Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo Prezident Osvoboditel (7. března 1850 HodonínZáznam narození v matrice – 14. září 1937 LányZáznam úmrtí v matrice), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo.Zákon č. 232/1935 Sb. z 21. prosince 1935

Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filozofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlotte Garriguovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filozofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas.Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 83.

Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem (tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám a předsudkům. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným) říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv v Rusku publikoval od roku 1913 nejprve v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě nejslavnější dílo Rusko a Evropa, které bylo posléze vydáno i v češtině a přeloženo do několika jazyků.Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 84-92.

Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku 1914 několikrát cestoval na západ Evropy a prostřednictvím R. W. Setona-Watsona i dalších osobností seznamoval světové politiky s českými požadavky. Roku 1915 pak odcestoval společně s dcerou Olgou do Švýcarska. Nemohl se již vrátit, protože v Rakousku-Uhersku na něho byl vydán zatykač. Jeho spojkou s domovem pak byli Edvard Beneš a další přátelé. Obeslal české krajany po světě, získal jejich podporu a v červnu 1915 v Ženevě poprvé veřejně vyhlásil požadavek samostatného státu. Téhož roku odjel do Londýna, kde se stal profesorem na King's College a přitom neúnavně publikoval a přesvědčoval. Roku 1916 mu Milan Rastislav Štefánik připravil přijetí u francouzského premiéra Aristida Brianda v Paříži, kde posléze vznikla Československá národní rada.Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 92-96.

V únoru 1917, když velmoci uznaly tehdy formulovaný československý požadavek, odjel Masaryk do Ruska shromažďovat vojsko, aby svému programu dodal větší váhu. Československé legie měly postupně až 50 tisíc mužů a operovaly hlavně v Rusku, byly však podřízeny Národní radě a zařazeny jako spojenci do francouzské armády. Masaryk sám řídil organizování legií. Po říjnové revoluci a separátním míru Ruska s Německem se vydal z Moskvy přes Sibiř do Japonska, aby připravil přepravu legií do Francie. 7. března 1918 se vydal lodí do Spojených států amerických, protože věděl, že prezident Woodrow Wilson bude mít v poválečném uspořádání světa a zejména střední Evropy velmi významné slovo. V dubnu 1918 do USA dorazil. Přednášel, psal a agitoval zejména mezi krajany a dosavadní velké úspěchy legionářů byly pádným argumentem. Masarykova kniha „Nová Evropa“ přispěla k tomu, že prezident Wilson odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za sebeurčení slovanských i jiných národů.Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 96-98.

Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 % hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě, v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a slovenští nacionalisté pro Masaryka nehlasovali nikdy.Ottův slovník naučný nové doby, sv. 7, str. 99-102. Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb se stal velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.

Život

Mládí

Moravské Slovácko

Masaryk se narodil krátce po bouřlivém revolučním roce 1848, 7. března 1850 v Hodoníně v domě čp. 121. Pokřtěn byl o den později v tamním farním kostele sv. Vavřince jmény Tomáš Jan.Matriční zápis o narození a křtu Jeho rodiče byli zaměstnanci na statku Nathana Redlicha. Tomášova matka Terezie Masaryková, rozená Kropáčková, (1813–1887) pocházela z Hustopečí. Mluvila lépe německy než česky. Jeho otec Jozef/Josef Maszárik (také Masarik či Masaryk, 1823–1907) byl Slovák a pracoval jako kočí. Byl dlouho negramotný a psát ho naučil až syn Tomáš. Pocházel z Kopčan na Slovensku, které tehdy patřilo do Uherského království; tak vznikla úřední podoba jeho příjmení (Maszárik). Tomáš Masaryk měl dva mladší bratry, Martina (1852–1873) a Ludvíka (1854–1912), jehož hustopečská tiskárna později svou produkcí výrazně podporovala Masarykovo veřejné působení. Další sourozenci, Jan a Františka, zemřeli ještě jako malé děti.

Po absolvování čejkovické obecné školy studoval Tomáš Masaryk i dále na Slovácku – nejprve na reálném gymnáziu v Hustopečích a později na gymnáziu ve Strážnici, které však nemohl dokončit. Praktikoval krátce v hodonínské škole, učil se zámečníkem ve Vídni, později kovářem v Čejči, ale brzy nastoupil jako podučitel hustopečského reálného gymnázia a s pomocí vlasteneckého kněze a kaplana P. Františka Satory se chystal ke studiu na německojazyčném klasickém gymnáziu v Brně.Ottův slovník naučný, díl 16, str. 934. Jeho nemajetní rodiče (otec pracoval jako panský kočí a posléze správce, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat. Dával proto kondice, jak bylo již tehdy obvyklé.

