Federativní státy Mikronésie (), zkráceným názvem Mikronésie (), je ostrovní stát v regionu Mikronésie, která je částí Oceánie. Federace zahrnuje většinu souostroví Karolíny (kromě Palau) a skládá se ze čtyř států – od západu na východ: Yap, Chuuk, Pohnpei a Kosrae – které se rozkládají v západní části Tichého oceánu severně od rovníku, severovýchodně od Indonésie a Papuy-Nové Guineje, jižně od Marian, západně od Nauru a Marshallových ostrovů, východně od Palau a Filipín. Státy tvoří asi 607 ostrovů, od hornatých sopečných až po nízké korálové atoly; podnebí je tropické rovníkové. Na ploše 702 km² žije 76 000 obyvatel, což z nich činí rozlohou i počtem obyvatel pátý nejmenší samostatný stát v Oceánii. Hlavním městem je Palikir, největším městem je Weno. Polovina obyvatel jsou Chuukové, čtvrtina Pohnpejci, 6 % Kosraejci a 5 % Yapové. Úředním a běžně užívaným jazykem je angličtina, skoro všichni obyvatel se hlásí ke křesťanství.

Ostrovy dnešních Federativních států Mikronésie začaly být osídlovány od roku 100 n. l. v důsledku poklesu hladiny moře, který odhalil dříve ponořenou pevninu. Mezi lety 500 a 1000 se začínají rozvíjet specifické tradice jak v jazycích, tak v hmotné kultuře. Na ostrově Pohnpei vyrostlo město Nan Madol, politické středisko Saudeleurské dynastie, která mezi lety přibližně 1100 a 1600 sjednocovala přibližně 25 000 obyvatel Pohnpei. Pro Evropu objevili oblast dnešní Mikronésie v 16. století Portugalci. Později oblast kolonizovalo Španělsko a v roce 1899 ji postoupilo Německé říši, která ji začlenila do své kolonie Německá Nová Guinea. Japonci území zabrali během první světové války a od roku ho spravovali jako Mandátní území Tichomořské ostrovy. V roce 1944, během druhé světové války, je odtud vyhnaly Spojené státy americké (USA). Ty oblast poté spravovaly jako Poručenské území Tichomořské ostrovy na základě mandátu Organizace spojených národů z roku 1947.

Protichůdná autonomistická a nezávislá hnutí v 60. letech vedla k jeho rozdělení na několik území. Dne 10. května 1979 ratifikovaly čtyři oblasti poručenského území (Yap, Chuuk, Pohnpei a Kosrae) novou ústavu a vytvořily tak Federativní státy Mikronésie. Palau, Marshallovy ostrovy a Severní Mariany se rozhodly nepřipojit. Federativní státy podepsaly s USA dohodu o volném přidružení k USA, která vstoupila v platnost v listopadu 1986 a znamenala přechod Mikronésie z poručnictví k nezávislosti. Nezávislost byla formálně potvrzena v roce 1990, kdy Organizace spojených národů oficiálně ukončila status poručnictví.

Federativní státy Mikronésie jsou federativní prezidentská republika, hlavou státu i vlády je prezident, zákonodárným orgánem je jednokomorový Kongres. Je rozvojovou zemí s ekonomikou s nižšími středními příjmy, ekonomická aktivita spočívá především v samozásobovacím zemědělství a rybolovu, hlavním zdrojem příjmu je vývoz mražených ryb a finanční pomoc ze strany Spojených států amerických. Problémem zůstává geografická izolace, špatně rozvinutá infrastruktura a korupce. V indexu lidského rozvoje se země umístila na 149. místě. Kultura je velmi rozmanitá, propracovaný je systém rodinných klanů; ostrov Yap je známý svými obrovskými „kamennými penězi“. Federativní státy Mikronésie jsou členem Organizace spojených národů, Světové banky, Tichomořského společenství, Fóra tichomořských ostrovů, Organizace afrických, karibských a tichomořských států a Aliance malých ostrovních států.

