Lázeňská oplatka

Lázeňská oplatka (též Karlsbader Oblate/Karlovarská oplatka a Marienbader Oblate/Mariánsko-lázeňská oplatka), vyráběná spečením v oplatkových kleštích (železné formě zvané oplatnice), má bohatou historii. Do zemí Koruny české se dostala v 18. století skrze německé obyvatelstvo, které její výrobu převzalo od vlámských přistěhovalců do Braniborské marky.

Některým pekařským rodinám sudetoněmeckého původu se po vysídlení podařilo na základě svého know-how přenést tradici pečení karlovarských oplatek do Německa a Rakouska. Po konfiskaci německých oplatkáren a znárodnění potravinářského průmyslu byly na československý trh v roce 1949 uvedeny druhy oplatek pod názvy: karlovarské dortové oplatky (slazené, mléčné, spékané), karlovarské lázeňské oplatky a oplatkové řezy.Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 4.10.1949, 29–30(233). s. 3. Pražské pečivárny, národní podnik Praha, závod v Mariánských Lázních obstarával výrobu oplatek pro lázeňské hosty a na export.

Po začlenění Pražských pečiváren do národního podniku „Československý průmysl trvanlivého pečiva Praha“ započala v závodě v Mariánských lázních v roce 1964 výroba nového druhu oplatek pod názvem Luxusní lázeňské oplatky v kulatém dárkovém balení z polystyrenu,Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 17.10.1964, 44 - 45(289). s. 2. v roce 1966 přibyly speciální lázeňské oplatky (oříškovočokoládové, čokoládové) pro lázně Karlovy Vary, Poděbrady a TepliceRudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 30.1.1966, 46–47(29). s. .Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 17.9.1967, 47 - 48(257). s. 8.Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 5.11.1966, 46 - 47(305). s. . a v roce 1972 DIA lázeňské oplatky pro diabetiky.Rudé právo: Ústřední orgán Komunistické strany Československa. Praha: Komunistická strana Československa, 4.8.1972, 52 - 53(182). s. 3.

V roce 1967 si nechal Průmysl trvanlivého pečiva (PTP) u ÚPV ČSSR ochránit názvy: Mariánsko-lázeňské oplatkyPublikace ve Věstníku ÚPV 1974/04 dne 15.04.1974. a Karlovarské oplatky a 15. dubna 1974 byly ochranné názvy zveřejněny ve Věstníku ÚPV 1974/04. Československý pojem lázeňské oplatky označoval od roku 1974 spékané sladké oplatky (Karlovarské oplatky, Mariánsko-lázeňské oplatky a Františko-lázeňské oplatky) „národního podniku Čokoládovny Praha“, jehož součástí byl i závod Kolonáda v Mariánských Lázních s provozy v Karlových Varech a Františkových Lázních.

Po obnovení československého tržního hospodářství navázali na tradici výroby Karlovarských oplatek v katastru města Karlovy Vary výrobci sdružení ve spolku s názvem Sdružení výrobců Karlovarských oplatek. V roce 2004 podaly Úřad průmyslového vlastnictví ČR a Sdružení výrobců Karlovarských oplatek z Karlových Varů žádost o zapsání zeměpisného označení Karlovarské oplatky do rejstříku chráněných zeměpisných označení Evropské unie, proti které vyslovilo námitku Sudetoněmecké krajanské sdružení. Po dlouholetém sporu Evropská komise v roce 2011 rozhodla, že Karlovarské oplatky a trojhránky jsou tradičními výrobky spjatými výlučně s českým územím. Rozhodnutí se nevztahuje na německou firmu Wetzel – Karlsbader Oblaten- und Waffelfabrik GmbH.

Historie

Výroba vaflí a oplatek má dlouholetou tradici. Nejvíce byla rozšířena na území bývalého Brabantského vévodství a Flanderského hrabství, Arden a Braniborské marky, kde se oplatečnice používaly již ve 12. století. Na území Braniborska a Saska-Anhaltska vyráběli kováři železné kleště na oplatky jako svatební dar nebo k narození dítěte či jiné významné rodinné události ještě v polovině 20. století. Na formě se vyrážely údaje o majiteli jako jméno, bydliště, datum svatby, atd.SonntagsWochenBlatt. DIE SONNTAGSZEITUNG FÜR DIE REGION ELBE-ELSTER NR. 4 I 29. JANUAR 2017: S. 5 – Lichtmess Weihnachtsmarkt Kleinrössen Torgau – Zu Lichtmess einmal selbst Klemmkuchen backen. Oplatky či vafle a kleště na pečení byly často vyobrazovány v dílech starých nizozemských malířů či u vlámské školy nebo mistrů z této oblasti pocházejících.

