náhled|První strana z rukopisu Rajhradského breviáře z poloviny 12. století náhled|Vyobrazení konfliktu mezi sv. Václavem a kouřimským knížetem (pařížský zlomek latinského překladu Dalimilovy kroniky) Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily () je latinský spis o počátcích křesťanství na Velké Moravě a v Čechách a o prvních českých světcích – svatém Václavu a svaté Ludmile. Běžně se používá zkrácený název Kristiánova legenda (případně Křišťanova legenda) podle označení „Christianus“, které si dal autor legendy v její předmluvě; jindy se toto označení překládá jako „křesťan“ a anonymní dílo se proto označuje také jako legenda tzv. Kristiána.
Legenda sama se hlásí do konce 10. století, ale skutečná doba vzniku je nejistá a je předmětem staletého vědeckého sporu o Kristiána čili sporu o pravost Kristiána. Zastánci pravosti kladou dobu jejího vzniku před rok 994 (např. Pekař, Třeštík, Kalhous). Jiní historici ji označují za pozdější falzum a datují ji do 12. století (např. Novotný, Vacek, Kubín) či 13. až 14. století (např. Dobrovský, Kalandra). Otázka pravosti legendy je důležitá pro poznání počátků českého státu, protože na ní záleží, zda lze text považovat za jeden z klíčových pramenů pro poznání tohoto období. Pokud je spis pravý, jedná se o nejstarší ucelený náčrt českých dějin, ve kterém počátky českého křesťanství autor líčí jako pokračování velkomoravské cyrilometodějské tradice.
Rukopis Nejstarší rukopisy obsahující části Kristiánovy legendy jsou datovány do 12. století.Králík, Oldřich: Labyrint dávných dějin Českých. Praha 1970 Celý text legendy se zachoval až v Dražickém rukopise (vznikl na přání biskupa Jana IV. z Dražic a nachází se v knihovně pražské metropolitní kapituly pod signaturou G5), který byl sepsán ve 40. letech 14. století. Ostatní dochované texty legendy pocházejí z manuskriptů datovaných převážně do rozmezí 14. až 15. století.
Za "znovuobjevitele" Kristiánovy legendy je považován Bohuslav Balbín, který ji nalezl v roce 1645 v třeboňském archivu. Badatelům Josefu Dobrovskému a Gelasiu Dobnerovi však byla svým rozsáhlým cyrilo-metodějským exkurzem podezřelá, proto ji ve výsledku označili za podvrh. Do historické debaty legendu vrátil až roku 1902 Josef Pekař a od té doby neskončily učené spory o její platnost, ač v současnosti (nikoliv však absolutně) převažuje mínění o platnosti Pekařovy datace.
Autor legendy Určité informace o autorovi podává samotná legenda, ovšem jen za předpokladu pravosti legendy. Hned v první větě předmluvy, která dedikuje dílo druhému pražskému biskupovi Vojtěchovi, se autor v rámci povinných projevů křesťanské pokory označuje jako (Křesťan jen podle jména)."Domino et ter beato sancte ecclesie Dei Pragensis secundo pontifici Adalberto humillimus et omnium monachorum nec dicendus infimus frater, solo nomine Christianus, in Christo Iesu prosperis successibus ad vota pollere." Zda se „Christianus“ přeloží jako křesťan (O. Králík), nebo jako autorovo jméno Kristián či Křišťan (Ludvíkovský), záleží na výkladu smyslu latinského spojení: buďto pouze svým jménem jsem Kristián [nezasluhuji označení křesťan], nebo křesťanem se jen nazývám [ale nežiji životem pravého křesťana].
Z první věty se též dozvídáme, že autor je mnichem a dále v předmluvě označuje Vojtěcha nejdražším synovcem, což ukazuje na příbuznost obou kleriků – latinské nepos."Nunc vos deprecor, pontifex inclite et nepos carissime [...]" To ovšem může mít podstatně širší význam než „synovec“, může se jednat obecně o „příbuzného“. Autor tedy pocházel snad z rodu Slavníkovců; jelikož však legenda zmiňuje Vojtěchovo příbuzenství s Přemyslovci,Příbuzenství biskupa Vojtěcha se svatou Ludmilou a svatým Václavem dosvědčuje věta: "Passionem beati Wenceslai simul cum ava sua beate memorie Liudmila [...] non pleniter disertam reperiens, dignum duxi, ut vestram sanctitatem, qui ex eodem tramite lineam propaginis trahitis [...]" nelze vyloučit ani jeho přemyslovský původ. Někdy je autor ztotožňován přímo se svatým Vojtěchem.
