Jako D. B. Cooper je označován muž, který unesl 24. listopadu 1971 ve Spojených státech letadlo Boeing 727, obdržel výkupné 200 000 USDPři zohlednění inflace mělo 200 000 USD z roku 1971 přibližně stejnou hodnotu jako 1 000 000 USD v roce 2008. a vyskočil z letadla za letu. Na palubu nastoupil pod jménem Dan Cooper, ale toto jméno bylo při komunikaci s tiskem zkomoleno na D. B. Cooper. Ačkoliv byly vyšetřovány stovky osob, dodnes není známa jeho pravá identita, zdali měl komplice a zdali přežil skok z letadla. Většina peněz vyplacených jako výkupné nebyla nikdy nalezena. FBI předpokládá, že skok z letadla nepřežil. Existuje několik neoficiálních teorií, které popisují jeho osud po seskoku z letadla.
Cooperův netradiční způsob úniku a jeho nejasný osud dodnes mnohé fascinuje. Případ Cooper (FBI mu dala krycí jméno „Norjak“) zůstává neobjasněným případem a jde o jeden z mála případů neobjasněného únosu letadla.Dalším známým nedořešeným případem je únos letu Malaysia Airlines 653.
Případ Cooper byl po desítky let záhadou jak pro státní vyšetřovací orgány, tak i soukromé detektivy, neboť desítky možných stop vždy vedly do slepé uličky. K zásadnímu zlomu ve vyšetřování se schylovalo v březnu 2008, kdy děti ve městě Amboy ve Washingtonu, poblíž místa Cooperova seskoku, nalezly padák. Pozdější analýzy ovšem prokázaly, že se nejednalo o Cooperův padák.
Během let se našlo několik stop. Na konci roku 1978 byl v oblasti Cooperova seskoku nalezen plakát s instrukcemi jak otevřít záďové dveře Boeingu 727 a později bylo potvrzeno, že pocházel z uneseného letadla. V únoru 1980 nalezl osmiletý Brian Ingram 5880 USD ve dvacetidolarových bankovkách na břehu Columbia River.
V říjnu 2007 prohlásila FBI, že získala částečný vzorek Cooperovy DNA z jeho kravaty, kterou zanechal v uneseném letadle. Dne 31. prosince 2007 otevřela FBI případ publikací nikdy nezveřejněných nákresů a informací za účelem osvěžit možným svědkům paměť a přinést důkazy, které by mohly vést ke Cooperově identifikaci. FBI v tiskové zprávě prohlásila, že podle ní Cooper nepřežil skok, ale vyjádřila zájem na odhalení jeho pravé identity. V červenci 2016 se FBI rozhodla tento případ definitivně uzavřít.
Únos Ve středu 24. listopadu 1971, den před Dnem díkuvzdání, nastoupil muž, cestující pod jménem Dan Cooper, do letadla Boeing 727-200 společnosti Northwest Orient (nyní Northwest Airlines) na letu 305 (FAA Reg. N467US) z Portland International Airport (PDX) v Portlandu v Oregonu do Seattlu ve Washingtonu. Dle svědků měl Cooper okolo pětačtyřiceti let a byl vysoký 1,78 až 1,83 m. Měl na sobě černý kabát, mokasíny, tmavý oblek, košili s bílým límečkem, černou kravatu, černé sluneční brýle a perleťovou sponu na kravatu. Jakmile stroj vzlétl z portlandského letiště, podal Cooper letušce Florence Schaffner, která seděla v sedadle připevněném na zadních dveřích letadla, přímo za Cooperovým sedadlem, obálku se vzkazem. Ta si myslela, že je to Cooperovo telefonní číslo a proto si ji okamžitě dala do kapsy. Cooper se k ní naklonil a řekl jí: „Slečno, myslím si, že byste se měla na ten vzkaz podívat. Mám bombu.“ V obálce byl vzkaz: „Ve svém kufříku mám bombu. Použiju ji, pokud to bude nutné. Chci, abyste seděla vedle mě. Toto je únos.“
Vzkaz obsahoval také požadavek na výkupné 200 000 USD v neoznačených dvacetidolarových bankovkách a dva sety padáků – dva hlavní padáky a dva záložní. Ve vzkazu bylo napsáno, že výkupné a padáky mají být předány po přistání na letišti Seattle-Tacoma International Airport. Pokud by požadavky nebyly splněny, hrozil Cooper odpálením bomby.Bragg, p. 3. Letuška o vzniklé situaci informovala pilota Williama Scotta, ten předal informaci letové kontrole na letišti Seattle-Tacoma a ta kontaktovala FBI. FBI se spojila s vedením společnosti Northwest Airlines a její ředitel Donald Nyrop nařídil Scottovi spolupracovat s Cooperem. Scott instruoval letušku, aby se vrátila za Cooperem a pokusila se zjistit, zdali je bomba pravá. Cooper to vytušil a na okamžik otevřel kufřík, kde byly dvě červené nálože, velká baterie a dráty, což letušku přesvědčilo o funkčnosti bomby. Instruoval ji, aby řekla pilotovi, že nemá přistávat, dokud nebudou na letišti připraveny padáky a peníze. Florence Schaffner se vydala do kokpitu informovat pilota o Cooperových požadavcích.
