Zemianske Podhradie () je obec na Slovensku v okrese Nové Mesto nad Váhom. Od okresního města je vzdálena asi 10 kilometrů severním směrem. Ve vzdálenosti přibližně 7 kilometrů severozápadně se od obce nachází státní hranice s Českou republikou. Sousedí s Bošácou, do které plynule přechází, a s Novou Bošácou. Obec leží na východních svazích Bílých Karpat v místech nazývaných Bošácká dolina. Protéká jí potok Bošáčka, který sleduje silniční komunikaci číslo III/061024. Železniční trať tudy není vedena. Lokalita dnešní obce byla osídlena již v paleolitu (v blízkosti se nacházelo velké hradiště), ale první písemná zmínka je datována až k roku 1396.
Obec je rodištěm slovenského spisovatele a zakladatele slovenské bibliografie Ľudovíta Vladimíra Riznera. Jeho rodný dům spolu s blízkým atypickým kostelem (majícím elipsovitý půdorys) a sousední bývalou farou, ve které působil slovenský kazatel a národopisec Jozef Ľudovít Holuby, patří mezi místní kulturní památky. K nim se ještě řadí zdejší kaštel včetně parku, jež ho obklopuje, a Riznerův náhrobek na hřbitově.
Název Při první zmínce o obci je použito pojmenování Podhrady (roku 1396). Dále název přecházel přes Podhragye (1477), Podhradie (1484), Podhrady prenes Bsacz (1598) až po Zemanské Podhradie (1808).
Historie náhled|vlevo|alt=Kolorovaná mapa druhého vojenského mapování zachycuje obec Zemianske Podhradie a okolní krajinu|Zemianske Podhradie na mapě II. vojenského mapování (z první poloviny 19. století) Okolí obce bylo osídleno již během paleolitu. Dokladem toho jsou archeologické nálezy pocházející z doby halštatské, avšak našly se vykopávky i z mladší doby bronzové, železné a kamenné. V té době se v místech dnešního Zemianského Podhradie nacházelo významné hospodářské a správní centrum. Západním směrem v oblastech Hradiska, na Bašte a na Martákově skále se totiž našly pozůstatky rozsáhlých valů hradiště pocházející z období púchovské kultury. První písemná zmínka o obci se datuje dokumentem z roku 1396. Tou dobou majitel hradu Beckov a jemu přiléhajících panství Stibor ze Stibořic daroval své majetky v Podhradí svému bývalému kastelánovi a kapitánovi Jakušovi de Nosiljovi jako výraz vděku za jeho věrné služby. O rok později tuto změnu vlastníka obce potvrdil také král Zikmund Lucemburský, v jehož dokumentu je vesnice uváděná pod názvem „Podhrady“. Jakuš de Nosiljov byl prvním známým předkem zemanské rodiny Podhradských, kteří obec dlouho vlastnili. Vystřídala je pak rodina Príleských a ty od začátku 19. století Ostrolučtí.
Během 15. století se majitelé obce (rodina Podhradských) přiklonili na stranu husitů, což vedlo k evangelizaci obce během reformace v 16. století. Tou dobou se v obci nacházely tři obilné mlýny, cihelna, pila a čtyři pálenice. Obyvatelstvo získávalo svou obživu především zemědělstvím.