Nejpropracovanější názor na osobnost vlastního autora legendy, který se označuje za mnicha Kristiána, nabídl Dušan Třeštík ve studii Přemyslovec Kristián, kde jej důmyslně ztotožnil se Strachkvasem, podle Kosmy je synem Boleslava I., na jehož narození 27. září byl sv. Václav pozván. I přesto se však v literatuře pod starším vlivem objevuje mínění, že autor legendy pocházel z břevnovského kláštera (např. v populárním výboru raně středověkých legend literárního historika Oldřicha Králíka).Králík, O.(ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Praha 1969 Podle Králíka je nejpravděpodobnějším autorem legendy bratr sv. Vojtěcha Gaudencius neboli sv. Radim, který se v závěru života stal biskupem v Hnězdně.
Význam Kristiánovy legendy Význam Kristiánovy legendy jako pramene pro nejstarší české dějiny stojí a padá s uznáním její pravosti, protože jako dílo nikoli historické, ale nábožensko-literární poskytuje informace především o době svého vzniku.
V případě vzniku v době episkopátu sv. Vojtěcha se jedná o výjimečný pramen, který Josef Pekař označil za nejstarší českou kroniku a podle Dušana Třeštíka je svodem dosavadního literárního úsilí. Kristián jako příslušník vládnoucí přemyslovské dynastie (možná syn Boleslava I. a bratr Boleslava II.) ve své legendě sleduje dva cíle: je jím přirozeně oslava světce ze středu českého knížecího rodu (a možná i snaha o napravení otcovy viny). S tím se však logicky pojí ještě jeden aspekt, na který poukázali Dušan Třeštík a David Kalhous: Kristián podle nich cca 130 let před Kosmou vlastně formuluje politický program českého státu, legitimizuje jeho postavení a výsadní roli ve střední Evropě a v duchu odkazů na dědictví Velké Moravy nejspíše připravoval cestu Slavníkovce Vojtěcha (svého příbuzného) k arcibiskupskému důstojenství. Kristiánova legenda, přijmeme-li její původ ze sklonku 10. století, je zásadním historickým pramenem pro nejstarší dějiny Čech. Tvoří tak významný korektiv ke Kosmově kronice, neboť srovnáním těchto dvou děl můžeme postihnout ideový vývoj raně středověkého přemyslovského knížectví.Třeštík, D.: Mýty kmene Čechů. Tři studie ke "Starým pověstem českým" (7.-10. století). Praha 2003
Spor o pravost legendy Ačkoli legenda samotná hlásá, že vznikla někdy na konci 10. století za Vojtěchova episkopátu, někteří historikové o této tradiční dataci pochybují, a to již od konce 18. století. Kristiánovu legendu přitom označují za pozdější falzum vzniklé snad ve 12., 13., nebo dokonce 14. století. Se sporem je spojena i otázka autorství legendy.
