náhled| upright=1.2|Masa turistů na Karlově mostě v Praze

Cestovní ruch nebo také turismus je souhrn přechodných pobytů osob (turistů) v cílových oblastech (destinacích) a souhrn služeb, které jejich cestování a pobyty organizují a podporují. Tvoří významnou část národního hospodářství, zejména v některých zemích, a podle Světové organizace cestovního ruchu (World Tourism Organization, UNWTO) jen mezinárodní cestovní ruch představuje asi 25 až 30 % všech světových služeb a zaměstnává přes 100 milionů osob. Přes hranice cestovalo v roce 2008 celkem 922 milionů osob a vznikl tak obrat v objemu 642 miliard eur.

Turista náhled| upright=0.8|Turisté pod Eiffelovou věží v Paříži Světová organizace cestovního ruchu OSN (UNWTO) definuje cestovní ruch jako „činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí (obvyklé prostředí), a to na dobu kratší, než je stanovena, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě“.Globální etický turistický kodex MMR. Dostupné z:

Klient služeb cestovního ruchu se nazývá turista a UNWTO jej definuje jako osobu, která pobývá nejméně 24 hodin a nejvýše jeden rok mimo svůj obvyklý domov, nemá z této destinace příjem a neruší své právní vztahy s domovem, kam se nakonec vrací. Podle této definice mezi turisty nepatří migranti, kteří se domů nevracejí, ale ani cizí dělníci nebo brigádníci, kteří mají v cílové zemi příjem. Naproti tomu například obchodní zástupci, účastníci kongresů a školení, vysílaní delegáti a experti se za turisty pokládají (odtud např. označení „kongresový turismus“). Definice UNWTO nerozlišuje, za jakým účelem klienti cestují, nejčastější důvody bývají poznávací, rekreační, sportovní, ale také profesionální a obchodní.

Cíle (destinace) Mezi nejoblíbenější cíle rekreačních turistů patří v létě moře a v zimě vysoké hory. Poznávací turismus nejvíce přitahují oblasti bohaté na historické, umělecké a kulturní památky (Francie, Itálie, Řecko), přírodní rezervace, bohatý kulturní život a ovšem i mimořádné světové výstavy, festivaly, lidový folklor a podobně. Významnou složku tvoří sportovní turismus: olympiády, mistrovství, turnaje.

Nejoblíbenější destinace mezinárodního turismu PořadíZemě Region Příjezdy (2017)Příjezdy (2009)Příjezdy (2008) Příjezdy (2006)1 FrancieEvropa100,3 milionu74.2 milionu79.2 milionu77.9 milionu2ŠpanělskoEvropa81,8 milionu52.2 milionu57.2 milionu58.0 milionu3Spojené státySev. Amerika75,9 milionu54.9 milionu57.9 milionu51.0 milionu4ČínaAsie60,7 milionu50.9 milionu53.0 milionu49.9 milionu5ItálieEvropa56,9 milionu43.2 milionu42.7 milionu41.1 milionu6Spojené královstvíEvropa37,7 milionu28.0 milionu30.1 milionu30.7 milionu7 TureckoEvropa37,6 milionu25.5 milionu25.0 milionu18.9 milionu8NěmeckoEvropa37,5 milionu24.2 milionu24.9 milionu23.6 milionu9MalajsieAsie23.6 milionu22.1 milionu21.0 milionu17.5 milionu10 MexikoSev. Amerika22,3 milionu21.5 milionu22.6 milionu21.4 milionu36 ČeskoEvropa?? milionu ?? milionu6.6 milionu6.4 milionu

Příjem z mezinárodního turismu Příjmy z mezinárodního turismu vzrostly v roce 2015 na 1260 mld USD, což je o 4 % více než v roce 2014. PořadíZeměRegionPříjem (2016) 2016 Tourism Highlights. World Tourism Organization, doi=10.18111/9789284419029 isbn=978-92-844-1902-9Příjem (2009) Příjem (2008) Příjem (2006)1Spojené státySev. Amerika$204,5 mld. $94.2 mld.$110.1 mld. $85.8 mld.2 ŠpanělskoEvropa$56,5 mld.$53.2 mld.$61.6 mld. $51.1 mld.3 FrancieEvropa $45,9 mld.$48.7 mld.$55.6 mld. $46.3 mld.4 ItálieEvropa $44,5 mld.$40.2 mld.$45.7 mld. $38.1 mld.5 ČínaAsie$114,1 mld.$39.7 mld.$40.8 mld. $33.9 mld.6 NěmeckoEvropa $36.9 mld.$34.7 mld.$40.0 mld. $32.8 mld.7 Spojené královstvíEvropa $45,5 mld.$30.1 mld.$36.0 mld. $34.6 mld.8 AustrálieOceánie$ ?? mld.$25.6 mld.$24.8 mld. $17.8 mld.9 TureckoEvropa$ ?? mld.$21.3 mld.$22.0 mld. $16.9 mld.10 RakouskoEvropa$ ?? mld.-$21.8 mld. $16.6 mld.32Česko Evropa$ ?? mld.-$7.7 mld. $5.5 mld. V roce 2016 se nově umístilo Thajsko (44,6 mld.), Hongkong (36,2 mld) a Macao (31 mld), kdežto Austrálie, Rakousko a Turecko se mezi prvními deseti neumístily.