Historie V oblasti Mikronésie je sice sousední souostroví Mariany osídlené přinejmenším od roku 1500 př. n. l. (tedy cca 4 500 let), avšak ostrovy dnešních Federativních států Mikronésie (tedy Karoliny) začaly být osídlovány až od roku 100 n. l. v důsledku poklesu hladiny moře, který odhalil dříve ponořenou pevninu. Existují ale náznaky, že některé z nich, jako nejzápadnější ostrovy Yap, mohly být osídleny trvale již dříve. Mezi lety 500 a 1000 se začínají rozvíjet specifické tradice jak v jazycích, tak v hmotné kultuře, a počet obyvatel postupně rostl. Mezi lety 1000 a 1300 umožnilo středověké klimatické optimum významný nárůst produkce potravin a tím i demografický růst. Nárůst hustoty obyvatelstva byl doprovázen vznikem složitějších sociálních struktur, které formalizovaly rozdělení pozemních a mořských ploch, jejich zdrojů a potravin. Na některých místech se objevily monumentální tradice, jako bylo město Nan Madol na východním okraji ostrova Pohnpei, politické středisko Saudeleurské dynastie, která mezi lety přibližně 1100 a 1600 sjednocovala přibližně 25 000 obyvatel ostrova, než se centralizovaný systém zhroutil.

Malá doba ledová, mezi lety 1300 a 1850, se vyznačovala méně příznivými povětrnostními podmínkami. Komunity se zapojovaly do různých forem soutěže prostřednictvím výměny zboží, což mohlo vést k intenzifikaci ekonomické produkce a, v důsledku toho, ke snížení dopadu klimatických rizik na zranitelné atoly a malé ostrovy.

Některé ostrovy dnešních Federativních států Mikronésie byly v kontaktu s Evropany již od poloviny 16. století, kdy pro Evropu objevili oblast dnešní Mikronésie Portugalci. V 16. století oblast ovládalo Španělsko pod názvem Španělská Východní Indie. Evropané ji začali významněji kolonizovat až od konce 18. století a v ještě větší míře v průběhu 19. století. V roce 1899 Španělé na základě německo-španělské smlouvy postoupili Karoliny Německé říši, která toto území začlenila do své kolonie Německá Nová Guinea. Japonci, vedeni politickou doktrínou Nanshin-ron, využili první světové války (1914) k zabrání tohoto německého území. V roce 1919 získali od Společnosti národů mandát k jeho správě pod názvem Mandátní území Tichomořské ostrovy.Foster, S., Hezel, F.X. "Micronesia." Encyclopedia Britannica, February 27, 2025. https://www.britannica.com/place/Micronesia-republic-Pacific-Ocean

Během druhé světové války zde byla umístěna větší část japonské flotily. Na konci války, v roce 1944, je odtud, v rámci Operace Hailstone, vyhnali Američané. Ti je poté spravovali jako Poručenské území Tichomořské ostrovy na základě mandátu Organizace spojených národů vydaného v roce 1947.United Nations Security Council. (1947). Trusteeship of Strategic Areas (Resolution No. 21) Protichůdná autonomistická a nezávislá hnutí v 60. letech vedla k jeho rozdělení na několik území.

Dne 10. května 1979 ratifikovaly čtyři oblasti poručenského území (Yap, Chuuk, Pohnpei a Kosrae) novou ústavu a vytvořily tak Federativní státy Mikronésie. Naopak Palau, Marshallovy ostrovy a Severní Mariany se rozhodly k novému státu nepřipojit. Federativní státy podepsaly se Spojenými státy americkými (USA) dohodu o volném přidružení k USA, která vstoupila v platnost 3. listopadu 1986 a znamenala přechod Mikronésie z poručnictví k nezávislosti. Nezávislost byla formálně potvrzena podle mezinárodního práva v roce 1990, kdy Organizace spojených národů oficiálně ukončila status poručnictví v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti č. 683. Dohoda byla obnovena v roce 2004.

Státní symboly Vlajka

Mikronéská vlajka je tvořena světle modrým listem o poměru stran 10:19, v němž se nacházejí čtyři bílé pěticípé hvězdy, umístěnými v rozích pomyslného, na vrchol postaveného čtverce, jejichž jeden cíp směřuje vždy od středu vlajky. Každá hvězda symbolizuje jednu z federativních republik.Mikronéská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 41, červenec 2011

Znak

Mikronéský státní znak nebyl po vyhlášení republiky nikdy zaveden, jeho funkci plní státní pečeť. Ta je tvořena vlnovitě rozděleným kruhovým polem. Horní polovina je světle modrá, dolní tmavě modrá. V horní části jsou čtyři bílé, pěticípé hvězdy, v dolní je hnědý kokosový ořech, z kterého pučí do horní části výhonek se čtyřmi snítkami. Pod ořechem je bílá, skládaná stuha se zeleným anglickým heslem PEACE, UNITY, LIBERTY (). Pod stuhou je v modrém poli bílý letopočet 1979. V bílém mezikruží, které je vně ohraničeno modrou ozdobnou šňůrou, vnitřní je hnědá (na obrázku je žlutá), je červený (na obrázku modrý) anglický opis GOVERNMENT OF THE (nahoře) FEDERATED STATES OF MICRONESIA (dole) (). Autorem pečeti je Ben Ruan.

