Vietnam, plným názvem Vietnamská socialistická republika (VSR), je země na východním okraji Indočíny v jihovýchodní Asii, sousedící na severu s Čínou a na západě s Laosem a Kambodžou. Na moři sousedí s Thajskem v Thajském zálivu a s Filipínami, Indonésií a Malajsií v Jihočínském moři. Vietnamská krajina je převážně kopcovitá, hory tvoří dvě pětiny rozlohy země, stejnou plochu zaujímají tropické lesy. Na severu panuje monzunové a vlhké subtropické podnebí, ve středních a jižních oblastech panuje tropické monzunové podnebí. Vietnam se dělí na 63 oblastí, na ploše 331 000 km² žije 100 milionů obyvatel; je tak šestnáctou nejlidnatější zemí světa. Hlavním městem je Hanoj, největším městem Ho Či Minovo město (Saigon), mezi další velká města patří Haiphong, Can Tho a Danang. Velká většina obyvatel jsou Vietové, největšími menšinami jsou Tayové a Thajci, úředním jazykem je vietnamština, velká většina obyvatel je bez vyznání.
Vietnam byl osídlen již v paleolitu, přičemž státy vznikly v prvním tisíciletí př. n. l. v deltě Rudé řeky v dnešním severním Vietnamu.Seah, A., & Nair, C. M. (2004). Vietnam. Marshall Cavendish. Před vpádem dynastie Chan se Vietnam vyznačoval pestrou směsicí náboženství, kultury a společenských norem.Nguyen, N., & Nguyen, Q. (2024). The Religious Aspect of Confucianism During The Ly-Tran Dynasties, Vietnam. Griot: Revista de Filosofia, 24 (2), 234–246. Dynastie Chan anektovala severní a střední Vietnam, který byl následně od roku 111 př. n. l. až do vzniku první dynastie v roce 939 pod čínskou nadvládou. Následující monarchické dynastie absorbovaly čínské vlivy prostřednictvím konfucianismu a buddhismu a expandovaly na jih do delty Mekongu, kde dobyly Čampu. Po většinu 17. a 18. století byl Vietnam fakticky rozdělen na dvě území Đàng Trong a Đàng Ngoài. Poslední císařská dynastie Nguyễn se v roce 1883 vzdala Francii. V roce 1887 bylo jeho území začleněno do Francouzské Indočíny jako tři samostatné oblasti. Bezprostředně po druhé světové válce zahájila nacionalistická koalice Viet Minh vedená komunistickým revolucionářem Ho Či Minem srpnovou revoluci a v roce 1945 vyhlásila nezávislost Vietnamu na Japonském císařství.
Ve 20. století prošel Vietnam vleklými válečnými konflikty. Po druhé světové válce se Francie vrátila, aby znovu získala koloniální moc v první válce v Indočíně, z níž Vietnam vyšel vítězně v roce 1954. V důsledku smluv podepsaných mezi Viet Minhem a Francií byl Vietnam také rozdělen na dvě části. Krátce poté začala vietnamská válka mezi komunistickým Severním Vietnamem, podporovaným Sovětským svazem a Čínou, a protikomunistickým Jižním Vietnamem, podporovaným Spojenými státy americkými. Po vítězství Severního Vietnamu v roce 1975 se Vietnam v roce 1976 sjednotil jako jednotný socialistický stát pod vedením Komunistické strany Vietnamu („KSV“). Neefektivní plánované hospodářství, obchodní embargo ze strany Západu a války s Kambodžou a Čínou zemi dále ochromily. V roce 1986 zahájila KSV ekonomické a politické reformy podobné čínské ekonomické reformě a transformovala zemi na socialisticky orientované tržní hospodářství. Reformy usnadnily opětovné začlenění Vietnamu do světové ekonomiky a politiky.
Vietnam je unitární marxisticko-leninská socialistická republika s vládou jedné strany, je jedním ze dvou komunistických států v jihovýchodní Asii. Nejmocnější osobou je generální tajemník Komunistické strany Vietnamu, formální hlavou státu je prezident. Vietnam je rozvojovou zemí s ekonomikou s nižšími středními příjmy, v indexu lidského rozvoje zaujímá 107. místo. Je druhým největším producentem kávy na světě a třetím největším kešu ořechů. Vyznačuje se vysokou mírou korupce, cenzurou, problémy v oblasti životního prostředí a špatnou úrovní lidských práv. Je součástí mezinárodních a mezivládních institucí včetně Sdružení národů jihovýchodní Asie, Asijsko-pacifického hospodářského společenství, Hnutí nezúčastněných zemí, Mezinárodní organizace frankofonie a Světové obchodní organizace. Dvakrát zasedal v Radě bezpečnosti OSN.