Cestovní ruch v ČR a ekonomika

Cestovní ruch je významnou ekonomickou činností v ČR. V roce 2019 dosáhl 2,76 % podílu na tvorbě přidané hodnoty, během pandemie koronaviru v roce 2021 se stal jedním z nejvíce zasažených sektorů hospodářství a jeho podíl na tvorbě HDP ČR se propadl na 1,55 % (95,0 miliard korun). Zaměstnanost v oboru cestovního ruchu činila 215,2 tisíce osob. Cestovní ruch v ČR zaměstnává 4 % osob. Je důležité se zabývat také negativními dopady cestovního ruchu a umět reálně hodnotit jeho mimokomerční přínos. Známkou takového myšlení je stále častější užívání slovního spojení „planý turismus“.

Pro české turisty v zahraničí zřídilo v roce 2009 Ministerstvo zahraničních věcí České republiky dobrovolný registrační systém DROZD, který slouží ke kontaktování turistů v případě mimořádných událostí.

náhled|upright=1.0|Mořské pláže jsou jednou z nejčastějších turistických destinací

Podmínky turistických lokalit Přírodní podmínky a atraktivity hydrologické poměry reliéf fauna flóra

Klimatické poměry teplota vlhkost vzduchu množství srážek a jejich rozdělení délka slunečního svitu

V celosvětovém srovnání mají svými hodnotami největší význam pro využití cestovním ruchem dva podnební pásy – mírný a subtropický. V ostatních podnebných pásech jsou klimatické hodnoty pro masový cestovní ruch a dlouhodobější pobytu nevhodné kvůli extrémně vysokým teplotám, přílišné vlhkosti vzduchu nebo naopak velkému suchu. Klimatické poměry se uplatňují v rozhodující míře na sezónnosti (= časový průběh realizace cestovního ruchu).

Hlavní sezónou v subtropickém klimatickém pásu a to hlavně v přímořských polohách je letní období. Celoroční využívání cestovního ruchu se omezilo pouze na některé oblasti, jako jsou např.: Baleáry, Kypr, Kréta, ostrovy egejského a Jaderského moře a další – jedná se především o dlouhodobé pobyty s koupáním a vodními sporty. Přitažlivost subtropického klimatu, zejména v oblastech Středozemního moře je dána vysokými letními teplotami a množstvím slunečního záření – to je odvozeno z rozdělení srážek.

Pravidelný chod počasí, umožňuje cestovnímu ruchu kalkulovat s relativně stálým počasím ve vrcholící sezóně.

Hydrologické poměry Z hlediska realizace cestovního ruchu se stávají stále významnějšími oblasti s vhodnými hydrologickými podmínkami. Dobré hydrologické poměry patří v globálních poměrech k nejdůležitějším lokalizačním podmínkám.

Podzemní vody Zpravidla vytvářejí předpoklady pro bodovou koncentraci cestovního ruchu, to platí především o minerálních pramenech s léčebnými účinky. K historicky nejstarším centrům cestovního ruchu patří lázeňská střediska, která vznikla na podzemních vodách. Celoroční provoz jim umožňuje stálé vyvěrání pramenů, letní využitelnost je však vyšší. Většina lázeňských slouží hlavně k potřebám vnitrostátního ruchu. Relativně malý počet těchto středisek díky kvalitě svých pramenů a tradici, se vyvinul v centra mezinárodního významu (Vichy ve Francii, Wiesbaden v Německu a v České republice Karlovy Vary a Mariánské Lázně). Pro cestovní ruch jsou velmi atraktivní gejzíry (= další typy pramenů podzemních vod). Mezi nejproslulejší oblasti patří Island, severní ostrov Nového Zélandu a Yellowstonský národní park v USA.

