Černínský palác je velká palácová původně raně barokní budova nacházející se v Praze 1 na Hradčanech na Loretánském náměstí (naproti Loretě). Od roku 1934 slouží coby sídlo Ministerstva zahraničních věcí jak někdejšího Československa, tak i České republiky. Palác je společně s Černínskou zahradou chráněn jako kulturní památka. Od roku 2026 má status národní kulturní památky.

Historie vlevo|náhled|Černínský palác náhled|Černínský palác z Petřínské rozhledny|vlevo náhled|Detailní pohled na budovu

Palác dal postavit rakouský diplomat hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic (Český šlechtic) po roce 1664 (kde také zde později přesunul svou rodovou sbírku) – odtud pak jeho název. Jedná se o jednu z největších barokních budov v Praze vůbec. Stavba byla poničena během války o rakouské dědictví ve 40. letech 18. století, znovu pak v roce 1757, kdy jej poškodila pruská dělostřelba. Palác také díky tomu prošel řadou pozdně barokních přestaveb a dodatečných rekonstrukcí. Během druhé světové války jej přebudovali i nacisté.

Od roku 1777 palác již nesloužil svému původnímu určení (v roce 1778 byla významná obrazárna rodu Černínů vydražena) a byl užíván k různým jiným účelům, mimo jiné jako lazaret s lékárnou, útulek pro chudé, nájemní dům, dílny, kasárna či výtvarná galerie.

V letech 1928 až 1934 byl částečně přestavěn pod vedením architekta Pavla Janáka. V letech 1933 až 1939 pak došlo k novodobému rozšíření paláce o tzv. Janákovu přístavbu, kde dodnes sídlí převážná většina administrativních útvarů Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Palác sám má z hlediska novodobých českých dějin dosti pochmurnou historii, v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945 zde bylo umístěno sídlo úřadujícího říšského protektora pro Čechy a Moravu, dne 10. března 1948 zde za dodnes ne zcela jasných okolností zahynul někdejší ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, který zde měl také svůj byt; byl ráno nalezen na nynějším nádvoří Jana Masaryka.

Na počátku devadesátých let 20. století byla v Černínském paláci podepsána smlouva o rozpuštění Varšavské smlouvy.

Tvůrci paláce

Architekti Giovanni Lorenzo Bernini – autor prvních skic návrhu paláce (v roce 1666) Francesco Caratti – hlavní architekt původní stavby Giovanni Battista Maderna, Domenico E. Rossi, Giovanni B. Alliprandi – další architekti od roku 1683 František Maxmilián Kaňka – autor dostavby z roku 1720 Anselmo M. Lurago – autor rekonstrukce paláce z 18. století po vyplenění paláce francouzskými vojsky autor přestavby na kasárna v polovině 19. století není písemně doložen, plány z roku 1834 podepsal "A.Wach. Horyna a kol.:Czernin Palace in Prague, 2001, s. 219-222Z. Wirth a E. Poche ji mylně připisovali Achillu Wolfovi Josef Paroulek 1912-1913 Pavel Janák – autor přístavby z 30. let 20. století Otokar Fierlinger – zahradní architekt, autor nové koncepce zahrady ze 30. let 20. století

Výtvarníci Václav Vavřinec Reiner – autor fresek v jižním křídle: Bohyně Thetis žádá Dia, aby zajistil vítězství Trójanů v Trojské válce; Pád Titánů či Gigantomachie z roku 1718 na klenbě nad schodištěm. Ignác Platzer – Sousoší Hérakla bojujícího s hydrou, pískovec, originál stojí v severní vstupní hale, kopie je umístěná v nice mezi arkádami severního průčelí Matyáš Bernard Braun: Čtyři poprsí antických hrdinů na atice zahradního pavilónu; dvě alegorické busty žen v ochozu prvního patra při stavbě působilo několik dalších barokních umělců, jejichž díla byla většinou v roce 1757 či později zničena (např. Karel Josef Hiernle či Ondřej Quitainer)

Vnitřní zařízení Při přestavbách v letech 1927-1930 a 1949-1954 byla většina staršího vybavení vystěhována a nahrazena díly různých slohových období, z velké části také soudobých umělců (nábytek v roce 1927 vybíral či navrhoval Jaromír Stretti-Zamponi, lustry, koberce).

