náhled|Pochodující čestná stráž Landstreitkräfte (celým názvem Landstreitkräfte der Nationalen Volksarmee – pozemní ozbrojené síly Národní lidové armády,zkráceně LaSK) byly součástí Nationale Volksarmee. Jako největší složka ozbrojených sil NDR měla průměrně 120 000 odvedenců a vojáků z povolání.
Organizace pozemních sil byla rozdělena do dvou sektorů na Sever s velitelstvím v Neubrandenburgu a Jih s velitelstvím v Lipsku.
Historie K založení pozemních sil došlo v roce 1956 přetransformováním Kasernierte Volkspolizei (KVP) na Nationale Volksarmee . Ministerstvo národní obrany vedlo nejprve pozemní síly na dvou podřízených územních správách CIP Sever a Jih, které v roce 1957 vytvořily velení vojenského obvodu III v Lipsku a V v Neubrandenburgu (do roku 1956 v Pasewalk).
V roce 1972 byly vojenské obvody podřízeny nově zřízenému velení pozemních sil, které bylo zodpovědné za výcvik a připravenost v míru.
Pozemní síly NVA byly pevně začleněny do struktur Varšavské smlouvy. V této souvislosti by měly zejména v součinnosti s jednotkami Sovětského svazu, Polska a Československa odrazit útok na území smluvních států a zejména NDR a následně rozbít nepřítele na svém území.
Struktura ozbrojených sil Organizační schéma pozemních sil NVA, 1986 Struktura ozbrojených sil od roku 1980 do roku 1990:
Druhy vojsk a služeb náhled Bojové síly motostřelecké vojsko tankové vojsko výsadkové vojsko jednotky průzkumu vojskové letectvo
Podpůrné a zabezpečovací síly vojsko protivzdušné obrany raketové vojsko a dělostřelectvo ženijní vojsko zpravodajské jednotky vojsko radioelektronického boje chemické vojsko technické zabezpečení
Struktura LaSK bylo od roku 1972 podřízeno Kommando Landstreitkraefte (Kdo. LaSK). To se mezi roky 1956 a 1990 dále dělilo na vojenské okruhy III a V. Ty obecně sestávali ze tří divizí, plus výcvikové, logistické jednotky a jednotky bojové podpory. 1. Motorisierte-Schützen-Division byla sice také podřízena Vojenskému okruhu V, ale za válečného stavu měla být vyjmuta a použita k útoku na Západní Berlín. 6. motorisierte Schützendivision existovala pouze dva roky (1956-1958).
Zatímco tyto vojenské okruhy III a V měli v podřízenosti většinu pozemních sil, další dělostřelecké jednotky a prvky podpory, stejně jako výsadkový 40. Fallschirmjägerbataillon (posílen na Luftsturmregiment 40 v roce 1986), byly v přímé podřízenosti Kdo. LaSK.
Po vypuknutí válečného stavu měly být oba vojenské okruhy reorganizovány na velitelství armád. Tak by vznikla 3. armáda na jihu, posílena o 6., 10. a 16. záložní divizi, a 5. armáda na severu, posílena 94. gardovou motostřeleckou divizí a samostatným 138. a 221. tankovým plukem Sovětské armády. Oběma armádám by velel generální štáb Sovětské armády, a Kdo. LaSK by pouze zabezpečovalo zásobování, zdravotní službu, vnitřní bezpečnost a asistenci při dobývání Západního Berlína.Rüdiger Wenzke:Die Streitkräfte der DDR und Polens in der Operationsplanung des Warschauer Paktes, Militärgeschichtliches Forschungsamt, 2010,
Vojenský okruh III V případě války by Vojenský okruh III (Militärbezirk III, též MB-III) byl přetransformován na 3. armádu. V míru byl podřízen přímo Kommando Landstreitkraefte. Velitelství sídlilo v Lipsku.
Seznam vyšších jednotek podřízených MB-III:
Pravidelné divize:
4. motostřelecká divize Erfurt 7. tanková divize Dráždany 11. motostřelecká divize Halle
Záložní divize:
6. motostřelecká divize Königswartha 10. motostřelecká divize Ronneburg 17. motostřelecká divize Petersrod
Základem mobilizačních divizí byly následující výcviková zařízení provozovaná v míru u Kdo. MB-III :
Školicí středisko 6 ve Weißkeißelu Školicí středisko 17 v Delitzschu Školicí středisko 10 ve Schneebergu
Vojenský okruh V Vojenský okruh V (nebo MB-V) byl předurčen k reorganizaci na 5. armádu. Velitelství bylo v Neubrandenburgu.
