Humphry Repton (21. dubna 1752, Bury St. Edmunds, Suffolk, Anglie – 24. března 1818, Aylsham, Norfolk, Anglie) byl anglický zahradní architekt.
Jeho vzorem byl Lancelot "Capability" Brown, Repton je často považován za jeho nástupce. Během svého života položil a rozvíjel základy složitějšího a vědeckého stylu zahradní architektury v 19. století. Jeho křestní jméno „Humphry“ je často nesprávně zaměňováno za „Humphrey“.
Měl znamenitě vytříbený vkus, bez toho, že by byl vybíravý. Ukázal značnou vynalézavost při setkáních s neobvyklými problémy, a sympatickou znalost základních životních potřeb vhodného a pohodlného domova. Jeho příjemná osobnost, dobrota srdce, a přívětivost nepochybně pomohla jeho profesionálnímu úspěchu.
Jeho práce zahradního architekta se stala jedním z nejpozoruhodnějších úspěchů v této profesi. Má podíl na vytvoření, přetvoření nebo zlepšení přes dvou set důležitých míst. Jeho klienti byli ze všech částí Anglie a patřili mezi obyvatele téměř každého stupně a postavení. Tyto "parky" byly rozsáhlé oblasti, čítající od jednoho k tisíci akrům půdy, a přinášely zajímavosti a krásy přírodních scenérií zvětšené a zdokonalené pomocí náročného umění. Ale nejvýznamnější příspěvek, který zůstává pro tento a následující generace, je jeho pečlivá a kompletní výpověď v popsání principů tvorby, které objevil na základě své dlouhé a poučné praxe, jako zahradní architekt.
Žádný z jeho předchůdců ani následníků nevyslovil tak podstatné množství zásadních pravidel tvorby v oboru zahradní architektury. On sám mluvil o svých spisech jako o "pozorování inklinujícímu k tomu, aby ustanovilo pevné principy v umění zahradní architektury."
Reptonova doba Doba kdy žil, je v mnohém ohledu nejdůležitější v historii zahradní architektury. Je pravda, že reakce na absurdnosti a excesy formálních zahrad a procitnutí ke kráse a hodnotě přírodní venkovské krajiny přišlo před jeho dobou. Addison a Pope byli nejvlivnějšími literárními advokáty této ohromné změny. William Kent a jeho následník "Capability" Brown byli praktičtí muži, kteří aplikovali nové myšlenky na anglickém venkově a často opravdu nemilosrdně ničili v horlivosti poněkud nerozvážně formální zahrady (pravidelné, často barokní zahrady) ohromné krásy. Ale to je jeho období a dílo jeho samotného, které je nutno vnímat v kontextu vývoje takzvaného anglického přírodně krajinářského stylu. Stylu, jehož vliv se rozšiřuje rychle na kontinent, do Evropy a jehož principy stále ještě ovlivňují zacházení s velkými oblastmi v nepravidelném a přírodně krajinářském stylu.
náhled|Použití „slide“ jako argumentu. Před úpravou… náhled|…a po. V tomto případě Humpry Repton se pokoušel dokázat zbytečnost dalších nákladných úprav parku, s tím, že je lépe vhodně využít existující situace pouze k vhodným pěstebním zásahům a být trpělivý.
Tato změna ve vkusu nebyla omezena na zahradnickou architekturu. Projevovala se ve všech uměleckých výrazech doby. Romantika byla v pravdě mimořádná vývojem představivé citlivosti, a střed pohybu ležel v Anglii v jeho různorodém, vnitřním a subtilním výkladu světa přírody. Příroda se stala člověku nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Proto byly podmínky připravené a čas zralý pro takové ideály zahradní architektury jako ty, které prosazoval a obhajoval Repton.
Mládí Narodil se v Bury St Edmunds, jeho rodiče byli John Repton a Martha (rozená Fitch). Otec byl výběrčí daní. V roce 1762 jeho otec založil přepravní společnost v Norwichi, kde navštěvoval Humphry norwichské gymnázium. Ve dvanácti letech byl poslán do Nizozemska kde se učil nizozemsky a připravoval se na kariéru obchodníka. Nicméně se jej ujala bohatá nizozemská rodina a výlet mohl spíše stimulovat jeho zájem o obory, jako je kreslení a zahradnictví.
