náhled|upright=1.0|Vynálezce selfaktoru Richard Roberts (1789–1864) Selfaktor, česky zvaný také samopřed,Příspěvek k textilnímu názvosloví. Naše řeč 1918, číslo 7, s. 217–218. Dostupné také online: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=370, 16. června 2026.FUČÍK, František. Teorie a praxe spřádání. Díl 1. díl. Technologie spřádání bavlny, ovčí vlny mykané a česané, lnu, konopí, juty a ramie, odpadového hedvábí a osinku. 2., rozš. vyd. Praha: Průmyslové vydavatelství, 1951, s. 728. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:56e95090-dcd6-11e3-93a3-005056825209. samopřádací strojPOKORNÝ, F. a C. PALOCSAY. Nový Orbis pictus: obrázkový slovník česko-německý a německo-český. Brno: Nový lid, 1937, [přetisk 1941], s. 382. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:670a6ff0-0e96-11e7-9d16-005056825209.JANKO, Josef. Deutsch-tschechisches Handwörterbuch. Díl Teil III., N-S. Prag: Schulverlagsanstalt für Böhmen und Mähren, 1944, s. 644. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:158001cf-2f4c-4e44-fa9b-7cea8c228fac. nebo samopřádačka,JANKO, Josef. Deutsch-tschechisches Handwörterbuch. Díl Teil III., N-S. Prag: Schulverlagsanstalt für Böhmen und Mähren, 1944, s. 644. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:158001cf-2f4c-4e44-fa9b-7cea8c228fac. je dopřádací stroj vynalezený ve 30. letech 19. století anglickým konstruktérem Robertsem.Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 227-233

Konstrukce a způsob práce stroje Stroj sestává zNötzold: Handbuch der Streichgarn- und Vigognespinnerei, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1970, str. 316-334 :

pevné části s rámem na přástové vály a s podávacím ústrojím a vozu s vřeteny a navinovacími elementy, který se během předení vzdaluje od pevné části až na 3 metry. náhled|Selfaktor ve španělském textilním muzeu

Předení probíhá jako přetržitý proces v několika fázích: Válečky dodávají přást, vůz se vzdaluje od podávání, přást se protahuje (zjemňuje) a vřetena ho mírně zakrucují Dodávka přástu se zastaví, vřetena se otáčí maximální rychlostí, dokončují zakrucování a vůz se pomalu přibližuje k pevné části stroje Vůz se zastaví, vřetena se několikrát otočí opačným směrem (záloha k navíjení), vůz se vrací do základní polohy v blízkosti podávání, vřetena se otáčí původním směrem a příze se navíjí na dutinku (nasazenou na vřetenu)

Jisté zjednodušení představovala konstrukce selfaktoru z počátku 20. století s pevnou vřetenovou lavicí a s pojízdným rámem na přástové vály. Na technologii předení a vlastnostech příze se však při této alternativě nic nezměnilo.

Výhody oproti prstencovým dopřádacím strojům náhled|Selfaktory v anglické přádelně vigoně v roce 1942 Při zakrucování a protahování přástu se posunují vlákna tak, že se vyrovnávají tenká a tlustá místa v průřezu příze. Selfaktorová příze je stejnoměrnější a na selfaktoru se nechá vyrobit jemnější příze. Rozdíly jsou zřetelné zejména u přízí z mykané vlny a z vlákenných odpadů.

Nevýhody Výrobní náklady na selfaktorovou přízi jsou podstatně vyšší zejména proto, že rychlost stroje je oproti prstencovým dopřádačkám méně než poloviční, výrobní plocha více než trojnásobná, mechanizmus a seřizování stroje podstatně složitější.

Z historie V roce 1830 byl R.Robertsovi udělen patent na „samočinný“, self-acting mule = selfaktor. Roberts zdokonalil a zmechanizoval stroj spinning mule konstruktéra Cromptona z roku 1779, při čemž převzal Cromptonův koncept periodického (přerušovaného) procesu předení a všechny základní elementy původní konstrukce.

Selfaktor se uplatnil při výrobě vlněných i bavlněných přízí i v konkurenci s produktivnějším prstencovým strojem (ve stejné době zaváděným). Kolem roku 1900 se v Evropě a v Americe vyráběla na selfaktorech asi polovina všech přízí Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, , str. 463. V roce 1920 se ještě podílely selfaktory na celkovém počtu ve světě instalovaných vřeten 45 %, (V československých vlnařských přádelnách bylo ještě v 60. letech 20. století z 500 tisíc instalovaných vřeten 290 tisíc na selfaktorech)). Ve 20. století se však postupně prosadily jiné technologie dopřádání, takže ke konci tohoto období bylo v provozu jen několik málo strojů.

V roce 2013 byl na světě známý jen jeden výrobce selfaktorů. Ten nabízel stroj s otáčkami vřeten do 12 000/min, vhodný zejména pro výrobu dražších, jemných mykaných přízí (až do 17 tex) např. z kašmírské vlny, velbloudí srsti nebo angory. Odkazy Reference

Literatura Ure: The Cotton Manufacture of Great Britain, Charles Knight 1836, str. 174–214

Související články Spinning mule Prstencový dopřádací stroj Vigoň

Externí odkazy

Kategorie:Textilní stroje Kategorie:Předení Kategorie:Příze