Hymna

Mikronéská hymna je píseň Patriots of Micronesia (). Melodie je převzata z německé studentské písně Ich hab mich ergeben od Augusta Daniela von Binzera, která v poválečném období krátce plnila funkci hymny Spolkové republiky Německo. Také text hymny je volným překladem této písně.

Geografie náhled|425px|Mapa Federativních států Mikronésie Federativní státy Mikronésie jsou ostrovní země v regionu Mikronésie, která je součástí Oceánie. Země zahrnuje většinu souostroví Karolíny (kromě Palau) a skládá se ze čtyř federálních států – od západu na východ: Yap, Chuuk, Pohnpei a Kosrae –, které se rozkládají v západní části Tichého oceánu severně od rovníku. Leží severovýchodně od Indonésie a Papuy-Nové Guineje, jižně od Guamu a Marian, západně od Nauru a Marshallových ostrovů, východně od Palau a Filipín. Státy tvoří asi 607 ostrovů, od hornatých sopečných až po nízké korálové atoly. S celkovou rozlohou pouhých 702 km² jsou pátým nejmenším samostatným státem v Oceánii, avšak vzhledem k rozptýlenému uspořádání ostrovů má federace 16. největší výlučnou ekonomickou zónu na světě o rozloze 3 000 000 km². Země leží přibližně mezi 1° a 10° severní šířky a 137° a 163° východní délky, přičemž vzdálenost mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším ostrovem činí asi 2 700 km.

Každý ze čtyř států se rozkládá kolem jednoho nebo více hlavních sopečných ostrovů a všechny státy kromě Kosrae zahrnují četné odlehlé atoly. Nejvyšším bodem federace je hora Nanlaud na ostrově Pohnpei vysoká 782 m. Hlavním městem země je Palikir na ostrově Pohnpei a největším městem je Weno, ostrovní obec v laguně Chuuk. Podnebí je tropické rovníkové, ročně spadne kolem 3 000 mm srážek.

Biodiverzita Federativní státy Mikronésie jsou považovány za oblast s mimořádnou biodiverzitou, v níž žije přibližně 3 020 druhů živočichů a 1 550 druhů rostlin. Rozmanitost suchozemských rostlin a živočichů v rámci federace se liší od východu k západu v důsledku rozdílů v podnebí, geologii, topografii a geografické izolaci. Celkem 92 % plochy ostrovů zaujímá les, což je druhá největší lesnatost na světě (po Surinamu).

Na ostrovy dnešní federace bylo ranými Mikronésany a následnými osadníky přivezeno více než 450 druhů rostlin. Federace má tzv. 58 klíčových oblastí biologické rozmanitosti.

Tento region se vyznačuje tisíci izolovaných malých korálových atolů a vyšších sopečných ostrovů, což přispívá k jeho vysoké biologické rozmanitosti. Národní strategie a akční plán pro biologickou rozmanitost federace nastiňuje úsilí o ochranu a zachování její bohaté biologické rozmanitosti. Mořská biologická rozmanitost státu je pod tlakem kvůli rostoucím požadavkům obyvatelstva, což vede ke zvýšené degradaci mořských zdrojů.

Podnebí náhled|300x300pixelů|Ostrov Satawal, stát Yap Federativní státy Mikronésie mají tropické rovníkové klima (Af v Köppenově klasifikaci podnebí). Počasí je teplé, vlhké a deštivé po celý rok. Ostrovy se nacházejí severně od rovníku a jsou ovlivňovány stálými pasáty, které mírní klima. Minimální teploty se po celý rok pohybují mezi 22 a 25 °C a maximální teploty mezi 30 a 32 °C. Bohaté srážky se pohybují mezi 2 500 a 5 000 mm ročně, ačkoli na návětrných stranách mohou přesáhnout 6 000 mm. Hora Nanlaud, ač vysoká pouhých 780 m, na ostrově Pohnpei zaznamenává ročně v průměru 10 160 mm srážek a je tak jedním z nejdeštivějších míst na Zemi, kde je obloha téměř vždy zatažená. Obecně jsou deště způsobeny krátkodobými, ale velmi intenzivními přeháňkami a bouřkami. Nejsuššími místy jsou ploché atoly, kde roční srážky klesají pod 3 000 mm. Nejsuššími měsíci jsou leden a únor, s ne méně než 250 mm a 20 deštivými dny.