Název Dnešní název krajiny pochází z počátku vlády dynastie Nguyễn. Císař Nguyễn Phúc Ánh (posmrtně Gia Long) se rozhodl změnit název krajiny na oslavu její nebývalé expanze po sloučení tehdy samostatných království na severu a jihu v jeden celek. Pro tento účel zvolil název Nam Việt (南越). Ten vznikl zkrácením An Nam Việt Thường (安南越裳), který spojil názvy obou zemí dohromady. Oficiálního názvu celé země An Nam (安南) pro historické území na severu a Việt Thường (越裳) s názvem území na jihu, ze kterého pocházel jeho rod. O názvu se prvně jeho správci poradili se správci v Kantonu a pak o něj oficiálně požádal císaře dynastie Čching. S novým názvem však nesouhlasil tehdejší guvernér Kantonské provincie Kuang-si, Sun Jü-tching, kvůli shodě s historickým státem Nan-jüe, pod který spadala i jeho provincie. Císař Ťia-čching nakonec vyhověl jeho prosbě a Nguyễn Phúc Ánha v roce 1803 vyjmenoval za krále země Việt Nam (越南), neboli Vietnamu. Zdůraznil, že jméno domoviny zakladatelů rodu by mělo být prvořadé, zatímco Nam (tedy „jih“) symbolizuje jejich úspěch v jižních zemích. Taky Sun Jü-tching byl spokojen a v análech dynastie Čching zmiňuje, že se dá nový název vyložit jako „na jih od (Sta) Vietů“, lidí historicky žijících v jižní Číně, jeho domovině. Tento název krajině dlouho nevydržel. Následující císař Nguyễn Phúc Đảm (posmrtně Minh Mạng) ji roku 1839 přejmenoval na Dai Nam (大南), tedy prostě „Země jihu“ (obdobně jako při moderním čínském „Země středu“). Jméno se však nakonec stalo populárním u protifrancouzských revolucionářů a bylo znovu použito na sklonku japonské okupace (v roce 1945) a hned na to po založení samostatného vietnamského státu.
Celý název krajiny, Cộng hòa Xã hội chủ nghĩa Việt Nam (共和社會主義越南), pochází ze zdomácněných japonských neologizmů pro překlad západních slov: cộng hòa (共和) je „republika“, xã hội (社會) „společnost“ a chủ nghĩa (主義) „-ismus“ dávají dohromady „socialismus“. Tedy Vietnamská socialistická republika.
Dějiny
Rané dějiny náhled|vlevo|Bronzový buben, circa 800 př. n. l. (Kultura Dong Son) Nejstarší stopy po Homo erectus jsou na území Vietnamu staré 500 000 let. Homo sapiens se v oblasti objevil patrně ve středním pleistocénu.
Kulturní osídlení je známo již od paleolitu (kultura Hòa Bình, kultura Bắc Sơn) a některá archeologická naleziště v provincii Thanh Hoa mohou být údajně stará až několik tisíc let. V pozdním neolitu a v rané době bronzové se rozvíjela kultura Phung-nguyen, která sídlila v současné provincii Vinh Phuc někdy mezi lety 2000 a 1400 př. n. l.
Kolem roku 1200 př. n. l. pak došlo k vytvoření kultury Dong Son, která je pozoruhodná především díky svým propracovaným kotlům a bubnům. Tzv. dongsonské bubny byly vyrobeny z bronzu a zdobeny výjevy ze života. Účel těchto bubnů není znám, ale předpokládá se, že sloužily jako rituální hudební nástroj, kterým se přivolával déšť. Typickým znakem této kultury bylo též žvýkání betele, které je dodnes ve Vietnamu značně rozšířeno. Obvyklé bylo také tetování. V jižním Vietnamu bylo nalezeno mnoho malých starověkých měděných dolů.
Legendární dynastie Hồng Bàng je považována mnoha Vietnamci za zakladatele prvního vietnamského státu, známého jako Văn Lang. V roce 257 př. n. l. Thục Phán porazil posledního krále této dynastie, sjednotil původní kmeny Lạc Việt se svými kmeny Âu Việt, čímž vytvořil nový kmen Âu Lạc, a prohlásil sám sebe novým panovníkem pod jménem An Dương Vương.
Čínská nadvláda Roku 207 př. n. l. čínský generál jménem Čao Tchuo porazil Thuc Phana. Kmen Âu Lạc pak začlenil do svého království Nan-jüe. Roku 111 př. n. l. byly toto království i kmen Âu Lạc ovládnuti čínskou říší pod nadvládou dynastie Chan.