Tapisérie Kolekci vzácných renesančních a barokních tapisérií ze sbírek Lobkovického paláce na Pražském hradě zakoupilo ministerstvo zahraničí k výzdobě salónů v roce 1927. Jsou to: Měsíce roku, série šesti tapisérií podle obrazů Davida II. Tenierse, kartóny vytvořil Judocus de Vos a v letech 1710-1715 je provedl v manufaktuře v Bruselu. Alegorické výjevy zemědělských prací jsou sloučeny vždy po dvou měsících na jedné tapisérii, kompletní kusy s bordurou měří 490 x 565 cm a mají v ní vetkanou signaturu J. de Vos, ostřižené kusy mají 400 x 390 až 460 cm. Příbuzná série tapisérií téhož námětu a původu je ve sbírkách Pražského hradu.BLAŽKOVÁ, Jarmila, Deux tentures des mois à Prague, in: Artes textiles, Bijdragen tot de geschiedenis van de tapijt-, borduur- en textielkunst, X, (Gent), 1981, s. 203-220 Achilles a Thetis u věštce (oracula), Frans Raes podle Jakoba Jordaense, Brusel 1645 Alexandr Veliký na lovu zabíjí lva, signováno IC (Jacob Cardys), Brusel, 1645 Smrt Decia Muse, Jan Raes, Brusel kolem 1625BLAŽKOVÁ Jarmila, Barokní tapiserie ze sbírek ČSR, katalog výstavy v Alšově jihočeské galerii a na zámku Hluboká.. UPM Praha 1974 č.k. 12 Verdura s kozorohem a psem, Nizozemí, kolem roku 1600 Verdura s francouzským parkem a loveckými trofejemi Verdura s honicími psy a letohrádkem, Francie, kolem 1730

Obrazy a grafika Olejomalba Proměnění Páně na hoře Oreb je dobovou kopií podle obrazu Raffaela Santi z Vatikánských muzeí. Pět žen - alegorií smyslů je manýristická malba z doby kolem roku 1600 v chodbě prvního patra. Další díla pocházejí vesměs z konce 19. až první třetiny 20. století (Václav Brožík, Jaroslav Šetelík, Rudolf Kremlička a další). Kolekce grafik zahrnuje cenný soubor mědirytin Václava Hollara darovaný rodinou Masarykových, veduty Prahy, Karlštejna či Karlových Varů z 19. století podle Bedřicha Bernarda Wernera, Vincence Morstadta či Karla Postla,

Nábytek a osvětlovací tělesa K nejstarším kusům patří černě lakovaný kabinet s malovanými miniaturami krajin z počátku 17. století, soupravy barokních křesel s gobelínovými potahy a barokní osmiramenný svícen s figurkou putta.

Zajímavost Do dnešní doby se v Janákově přístavbě zachoval funkční výtah páternoster.

Galerie

Odkazy Reference

Literatura HORYNA Mojmír a kolektiv (Zahradník Pavel, Preiss Pavel, foto Štecha Pavel): Czernin Palace in Prague. Praha 2001, ISBN 80-902672-2-X Jaroslava Staňková, Jiří Štursa, Svatopluk Voděra: Pražská architektura, významné stavby jedenácti století'', Praha, 1991,

Související články Černínové

Externí odkazy

Článek na PRAGENSIA.TISCALI Stránky o paláci ne webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky Článek na serveru Hrady.cz Pražská informační služba virtuální prohlídka

Kategorie:Paláce na Hradčanech Kategorie:Barokní paláce v Praze Kategorie:Kulturní památky na Hradčanech (Praha 1) Kategorie:Národní kulturní památky v Praze Kategorie:Ministerstvo zahraničních věcí České republiky Kategorie:Stavby na Hradčanech (Praha 1) Kategorie:Paláce v Praze Kategorie:Postaveno v 17. století Kategorie:Černínové Kategorie:Stavby Františka Maxmiliána Kaňky