Někteří publicisté Masarykův původ po otci zpochybňovali především kvůli věkovému rozdílu 10 let mezi jeho rodiči, jejich odlišnému společenskému postavení a vzdělanosti. Vyskytly se snahy připsat k otcovství TGM jména statkáře Redlicha či dokonce rakouského císaře Františka Josefa I. (císaři bylo v roce narození Tomáše Masaryka 20 let, narodil se 1830).ZÍDEK, Petr: Příliš mnoho náhod: byl Masaryk tajným levobočkem rakouského císaře? Lidovky.cz, , 12. srpna 2015.Der Kaiser und die Köchin. ORF.at, , 29. prosince 2016 (německy). Důkazem má být zápis v soukromém deníku císaře „Kropaczek erl. = erledigt“ (česky „Kropáček/Kropáčková vyřízeno“) z konce roku 1849, tedy krátce po svatbě těhotné Masarykovy matky Terezie Kropáčkové.ŠIŠKA, Jakub: Brisante Spekulation: War Masaryk ein Sohn des österreichischen Kaisers? Radio Prague International, , 31. října 2015 (německy). Na přelomu let 2016 a 2017 měla proběhnout analýza DNA Masarykových příbuzných, která měla vyvrátit nebo potvrdit domněnku o jeho příbuznosti s Františkem Josefem I. Analýza byla pozastavena na žádost pravnučky Tomáše Garrigua Masaryka Charlotty Kotíkové.

Brno, Vídeň, Lipsko, New York náhled|Hustopeče: hrob rodičů Tomáše Garrigua Masaryka Od 15 let se živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Na gymnáziu (studia přerušila prusko-rakouská válka 1866) v Brně byl podporován rodinou policejního ředitele Antona Le Monniera, s níž v roce 1869 odešel do Vídně, kde dostudoval na Akademickém gymnáziu. Po maturitě 1872 pokračoval na filozofické fakultě, kde ho silně ovlivnil nový profesor filozofie Franz Brentano, který přišel do Vídně v dubnu 1874. Brentano začínal jako kněz a později se s církví rozešel, ale jeho realistická, i když nikoli ateistická filozofie založená na aristotelismu Masaryka natrvalo poznamenala.

Po smrti Antona Le Monniera si v roce 1873 našel nové místo v rodině Rudolfa Schlessingera, generálního rady Anglo-rakouské banky, jehož syna vyučoval. Jako odměnu za úspěšnou maturitu mladého Schlessingera odjeli roku 1876 společně po Masarykově doktorátu (disertační práce „Podstata duše u Platona“) na cestu po Itálii a Masaryk pak na roční pobyt na univerzitě v Lipsku. Tam se setkal s mladším krajanem E. Husserlem a v létě 1877 se seznámil s mladou klavíristkou Charlotte Garrigueovou, dcerou newyorského podnikatele Rudolpha Garrigue. Ta přijela do Lipska v červnu 1877 na návštěvu, když v Lipsku v letech 1869 až 1871 studovala hudbu na lipské konzervatoři. Koncem července odjela do lázní v durynském Elgersburgu za svou přítelkyní pianistkou. Masaryk ji tam začátkem srpna navštívil a 10. srpna 1877 se tam zasnoubili.

Masaryk chtěl ale před sňatkem získat docenturu filozofie na vídeňské univerzitě, což sňatek, narychlo uspořádaný rodinou Charlotty v New Yorku 15. března 1878, pozdrželo. Ve Vídni Masaryk živil rodinu a sebe suplováním na střední škole, přednáškami a kondicemi, ale půjčoval si také od přátel. Habilitoval se v březnu 1879 prací Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev současnosti) a začal bezplatně přednášet na univerzitě jako soukromý docent. Jeho habilitační práce tam vyšla roku 1881 a vzbudila zájem i v zahraničí. V roce 1879 se narodila dcera Alice a 1880 syn Herbert.

Už jako student byl Masaryk literárně činný, napsal řadu studií a odborných statí. V lednu 1875 se stal předsedou Českého akademického spolku ve Vídni a začal se pravidelně stýkat s rodinou Aloise Šembery (1807–1882), profesora české řeči a literatury na vídeňské univerzitě.

Přestup k evangelické církvi

Tomáš Garrigue Masaryk byl člověk nábožensky založený, vychovávaný svou matkou v přísně katolickém duchu. Během studií na gymnáziu však začal o smyslu své víry pochybovat, vadila mu povinná zpověď a pokrytectví katolického náboženského života. Ovlivnilo jej i protestantské prostředí během studií v Lipsku. Pro přestup ke kalvinistické reformované církvi, po roce 1918 sloučené do Českobratrské církve evangelické, se rozhodl po sňatku s Charlottou, vychovanou v unitářském duchu. Událost připomíná nápis na pamětní desce v předsíni evangelického kostela v Heršpicích: „V tomto chrámě dne 31. srpna 1880 byl přijat do církve naší prof. T. G. Masaryk, náš první president.“ Další pamětní deska na evangelickém kostele v Kloboukách u Brna informuje o účasti T. G. Masaryka na bohoslužbách v letech 1878–1882.T. G. Masaryk a jižní Morava, 2012, str. 26, pdf dokument online Jeho kritický duch jej často vedl do sporů s klerikály. Roku 1908 vystoupil na říšské radě s projevem k tzv. Wahrmundově aféře, jež byla zároveň bojem o svobodu slova na univerzitách. Požadoval, aby náboženské vyučování ve škole bylo prohlášeno za nepovinné a rodiče mohli rozhodnout o náboženské výchově svých dětí, chtěl nahradit náboženské vyučování ve škole mravní výchovou, ale v duchu křesťanském.

Akademik a politik

Spor o rukopisy