náhled|Slovenský prezident Ivan Gašparovič odhaluje v říjnu 2013 pamětní desku Ľudovíta Vladimíra Riznera na bošácké škole nesoucí Riznerovo jméno|alt=Na schodech před vstupem do oranžově omítnuté budovy školy strhává zády stojící Ivan Gašparovič látku, která zakrývala desku s podobiznou Ľudovíta Vladimíra Riznera. Zleva mu přihlíží starosta Zemianského Podhradí Miroslav Zámečník, zprava starosta Bošáce Daniel Juráček a ředitelka školy Daniela Záhorová. Pojmenování sídla Zemianske Podhradie se v dokumentech poprvé objevuje roku 1618. O čtyři roky později došlo k rozdělení obce na dvě části, a sice zemanskou a poddanskou. Každá z částí měla také svůj vlastní znak. Ke sloučení obou částí do jedné obce došlo až roku 1848, tedy až po více než dvou a čtvrt stoletích. Tou dobou již v obci stál atypický kostel s elipsovitým půdorysem. Až do roku 1922 pak obec spadala do Dolnotrenčianského okresu, který byl součástí Trenčianské župy. Roku 1930 byl založen zdejší dobrovolný hasičský sbor. Dne 25. října roku 1942 se konala ustavující schůze místního včelařského spolku, jenž je od té doby stále činný. Nacistická okupace a boje druhé světové války si vyžádaly život sedmi zemianskopodhradských občanů.Podle jmen na pomníku u bošácké základní školy ze Zemianského Podhradí ve válce padli Štefan Mažár, Juraj Janušík, Ján Zámečník, Ján Beňovič, Štefan Katrinec, Pavol Jarábek a Martin Gerža. Po válce se obec stala součástí sousední Bošáci, k čemuž došlo 23. října 1976. Od roku 1952 existuje v obci domov důchodců, který sídlí ve zdejším kaštele. Roku 1965 se dokončila rekonstrukce a přestavba místní požární zbrojnice, která byla ten rok slavnostně otevřena. Po sametové revoluci závěrem roku 1989 se obec opětovně osamostatnila a následně se zde začalo rozvíjet soukromé podnikání. Během intenzivních červencových dešťů se v roce 1997 ze svého koryta vylil potok Bošáčka a zaplavil část obce. Naopak během such začátkem září 2003 potok dokonce vyschl. V polovině října 2013 si obec dvoudenními oslavami připomínala sté výročí úmrtí svého rodáka Ľudovíta Vladimíra Riznera, devadesáté výročí úmrtí zdejšího faráře Jozefa Ľudovíta Holubyho a dvacáté výročí otevření pamětního domu s expozicí upomínající na tyto dvě osobnosti. První den oslav obec navštívil i tehdejší prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič a na škole v sousední Bošáci, která nese Riznerovo jméno, odhalil spolu s oběma starosty (bošáckým Danielem Juráčkem a zemianskopodhradským Miroslavem Zámečníkem) pamětní desku s Riznerovou podobiznou.
Přírodní poměry Geologická stavba, reliéf a půdy Z geologického hlediska se ve středu obce podél vodního toku nacházejí kvartérní fluviální sedimenty. Vrcholy východním i západním směrem od obce jsou tvořeny druhohorními pískovci, slepenci a břidlicemi. Oproti tomu vrcholy jižně od Zemianského Podhradí tvoří jemnozrnné jílovité vápence a vápenné jílovce. Horopisně se zdejší oblast řadí do provincie Západní Karpaty, respektive její subprovincie Vnější Západní Karpaty. Je součástí její geomorfologické oblasti Slovensko-moravské Karpaty, v níž se řadí k Bielým Karpatům. Severně od obce se nachází vrch Roháčová (668 m n. m.) a jihozápadním směrem za Novou Bošácou hraniční vrch Velký Lopeník (911 m n. m.) s rozhlednou na vrcholu. V katastru obce se nachází krasové útvary s veřejnosti nepřístupnou jeskyní Landrovec. Ta je díky své délce (235 metrů) druhou nejdelší jeskyní bradlového pásma na Slovensku. Z pedologického hlediska se na území obce a severozápadně od ní nachází kambizemě. Oproti tomu v jihovýchodních partiích katastrálního území jsou modální rendziny, kultizemě a litozemě.
Vodstvo a podnebí Oblast Zemianského Podhradí patří k úmoří Černého moře, neboť ji odvodňuje řeka Váh, která se levostranně vlévá do Dunaje. Vlastní obcí protéká potok Bošáčka, jenž je jedním z pravostranných přítoků Váhu. Bošáčka pramení v České republice na úbočí vrchu Kobylec (845 m n. m.), kde je ale označována jako Hrubár (pojmem Bošáčka je nazývána až na území Slovenska). Na území katastru se do Bošáčky vlévají potoky pramenící na úbočí Roháčové. Klimaticky je oblast zařazena do regionu označovaného číslem 07, který je charakterizován jako mírně teplý a mírně vlhký. V této oblasti minimálně ve 215 dnech po dobu jednoho roku překročí teplota vzduchu +5 °C. Lednové průměrné teploty dosahují –2 až +5 °C a během vegetačního období dosahují průměrné teploty +13 až +15 °C.