Po návratu do Norwiche se vyučil jako textilní obchodník s textilem, pak se po sňatku s Marií Clarkeovou (orig. Marie Clarke) v roce 1773 ujal řízení podniku sám. Nebyl však úspěšný, a když jeho rodiče v roce 1778 zemřeli, použil své dědictví, aby se přestěhoval na malé venkovské sídlo v Sustead, poblíž Aylshamu v Norfolku. Zkoušel štěstí jako novinář, dramatik, výtvarník, politik a jako s důvěrný tajemník svého souseda Williama Windhama v Felbrigg Hall během velmi krátkém Windhamova působení jako tajemníka Lord Lieutenant of Ireland. Připojil se také k Johnovi Palmerovi při pokusu o reformu poštovního systému, ale ačkoliv systém Palmerovi vynesl mnoho peněz, on sám na tom opět prodělal.
Jeho přítelem z dětství byl James Edward Smith, který jej v mládí krátce seznámil se studiem botaniky a zahradnictví. Smith reprodukuje jeho dlouhý dopis ve své Letter and Correspondence. Už jako mladý hoch dostal možnost v knihovně pana Windhama číst práce z oboru botaniky
Zahradní architekt Když se jeho jmění obchodníka ztenčovalo, odstěhoval se do skromného domku v Hare Street poblíž Romfordu v Essexu. V roce 1788, ve věku 36 let, se čtyřmi dětmi a bez jistého příjmu, pojal myšlenku, spojit své dovednosti kreslení se svou omezenou zkušeností s návrhy zahradních úprav v Susteadu, aby se stal "zahradním architektem"Což je termín jak tvrdí, sám vytvořil, ale podle jiných zdrojů byl použit jinými autory i dříve.. Od smrti Capability Browna v roce 1783, žádná z osobností nedominovala v anglické zahradní architektuře, a on sám měl ambici vyplnit tuto mezeru a podle některých informací rozeslal prospekty svým známým ve vyšších třídách, jako reklamu svých služeb. Nejprve byl vášnivým obhájcem Brownových názorů, které kontrastovaly s Knightovými a Priceovými ze Shropshire, ale podle některých názorů později přijal smírnější stanovisko.Repton, Humphry (DNB00) Podle věrohodných a dostupných zdrojů, jímž jsou i jeho knihy, byl ovšem vždy odpůrcem zavádějících a v praxi nerealizovatelných, ač vážně míněných, názorů zmíněných zahradních teoretiků, což se snažil při každé příležitosti prokazovat.
Až dokonce svých dnů byl vždy obdivovatelem Capability Browna, ale později rovněž kritikem některých jeho prací a postupů, což neznamenalo, že by nějak snižoval jeho celkové zásluhy a fenomenální schopnosti. Rozvinutí geniálních vloh architekta anglických parků, v Brownovi, v nestudovaném zahradníkovi ze zelinářské zahrady, se opakovaně pokouší vysvětlit teoriemi, které poněkud připomínají titulní postavu divadelní hru Pygmalion.
Repton uznával potěchu, kterou oko návštěvníka nalézá ve francouzské zahradě, nebo v dalších pravidelných úpravách které mají smysl a jsou na daném místě vhodné. V období soupeření dvou architektonických směrů řekl: „Já se nezavazuji následovat buď pana Le Notre, nebo pana Browna, ale vybírám krásy z obou stylů k tomu, abych přijal tak velkou část velkolepé minulosti, která by odpovídala paláci, a tak velkou část přitažlivosti nového stylu, jak si vyžadují vnady přírodní krajiny. Každý má svoji správnou situaci, a dobrý vkus udělá módu prospěšnou při zdravém rozumu.“
Předtím, než se stal zahradním architektem, náležel mezi "venkovskou šlechtu" a venkovská krajina, krásy přírody mu nebyl neznámy. Ale také byl umělcem, nadaný tím, co opětovně označuje jako "dobrý vkus", který dokázal studiem a zkušenostmi navýšit k svému přirozenému talentu. Jeho profese pro něj byla především příležitostí vytvářet design, jeho projekty jsou založené stejnou měrou na přesné znalosti zvláštní místní situace a podmínek, jako na základních principech umění a přírodních zákonů. Dobře znal význam a hodnotu uměleckých principů, kterým rozumíme pod slovy proporce, rozmanitost, spletitost, harmonie, a jednota. Jeden jeho citát přesně objasňuje jeho bod pohledu.… „Oko, nebo spíše mysl, není nikdy dlouho nadšena, pokud věc prozkoumá bez úsilí, v jediném letmém pohledu a proto ji nevidí jako vzrušující kuriozitu nebo zajímavost. Není to obrovský rozsah trávníku, ohromná vodní plocha, nebo nekonečné lesy, které pohledu přináší uspokojení. Pokud jsou jen beztvárnou hmotou, nebo opakujícími se stejnými předměty, jestli jejich přesný tvar, ať tak nebo onak velký, je příliš zjevný, dokážeme pouze vnímat plochu, kterou zaujímají. Zaznamenat prostor naplněný předměty krásy. Potěšit oko potom, co bylo fascinováno, upevnit pozornost, kde byl pohled připoután, prodloužit úžas do obdivu, je účel kterého dosáhneme nejlepším návrhem." Repton nemohl být obviněn z pouhé imitace přírody, namísto pokusů o napodobení efektů přírody mechanickou, nebo jinou umělou cestou, připravil situace, kterými jsou efekty vytvářeny. Pak, jak řekl, jsou efekty přirozené. Ale byl také praktický muž. Oceňoval princip užitečnosti. On sám, stejně tak jako jeho americký následovník Frederick Law Olmsted, měl nepochopení pro design, který neposkytuje adekvátně a upřímně prosté potřeby pro lidský život. Polovičaté kompromisy se nesetkaly s jeho pochopením. Usiloval o návrh, který by spojoval prvky nezbytných lidských potřeb s uměleckým cítěním.
