Tento článek popisuje některá základní pravidla gramatiky německého jazyka.
Podstatná jména Píšeme vždy velké počáteční písmeno. V textu používáme členy, ne však vždy. Množné číslo se tvoří pomocí členu die, někdy pomocí přehlásky, či koncovky. Skloňování probíhá hlavně pomocí členu. Němčina zná čtyři pády: 1. pád nominativ, 2. pád genitiv, 3. pád dativ, 4. pád akuzativ. Místo českého 5. pádu se používá 1. pád, místo českého 6. a 7. pádu se používá zpravidla jméno s předložkou s 2., 3. nebo 4. pádem (výjimečně bezpředložkový 2., 3. nebo 4. pád).
Členy substantiv
Členy určité Členy určité používáme pro označení konkrétní věci, které známe. Tedy pro konkrétního muže použijeme der Mann, pro neurčitého („nějakého“) muže použijeme ein Mann. jednotné číslo množné číslo rod mužský ženský střední 1. pád (Nominativ) der die das die 2. pád (Genitiv) des der des der 3. pád (Dativ) dem der dem den 4. pád (Akuzativ) den die das die
Členy neurčité jednotné číslo rod mužský ženský střední 1. pád ein eine ein 2. pád eines einer eines 3. pád einem einer einem 4. pád einen eine ein
V množném čísle není neurčitý člen používán, v tomto případě se používá podstatné jméno bez členu.
Přídavná jména Přídavná jména mohou ve větě být v přívlastku nebo v přísudku. Německá adjektiva se skloňují pouze, pokud jsou v přívlastku. Na rozdíl od češtiny nejsou v německém jazyce přivlastňovací přídavná jména. Místo nich se využívá 2. pádu podstatných jmen (die Kleidung des Vaters – otcovo oblečení).
Přídavná jména v přísudku Přídavná jména, která jsou v přísudku – po slovese sein – nemají žádnou koncovku a jsou tedy ve stejném tvaru pro všechny rody i čísla. Du bist fleißig. – Ty jsi pilný/á/é. Sie ist fleißig. – Ona je pilná.
Přídavná jména v přívlastku Přídavná jména, která se pojí s podstatným jménem, jsou ohýbána podle jeho rodu a čísla.
Skloňování přídavných jmen po členu určitém Přídavná jména po určitém členu a zájmenech dieser a jeder mají pouze koncovky -e a -en. Koncovka -e se vyskytuje jen v 1. pádě všech rodů jednotného čísla a ve 4. pádě ženského a středního rodu také jednotného čísla. jednotné číslo rod mužský ženský střední 1. pád -e der junge Freund – mladý přítel -e die junge Mutter – mladá matka -e das junge Mädchen – mladá dívka 2. pád -en des jungen Freund(e)s -en der jungen Mutter -en des jungen Mädchens 3. pád -en dem jungen Freund -en der jungen Mutter -en dem jungen Mädchen 4. pád -en den jungen Freund -e die junge Mutter -e das junge Mädchen množné číslo 1. pád -en die jungen Freunde, Mütter, Mädchen – mladí/é přátelé, matky, dívky 2. pád -en der jungen Freunde, Mütter, Mädchen 3. pád -en den jungen Freunden, Müttern, Mädchen 4. pád -en die jungen Freunde, Mütter, Mädchen
Skloňování přídavných jmen po členu neurčitém Po neurčitém členu a také po přivlastňovacích zájmenech a po kein v jednotném čísle jsou koncovky přídavného jména v 1. pádě rodu mužského, ženského a středního -er, -e, -es, u ženského a středního rodu to platí i pro 4. pád. V ostatních pádech je koncovka -en. jednotné číslo rod mužský ženský střední 1. pád -er ein junger Freund – mladý přítel -e eine junge Mutter – mladá matka -es ein junges Mädchen – mladá dívka 2. pád -en eines jungen Freund(e)s -en einer jungen Mutter -en eines jungen Mädchens 3. pád -en einem jungen Freund -en einer jungen Mutter -en einem jungen Mädchen 4. pád -en einen jungen Freund -e eine junge Mutter -es ein junges Mädchen
Skloňování přídavných jmen v množném čísle bez členu Přídavná jména v množném čísle s podstatným bez určitého členu (tedy bez členu) mají koncovky členu určitého -e, -er, -en, -e. množné číslo 1. pád -e junge Freunde, Mütter, Mädchen – mladí/é přátelé, matky, dívky 2. pád -er junger Freunde, Mütter, Mädchen 3. pád -en jungen Freunden, Müttern, Mädchen 4. pád -e junge Freunde, Mütter, Mädchen
Skloňování přídavných jmen v jednotném čísle bez členu Přídavná jména v jednotném čísle bez členu mají koncovky podobně jako člen určitý, kromě 3. pádu mužského a středního rodu, kde je koncovka -em. jednotné číslo rod mužský ženský střední 1. pád -er guter Käse – dobrý sýr -e gute Milch – dobré mléko -es gutes Bier – dobré pivo 2. pád -en guten Käses -er guter Milch -en guten Bier(e)s 3. pád -em gutem Käse -er guter Milch -em gutem Bier 4. pád -en guten Käse -e gute Milch -es gutes Bier
Stupňování 1. st. klein (malý); 2. st. kleiner (menší) – tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky er; 3. st. der/die/das kleinste (nejmenší) – tvořeno pomocí přehlásky (někdy) a koncovky (e)ste.
