náhled|upright|Perchta z Rožmberka
Bílá paní je v pověstech, případně i pohádkách, nadpřirozená bytost oblečená v bílém a zjevující se na hradech či zámcích jako duch nějaké zemřelé ženy. V Česku je známá pověst o duchu Perchty z Rožmberka, která je od 17. století ztotožňována s bílou paní. Zobrazována je jako tajuplná dáma, často s vysokým kloboukem kuželovitého tvaru, zvaným hennin. Tento duch se v Česku podle pověstí nejvíce zjevoval na sídlech Rožmberk, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Třeboň a Telč.
Ze slovníku
Původ pověsti náhled|Ludwig Löffler: Bílá paní se zjevuje pruskému králi Fridrichovi I. (z rodu Hohenzollernů)
Je pravděpodobné, že se pověst o bílé paní dostala do českých zemí z německého prostředí rodu Hohenzollernů, kde byla zaznamenána již koncem 15. století ve vztahu k hohenzollernským sídlům Bayreuth a Flessenburg. Jihočeský rod Rožmberků, na jehož panstvích je pověst o bílé paní také rozšířena, je od 16. století dynasticky spjat s rodem Hohenzollernů, a to svatbou Viléma z Rožmberka s Žofií v roce 1561 a sňatkem Jáchyma Oldřicha z Jindřichova Hradce s Marií Maximiliánou, rovněž z rodu Hohenzollernů. Právě tyto svazky jsou zřejmě příčinou rozšíření pověsti o bílé paní na jihočeských zámcích.
Podle jedné z verzí pověsti žila hornofranská hraběnka Kunigunde z Orlamünde (Kunhuta) žila na zámku Plassenburg v Horních Francích jako žena hraběte z Orlamünde, který roku 1228 zemřel. Zanechal po sobě vdovu a dvě děti, dvouletou dívku a tříletého chlapce. Plassenburský zámek a jeho panství zakoupil po smrti hraběte Bedřich von Hohenzollern, purkrabí z Norimberka. Hraběnka se zamilovala do jeho syna Albrechta Krásného, ten jí ale odvětil, že by si ji rád vzal, kdyby nebylo dvou párů očí. Myslel tím svého bratra a synovce. Hraběnka si ale jeho slova špatně vyložila a domnívala se, že Bedřichovi vadí její děti z předchozího manželství. Zamilovaná hraběnka tedy syna a dceru zabila. Brzy podlehla svému zoufalství a musí bloudit jako neklidný duch po rodových zámcích Hohenzollernů. Její zjevení vždy oznamuje nějakou katastrofu nebo nedobrou zprávu.
Podobné legendy jsou ovšem rozšířeny po celé Evropě. Vyprávění o ochranných zjeveních různých významných rodů jsou zřejmě velmi stará; písemně jsou zaznamenána už ve 12. století. V Indii existuje pro tyto ochránce rodu, většinou kšatrijského, sanskrtský termín kuladéva(ta) (kula – rod, déva – bůh, polobůh). Bytostí podobnou bílé paní je například francouzská víla Meluzína, pramáť rodu Lusignanů, zjevující se majiteli hradu Lusignan tři dny před jeho smrtí. Smrt příslušníka šlechtického rodu zvěstuje svým naříkavým hlasem také banshee, víla z irských pověstí, která se zjevuje v podobě bledého ducha.
V českých zemích byla pověst o bílé paní poprvé zaznamenána v roce 1577.
Bílé paní v českých zemích náhled|Český Krumlov náhled|Jindřichův Hradec náhled|Rožmberk náhled|Telč náhled|Třeboň Výčet není úplný: Bludov – zjevení bílé paní se pohybuje po chodbách zámku Bludov. Předpokládá se, že se jím spisovatel Franz Grillparzer, který zde pobýval, nechal inspirovat při psaní dramatu Die Ahnfrau. Buchlov – místní bílá paní se prý vždy zjeví v tzv. pokoji strašidel, odkud vychází z černě vymalovaného výklenku. Osud má podobný jako rožmberská kolegyně: je strážkyní hradu a zjevuje se, pokud hrozí nebezpečí. Jde o jednu z bývalých hradních paní, konkrétní jméno ale pověst nezmiňuje. Český Krumlov – bílá paní zvaná Perchta se zjevovala na zámku a v bývalé jezuitské koleji, dnešním hotelu Růže v Horní ulici 153. Na zámku se objevovala před významnými událostmi, jako byla narození, svatby a úmrtí. Šťastné události ohlašovala bílými rukavicemi a klíči u pasu, nešťastné černými rukavicemi. V jezuitské koleji uspávala malého Petra Voka, pokud nezodpovědné chůvy usnuly. Děvičky – jihomoravský hrad má bílé paní hned dvě. Má jít o dcery majitele hradu, které byly za třicetileté války roku 1645 zasypány v tajné chodbě při obléhání generálem Torstensonem. Pověst