náhled|Hřib žlutomasý - ilustrace Hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008) neboli babka je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Z houbařského hlediska jde o jedlý, ale nepříliš ceněný druh horší jakosti. Také bývá často napadán červy a plísněmi.

Synonyma Boletus communis Bull. 1798 Boletus chrysenteron Bull. 1791 Boletus pascuus (Pers.) Ceriomyces communis (Bull.) Murrill 1909 Xerocomellus chrysenteron (Bull.) Šutara 2008 Xerocomus chrysenteron (Bull.) Quélet 1888 Xerocomus communis (Bull.) Bon 1984

hřib žlutomasý suchohřib babka suchohřib žlutomasý babka

Dále existují lidové a krajové názvy jako: hříbek máslový, mračinko, ovčí hříbek, podhříbek, podhoubek (Lomnicko), podlipník (Frenštátsko), podzemník (Unhošťsko), pupek, ševčík a židák (Olomoucko).

Vzhled náhled|Praskliny pokožky klobouku mají načervenalý nádech náhled|Poškozená místa často vykazují zelenomodrou barevnou reakci

Makroskopický Klobouk dosahuje 30 – 80 (110) milimetrů, v mládí je polokulovitý, poté klenutý, ve stáří poduškovitý až ploše rozprostřený. Povrch má šedohnědou, šedookrovou, světle- až tmavohnědou barvu, někdy s olivovým nádechem. Pokožka je matná, nelesklá, suchá. V mládí hladká až sametová, později i jemně plstnatá. Obvykle rozpraskává na malá políčka. Praskliny bývají načervenalé, protože se (obzvlášť v mládí) pod pokožkou klobouku nachází červenavá vrstva.

Rourky jsou 4 – 10 (13) milimetrů dlouhé, společně s póry mají nejprve žluté zbarvení, později jsou žlutoolivové až olivově zelené. Při poškození mají tendenci měnit barvu do modra či zelena.

Třeň skoro válcovitý, někdy u báze silnější, bez síťky. V horních partiích je zbarven žlutě, níže (nebo celý) bývá načervenalý až vínově červený. Povrch kryjí červenavá až hnědá zrníčka.

Dužnina má v oblasti klobouku a vrchní části třeně nažloutlé až žluté zbarvení, v nižších partiích může být načervenalá, v bazální části až nahnědlá. Při poškození více nebo méně modrá. Chuť je mírná až nakyslá, vůně nenápadná.

Mikroskopický Povrch klobouku je tvořen palisádodermem 8 – 18 μm širokých hyf. Výtrusy dosahují (10) 11 – 15 (17) × (4) 5 – 6 (6,5) μm, jsou hladké, elipsovitě vřetenovité, patrná je mělká suprahilární deprese. Výtrusný prach je olivově hnědý.

Výskyt Hojný druh rozšířený od nížin až po horské oblasti. Roste pod listnatými i jehličnatými stromy v lesích i mimo les na antropogenních a synantropních stanovištích, jako jsou parky nebo hráze rybníků. Albert Pilát jej uváděl jako druh smíšených lesů na půdách nevápenatých, v rámci bučin v nížině a pahorkatině, dále do smrkových monokultur na kyselejších půdách v nížině a pahorkatině a nakonec mezi houby pásma kosodřevin mykorhizně vázané na kosodřevinu. Fruktifikuje od června do poloviny října, výjimečně do začátku listopadu.

Rozšíření Hřib žlutomasý roste v Severní Americe (Kanada, USA), Asii (Japonsko, Tchaj-wan), Austrálii (včetně Tasmánie a Nového Zélandu) a v Evropě, konkrétně v následujících zemích: Andorra, Belgie, Bělorusko, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Gibraltar, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Spojené království (včetně ostrova Man).

Záměna hřib sametový (Xerocomellus pruinatus) – pokožka zpravidla nerozpraskává a má tmavší barvu až s vínovým odstínem hřib uťatovýtrusý (Xerocomellus porosporus) – v prasklinách pokožky chybí narůžovělý odstín hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus) – plodnice pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus) – pevnější konzistence, zpravidla nerozpraskaný klobouk, dužnina bledá až krémová hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) – silně modrající dužnina ve spodní části třeně

Praktický význam Jedlá houba kvalitativně horší než ostatní hřiby. Dužnina je měkká, obsahuje vysoký podíl vody, a proto snadno podléhá zkáze. Bývá napadána plísněmi a dalšími houbami. Velmi často na ní parazituje nedohub zlatovýtrusný (Hypomyces chrysospermus), který se v posledních fázích vývoje projevuje zlatožlutým povlakem. Nedohub vytváří jedovaté mykotoxiny, a proto by jím stižené plodnice neměly být konzumovány. Produkované toxiny by mohly způsobit nepravou otravu, hypoteticky možná i rakovinu. Doporučuje se proto sbírat jen mladé plodnice bez známek napadení, a to výhradně pro okamžité zpracování. Nevhodné je tedy např. sušení. Nedohub se vyskytuje (v malém rozsahu) i na povrchu mladých plodnic a může se tedy v průběhu sušení rozšířit na ostatní houby.

Odkazy

Související články Nebezpečnost babek

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Hřibovité Kategorie:Jedlé houby