Hans-Valentin Hube (29. října 1890, Naumburg – 21. dubna 1944, Thundorf) byl generálplukovníkem německého Wehrmachtu. Jednoruký Hube dostal od vojáků přezdívku der Mensch (člověk).

Kariéra K pěšímu pluku císařské německé armády vstoupil v roce 1909. V průběhu první světové války byl raněn poblíž Fontenoy a musela mu být amputována levá paže. Po válce zůstal v Reichswehru, jako profesor na pěchotní vojenské škole v Drážďanech. Později ve 30. letech sloužil ve vyšších štábech a jako velitel praporu.

Na konci polské kampaně v říjnu 1939, byl jmenován velitelem pěšího pluku a již v červnu 1940 velel 16. pěší divizi. 16. pěší divize byla téhož roku na podzim přeorganizována na 16. tankovou divizi. Od prosince je též pověřený velením německých tankových instruktoru u rumunské armády, tento post zastává až do září 1942, což mu ale nebrání se účastnit bojů na východní frontě v čele své divize. Účastní se operace Barbarossa i operace Blau, kde se účastnila bojů pod 6. armádou.

V 18:35 hodin 23. srpna 1942 dosáhl 79. pluk pancéřových granátníků, který byl součástí jeho 16. tankové divize, jako první německá jednotka břehu Volhy u Stalingradu (horní části toku dosáhli Němci již předcházejícího roku), zatímco ostatní části divize obsazovaly severní předměstí Stalingradu Spartakovku. A ještě tu noc dostává od Adolfa Hitlera radiogram: "16. tankové divizi. Udržet dosažené pozice za všech okolností. Adolf Hitler" Hned následující den sovětská vojska na rozkaz generála Jeremenka zahájila útok proti jeho divizi a dalším právě dorazivším jednotkám německého tankového sboru. Podařilo se jim sbor odříznout od zbytku 6. armády. Velitel 6. armády Friedrich Paulus byl nucen obklíčené jednotky zásobovat vzduchem, což se ale moc nedařilo. Na poradě s důstojníky své divize, přes přímý Hitlerův rozkaz, nařídil ústup od Volhy na západ, aby se spojil se 6. armádou, než ale porada skončila přišlo hlášení, že se již 6. armádě podařilo prorazit koridor k obklíčeným jednotkám a tak byly rozkazy odvolány.

náhled|vlevo|Náhrobek na Invalidenfriedhof v Berlíně Za dosažení Volhy a udržení pozic, byl v září 1942 jmenován velitelem XIV. tankového sboru, pod který do té doby spadala jeho 16. tanková divize. Během bitvy u Stalingradu prosazoval ústup 6. armády ze Stalingradu, generálplukovník Paulus jej proto v lednu 1943 poslal do Berlína, aby vylíčil Hitlerovi situaci ve Stalingradu. Tak jako mnoho jiných generálů předtím i potom, zcela radikálně změní po návštěvě u Hitlera své stanovisko. Při následné poradě generálů 6. armády u Pauluse ohledně přijetí nabízené kapitulace 10. ledna, to byl on, kdo zastával názor další obrany Stalingradu: "Naše situace je vážná, ale nikoli beznadějná. Vůdce připravuje nový vyprošťovací úder, mnohem silnější než byl Hothův..."

Byl jedním z mála vysokých důstojníků, kteří byli ze Stalingradu evakuováni. Na jaře 1943 vytvářel nový XIV. tankový sbor v Itálii, se kterým se v létě zúčastnil bojů na Sicílii. V říjnu téhož roku vystřídal generálplukovníka Mackensena jako velitel 1. tankové armády, která spadala pod skupinu armád Jih polního maršála Mansteina. Účastnil se ústupových bojů na Dněpru a západní Ukrajině, kde stál v čele vyprošťovací operace obklíčených německých vojsk u Čerkas. Když se vracel z porady u Hitlera v Obersalzbergu zpátky ke své armádě na východní frontě, jeho letadlo krátce po startu ze Salcburku havarovalo a on sám byl na místě mrtev.

Byl dvakrát ženat. V Magdeburgu se v roce 1919 oženil s Annamarie Kosak (1894–1922). Z manželství vzešla dcera Rose-Maria (1920–2014) a syn Ulrich (1921–1941), který padl na východní frontě.

V roce 1925 se jako vdovec oženil s Wilhelmine Bollert (1902–1942).

Povýšení & Vyznamenání

Data povýšení Fähnrich – 18. říjen 1909 Poručík – 11. srpen 1910 Nadporučík – 25. únor 1915 Kapitán – 27. leden 1918 Major – 1. únor ? Podplukovník – 1. červen 1934 Plukovník – 1. srpen 1936 70px|Generalmajor Generálmajor – 1. červen 1940 70px|Generalleutnant Generálporučík – 8. duben 1942 70px|General der Panzertruppe Generál tankových jednotek – 1. říjen 1942 70px|Generaloberst Generálplukovník – 1. duben 1944

Vyznamenání 60px|Rytířský kříž Železného kříže Rytířský kříž (405. držitel) – 1. srpen, 1941 60px|dub.rat. Dubové ratolesti k rytířskému kříži (62. držitel) – 16. leden, 1942 60px|dub.rat.+meče Meče k rytířskému kříži (22. držitel) – 21. prosinec, 1942 60px|dub.rat.+meče+diam.Brilianty k rytířskému kříži (13. držitel) – 20. duben, 1944 60px|Královský hohenzollernský Královský hohenzollernský domácí řád, s meči – 1917 60px|ek1 Železný kříž I. třídy – 1916 60px|ek2 Železný kříž II. třídy – 1915 60px|spona2 Spona k železnému kříži II. třídy – 24. květen, 1940 60px|spona1 Spona k železnému kříži I. třídy – 3. června, 1940 60px|Odznak za zranění Odznak za zranění ve stříbře – (první světová válka) 60px|Za zimní tažení Medaile za východní frontu – 1942 60px|Kříž cti Kříž cti 60px|Kříž Fridrichův Anhaltský Friedrichův kříž (první světová válka) 60px|Velitelský kříž italského savoi Velitelský kříž italského vojenského řádu ze Savoj – 6. září, 1943 30px|Tankový bojový odznak Tankový bojový odznak ve stříbře 60px|4 | 60px|3 | 60px|2 | 60px|1 Služební vyznamenání wehrmachtu od IV. do I. třídy Zmíněn ve Wehrmachtbericht: 17. srpen, 1943; 31. leden, 1944; 9. duben, 1944

Fotografie

Externí odkazy

Literatura Ztracená Vítězství – Erich von Manstein A maršál se vzdal…- Jaroslav Králík

Kategorie:Narození v roce 1890 Kategorie:Úmrtí v roce 1944 Kategorie:Pohřbení na Hřbitově invalidů Kategorie:Generálplukovníci nacistického Německa Kategorie:Němečtí velitelé druhé světové války Kategorie:Nositelé Rytířského kříže Železného kříže Kategorie:Oběti leteckých nehod Kategorie:Muži Kategorie:Německé osobnosti první světové války Kategorie:Narození 29. října Kategorie:Úmrtí 21. dubna Kategorie:Narození v Naumburgu Kategorie:Nositelé Vojenského savojského řádu