1. st. groß (velký) 2. st. größer (větší) 3. st. der/die/das größte (největší)
Řada přídavných jmen se stupňuje nepravidelně: 1. st. hoch (vysoký), 2. st. höher (vyšší), 3. st. der/die/das höchste (nejvyšší).
Zájmena
Osobní zájmena Osobní zájmena se podobně jako v češtině liší podle osoby a čísla. Ve 3. osobě jednotného čísla se zájmena rozlišují také podle rodu. Na rozdíl od češtiny je pro 3. osobu množného čísla pouze jeden tvar sie. Dalším rozdílem je, že němčina pro vykání jedné nebo více osobám používá 3. osobu množného čísla, která se vždy zapisuje velkým počátečním písmenem (Sie). V němčině se tedy místo vykání používá onikání.
+ Skloňování osobních zájmen já ty on ona ono my vy oni/y/a Vy ich du er sie es wir ihr sie Sie meiner deiner seiner ihrer seiner unser euer ihrer Ihrer mir dir ihm ihr ihm uns euch ihnen Ihnen mich dich ihn sie es uns euch sie Sie
Přivlastňovací zájmena Tvary přivlastňovacích zájmen závisí na osobě, které přivlastňujeme, na rodě a pádě jména, ke kterému se zájmeno váže. Přivlastňovací zájmena se skloňují v jednotném čísle jako člen neurčitý a v množném čísle se skloňují jako člen určitý . Při použití přivlastňovacího zájmene se vynechává člen. Stejně jako je tomu u osobních zájmen, pro vykání se používá zájmeno 3. osoby jednotného čísla, které se zapisuje vždy velkým počátečním písmenem (Ihr). +Přivlastňovací zájmena v 1, 2, 3, 4 pádě pro muž., žen. a stř. rod a v množném čísle.maskulinfemininneutrumpluralich1.Fallmeinmeinemeinmeine2.Fallmeinesmeinermeinesmeiner3.Fallmeinemmeinermeinemmeinen4.Fallmeinenmeinemeinmeinedu1.Falldeindeinedeindeine2.Falldeinesdeinerdeinesdeiner3.Falldeinemdeinerdeinemdeinen4.Falldeinendeinedeindeineer1.Fallseinseineseinseine2.Fallseinesseinerseinesseiner3.Fallseinemseinerseinemseinen4.Fallseinenseineseinseinesie1.Fallihrihreihrihre2.Fallihresihrerihresihrer3.Fallihremihrerihremihren4.Fallihrenihreihrihrees1.Fallseinseineseinseine2.Fallseinesseinerseinesseiner3.Fallseinemseinerseinemseinen4.Fallseinenseineseinseinewir1.Fallunserunsereunserunsere2.Fallunseresunsererunseresunserer3.Fallunseremunsererunseremunseren4.Fallunserenunsereunserunsereihr1.Falleuereureeuereure2.Falleureseurereureseurer3.Falleuremeurereuremeuren4.FalleureneureeuereureSie1.Fallihrihreihrihre2.Fallihresihrerihresihrer3.Fallihremihrerihremihren4.Fallihrenihreihrihre
Tázací zájmena Wer? – Kdo? Was? – Co?
1. pád (nominativ) wer (kdo) was (co) 2. pád (genitiv) wessen (koho) wessen (čeho) 3. pád (dativ) wem (komu) wem (čemu) 4. pád (akuzativ) wen (koho) was (co)
Příklady použití pádů:
Ich bin da! (wir fragen: Wer ist da?) – Já jsem tam! (ptáme se: Kdo je tam?) Das ist mein Rucksack! (wir fragen: Wessen Rucksack ist das?)– To je můj batoh! (ptáme se: čí je to batoh?) gib mir ein stück von Kuchen (wir fragen: Wem soll ich ein stück von Kuchen geben?) – Dej mi kousek dortu! (ptáme se: komu mám dát kousek dortu?) Herr Müller besucht seinen Bruder. (wir fragen: Wen besucht Herr Müller?) – Pan Müller navštívil svého bratra! (ptáme se: koho navštívil pan Müller?)
Po zájmenu wessen následuje podstatné jméno bez členu.
Wessen Buch ist das? – Čí je ta kniha? Wem hast du es gesagt? – Komu jsi to řekl?