Propuštění rukojmí výměnou za splnění požadavků náhled|Plakát, který FBI používala při pátrání po Cooperovi Po artikulaci Cooperových požadavků bylo pilotovi nařízeno, aby vyčkával v oblasti Puget Sound, zatímco se pracovalo na jejich splnění. Agenti FBI se rozhodli Cooperovi 200 000 USD v neoznačených bankovkách vyplatit, ale připravili výhradně bankovky vytištěné v roce 1969, které měly sériové číslo začínající písmenem L a vydala je Federal Reserve Bank of San Francisco. Agenti všech 10 000 bankovek vyfotografovali za účelem uchování jejich sériových čísel. Úřady původně chtěly Cooperovi poskytnout armádní padáky z McChord Air Force Base, ale Cooper požadoval civilní padáky s manuálně ovladatelnou pojistkou. Místní policie nalezla požadovaný typ padáků v místní parašutistické škole. Mezitím seděl Cooper v letadle, pil bourbon a sodovku. Tina Mucklow, letuška, která s ním strávila nejvíce času, poznamenala, že se jí zdál Cooper být spíše milý a natolik ohleduplný, že požadoval, aby bylo posádce po přistání v Seattlu doneseno jídlo. Naopak dle FBI byl Cooper oplzlý a používal vulgární mluvu. V 17.24 oznámilo pilotovi řízení letového provozu, že Cooperovy požadavky byly splněny. Cooper povolil pilotovi přistát na letišti Seattle-Tacoma. Letadlo dosedlo na ranvej v 17.39. Cooper nařídil Scottovi zastavit na odlehlém místě letiště a ztlumit v kabině světla, aby snížil riziko útoku sniperů. Po řízení letového provozu požadoval, aby poslalo za letadlem jednu osobu s padáky a výkupným. Pro tento úkol byl vybrán zaměstnanec Northwest Orient, který předal padáky a výkupné přes zadní dveře letušce Tině Mucklow. O několik minut později propustil Cooper všech 36 pasažérů a letušku Florence Schaffner zadními dveřmi. Pilot Scott, letuška Tina Mucklow, druhý pilot Bob Rataczak a technik H. E. Anderson museli zůstat na palubě.
FBI byla zmatena Cooperovým požadavkem na padáky a netušila, jaký má plán. Agenti uvažovali, zdali má Cooper na palubě komplice, nebo zdali byly padáky určeny pro posádku letadla (pilot, ko-pilot, letuška a Cooper). Do tohoto okamžiku se nikdo nepokusil vyskočit s padákem z uneseného dopravního letadla. Zatímco bylo doplňováno palivo, zástupce FAA, který chtěl Cooperovi vysvětlit právní následky jeho počínání, žádal o povolení vstoupit na palubu. Cooper tuto žádost okamžitě zamítl. Technické problémy s těsněním způsobily zpomalení doplňování paliva. Cooper začal být podezřívavý, když ani po patnácti minutách nebylo tankování dokončeno. Začal hrozit odpálením bomby, po čemž se technici pokusili tankování co nejvíce urychlit.
Zpět ve vzduchu Po doplnění paliva, prozkoumání padáků a výkupného a po vyjednávání týkajícím se letového plánu a otevření zadních dveří, nařídil okolo 19.40 Cooper posádce vzlétnout. Požadoval, aby pilot letěl do Mexico City při rychlosti 320 km/h ve výšce 3000 m s vysunutým podvozkem a s klapkami pod úhlem 15°.Rothenberg and Ulvaeus, p. 5. Druhý pilot Rataczak jej informoval, že s tímto nastavením a za současného počasí bude letadlo schopno doletět jen 1600 km daleko. Cooper prodiskutoval s posádkou místa možného přistání a nakonec se rozhodl pro Reno v Nevadě, kde mělo být opět doplněno palivo. Nařídil, aby letadlo letělo po Victor 23, letecké trase vedoucí v nízké výšce západně od Kaskádového pohoří. Cooper přikázal Scottovi, aby nechal kabinu nenatlakovanou. Nenatlakovaná kabina ve výšce 3000 m by snížila riziko přetlaku při otevření dveří letadla za účelem skoku.
