Ján Chalupka, pseudonymy Anonymus Belae Regis Notarius, Chlk, CLVI a jiné (28. října 1791, Horná Mičiná, Uhersko – 15. července 1871, Brezno, Uhersko) byl slovenský dramatik, publicista, spisovatel-prozaik a evangelický kněz.
Životopis Narodil se v rodině evangelického faráře Adama Chalupky a nebyl jediným členem rodiny, který se později stal literárně činným – stejně známým se stal i jeho bratr slovenský spisovatel Samo Chalupka. Vzdělání získal od otce, později studoval v Ožďanech, Levoči, v kolégiu v Prešově a v Sárospataku a studia ukončil v Jeně. Působil jako domácí učitel v Banské Bystrici a Vídni, učil na gymnáziu v Ožďanech, v roce 1824 se stal farářem v Brezně. V roce 1842 byl členem deputace národovců u vídeňského dvora. Zasazoval se o to, aby sídlem Matice slovenské bylo Brezno. Vystupoval proti maďarskému šovinismu, který považoval nejen za škodlivý, ale hlavně za nesmyslný.
Tvorba Díky svým divadelním hrám patří mezi zakladatele slovenské divadelní tradice. Svoje první díla psal česky, od roku 1848 pak slovensky; do slovenštiny přeložil i svá původně česky psaná díla. Psal hlavně divadelní hry, ve kterých zesměšňoval lokálpatriotismus, maďarský šovinismus, patolízalství, konzervativismus a měšťáckou zbabělost, nicméně věnoval se i historickým dílům, polemikám a prozaickým dílům. Jeho díla se vyznačují satirickým pohledem na slovenskou společnost tzv. fenomén Kocúrkovo, hlavně tu její část, která byla národně neuvědomělá. Inspiroval se hlavně německými dramatiky, od kterých převzal některé motivy, ale zasadil je do slovenského prostředí.
Dílo náhled|Plaketa na stěně lycea v Kežmarku Cyklus o Kocúrkove: 1830 – Kocourkovo, anebo: Jen abychom v hanbě nezůstali, veselohra, která znamenala začátek soustavného působení ochotníků v Liptovskom Mikuláši 1832 – Všecko naopak, aneb: Tesnošilova Anička se žení a Honzík se vydává, veselohra těsně navazující na Kocourkovo 1833 – Trasořitka, anebo: Stará láska se přece dočekala, veselohra 1835 – Třináctá hodina, aneb: Však se nahledíme, kdo bude hlásníkem v Kocourkově, veselohra 1837 – Starouš plesnivec anebo Čtyry svadby na jednom pohřebe v Kocourkově, veselohra 1836 – Kocourkovo, značně upravená prozaická verze veseloher 1841 – Bendeguz, Gyula Kolompos a Pišta Kurtaforint. Donkichotiáda podle nejnovší módy (Bendeguz, Gyula Kolompos und Pista Kurtaforint. Eine Donquixottiade nach der neuesten Mode von P. P.), satirické dílo psané maďarsky, ale vytištěné v němčině 1842 – Zpěvník, přidal do něj 45 duchovních písní, které sám složil 1846 / 1847 – Kázně nedělní a svátečné 1854 – Dobrovoľníci, činohra 1858 – Dejiny generálnych synod oboch evanjelických vyznaní v Uhorsku od roku 1791 (Geschichte der Generalsynoden beider evangelischen Konfessionen der Ungarn vom Jahre 1791), historická studie 1862 – Fuk a Huk, alebo: Prvý apríl, fraška 1868 – Juvelír, veselohra (vyšla až v souborném díle) Hrdá pýcha skrotla, jednoaktovka (vyšla až v souborném díle)
Reference
Externí odkazy
Ján Chalupka: Bendegúz (digitalizované dílo)
Kategorie:Slovenští spisovatelé Kategorie:Slovenští dramatici Kategorie:Slovenští protestantští duchovní Kategorie:Luteráni Kategorie:Narození v roce 1791 Kategorie:Narození 28. října Kategorie:Narození v Horné Mičiné Kategorie:Úmrtí v roce 1871 Kategorie:Úmrtí 15. července Kategorie:Úmrtí v Brezně Kategorie:Muži