Jeho první zaplacenou prací se stal Catton Park v (Old Catton) v roce 1788. Že se, bez reálné zkušenosti s praktickým zahradnictvím, stal „přes noc“ úspěšným, je výsledek jeho nepopiratelný talent, ale také jedinečný způsob, jak si prezentoval svou práci. Pomáhal klientům pochopit své návrhy jejich vizualizací. Repton vytvářel tzv. "Red books" (nazvané podle jejich červené barvy desek) s vysvětlujícím textem a s obrázky vodovými barvy se systémem který ukazoval situaci "před" a "po" zásahu. V tom se lišil od architektů své doby, kteří pracovali téměř výhradně s plány, jenž jen zřídkakdy ilustrovali. Repton a jeho "slide" byly brzy kopírovány Filadelfským Bernardem McMahonem v jeho American Gardener’s Calendar z roku 1806.knihovna Company of Philadelphia
Některé zdroje popisují rozdíl mezi ním a 'Capability' Brownem takto: Brown pracoval pro mnoho z nejbohatších šlechticů v Británii, při tvorbě velkých krajinných parků ze starých zahrad a zemědělské půdy. Repton pracoval pro zákazníky stejně důležité, jako vévodové z Bedfordu, a Portlandu, obvykle upravoval dřívější práce, často Brownovy. Reptonovy změny byly obecně v mnohem skromnějším měřítku. Tam, kde Brown pozemek obklopil parky nepřerušeným pásem zeleně po obvodu, Repton vedl průhledy skrze park až na vzdálenější objekty, jako jsou kostelní věže, což bylo součástí navržené krajiny.
Podle některých zdrojů vymyslel „přístupové cesty“ a „vrátnice“ v přístupové bráně zvyšující dojem z velikosti a významu místa, a dokonce uvedl milníky s monogramy na cestách kolem některých sídel, za což jej satirizoval Thomas Love Peacock jako 'Marmaduke Milestone, esquire, a Picturesque Landscape Gardener' in Headlong Hall.
On sám však ve svém díle „OBSERVATIONS ON THE THEORY AND PRACTICE OF LANDSCAPE GARDENING“ takové "vrátnice" dosti posměšně odsuzuje.Kritizuje je jako málokdy vhodné přežitky takových úprav: „Zvyk umístění brány mezi dvěma čtvercovými krabicemi, nebo, jak to je nazýváno, dvojicí vrátnic (lodges), se mi vždy zdál absurdní. Protože je to pokus dát důležitost něčemu, co je samo o sobě bídným obydlím nějakého nádeníka, nebo možná osamělé staré ženy, která otvírá bránu. Něčemu, co je rozděleno na dva domky, jen kvůli infantilní souměrnosti. Absurdní móda páru domků zasluhuje výsměch a stejně tak ani já se nemohu nezmínit se o vtipném komentáři jedné slavné dámy, která popsala dva takové domky velkými písmeny, „Green“ a „Bohea“ (zelený a černý čaj), protože se vrátnice podobají pikslám na čaj. Velmi často je nejšpinavější mizérie nalezena u osoby vykázané ze společnosti, která obývá špinavou místnost o velikosti několika stop čtverečních. Je to brána a ne obydlí osoby, která ji otvírá, což by mělo být součástí charakteru domu, kde stavitelství ukazuje jeho nezbytnost; a tento způsob, jak se mi zdá, se vymyká hranicím pro pravdivý způsob označení vstupu na místo.“ Úpravy okolí sídla tak, aby opticky působilo jako součást jednoho majetku však H. Repton opravdu považuje za součást kvality architektonického díla, které dává název „přivlastnění“.