Povrchové vody náhled|Turisté na pronajaté lodi Sezónní využitelnost je závislá na teplotních poměrech, které vytvářejí předpoklady pro areálové rozmístění jeho realizace. Jejich hodnotu vytváří řada komponentů jako je například teplota a čistota vody, kvalita pobřežních pláží apod. Jejich znehodnocování má negativní vliv na jejich využití.

Moře jsou z povrchových vod nejpřitažlivější a to především z hlediska dlouhodobých pobytů. Z celosvětového srovnání zaujímá nejvýznamnější postavení Středozemní moře k jehož pobřeží se soustřeďuje polovina mezinárodního cestovního ruchu Evropy. Příčina je v kvalitě jeho pobřežních vod tzn. vysoká teplota, v létě až 24–28 °C, vysoká slanost i s léčebnými účinky, vesměs výtečné pláže, exotická mořská, fauna atd. Černé moře má po této stránce nižší hodnoty s výjimkou teploty do 24 °C. Významnou koncentraci cestovního ruchu mají ostrovy amerického Středomoří a přilehlý jihovýchod USA (Florida). V Tichomoří se intenzivně využívají Havajské ostrovy, krátké úseky Kalifornského pobřeží USA a Mexika. V Indickém oceánu se v mezinárodním cestovním ruchu uplatňují ostrovy Maledivy, Mauricius, Seychely as Madagaskar.

Jezera a umělé vodní plochy uplatňují se podobně jako moře, jejich funkční využití určuje zeměpisná šířka. Na intenzitu využití cestovním ruchem má vliv i jejich poloha, více využívaná jsou jezera a nádrže vzdálené od moře. Různorodé využití těchto ploch je rozšířeno prakticky po celém světě. Mezi nejnavštěvovanější oblasti patří jezera alpské oblasti především Švýcarska (Ženevské jezero, Bodamské jezero), Itálie (Comské jezero, Lago Maggiore, Gardské jezero), Rakouska a Německa. Významné soustředění cestovního ruchu se vytvořilo u jezer ve Velké Británii, v Polsku, Německu a na jihu Finska. Začínají se prosazovat vodní nádrže ve střední Evropě a na Pyrenejském poloostrově.

Řeky zpravidla se uplatňují v uspokojování krátkodobých forem cestovního ruchu. V průmyslově vyspělých zemích je problémem jejich znečištění. Přitažlivost mnohých vodních toků je zvyšována přírodními zvláštnostmi jako jsou kaňony a vodopády, které se v konkrétní situaci mohou stát prvotním zdrojem přitažlivosti. Světově známý je kaňon řeky Colorado v USA. Nejatraktivnější jsou vodopády – turisticky nejnavštěvovanější jsou Niagárské vodopády na hranicích USA a Kanady a vodopády v Yosemitském národním parku. V Evropě je řada vodopádů v horských oblastech Švýcarska, Francie (Gavarnie na řece Gave du Pau na jihozápadě 422 m – nejvyšší v Evropě), Norska a Itálie. Velmi atraktivní jsou vodopády na řece Krka u Šibeniku a Plitvických jezerech v Chorvatsku. Světově proslulé jsou Viktoriiny vodopády na řece Zambezi.

Reliéf a morfologické poměry náhled|Vysokohorská turistika v Alpách Pevnina je nezbytnou základnou pro fyzickou existenci člověka. Morfologická rozmanitost povrchu spolu s podnebím stále do značné míry určuje jeho život. Na přelomu 19. a 20. století začaly mít (tvary a celkový charakter reliéfu krajiny) morfologické poměry hodnotu pro využití cestovním ruchem.

Horizontální morfologie má konkrétní vliv na charakter a kvalitu pobřeží povrchových vod a tím i na cestovní ruch. Minimální hodnotu mají pobřeží bažinatá, skalnatá, strmá a těžko přístupná z vnitrozemí. Největší hodnotu mají písčité pláže a to podle rozsahu a atraktivit v blízkosti. („černé pláže“ jsou tvoře vulkanickými písky – Kanárské ostrovy, Santorini), ovšem za předpokladu příznivých klimatických podmínek. Náročná kritéria splňují především pobřeží Jaderského moře v Chorvatsku (Makarská riviéra), francouzská Riviéra, španělské pobřeží na jihovýchodě, egejské pobřeží Řecka včetně ostrovů a jih portugalského pobřeží při Atlantiku. Méně atraktivní, ale jinak vhodné pro rekreační účely jsou pobřeží oblasti Černého moře. Vhodné podmínky mají pobřežní oblasti při Biskajském zálivu, pláže Normandie a jihovýchodní Anglie. Začínají se uplatňovat kvality pobřeží v některých oblastech afrického Středomoří jako je Tunisko a Egypt.

Vertikální členitost