náhled|Čekankový puk náhled|vpravo|Puková čekanka Čekanka listová () je dvouletá rostlina z čeledi hvězdnicovité, která vytváří v prvním roce řepovitý kořen a listovou růžici. Starší národní názvy jsou štěrbák zahradní a čekanka štěrbák. Lidových názvů je více, například aida, cikorka, čekanka endevie, čekanka štěrbáková, čekanka úzkolistá, čekanka zimní, endivie, individium, štěrbák aj.RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. 1. vyd. Praha: Academia, 2007, s. 96. ISBN 978-80-200-1332-3.

Pochází z východního Středomoří a široce se pěstuje jako listová zelenina kvůli tzv. čekankovým pukům, jež jsou využívány jako přísada do zeleninových salátů. Čekanku lze používat syrovou nebo ji tepelně upravovat jako ostatní druhy zeleniny. Kořen se využívá k přípravě některých kávovin, jako je například melta.

Pěstování Toho, aby čekanka měla puky, lze docílit tzv. rychlením, kdy se (podobně jako třeba u chřestu) zahrnou předpěstované kořeny čekanky bez listů vrstvičkou půdy a nechají se takto ve tmě růst po dobu 5–8 týdnů. Nové listy, které vyrostou ve tmě, jsou bílé. Jsou méně hořké než listy čekanky pěstované na světle. Tato metoda pěstování byla objevena náhodně ve 30. letech 18. století v Belgii. Vzhledem k náročnosti pěstování čekanky kvůli pukům (stejně jako pěstování chřestu) není v ČR pěstování příliš rozšířené. Za největší pěstitele čekankových puků je považována Belgie a Francie.

Nutriční hodnoty Čekanka je bohatá na vitamíny a minerály, zejména na kyselinu listovou, vitamíny A a K a vlákninu.

Druhy a poddruhy čekanky čekanka listová kadeřavá (Cichorium endivia var. crispum) – má jemně kadeřavé zelené listy čekanka obecná (Cichorium intybus) čekanka salátová červenolistá (řečená Radicchio) – má původ v Itálii (Radicchio je oblast v Itálii), tvoří křehké, ale pevné listy tmavočervené barvy s poměrně výrazným bílým žebrováním, vytváří hlávku, podobně jako hlávkový salát;VEČEŘOVÁ, Hana. Saláty: různé tvary, barvy i chutě. In: iDnes [online]. 9. května 2003 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/test.asp?r=test&c=2003M107U06A oblíbené jsou odrůdy 'Palla Rossa' a 'Cesare'; hlávková čekanka (Cichorium intybus Sugar Loaf Group) – rovněž tvoří hlávky; kořenová čekanka (Cichorium intybus Radicosum Group); puková čekanka (Cichorium intybus Witloof Group) – má nasládle hořkou chuť, krémově bílé, pevné a křehké listy a pěstuje se v naprosté tmě, aby se zabránilo jejímu zezelenání. Prodejci ji obvykle balí do tmavomodrého papíru, aby ji chránili před světlem a zachovali tím její bledou barvu a jemnou chuť. Čím světlejší čekanka je, tím méně je hořká. Spodní pevná část puku by měla být před tepelnou úpravou odstraněna; není-li odstraněna, hrozí hořká chuť.SMOLOVÁ, Klára. Čekanka aneb Co dala Belgie světu. Lidové noviny [online]. 23. února 2008 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/domov/cekanka-aneb-co-dala-belgie-svetu.A080223_000096_ln_noviny_sko čekanka salátová 'Xagros Curly' (Cichorium endivia 'Xagros Curly'); čekanka obecná listová – odrůda (kultivar) čekanky obecné (Cichorium intybus).

Uchovávání puků Doporučuje se uchovávat v přítmí, nejlépe však v úplné tmě. Skladování na světle způsobuje hořkou chuť.

Kuchyňské použití Upravuje se nejčastěji jako salát z čerstvé zeleniny se salátovou zálivkou z oleje, octa nebo citronové šťávy, okořeněné pepřem a solí, s čerstvou pažitkou. Zálivku však lze sestavit také z majolky rozmíchané s bílým jogurtem a do salátu přidávat cibuli, jemně nakrájená jablka, vařená vejce apod. Čekanka obsahuje vitamín C, povzbuzuje chuť k jídlu a příznivě ovlivňuje střevní peristaltiku.

Čekanka listová má rovněž bohaté využití v teplé kuchyni. Připravuje se z ní polévka, přidává se do těstovin i rizota. Kromě toho je možné čekankové puky zapékat, smažit nebo je podusit a použít jako přílohu.

Odkazy Reference

Literatura ČERNÝ, Ivan. Okopaniny. 1. vyd. Nitra: Ústav vedecko-technických informácií pre pôdohospodárstvo, 2003. 146 s. Agroservis. ISBN 80-89088-23-6. Kap. Čakanka obyčajná, s. 66–71. Dostupné také z: https://www.agroporadenstvo.sk/download.php?open_file=1&fid=291 DVOŘÁK, Ivan. Co čekat od čekanky. Zahrádkář. 2019, roč. 51, č. 11, s. 33–35. ISSN 0139-7761. KOUDELA, Martin. Inulin a jeho zdroje v rostlinách. Zahrádkář. 2015, roč. 47(9), s. 33–35. ISSN 0139-7761. MOMČILOVÁ, Pavla. Vaříme pestře z české zeleniny. Díl 2, Zimní a jarní zeleninové menu. Čestlice: Pavla Momčilová, 1995. 63 s. Sešity zdravé výživy, sv. 11. ISBN 80-901137-7-X. Kap. Čekanka a endivie zimní, s. 16–18. MUŠKA, Antonín. Jak se dříve pěstovala a využívala čekanka. Úroda. 2022, roč. 70, č. 6, s. 92–94. ISSN 0139-6013. RYSTONOVÁ, Ida. Průvodce lidovými názvy rostlin i jiných léčivých přírodnin a jejich produktů. 1. vyd. Praha: Academia, 2007. 735 s. ISBN 978-80-200-1332-3. ŠKRABÁKOVÁ, Ludmila. Čekanka: symbol trpělivosti a pomíjivosti. Regenerace. 2017, roč. 25, č. 7, s. 45. ISSN 1210-6631. VOLF, Josef a CÍZL, Evžen, ed. Z pamětí starého českého sedláka: kus selské historie z 2. poloviny XIX. století. Hradec Králové: Novina, 1932. 268 s. Kapitola XIII. Pěstování hospodářských plodin. 5. Brambory a čekanka, s. 123–124. Dostupné také z: http://www.smirice.eu/historie/pameti/sedlaka1.htm#011 VYTÁSEK, Vláďa. Rady bylináře Vládi Vytáska: říjen.Regenerace. 2019. roč. 27, č. 10, s. 50–51. ISSN 1210-6631. Související články Inulin Externí odkazy

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Zelenina Kategorie:Flóra Středomoří