Vrána černá (Corvus corone) je středně velkým druhem ptáka z čeledi krkavcovitých (Corvidae). Hnízdící ptáci jsou teritoriální, po zbytek roku se však často zdržují v hejnech až o 100 jedincích, kteří společně i hřadují.
Taxonomie náhled|Vrána černá Vrána černá byla společně s vránou šedou (Corvus cornix) dlouho považována za poddruh vrány obecné a označována proto pod názvem vrána obecná černá (Corvus corone corone). Z podrobného průzkumu provedeného v roce 2003 (Parkin et al.) však vzhledem k významným rozdílům ve zbarvení obou druhů a snížené genetické životnosti kříženců vyplynulo, že by měly být považovány za dva oddělené druhy.Listcheck. Updating the world view of birds. „Birdwatch”, s. 49, srpen 2003. Tento názor je však stále částí ornitologů považován za kontroverzní, protože nemá podporu v molekulárních studiích. Ty ukázaly, že zcela odlišné jsou východoasijské populace vran (Corvus corone orientalis), mezi evropskými poddruhy však neodhalily žádné výrazné genetické rozdíly. Minimálně je jasné, že dochází k významné výměně genetických informací mezi vránou šedou a vránou černou. Na druhou stranu existence a udržování úzké hybridní zóny ukazují na rozdíly v ekologii a etologii obou druhů, stejně jako na existenci pohlavního výběru, upřednostňujícího partnera z určité populace. Situace vyžaduje další důkladný průzkum.
Popis Délka těla: 45–50 cm Rozpětí křídel: 90–100 cm Hmotnost: 600–700 g. Peří má černé s modrým leskem, černého zbarvení jsou také končetiny a silný, u kořene opeřený, na konci mírně zakřivený zobák. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně , mladí ptáci mají hnědší zbarvení křídel.
Může být relativně snadno zaměněna s mladými jedinci havrana polního (Corvus frugilegus), kteří mají strmější čelo. V letu ji lze pak od ostatních krkavcovitých odlišit díky téměř rovnému konci ocasu, který je u havrana polního jasně zakulacený a u krkavce velkého (Corvus corax) klínovitý.
Hlas náhled|Hlas vrány černé Ozývá se drsným a hlasitým „krá“, často v řadě za sebou. Příležitostně přednáší tichý žvatlavý zpěv plný imitací. V lidské péči se může naučit několik slov.
Rozšíření Tvoří dva poddruhy; první – Corvus corone corone – se vyskytuje v západní polovině Evropy, a druhá – Corvus corone orientalis – ve východní Asii v rozmezí od řeky Jenisej až po Japonsko. Ve východní polovině Evropy ji zastupuje blízce příbuzná vrána šedá – hranice mezi rozšířením obou druhů prochází také Českou republikou, kde ji tvoří řeky Labe a Vltava. Na takovýchto místech může docházet také k jejich křížení. Jako biotop preferuje otevřenou krajinu s lesy, většinou blízko vod, místy proniká také do měst. Je stálá až potulná. Evropská populace druhu je odhadována na 5,5–12 milionů hnízdících párů. V České republice hnízdí od nížin po 1300 m n. m. v počtu 3–6 tisíc párů.
Hnízdění náhled|Corvus corone corone Pohlavně dospívá až ve věku 3 let. Je monogamní, páry spolu přitom setrvávají po celý život. Velké hnízdo z větví, které vystýlá travou, chlupy a jinými měkkými materiály, staví oba ptáci vysoko ve vidlicích větví stromů, na sloupech nebo na skalách. Během března až dubna klade 3–6 zelenavých, hnědě skvrnitých, 39,7 × 28,1 mm velkých vajec, na kterých sedí 18–21 dnů samotná samice krmená samcem. Mláďata, která již krmí oba rodiče, pak hnízdo opouští po 28–35 dnech. Zatím nejvyšší zaznamenaný věk u volně žijícího jedince činí 19 let a 2 měsíce.
Potrava Je všežravá, její potrava je však převážně živočišná. Požírá hmyz, žížaly a jiné červy, malé savce až do velikosti zaječího mláděte, ryby, měkkýše, mršiny, odpadky, semena a plody; plení též hnízda jiných ptáků. K potravě s tvrdou skořápkou, jakou má např. ořech, se občas snaží dostat tak, že ji z výšky pouští na tvrdý povrch.Bruce Wilmore, S. (1977) Crows, jays, ravens and their relatives. David and Charles Ltd, Londýn.
Odkazy
Reference
Literatura ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. .
CEPÁK, Jaroslav et al. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky = Czech and Slovak bird migration atlas. Praha: Aventinum, 2008. 607 s. S. 502. ISBN 978-80-86858-87-6. ČERNÝ, Ondřej. Ochočení krkavcovití. Kavka, straka či sojka jako společník člověka. In: iFauna [online]. 26 June 2023 [cit. 13. 1. 2025]. Dostupné z: https://www.ifauna.cz/clanky/7457-ochoceni-krkavcoviti-kavka-straka-ci-sojka-jako-spolecnik-cloveka.html
DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. . MIHULKA, Stanislav. Vrány mají malé mozky, jsou ale chytré jako šimpanzi. In: Osel.cz [online]. 29. 4. 2016 [cit. 13. 1. 2025]. Dostupné z: https://www.osel.cz/8827-vrany-maji-male-mozky-jsou-ale-chytre-jako-simpanzi.html SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert Doležal. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. . ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl. . ŠŤASTNÝ, Karel, ed. a HUDEC, Karel, ed., et al. Ptáci – Aves. III/2. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Academia, 2011, s. 649–1189. Fauna ČR, sv. 30/2. ISBN 978-80-200-1834-2. Soubor ISBN 80-200-1113-7.
Externí odkazy
Kategorie:Corvus Kategorie:Ptáci palearktické oblasti