Bohuslav Balbín (objevitel) považoval autora za syna Boleslava I. a zároveň dovozoval, že matka biskupa Vojtěcha, Střezislava, musela být autorovou sestrou.BALBÍN, Bohuslav. Epitome rerum bohemicarum [...]. Pragae 1677, s. 82–88. Gelasius Dobner vycházel z předpokladu, že domnělým autorem by měl být Strachkvas známý z Kosmovy kroniky, ale z jistých nesrovnalostí a také z nelichotivého líčení Boleslava I., pravděpodobného autorova otce, vyvozuje, že autorem byl spíše Kristián ze Skály, kancléř Přemysla Otakara I., a že tedy nejde o původní dílo z 10. století.DOBNER, Gelasius. Examen Historico-Chronologico-Criticum, an Christiani. Vita seu Passio. Nepublikováno. Josef Dobrovský považoval Kristiána za autora z přelomu 13. a 14. století, jenž byl neznámý Dalimilovi.DOBROVSKÝ, Josef. Kritische Versuche... František Palacký přejímal názor Josefa Dobrovského, že jde o pozdější dílo.PALACKÝ, Franz. Wurdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber. Prag 1830, s. 293–297. Josef Pekař se ve své knize Nejstarší kronika česká (vydána r. 1903) snažil prokázat pravost legendy.PEKAŘ, Josef. Nejstarší kronika česká. Ke kritice legend o sv. Ludmile a sv. Václavu. Český časopis historický 8, 1902. Ani Pekařovo argumentační umění a jeho autorita v historické obci však nepřesvědčily všechny. Z jeho soudobých kolegů proti pravosti Kristiána vystoupili kupříkladu Václav Novotný a František Vacek, kteří s ohledem na kult sv. Ludmily, výrazněji se prosazující až ve 12. století, kladli vznik dané legendy až do této doby. Na konci 40. let 20. století pak následoval teze svého učitele Václava Novotného v rozsáhlé dvousvazkové studií Rudolf Urbánek.URBÁNEK, Rudolf: Legenda tzv. Kristiána ve vývoji předhusitských legend ludmilských i václavských a její autor. Svazky I.1–2, II.1–2. Praha 1947–1948. Záviš Kalandra zase velmi obšírně dokazoval, že Kristiánova legenda je falzem vzniklým v letech 1333–1342 v roudnickém klášteře (tedy v době podalimilovské). Další podpoře autentičnosti se legendě dostalo po roce 1950 v rozsáhlé práci Jaroslava Ludvíkovského.LUDVÍKOVSKÝ, Jaroslav. Rytmické klausule Kristiánovy legendy a otázka jejího datování. LF 75, 1951, s. 169–190 a též další práce Krom něho podpořil stáří Kristiána literární vědec Oldřich Králík. I přesto však zůstal nepřesvědčen například Zdeněk Fiala, stěžejní osobnost tehdejší historické vědy.FIALA, Zdeněk. Hlavní pramen legendy Kristiánovy. Praha 1974 a též mnohé dílčí studie Obhájcem pravosti legendy byl také Dušan Třeštík, jehož argumentační podporou byl spor o pravost Kristiána na určitou dobu ukončen.TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). Praha 1997; TÝŽ. Přemyslovec Kristián. AR 51, 1999 , s. 602–613., TÝŽ. Deset tezí o Kristiánově legendě. Folia historica bohemica 2/1980, s. 7–38. V poslední době (v roce 2007) však vystoupil s obranou názoru Vacka a Novotného Petr Kubín, který zasazuje vznik legendy až do poloviny 12. století.KUBÍN, Petr. Znovu o Kristiána. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky. Praha 2007, s. 63–72. Proti němu obhajuje Třeštíkův koncept například David Kalhous.KALHOUS, David. Znovu o Kristiána: replika. In: ČMM (126) 2007, s. 411–417, též: Replika Diskuse pokračuje i nadále.KUBÍN, Petr. Sedm přemyslovských kultů. Praha 2011, s. 81–123; PACOVSKÝ, Karel. Kristián – padouch, nebo hrdina? Pomůže svatá Ludmila? Obscura: Časopis studentů historie FF UK, ZS 2015, roč. 2. , s. 12–17. Kristián je tak stále pro české dějepisectví příslovečným tématem věčného návratu, které je provází již od 18. století.
Odkazy
Reference
Edice
Literatura
Obsahuje přepis legendy v originále (latině) a překlad do češtiny od Josefa Truhláře.
Externí odkazy
Český překlad legendy Latinská verze legendy – dle vydání Jaroslava Ludvíkovského z r. 1978 Osobní web Dr. Davida Kalhouse, kde lze najít řadu jeho odborných studií k tématu Kristiánovy legendy
Kategorie:České dějiny za vlády Přemyslovců Kategorie:Středověké rukopisy Kategorie:Křesťanské spisy Kategorie:Česká středověká historiografie Kategorie:České legendy a pověsti Kategorie:Knihy z 10. století Kategorie:Svatováclavské legendy