Theodóros II. Dukas Laskaris (, Theodōros II Doukas Laskaris, někdy zkráceně Theodor, listopad 1221 – 16. srpen 1258)Theodore II, Byzantine emperor, Encyklopedia Britannica byl nikajský císař v letech 1254–1258. Jeho rodiči byli nikajský císař Jan III. Dukas Vatatzés a Irena Laskarina.
Život Narodil se roku 1221 jako jediný syn tehdejšího následníka nikajského trůnu Jana Duky Vatatza a jeho první ženy Ireny Laskariny.Theodore II, Byzantine emperor, Encyklopedia Britannica Dostalo se mu výborného vzdělání v matematice, literatuře a filosofii, jeho učitelem byl význačný vzdělanec Nikeforos Blemmydes; princovými spolužáky byli budoucí historikové Georgios Akropolites a Georgios Pachymeras.The Empire of Nicaea and the recovery of Constantinople . Cambridge Medieval History - Vol.XVI - The Eastern Roman Empire (717—1453), [cit. 2012-06-24]. Již od raného věku byl však postižen epilepsií a jeho zdraví bylo celkově velmi chatrné.Vasiliev, Alexander A. The Empire of Nicaea (1204 – 1261). History of the Byzantine Empire, [cit. 2012-06-24]. Theodoros byl v polovině třicátých let, během sbližování císaře Jana III. s bulharským carem Ivanem Asenem II., zasnouben s carovou dcerou Elenou. Z manželství vzešlo několik potomků, mezi jinými Marie, později manželka epirského despoty Nikefora I.,Wolff, Hazard, str. 227. Irena, manželka bulharského cara Konstantina Asena,Rychlík, str. 109 a Jan, Theodorův pozdější nástupce.Vavřínek, str. 217 Po smrti císaře Svaté říše římské Fridricha II., otcova význačného spojence a také druhého tchána († 1250), sepsal jeho pohřební řeč.Zástěrová, str. 293 Princův otec, císař Jan III., byl v posledních letech své vlády velmi nemocný a na přelomu října a listopadu 1254 zemřel. O tom, kdo nastoupí na jeho místo, nebylo pochyb. Již v místě skonu císaře Jana, v Nymfaiu v Malé Asii, byl prohlášen císařem a v den Narození Páně, 25. prosince 1254, byl v sídelném městě Nikaii korunován císařem.The Empire of Nicaea and the recovery of Constantinople . Cambridge Medieval History - Vol.XVI - The Eastern Roman Empire (717—1453), [cit. 2012-06-24].
Na počátku své krátké vlády musel Theodoros spěchat na evropský kontinent, kde vojska bulharského panovníka Michaila II. Asena, Theodorova švagra, obsadila některé oblasti v Rodopech a v Makedonii, patřící do té doby Nikajskému císařství. Již v lednu 1255 překročil Dardanely a táhl dobýt území, kdysi získané otcem, zpět. Císaři se nakonec podařilo získat všechny Bulhary zabrané pevnosti v rodopské oblasti, až na pevnost Cepina. Dále se Theodoros vypořádal s odbojným bojarem Dragotou, jehož zahnal, a odrazil také protiútok cara Michaila Asena. Vzhledem k pokročilé roční době byl však nucen vrátit se do Malé Asie. Příštího jara – roku 1256 – přivedl císař opět svou armádu na evropský kontinent a vše nasvědčovalo rozhodujícímu vojenskému střetnutí mezi Nikaiou a Tarnovem; k bitvě však nedošlo. Obě strany raději uzavřely v květnu 1256 mír, v němž bulharská strana uznala stav hranic z okamžiku smrti císaře Jana III. roku 1254. Theodoros byl poté ještě zavlečen do války se svým dalším příbuzným, epirským despotou Michaelem II., jenž císaře připravil o celou Makedonii s výjimkou Soluně.The Empire of Nicaea and the recovery of Constantinople . Cambridge Medieval History - Vol.XVI - The Eastern Roman Empire (717—1453), [cit. 2012-06-24].Rychlík, str. 109Theodore II, Byzantine emperor, Encyklopedia Britannica
V domácí politice se císař přidržoval spíše nižších společenských vrstev, v šlechtickou vrstvu neměl důvěru; některé šlechtice, kteří se těšili důvěře jeho otce, císaře Jana III., byli Theororem degradováni a někdy i zmrzačeni. Navíc před ostatními aristokraty preferoval svého přítele, Georgia Muzalona. V Nikaii také založil vysokou školu.Zástěrová, str. 294Dostálová, str. 255 Jak se jeho nemoc zhoršovala, odpor vůči některým aristokratům rostl. Ve svém jednání byl podporován omezeným patriarchou Arseniem Autoreianem, jehož již dříve dosadil, a Georgiem Muzalonem. Když věděl, že umírá, požádal svého dřívějšího učitele, mnicha Nikefora Blemmyda, o odpuštění svých hříchů. Blemmydes, jenž se dříve stavěl ostře proti císařově politice, umírajícímu nevyhověl. Poté Theodoros požádal o odpuštění mytilénského episkopa. V srpnu 1258 Theodoros skonal ve věku šestatřiceti let, přijav krátce před tím mnišské roucho.The Empire of Nicaea and the recovery of Constantinople . Cambridge Medieval History - Vol.XVI - The Eastern Roman Empire (717—1453), [cit. 2012-06-24]. Novým císařem se stal mladý Jan IV., jehož poručníkem byl Theodorem určen Georgios Muzalon. K moci se však na přelomu let 1258 a 1259 vojevůdce Michael Palaiologos, jemuž se podařilo v létě roku 1261 dovršit velké úsilí nikajských císařů – ovládnout Konstantinopol. Císařem obnovené byzantské říše však nebyl korunován legitimní dědic, Jan IV., jenž byl Palaiologem oslepen, nýbrž Michael Palaiologos sám (pod jménem Michael VIII).Vavřínek, str. 100Zástěrová, str. 294–296
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
Související články Nikajské císařství Seznam byzantských císařů Laskarisové
Externí odkazy
Kategorie:Laskaridové Kategorie:Nikájští císaři Kategorie:Narození ve 13. století Kategorie:Úmrtí 16. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1258 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 18. srpna