V zemích Koruny české se výroba cukrových oplatek šířila skrze německé obyvatelstvo (zejména ze Saska, Bavorska a Pruského Slezska) nejprve v pohraničních oblastech.Encyklopedie strojů a nástrojů, potravinářská výroba, Národní zemědělské muzeum Praha, 2011 Johann Heinrich Zedler zahrnul heslo „Oblate, Oblaten“ (česky oplatka, oplatky) do svého německého „Velkého úplného univerzálního lexikonu všech věd a umění“ (Das Grosse vollständige Universal-Lexicon Aller Wissenschafften und Künste), který vyšel v letech 1731–1754 v Halle a Lipsku. Pod heslem „Oplatka, Oplatky“ je podrobně popsána nejen příprava oplatkového těsta, ale i pečení v oplatkových kleštích nad ohněm. Jednalo se samozřejmě o oplatky církevní, lékárenské a pečetní. Ovšem lexikon pro doplnění uváděl, že v případě kuchyňského upotřebení (jako sladkého dezertu) se do těsta může přidat cukr a koření a že lze dvě oplatky také spojit náplní z mandlí, růžové vody a cukru, následně potřít žloutkem a rozpéci na horkém sádle.

Saský týdeník „Wittenbergisches Wochenblatt“, ve kterém vycházely v roce 1776 na pokračování „Naučné zprávy z užitečných knih“ (Gelehrte Nachrichten von nützlichen Büchern) uváděl: „Zdá se, že druh oplatek, který slouží jako lehká strava, není v Berlíně příliš rozšířen, jinak by si zde takovou výrobou oplatkáři vydělávali na živobytí.“ Ještě v roce 1820 německý chemik a továrník Johann Gottfried Dingler ve svém polytechnickém časopise „Polytechnisches Journal“ k zlepšovacímu patentu londýnského majitele manufaktury na oplatky Johna Hudswella doplnil poznámku, že mimo Norimberka, Fürthu, Altöttingu a Deckendorfu neví v Německu o žádné manufaktuře, která by se výrobou oplatek či vaflí zabývala a že tak jedinými výrobnami oplatek zůstávají stále kuchyně zkušených hospodyněk.

V roce 1821 v lipských listech („Leipziger Zeitung“) Gottlieb Spaltholz inzeroval zavedení své oplatkářské živnosti před městskou Peterskou bránou (Peterstor) v bývalých kasárnách Pleißenburg v domě čp. 820. Nabízel dobré jednoduché i dvojité oplatky (Oblaten-Kuchen), přičemž jednoduchá stála 1 Gr. a dvojitá 4 Gr.

Karlovarské oplatky První písemná zmínka k výrobě oplatek v Karlových Varech pochází z roku 1788, kdy město ve spolupráci s knihkupectvím Schönfeld vydalo pro lázeňské hosty německého průvodce s názvem «Karlsbad: Beschrieben zur Bequemlichkeit der hohen Gäste», který uváděl, že výrobě oplatek se věnují některé měšťanky (Bürgerweiber), které si je nechávají roznášet nebo tak činí samy. Průvodce byl k dostání v knihkupectví Schönfeld a ve všech známých knihkupectvích v Německu.

V roce 1807 otevřel Josef von Bolza, syn bankéře z Drážďan, se svou druhou manželkou Annou Grasmuck v Karlových Varech hotel U Zlatého štítu (Hotel zum goldenen Schild). Anna nechala v hotelové kuchyni v roce 1810 zavést výrobu oplatek. V roce 1847 započala v Karlových Varech s výrobou karlovarských koláčů a oplatek Johanna Gebhard, majitelka pekárny U divokého holuba (zur „wilden Taube" in der Sprudelgasse).Carlsbader Badeliste im Jahre .... Carlsbad: F.J. Franieck, 1847(). s. .

O karlovarských oplatkách, jako lehkém dezertu při zdravotních kúrách, se zmiňoval též lázeňský průvodce z roku 1850 pod názvem „Der Führer in Karlsbad und der Umgegend“. Průvodce z roku 1891 uváděl, že hostinští si oplatky nechávají roznášet úhledně zabalené do bílého plátna mladými dívkami (Oblatenmädchen), které je nabízely hlavně na místech s vyšším počtem lázeňských hostů, například při koncertech v kavárnách (Kaffeekonzerten). Oplatky prodávaly po 8 krejcarech a z každého prodeje odváděly 1 krejcar majiteli výrobny (hostinskému). Často se z nich později stávaly servírky.HARDMEYER-JENNY, Jakob. Karlsbad. Zürich: Orell Füssli, . s. 73: Bescheiden treten häufig Mädchen an dich heran, die unter einem Tüchlein Karlsbader Oblaten tragen und sie dir zum Verkauf anbieten.