Zájmeno welcher, welche, welches (který, která, které) se skloňuje v obou číslech jako člen určitý. Tímto zájmenem vybíráme z určitého počtu. U zájmena was für ein (jaký) se skloňuje pouze neurčitý člen. Před látkovými jmény a v množném čísle je tvar bez neurčitého členu was für. Zájmenem was für ein se ptáme na vlastnosti. Zájmenem wie (jaký) se ptáme na přídavné jméno v přísudku. Následuje po něm sloveso sein (být). Welches Buch liest du jetzt? – Kterou knihu teď čteš? In welchem Haus wohnen Sie? – V jakém domě bydlíte? Was für Bier trinkst du? – Jaké pivo piješ? Was für ein Mann ist er? Er ist ein netter Mann. – Jaký je on muž? On je milý muž. Wie ist der Mann? Der Mann ist nett. – Jaký je ten muž? Ten muž je milý.
Číslovky
Číslovky základní Základní číslovky od 0–12 mají své vlastní názvy, vyšší číslovky se tvoří skládáním:
die Null – nula, eins – jedna, zwei – dva, drei – tři,
vier – čtyři, fünf – pět, sechs – šest, sieben – sedm, acht – osm,
neun – devět, zehn – deset, elf – jedenáct, zwölf – dvanáct;
drei + zehn = dreizehn – třináct, sieben + zehn = siebzehn – sedmnáct, zwanzig – dvacet, eins + zwanzig = einundzwanzig, zwei + zwanzig = zweiundzwanzig, dreißig – třicet, hundert – sto, hundert + eins = hunderteines – sto jedna,
Od číslovek základních se poté odvíjí jiné skupiny číslovek.
Číslovky řadové Řadové číslovky se od číslovek základních tvoří přidáním přípony -te, od čísla 20 výše příponou -ste. Některé číslovky se tvoří nepravidelně:
der/die/das erste – první, der/die/das zweite – druhý, dritte – třetí, vierte – čtvrtý, fünfte – pátý,
siebte (siebente) – sedmý, dreizehnte – třináctý, zwanzigste – dvacátý, hundertste – stý.
Slovesa Slovesa se píší s malým počátečním písmenem, v hlavní větě mají první, nebo druhé místo.
Infinitiv Infinitivy jsou v němčině dva: přítomný a minulý.
Infinitiv přítomný Infinitiv přítomný je u většiny sloves tvořen koncovkou -en: spielen (hrát), machen (dělat).
Výjimkou je sloveso sein (být).
Infinitiv minulý Infinitiv minulý je tvořen příčestím minulým plnovýznamového slovesa a infinitivem pomocného slovesa haben, nebo sein. Ve většině případů se používá haben; sein se používá u sloves se změnou místa (fahren, gehen), změnou stavu (werden, sterben) a sloves sein a bleiben: kaufen – gekauft haben (doslova mít nakoupeno), gehen – gegangen sein, sein – gewesen sein.
Dělení sloves Německá slovesa lze podle způsobu časování a funkcí ve větě rozdělit na slabá, silná, smíšená, modální a pomocná.
Slabá (pravidelná) slovesa Tato slovesa se časují zcela pravidelně. Jsou to např. následující slovesa: begleiten – doprovázet, besuchen – navštívit, machen – dělat, sagen – říci, wohnen – bydlet.
Silná (nepravidelná) slovesa Jedná se o starší skupinu sloves. U těchto sloves dochází ke změnám samohlásek v kmeni slova (u některých sloves dochází i k dalším změnám). Časování je také v některých případech odlišné od slabých sloves. Lze je rozdělit do tří skupin podle změny kmenové samohlásky v préteritu a v perfektu:
skupina 1‑2‑1 – u této skupiny dochází ke změně kmenové samohlásky pouze v préteritu. Infinitiv a příčestí minulé obsahují stejnou samohlásku: fahren (jet) – fuhr – gefahren, laufen (běžet) – lief – gelaufen, sehen (vidět) – sah – gesehen;
skupina 1‑2‑2 – v této skupině jsou slovesa, která mají kmenovou samohlásku v préteritu a perfektu stejnou: bleiben (zůstat) – blieb – geblieben, verstehen (rozumět) – verstand – verstanden;
skupina 1‑2‑3 – v infinitivu, v préteritu a v perfektu jsou různé kmenové samohlásky: beginnen (začít) – begann – begonnen, nehmen (vzít) – nahm – genommen, sprechen (mluvit) – sprach – gesprochen.
Smíšená slovesa Jedná se o několik sloves, která mají v préteritu a v perfektu koncovky sloves slabých, ale mění se jejich kmen. Příklad: kennen (znát): ich kannte, du kanntest …, ich habe gekannt. (Koncovky -te, test atd. jsou atributem préterita, změna kmenové souhlásky z kennen na kannte a gekannt je atributem silných sloves.
Modální (způsobová) slovesa