Staré Hradisko je nejvýznamnější keltské oppidum na Moravě. Nachází se na východním okraji Drahanské vrchoviny, asi jeden kilometr východně od obce Malé Hradisko v okrese Prostějov v Olomouckém kraji, na kopci nad osadou Okluky, zhruba v polovině cesty mezi Prostějovem a Boskovicemi. V minulosti procházela nedaleko oppida historická obchodní cesta Jantarová stezka. Dodnes patrnými mohutnými hradbami opevněná poloha na izolovaném ostrohu mezi dvěma vodními toky (Oklukou a jejím bezejmenným pravobřežním přítokem, tekoucím od Malého Hradiska) měla rozlohu asi 37 hektarů. Pozůstatky oppida jsou chráněny jako kulturní památka. Oblast je volně přístupná a je doplněna naučnou stezkou s informačními panely.
Tato poloha byla vybrána pro svoji blízkost ke zdrojům minerálů, komunikačních linií a také možná vegetaci využité při jeho stavbě.
Historie Již před stavbou oppida se na lokalitě nacházelo výšinné hradiště ze starší doby železné.
Výzkumy Oppidum náleží k nejznámějším a nejdůležitějším keltským lokalitám na Moravě, významným i v širším středoevropském prostoru. Místo je známo již od středověku, a to nálezy jantaru, který se zde vyskytuje v hojné míře. První zmínka o „hoře Kadidlné“ pochází ze zemských desk olomouckého kraje z roku 1519. V kronice olomouckého biskupa Jana Dubravia, předního moravského humanisty, vydané v roce 1552 je zmínka o nálezech myrrhy („v místě, které se nazývá Hradisko“). Lokalita se pod označením („hradisko, kde je nacházena myrrha“) na Komenského mapě Moravy z roku 1627.
Historické zmínky svědčí o bohatých nálezech jantaru, ale postupem času byla věnována pozornost i jiným druhům nálezů, především mincím a kovovým předmětům, počíná se objevovat i odborný zájem o lokalitu. Ten vyústil v amatérské výzkumy boskovických rodáků Františka Lipky a Karla Snětiny před první světovou válkou a ve 20. letech minulého století a tyto výzkumy zase podnítily zájem profesionálních archeologů a nakonec i systematický archeologický výzkum, který v letech 1934–1937 prováděl společně Státní archeologický ústav v Praze pod vedením Jaroslava Böhma a Moravské zemské muzeum v Brně, zastoupené J. Skutilem. Při velkoryse a průkopnicky pojatých výzkumných pracích (badatelé zde realizovali první plošný výzkum v historii československé archeologie) byly odkryty rozsáhlé plochy uvnitř hradeb, bylo prozkoumáno vnější i vnitřní opevnění včetně brány do předhradí; velký důraz byl kladen na perfektní terénní dokumentaci a v neposlední řadě na spolupráci jiných, především přírodovědných disciplín (např. rozbor osteologického a paleobotanického materiálu, pedologický rozbor, analýzy skleněných předmětů a grafitové keramiky, letecké snímkování – to bylo na lokalitě provedeno v českých zemích vůbec poprvé). Výzkum byl přerušen patrně v důsledku pohnutých událostí roku 1938 a následného válečného období a obnoven byl teprve v 60. a 70. letech minulého století, kdy lokalitu – obdobně velkoryse – zkoumali Jiří Meduna a v 80. a 90. letech pak Miloš Čižmář (oba z Archeologického ústavu Československé akademie věd Brno), který na předchozí odkryvy plynule navázal. Zhruba od poloviny prvního desetiletí tohoto století pak nastoupilo využití nedestruktivních metod výzkumu – intenzivní sběry pomocí detektorů kovů především na poli před západním opevněním a počátkem dvacátých let pak metoda dálkového měření LIDAR, které prokázalo rozsáhlé fortifikační prvky navazující na východní předhradí oppida.
Stavební podoba Díky tomu na západním předhradí byla odkryta souvislá plocha větší než jeden hektar (z celé hradbami obehnané plochy o výměře 37,5 hektaru jsou na různých místech prozkoumány celkem dva hektary plochy), což umožnilo získat dostatečné poznatky o formě zástavby, charakteru komunikací a ve spojení s průzkumem fortifikace i o charakteru opevňovacího systému a v neposlední řadě o chronologickém vývoji lokality.
Hradby, jež dosahují celkové délky 2770 metrů, uzavírají plochu o rozloze cca 37,5 hektaru, která byla vnitřním opevněním rozdělena na tři části: rozlehlé západní předhradí s rozlohou 13,5 hektaru, centrální část (tzv. akropoli) s rozlohou 23,5 hektaru a menší východní předhradí, na které navazuje další rozsáhlý fortifikační systém, vytvářející další (dosud blíže nezkoumaný) opevněný prostor. Kromě toho bylo na poli západně od oppida zjištěno osídlení identické s osídlením uvnitř hradeb. Vstup do oppida umožňovaly dvě brány, jedna z východní, druhá z jihozápadní strany (přístup ze západní či severozápadní strany není zcela zřetelný), další brána spojovala západní předhradí s centrální částí.