Flóra a fauna náhled|alt=Vzrostlý listnatý strom, jehož zelené větve dosahují až k zemi, stojí na zelené louce. V pozadí neidentifikovatelné listnaté stromy. Nad nimi modrá obloha.|Ze stromů zde roste také dub zimní Nejrozšířenější dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica). Objevuje se však také dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a výjimečně také javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) či jeřáb muk (Sorbus aria). Z křovin se zde vyskytují dřín obecný (Cornus mas), zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus). Objevuje se také líska obecná (Corylus avellana), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a svída krvavá (Swida sanguinea).
náhled|vlevo|alt=Jedinec lišky obecné sedí na travou a polním kvítím zarostlé zelené louce.|Je zde možné potkat lišku obecnou V oblasti je možné zahlédnout perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) či modráska bahenního (Maculinea nausithous). Na loukách žije ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria), užovka obojková (Natrix natrix), ještěrka obecná (Lacerta agilis) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Nad oblastí poletují chřástal polní (Crex crex), strnad obecný (Emberiza citrinella), linduška lesní (Anthus trivialis), křepelka polní (Coturnix coturnix) či pěnice vlašská (Sylvia nisoria). Z drobnějších zvířat tady žije myšice lesní (Apodemus flavicollis) nebo rejsek obecný (Sorex araneus) a z větších zvířat to jsou jezevec lesní (Meles meles), liška obecná (Vulpes vulpes), kuny lesní (Martes martes) i skalní (Martes foina), zajíc polní (Lepus europaeus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a jelen evropský (Cervus elaphus).
Ochrana životního prostředí Severním a západním směrem od obce směrem ke státní hranici s Českou republikou se nachází chráněná krajinná oblast Biele Karpaty, na kterou na české straně plynule navazuje stejnojmenná chráněná krajinná oblast. Mezi roky 1985 a 2009 byl chráněným areálem také park v okolí zdejšího kaštelu.
Obyvatelstvo Ke konci roku 2011 žilo v Zemianském Podhradí celkem 761 obyvatel, z čehož bylo 414, tedy asi 55 % žen. Šedesát procent ze všech obyvatel obce tvořili lidé v produktivním věku.
Z hlediska náboženského vyznání převažují v obci protestanti. Podle sčítání lidu z let 1991, 2001 a 2011 se přibližně polovina obyvatelstva hlásila k evangelické církvi augsburského vyznání. Podíl těchto věřících má klesající tendenci; ve zmíněných censech se jednalo o 56 %, 51 %, respektive 47 % obyvatel. Druhou nejvíce zastoupeno skupinou jsou římští katolíci. V roce 1991 se k nim hlásilo 34,7 % obyvatel, v roce 2001 podíl stoupl na 41,6 %, zatímco v roce 2011 se již jednalo o 29 %. K ostatním náboženským vyznáním se v roce 2011 hlásilo 1,3 % obyvatel. Šlo o stoupence církve pravoslavné, řeckokatolické, evangelicko-metodistické a Křesťanských sborů. Celkem 9 % obyvatel bylo ke stejnému roku bez vyznání a 14 % na otázku neodpovědělo. Přímo v Zemianském Podhradí je sídlo sboru Evangelické církve augsburského vyznání. Římskokatoličtí věřící patří do sboru v Bošáci.
Obecní správa a politika Katastrální území, členství ve sdruženích Obec se skládá z jednoho katastrálního území. Sousedními katastrálními územími jsou Bošáca a Nová Bošáca. Spolu se sousedními obcemi nacházejícími se na toku potoka Bošáčka, tedy Novou Bošácou, Bošácou, a dalšími dvěma obcemi na toku tohoto potoka, to jest Haluzicemi a Trenčianskými Bohuslavicemi, je obec součástí mikroregionu Bošáčka, který pečuje o rozvoj členských obcí a spolupracuje také s podobnými uskupeními jak na Slovensku, tak i v České republice.
Zastupitelstvo a starosta náhled|Budova místního obecního úřadu|alt=přízemní světle omítnutá budova s tmavě červenou střechou. U vchodu do objektu vlají dva prapory, jedním je slovenská vlajka, druhým vlajka Zemianského Podhradí. Před objektem se nachází oplocená zatravněná plocha se dvěma nástěnkami a informační tabulí. Obec má osmičlenné zastupitelstvo. Od jeho zvolení v roce 2010 je starostou obce Miroslav Zámečník, jehož zástupcem je od roku 2014 je Rastislav Dzurák, jenž na této pozici vystřídal Marii Macejkovou.
Od roku 1991 byl po dvě funkční období starostou obce Stanislav Zamec, jehož po volbách roku 1998 vystřídal Slavomír Kusenda (z Hnutie za demokratické Slovensko). Starostou zůstal i po volbách v roce 2006. Po komunálních volbách roku 2010 jej vystřídal Miroslav Zámečník, který kandidoval jako nezávislý. Zámečník svůj mandát obhájil jak o čtyři roky později (2014), tak rovněž i ve volbách v roce 2018.
Znak a vlajka