tvrdí, že chodba končí až v Dolních Věstonicích pod kostelem. Místní obyvatelé prý nevěřili, že zjevení na hradě jsou nadpřirozeného původu, a před druhou světovou válkou se na ně vydali s klacky a řetězy, ale nikoho nenašli. Doksy – zjevení z dokského zámku nosí štěstí, alespoň tomu, kdo je potká, když o půlnoci bílá paní prochází komnatami. Alžběta, jak se za života jmenovala, byla chotí Kristiána z Valdštejna. Tato vyhlášená krasavice se utrápila po smrti své dcery, která se utopila v zahradním jezírku. Doubravice – zde se zjevuje dívka se zrzavými vlasy. Neškodí, jen se občas objevuje. V noci pak chodí v podkroví se zapálenou svící. Doudleby nad Orlicí – pokud má někdo v Doudlebách zemřít, táhne se od židovského kostela bílá paní, případně věch slámy nebo bílý pes. Jindřichův Hradec – pověst o bílé paní, která se váže k jindřichohradeckému zámku, je nejspíše založena na reálné postavě Markéty z Hardeggu, která byla druhou manželkou Jindřicha II. z Hradce. Markéta po smrti manžela roku 1363 vstoupila do kláštera klarisek v Českém Krumlově. Jindřichův Hradec a své potomky pak pravidelně navštěvovala v bílém řádovém rouchu. Zde také zavedla každoroční vaření a rozdávání sladké kaše chudým na Zelený čtvrtek. Tento zvyk byl zámeckými pány dodržován až do 18. století. Karlštejn – ke hradu Karlštejnu se vztahují dvě pověsti o bílých paních. V první figuruje Blanka z Valois, která prý občas schází do podhradí, kde navštěvuje obyvatele a informuje je o blízkých událostech, například o tom, kteří nemocní se uzdraví a kteří zemřou. Lidé se jí proto bojí a raději jí neotevírají. Druhá pověst je obsahově blízká bílým pannám na Týřově, ale základní motiv odpovídá historickým událostem. V 16. století žila na hradě sadistická Kateřina Bechyňová, která zavraždila 14 nešťastníků. Bechyňová byla odsouzena k umoření hladem a dva dny po její smrti zemřel i soudce. Dvanáct dívek, které zahubila, se zjevuje na Karlštejně v podobě bílých paní. Kdysi se je rozhodlo osvobodit dvanáct vojáků. Podmínkou bylo, že po celý rok nesmějí opustit hrad. To však dodržel jen jejich velitel a zbývajících jedenáct nešťastníků bylo nalezeno s uřezanými hlavami.Česká „čachtická“ paní hrad-karlstejn.comBílá paní na Karlštejně druidova.mysteria.cz Libice – podle pověsti byla kněžna Libuše pohřbena na hradě Libice. Zjevovala se prý u řeky Cidliny pod hradem jako bílá paní, proměňovala se ve zlatou kachnu a ztrácela se v rákosí. Loučeň – podle pověsti rozdávala loučeňská bílá paní dětem sladkou kaši. Roku 2010 byla na zámku zavedena nová tradice prohlídek v doprovodu bílé paní.Prohlídky s Bílou paní zamekloucen.cz Pernštejn – zjevením na Pernštejně bývala dcera hradního pána, která pomáhala s obranou hradu střelbou z kuše. Protože však na nepřítele nepřestala střílet ani po sjednání míru, otec ji ve vzteku probodl. Její zjevení ohlašovalo nešťastné události. Údajně ji spatřil i jezuita Jan Drachovský roku 1626. Tato bílá paní se přestala zjevovat okamžikem vymření rodu Pernštejnů. Prácheň – prácheňská bílá paní je jen jednou z řady strašidel, která se zde údajně zjevují, například zlatá sova hlídající poklad nebo duch pana Půty Švihovského. Není ale příliš oblíbená, protože komu se zjevila, ten do roka zemřel. Roštejn – na hradě, který prý na přání hradního pána postavil sám ďábel, se zjevovala Bílá paní rožmberská, tedy Perchta. Rožmberk – na rodovém sídle Rožmberků se Bílá paní Perchta objevovala od 15. století. Zjevení se prý naposledy odehrálo za okupace v nejstarší části hradu, věži Jakobínce, když Němci vyvěšovali vlajku. Zjevení je vyděsilo natolik, že už se o vyvěšení vlajky znovu nepokoušeli. Na hradě dodnes existuje pseudogotický pokoj Bílé paní. Stochov – s rodištěm svatého Václava je spojena řada pověstí a zjevení (Svatováclavský dub, studánka Stračka, ohnivý vůz), jedním z nich je i bílá paní. Pověst další detaily neuvádí; jedinou historicky význačnou ženskou postavou této oblasti je svatá Ludmila, ta ale se zjevením bílé paní spojována