Pekařský a cukrářský průmysl v Karlových Varech byl na přelomu století již světoznámý (houstičky ve tvaru rohlíčku, kulaté či hvězdicovité, máslové trubičky, preclíky a tyčinky, karlovarské suchary a Grahamův chléb, obzvláště pak jemné pečivo), takto vyhlášenou byla třeba pekárna radního Rudolfa Mannla (syna baneologa Dr. Rudolfa Mannla). Karlovarské oplatky vyrábělo na 16 pekařů (vedle toho řada rodinných domácích výrobců) a větší pekárna jich ve vrcholící letní sezoně vyrobila na 2 000 kusů denně. Ročně se jich v Karlových Varech prodalo na 4 000 000 kusů po 16 haléřích, což odpovídalo hrubému výnosu 650 000 korun.Festschrift zur 74. Versammlung deutscher Naturforscher und Aerzte: gewidmet von der Stadt Karlsbad. Karlsbad: Stadt Karlsbad, 1902. s. 706. Lázeňští hosté si mohli koupit i pohlednice ve tvaru oplatnic (oplatkové formy).

Živnost oplatkářská Od vydání císařského patentu Františkem Josefem I. č. 227/1859 říšského zákoníku ze dne 20. prosince 1859, který uvedl do života pro celou habsburskou monarchii živnostenský řád, platilo domácí či malovýrobní pečení cukrových oplatek za živnost svobodnou (pokud dotyčný neprovozoval pečení oplatek již pod jinou řemeslnou živností; cukrářskou, pekařskou, čokoládnickou nebo voskařskou). Vedle toho se vyráběly oplatky pečetní, kostelní a lékárenské.

Vzhledem k tomu, že živnostenské úřady přijímaly v 90. letech 19. století stále více ohlášek na svobodnou živnostenskou výrobu oplatek, rozhodlo se c. k. ministerstvo vnitra za souhlasu c. k. ministerstva obchodu v roce 1891, že živnostenská výroba cukrových tzv. karlovarských oplatek patří výhradně do živnosti cukrářské a že k nastoupení této řemeslné živnosti je nevyhnutelně zapotřebí průkazu způsobilosti o tom, že se žadatel učil nejméně po dva roky cukrářské živnosti a při této živnosti působil minimálně po dva roky jako pomocník. Živnostenské komory měly při vydávání živnostenského osvědčení přihlédnout k místním podmínkám.Národní listy. Praha: Julius Grégr, 6.12.1891, 31(336). s. 13.

V roce 1906 Živnostenská komora v Chebu rozhodla, že hostinští nejsou oprávněni provozovat výrobu karlovarských oplatek ve velkém měřítku za účelem prodeje i osobám, které již nelze považovat za hotelové hosty. Dále pak, že výrobu oplatek považuje nadále za živnost svobodnou a natolik odlišnou od živnosti cukrářské, takže k jejímu provozování není zapotřebí cukrářské osvědčení, přičemž ale cukráři jsou oprávněni pod svou živností oplatky vyrábět.Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. Reichenberg: Heinrich T. Stiepel, 13.9.1906, 47(218, večerní vydání). s. 4–5.

Výrobci karlovarských oplatek V roce 1840 začala na opavské promenádě péci karlovarské oplatky Amalie Fiedor, která pravděpodobně pokračovala v již zavedeném podnikání některého z příbuzných. Oplatkářství se věnoval také syn Kašpar Baltasar a dcera Marie. Syn Theodor Fiedor zavedl tovární výrobu oplatek. Další opavskou oplatkářkou byla paní Rymorz, která v roce 1862 inzerovala „Karlsbader Zucker-Oblaten“ s cukrem, vanilkou (či skořicí) a mandlemi. V roce 1891 nabízel karlovarské oplatky v Opavě také obchodník Wilibald A. Müller,Troppauer Zeitung. Troppau: Adolph Trassler, 29.11.1891, 106(274). s. 13. pro kterého je vyráběla Nina Runk. Od roku 1921 firma „H. Piesch, Nachf.“, továrna na oplatky a vafle,Deutsche Post. Troppau: Adolf Drechsler, 25.12.1921, 3(348). s. 16.Deutsche Post. Troppau: Adolf Drechsler, 11.12.1926, 8(291). s. 12. ve 30. letech opavská firma Oblaten-, Bisquit-, Kakes- und Schokoladen-Fabrik RAIMUND KAUER,Deutsche Post. Troppau: Adolf Drechsler, 27.03.1932, 147(75). s. 7. a továrna na oplatky, vafle, biskvity a čokoládové výrobky H. Melzel (značka Melo).

Ve Vídni začaly karlovarské oplatky vyrábět v roce 1864 cukrářka Antonia Zahn na ulici Salzgries 23