Seznam vyšších jednotek podřízených MB-V:
Pravidelné divize:
1. motostřelecká divize Postupim 8. motostřelecká divize Schwerin 9. tanková divize Eggesin
Záložní divize:
19. motostřelecká divize Wulkov 20. motostřelecká divize Bredenfelde
Zesílení V případě mobilizace bylo plánováno posílení aktivních jednotek NVA. Potřebný personál by byl mobilizován především z řad rezervistů. Munice, bojové vybavení a část podpůrných vozidel byly skladovány ve skladech a dlouhodobě uchovávány. Chybějící vozidla a vybavení by byly poskytovány továrnami a státní institucemi. Potřebná opatření pro mobilizaci plánovala NVA i státní instituce. Pravidelně se cvičilo organizování jednotlivých útvarů a svazků. Obecně by mobilizační jednotky měly být zřízeny do tří dnů v případě mobilizace.Bývalý ministr obrany NDR, Theodor Hoffmann, však v příloze své knihy „Poslední příkaz“, Mittler, 1993, na straně 320, uvádí jako „Soll II“ týmovou sílu 394 350 vojáků Mobilizační případ v březnu 1990. Početní stavy bojových vozidel by se více než zdvojnásobily, stejně jako zásoby zbraní a raketových systémů.viz Kodaň, s. 173 a další.
Sovětská armáda skladovala jaderné hlavice na základnách v Himmelpfortu a Stolzenhainu. Tyto hlavice měly být během mobilizace vydány 3. a 5. armádě
V případě úplné mobilizace by bylo šest pravidelných divizí posíleno celkem pěti záložními divizemi . Základem divizí by byla výcviková střediska (dříve poddůstojnické školy) pozemních sil. Tento stálý personál byl posílen hlavně záložníky. Seznam záložních divizí viz výše.
Do podřízenosti Velitelství pozemních sil by byly zformovány další útvary. A to 13., 15., 23., 25., 33. a 43. záložní motostřelecké pluky, a dále 13. a 15. pluky stíhačů tanků.
Ostatní útvary a jednotky NVA by se během mobilizace také zvětšily. Například dělostřelecké pluky vojenských okruhů by se rozrostly na dělostřelecké brigády a protitankové oddíly vojenských okruhů by se rozrostly na protitankové pluky. Základem pro zřízení opravárenských brigád byly opravárenské prapory vojenských okruhů. Kromě bojových a bojových podpůrných jednotek by byla v případě mobilizace zřízena také řada lékařských, logistických a jiných podpůrných zařízení.
Druhy svazků Divize:
motostřelecké divize tankové divize
Pluky:
dělostřelecké pluky záložní pluky protiletadlové raketové pluky
Prapory:
průzkumné prapory chemické ochrany prapory logistické prapory dělostřelecké/raketové velitelské baterie velitelská baterie protivzdušné obrany opravárenské prapory zpravodajské prapory ženijní prapory zdravotnické prapory
Oddíly:
oddíly stíhačů tanků raketové oddíly
Výzbroj
Osobní zbraně Makarov PM – pistole AK-74 – útočná puška RPD – kulomet RPK PKM SVD – odstřelovací puška RPG-7D – lehká protitanková střela RPG-18 – lehká protitanková střela
Obrněná technika vpravo|náhled|Tatra 813 BMP-1 obojživelné bojové vozidlo pěchoty BMP-2 obojživelné bojové vozidlo pěchoty BRDM-1 (označení NVA SPW-40P) BRDM-2 (označení NVA SPW-40P2) BTR-40 obrněný transportér BTR-50 obrněný transportér (označení NVA SPW-50) BTR-60 obrněný transportér (označení NVA SPW-60) BTR-70 obrněný transportér (označení NVA SPW-70) BTR-152 obrněný transportér PT-76 lehký obojživelný tank T-54/T-55 hlavní bojový tank T-72 hlavní bojový tank MT-LB, obojživelný obrněný transportér
Vícenásobné raketomety BM-14 M-14OF BM-21 BM-24
Terénní vozidla GAZ-66 P2M P3 GAZ-69 UAZ-469
Transportní vozidla IFA H3A IFA H6 IFA S4000 IFA G5 ZIL-157 ZIL-164 Robur LO IFA W50 IFA L60 Ural-375D Ural-4320 KrAZ-214 KrAZ-255 MAZ-543 GAZ-66 ZIL-131 ZIL-135
Houfnice 122mm houfnice D-30 152mm houfnice D-20 Samohybné dělo 2S1, 122 mm Samohybné dělo 2S3, 152 mm 100mm protitankový kanón MT-12
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Wilfried Copenhagen : „Pozemní síly NVA“, 2. revidované a doplněné vydání, Motorbuch Verlag, Stuttgart 1999,
Externí odkazy
Kategorie:Vojenství Německé demokratické republiky