nebývá. Svatošské skály (dříve Heilingovy skály) – ve skalách prý bílá paní zavedla pasačku z Tašvic, dnešních Tašovic, do překrásného zámku, kde ji provedla a ukázala jí všechny jeho nádherné síně. Když se pasačka vrátila do vsi, našla tu sice starou rodovou lípu před otcovým domem, ale nikoho známého; ani ji, letitou babičku, nikdo nepoznával. Jen starý pastýř si vzpomněl, že před 60 lety se ztratila místní pasačka. Záhadné zjevení vzalo dívce šedesát let života. Telč – stejně jako na ostatních rožmberských sídlech se i zde zjevovala Bílá paní Perchta. Roku 1645, kdy město obsadili Švédové a přerušili zvyk rozdávání kaše chudým, se bílá paní švédskému veliteli zjevila a vyděsila ho natolik, že zvyk obnovil. Poslední zjevení bylo popsáno roku 1782. V zámku je pověšen portrét Perchty v životní velikosti. Tolštejn – bílou paní se po smrti stala dívka Svanhilda, kterou si hradní pán vzal jen pro peníze. Hilda ale milovala chudého rytíře, a když to pán zjistil, rozhodl se, že ho popraví. To Hilda nemohla připustit, a tak krutého pána a poté i sebe zahubila otráveným vínem. Pověst prý zmiňuje již Balbín. Bílá paní se zjevuje v podobě štíhlé postavy vznášející se na cimbuří; osvobodit ji může jen člověk, který nikdy nezhřešil. Při kulturní akci roku 2008 vítala bílá paní na Tolštejně návštěvníky máváním z hradeb.Archiv tolstejn.cz Točník – bílá paní zde hlídá poklad ukrytý pod hradem. Podle jedné z pověstí byla vysvobozena Kořínkem z Podmokel, který vykonal pouť do Prahy, kde za ni ve Svatovítském chrámu nechal sloužit mši. Traduje se, že se tohoto zjevení při návštěvě roku 1600 bál i Rudolf II. Týřov – týřovská pověst je trochu netypická: hradní poklad hlídá dvanáct bílých panen, které jsou zakleté do rybek v hradní studni nebo na sebe jejich podobu berou. Poklad může získat pouze ten, kdo celý rok prožije na hradě. Ti, kteří se o těžký úkol pokusili, ale nevydrželi, skončili s uřezanou hlavou. Valdek – zříceninu v Brdech spojují s bílou paní hned dvě pověsti. Podle první se jmenuje Lída, zjevuje se za jasných nocí a zahubí každého, kdo se jí postaví do cesty. Hlídá poklad, zlatý stůl s dvanácti zlatými židlemi.Valdek zpravy.ihned.cz Druhá pověst mluví o dívce Zdeňce, dceři pana Zajíce z Valdeka. Ten onemocněl a vyléčit ho dokázal až tajemný cizinec, do nějž se Zdeňka zamilovala a nakonec s ním i utekla. Otec ale zjistil, že milým jeho dcery je kat, svatbu zakázal a krátce nato zemřel. Zdeňku našli zanedlouho mrtvou v lesích pod hřebenem. Od té doby se zjevovala na tomto místě i na hradě ve výklenku, jako mlha, nebo pod hradbami s rakví dítěte či s mrtvým dítětem v rukou. Radí a pomáhá dobrým lidem, zlé trestá. Dívka se prý nepřestala zjevovat, zaznamenán byl i novodobý případ. Zachránit ji může jedině ryšavý kněz z kláštera Svaté Dobrotivé. V zasypané chodbě hradu, která měla tvar písmene S, prý leží poklady, které může najít jen dítě kněze zvláštním způsobem narozené.Bílá paní z Valdeka kpufo.cz Velhartice – bílou paní se po své smrti stala něžná paní Hradecká z Velhartic. Zemřela při porodu a od třetího dne po své smrti se zjevovala mezi jedenáctou a půlnocí u kolébky své dcery Elišky. Když otec poslal Elišku na výchovu do Hradce, zjevovala se bílá paní u zadní gotické branky. V souladu s historickými záznamy má něžná bílá paní nejblíže ke Kateřině, dceři Jana z Velhartic, která se roku 1391 provdala za Jana staršího z Hradce. Velké Losiny – bílá paní se prý zjevovala i zde. Inspirovala spisovatele Franze Grillparzera, který zde pobýval v letech 1812–1813, při psaní dramatu Die Ahnfrau (Pramáti) roku 1816. Olejomalba bílé paní se nachází v Grillparzerově pokoji v druhém patře.
Odkazy
Reference
Literatura
Anglicky GRIMM, Jacob. Deutsche Mythologie (German Mythology). 1835; anglické vydání Grimm's Teutonic Mythology, 1888. Dostupné online v archivu Northvegr, kapitola 32, strany 2–3. Mythology of All Races. Volume 2, Eddic. Great Britain: Marshall Jones Company, 1930, s. 221–222. REGINHEIM. Witte wieven. 2002.
Česky