Areál oppida uzavřený hradbami byl souvisle zastavěn nikoli jednotlivými domy, ale dvorci o rozměrech zhruba 50 × 50 m, které byly obehnány ploty či ohradami a odděleny komunikacemi, z nichž některé byly dlážděny (resp. zpevněny) kameny. Tento způsob zástavby svědčí o plánovité parcelaci plochy. Identická zástavba byla zachycena i na rovinatém terénu vně západního opevnění. Dvorce patrně byly samostatnými hospodářskými jednotkami a obývaly je zřejmě jednotlivé rodiny či rody; uvnitř jejich ohrazení jsou zachyceny jak velké domy postavené na úrovni terénu, tak polozahloubené menší chaty, sloužící zřejmě jako dílny (doloženo je kovářství, lití barevných i drahých kovů, ražba mincí, výroba jantarových korálků, kostěných a skleněných předmětů atd.), odkryta byla řada ohnišť a dokonce i hrnčířské pece, zjištěno bylo i několik cisteren na dešťovou vodu.
Opevnění Opevnění oppida bylo impozantní a v terénu je dosud velmi dobře patrné – v některých místech výškový rozdíl mezi dnem příkopu před hradební zdí a korunou valu činí až 6 metrů. Výzkumem byly zjištěny dvě hlavní stavební fáze hradby – v první byla nad příkopem s bermou vybudována lícní kamenná zeď zpevněná masivními svislými kůly, na něž navazovala armatura z dalších mohutných dřevěných kůlů; prostor mezi touto a zadní zdí, široký asi 4 metry, byl vyplněn hlinitoštěrkovým zásypem, k zadní zdi pak přiléhala rampa. Po určité době trvání byla tato hradba srovnána se zemí a vybudována znovu, širší a posunuta o několik metrů vně. Celková délka opevňovacího systému je více než 2 kilometry a svědčí nejen o umu svých stavitelů, ale i o jejich organizačních schopnostech: při stavbě bylo přemístěno obrovské množství zeminy, na místo dopraven potřebný objem kamene a stavebního dříví (to koneckonců platí i pro stavbu obydlí a dílen) – to vše byly aktivity, které si vyžádaly jistě velké množství pracovních sil, jejichž činnost bylo nutno dobře zorganizovat a zkoordinovat a jež v neposlední řadě bylo nutno zásobovat potravinami.
Nálezy náhled|Dvě zlaté mince a mincovní destička z pálené hlíny z lokality Staré Hradisko z mladší doby železné
V průběhu všech těchto výzkumů vydala lokalita velké množství nálezů, které vypovídají o životě jejích obyvatel a o jejich rozmanité činnosti. Především bylo nalezeno velké množství různé keramiky, železné nástroje a kování nejrůznějšího druhu, zbraně, bronzové a železné šperky, zlomky skleněných perel a náramků, nacházejí se drobné zvířecí plastiky, doklady výroby mincí i množství mincí zlatých i stříbrných, množství jantaru (suroviny, polotovarů, odpadu, zmetků i finálních výrobků). Posledně jmenovaný druh nálezů spojuje Staré Hradisko s oblastí Baltu, s oblastí vyspělého středomořského prostředí zase nálezy zlomků bronzových a skleněných nádob či římská republikánská mince.
Celkový charakter jak nálezů, tak i zástavby vykresluje oppidum jako středisko řemesel a obchodu, nepochybně i středisko správní a snad i centrum kultu. Zejména podle souboru více než šesti set železných a bronzových spon můžeme již velmi dobře stanovit časové postavení lokality, které je obdobné jako u ostatních našich oppid. Počátek osídlení Starého Hradiska náleží do stupně LT C2, tedy do doby kolem poloviny 2. století př. n. l., a jeho konec spadá do mladší fáze stupně LT D1 krátce po polovině 1. století př. n. l.; trvání oppida bylo tedy o něco delší než sto let.
I přes méně vhodnou polohu pro zemědělství než v přilehlém regionu Haná se díky nálezu zemědělských nástrojů a archeozoologickým nálezům povedlo prokázat zapojení obyvatel oppida do produkce potravin.
Fotogalerie
Odkazy
Reference
Literatura Miloš Čižmář, Oppidum Staré Hradisko, Olomouc 2002 Jana Čižmářová, Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, , str. 229-233
Externí odkazy
Staré Hradisko Kategorie:Hradiště v Drahanské vrchovině Kategorie:Hradiště v okrese Prostějov Kategorie:Malé Hradisko