Číňané vládli poměrně tvrdě a pokoušeli se o sinizaci obyvatelstva, proto docházelo ke vzpourám. Slavnou byla například vzpoura sester Trungových z roku 40. Sestry jsou dodnes vnímány jako vietnamské národní hrdinky. Zajímavé je, že i další velké povstání, ve 3. století, vedla žena, známá pod jmény Triệu Thị Trinh, Triệu Ẩu nebo Bà Triệu. Nejúspěšnější z těchto rebelií proběhla v 6. století, Vietnam se tehdy na přechodnou dobu dokonce osamostatnil (544 až 602). Na počátku 10. století autonomii Vietnamu zajistil klan Thuc. Avšak tisícileté období čínské nadvlády skončilo definitivně až roku 938, kdy Ngô Quyền taktickým bojem porazil čínskou armádu v bitvě na řece Bach Dang.
Tři velké dynastie vlevo|náhled|upright|Lê Thánh Tông náhled|upright|Expanze Vietnamu směrem na jih na území ovládaná Čampou a Khméry (Nam tiến - postup na jih), 1069–1757 Novému státu se začalo říkat Đại Việt. Vládu v něm získala nejprve dynastie Lý (1009–1225). Vláda byla přesunuta do dnešní Hanoje, tehdy zvané Thang Long. Stát se ideově opřel o buddhismus. Král Lý Thánh Tông roku 1070 založil chrám literatury (Van Mieu), kde vznikla i první vietnamská univerzita Císařská akademie Quốc Tử Giám, založená dle vzoru čínské kuo-c’-ťien. Tato univerzita byla zasvěcena Konfuciovi, tento krok výrazně posílil příklon inteligence ke konfuciánství. Začaly též vleklé boje s Čampou.
Vláda dynastie Lý skončila duševní nemocí posledního krále Lý Huệ Tônga, který de facto dobrovolně předal vládu svému rádci Trần Thủ Độ a stal se mnichem. Formálně byl proces předání moci stvrzen sňatkem královy osmileté dcery Lý Chiêu Hoàng se sedmiletým synovcem mocného rádce Trần Cảnhem. Ten se stal oficiálně prvním vládcem nového královského rodu, dynastie Trần (1225–1400). Ta mimo jiné odrazila tři mongolské vpády. V bojích proti Mongolům se vyznamenal vojevůdce Trần Hưng Đạo, a stal se tak významným symbolem pro budoucí nacionalistické hnutí. Nová dynastie postavila zemi na nohy také ekonomicky, daňovou reformou. Podařilo se také modernizovat systém školství. V roce 1253 byla založena Vojenská akademie a Národní institut, který měl sloužit pro vzdělávání úředníků. Státním náboženství se stal konfucianismus, ale šlo především o záležitost elit, lid nebyl k přijímání konfucianismu nucen a zůstával u buddhismu. Docházelo také k mísení těchto směrů a do této směsi byly přidávány i ingredience taoistické.
V letech 1406–1407 proběhla úspěšná čínská invaze do Vietnamu a z dobytého Vietnamu byla vytvořena provincie Ťiao-č’. Nadvládu čínské dynastie Ming ukončil roku 1428 vůdce povstání Lê Lợi a založil vietnamskou dynastii Lé. Ta pak formálně vládla zemi až do roku 1788. Na vrchol moci dovedl léovský Vietnam císař Lê Thánh Tông v letech 1460–1497. Svými reformami přivodil "zlatý věk" vietnamských dějin. Především profesionalizoval státní aparát a úředníci museli absolvovat těžké zkoušky po čínském vzoru. V důsledku předchozí čínské okupace Vietnamu byl obnovený vietnamský stát mnohem pokročilejší ve vojenské oblasti, zvláště co se týče kvality střelných zbraní, což mu umožnilo během 15. a 16. století rozhodnout staletí trvající konflikt s Čampou ve svůj prospěch.
Krize, Nguyenové a kolonizace náhled|Přístav Hội An na konci 18. století Ač dynastie Lé formálně vládla dál, s nástupem 16. století její moc upadla a Vietnam se propadl do krize. O moc se začaly rvát krom vládnoucí dynastie tři vlivné rody: Mac, Trịnh a Nguyễn. Čína si mezi nimi vybrala svého "trojského koně", rod Mac. Tomu se dokonce nakrátko podařilo uzmout trůn (1527–1533) a vládl chvíli jako dynastie Mac. Po jejím svržení byla dynastie Lé znovu instalována, skutečná moc však byla rozdělena mezi pány Trịnhu, kteří ovládali sever země, a jižní pány Nguyễn. Do roku 1592 navíc drželi na severu své pozice i Macové, než je Trinhové vytlačili. Válka mezi rody trvala do 70. let 17. století. Nguyenové byli nejdravější, a i když nedokázali dobýt sever, rozšířili naopak svá území na jih, až do delty Mekongu.