialistickou stranou Baas. Po něm se prezidentem stal Abdul Salám Árif, který nechal několik členů Baas uvěznit. V roce 1968 se tato strana ujala moci.Sluglett 2003, str. 124–133 O dva roky později byly částečně vyřešeny dlouhodobé spory s Kurdy žijícími na severu, když vláda uveřejnila manifest uznávající legitimitu kurdské národnosti a rozhodla vymezit autonomní oblast irácký Kurdistán.Sluglett 2003, str. 151 Tento krok se ale nakonec ukázal jako falešný a v roce 1973 vypukly v Kurdistánu otevřené boje, které trvaly jeden rok.Sluglett 2003, str. 193–196 Vláda strany Baas zpočátku nenabyla obliby ani v Iráku, ani mimo něj. Domácí podporu si získala v roce 1972 znárodněním Irácké ropné společnosti (IPC)Sluglett 2003, str. 177–179 a zlepšení zahraničních vztahů bylo zapříčiněno postupným odvracením se od Sovětského svazu a komunismu.
Husajnova vláda
náhled|Íránský voják s plynovou maskou v irácko-íránské válce. Iráčané ve válce používali jedovaté plyny.Sluglett 2003, str. 298