Okamžitě po startu nařídil Cooper letušce, která předtím seděla vedle něj, aby odešla do pilotní kabiny a zůstala tam. Předtím než zašla za přeponu oddělující první a druhou třídu, všimla si, že si Cooper přivazuje k zápěstí něco, co vypadalo jako lano. O několik chvil později bylo pilotovi indikováno, že se Cooper pokouší otevřít zadní dveře. Pomocí interkomu se jej zeptal, zdali pro něj nemůže něco udělat, ale Cooper stroze odvětil, že ne.
Posádka si všimla změny tlaku vzduchu v kabině. Cooper spustil zadní dveře, vyskočil z nich a od té doby jej nikdo neviděl.Bragg, p. 4. Toto byl poslední okamžik, kdy se vědělo, že byl naživu. Podle FBI Cooper vyskočil v 20.13 nad jihozápadní části státu Washington, protože v tomto okamžiku se začalo zadní schodiště třást, což bylo pravděpodobně způsobeno skokem. V té době byl v oblasti silný déšť a díky oblačnosti nebyl viditelný žádný zdroj světla. Kvůli špatným podmínkám nebyl Cooper spatřen piloty stíhaček US Air Force F-106, kteří sledovali letadlo. Původně se předpokládalo, že Cooper přistál jihovýchodně od obce Ariel ve Washingtonu, poblíž Lake Merwin, 48 km severně od Portlandu. Informace poskytnuté FBI kapitánem Scottem v roce 1980 vedly přehodnocení trasy letu a posunutí místa přistání o 32 km na východ. Přesné místo Cooperova přistání zůstává neznámé.
Přibližně dvě a půl hodiny po vzletu ze Seattle-Tacoma okolo 22.15 přistálo letadlo na letišti v Renu. Ranvej byla obklíčena policisty a agenty FBI. Poté, co jim Scott sdělil, že Cooper vyskočil, vstoupili na palubu a začali shromažďovat důkazy, které zde Cooper mohl zanechat. Nalezli zde mnoho otisků prstů (které mohly, ale nemusely patřit Cooperovi), kravatu, sponu a dva ze čtyř padáků. Na palubě nebyl ani Cooper, jeho kufřík, výkupné a zbývající dva padáky. Osoby, které s ním přišly do styku, byly vyslýchány, přičemž podaly o jeho podobě a průběhu únosu prakticky totožné informace. Na základě výslechů byla vytvořena kresba znázorňující Cooperovu podobu, která byla použita v policejních oběžnících. Dle FBI tato kresba přesně vystihuje Cooperovu podobu, neboť jej identicky popsalo mnoho lidí vyslýchaných nezávisle na sobě na různých místech.
Zmizení beze stop náhled|Ilustrace Cooperova seskoku I přes osmnáctidenní pátrací akci nebyla v oblasti Cooperova seskoku nalezena žádná stopa ani jeho padák. Bylo obtížné odhadnout přesné místo doskoku, neboť při výskoku z letadla letícího rychlostí 330 km/h mohl i malý pohyb značně ovlivnit konečné místo dopadu. FBI usoudila, že Cooper nebyl schopen dopředu odhadnout, kde přistane a z toho agenti odvodili, že neměl komplice, který by na něj čekal a po přistání mu pomohl uprchnout. Za pomoci čtyř set vojáků z nedalekého Fort Lewis bylo v dubnu 1972 prohledáváno předpokládané území dopadu. Po šesti týdnech průzkumu nebyl nalezen jediný důkaz související s únosem. Dodnes je tak sporné, zdali Cooper seskok přežil a následně z oblasti unikl. Krátce po únosu FBI vyšetřovala a následně propustila obyvatele Portlandu jménem D. B. Cooper, který ovšem nikdy nepatřil mezi hlavní podezřelé. Iniciály D. B. byly únosci připsány omylem v důsledku informačního šumu mezi policií a médii a únosce je dodnes označován jako D. B. Cooper.