Kostel svatého Martina (Blansko)

Kostel svatého Martina je jednolodní barokní stavba nacházející se na pravém břehu řeky Svitavy ve městě Blansko. Je farním kostelem blanenské farnosti. Jeho vznik v polovině 12. století je spojen s osobou olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Ve věži je umístěn zvon Poledník, který díky svému gotickému homolovitému tvaru a nápisu bývá považován za jeden z nejstarších na Moravě. Společně s okolním farním areálem je chrám památkově chráněn.

Historie

První zmínky V dobách před dochovanými písemnými prameny byla oblast kostela a přilehlého okolí s velkou pravděpodobností sídlem slovanských předků. Svědčí o tom zejména četné hmotné prameny v podobě zlomků nádob z první poloviny 11. století, které byly nalezeny při severní stěně kostela během archeologickém průzkumu v roce 2017. V roce 1141 je osada Blansko (nikoli kostel) zmíněna společně se sousední Rájcí v listině vypočítávající majetek olomouckých biskupů. Kdy přesně a jakým způsobem tuto oblast olomoučtí biskupové získali, není jasné. Už ve zmíněné době ale podobné nejasnosti vedly k problémům mezi světskou a církevní mocí. vlevo|náhled|Zakladatel blanenského kostela olomoucký biskup Jindřich Zdík Osada byla v rámci panství olomouckých biskupů pravděpodobně důležitým bodem moci, proto se tehdejší olomoucký biskup Jindřich Zdík rozhodl postavit v Blansku kostel. Bohulibý záměr ovšem narazil u brněnského údělného knížete Vratislava, jenž tvrdil, že osada Blansko patří jemu a olomoucký biskup nemá žádné právo nový kostel postavit. Pravděpodobně se odvolával na nespecifikovaná práva svých předků, kteří Blansko olomouckému biskupství dříve přenechali. Následný spor mezi knížetem a biskupem ve své kronice k roku 1136 zaznamenal tzv. Kanovník vyšehradský, jeden z pokračovatelů latinsky psané Kosmovy Kroniky české. Kronikář uvádí, že první pokus o urovnání rozporu měl proběhnout před znojemským knížetem Konrádem v Rajhradě. Vzájemné setkání posun v majetkoprávním a patronátním sporu nepřineslo.

Historické prameny dále o stavbě kostela mlčí. Je tudíž nemožné tvrdit, že byl kostel dokončen a Zdíkem vysvěcen v roce 1140. Naopak jako velmi pravděpodobné se jeví dokončení stavby až po smrti jak Jindřicha Zdíka (✝︎ 1150), tak brněnského knížete Vratislava (✝︎ 1156).

Podobu románského kostela ověřovali odborníci pomocí geofyzikálního průzkumu v roce 2006. Ze závěrů vyplývá, že původní stavba byla východně orientovaným jednolodním kostelíkem s odsazenou půlkruhovou apsidou. Podobným způsobem byly stavěny i části kostelů v Bořitově, Brně-Bystrci či Brně-Komárově.

Středověké proměny Románský kostelík byl pravděpodobně ve 13. a 14. století přestavěn v gotickém stylu. Průzkum odhalil jihozápadní nároží chrámové lodi, které je vystavěno z pravidelných pískovcových kvádrů s příměsí vápence. Část tohoto zdiva je viditelná v interiéru kostela za pravou zpovědnicí vedle vstupu.

Gotická přestavba s sebou přinesla i rozšíření kostela do současné podoby. Ve stěnách byla proražena gotická okna o šířce 1,9 m a výšce 3,65 m a na západní straně byl zbudován gotický štít, jehož obrysy jsou patrné při pohledu z půdy kostela dodnes. Presbytář byl zaklenut žebrovou klenbou, jež později ustoupila barokní přestavbě. Do jihozápadního nároží byl vsazen pískovcový portál, z něhož se do dnešní doby dochovala jeho levá část.

Jak je z popisu gotické přestavby patrné, blanenský kostel musel být společně s celým panstvím významným sídlem, do jehož zvelebení byly investovány velké částky. Listina olomouckého biskupského vikáře Mikuláše z 24. března 1360 zmiňuje výměnu beneficií blanenského faráře a kanovníka kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži Jana a faráře Petra Vavřincova ze Zbraslavi. Zda byla předmětem výměny i fara v Blansku není zřejmé. Pokud by tomu tak bylo a Petr Vavřincův byl blanenským farářem, měl blanenský kostel za správce osobního kaplana císaře Karla IV. Nákladná přestavba v gotickém slohu proto mohla být financována podobně významnými osobnostmi.

Barokní přestavba náhled|Hlavní vstup do kostela s připomínkou pořízení věže a rozšíření kostela Velké změny budovu kostela čekaly v barokním období. V roce 1707 byla zahájena stavba věže, kůru a oratoria. Střecha nad kostelem dostala nový krov a zem pokryla nová podlaha. Finanční náklady přestavby nesla vdova po zesnulém majiteli blanenského panství Zuzana Terezie, rozená Orlíková z Laziska, a její synové. Významný počin byl zachycen i na dvou pamětních deskách – jednu společně s erbem majitelů Blanska nalezneme nad kostelním vchodem, druhou pod kůrem.

Na konci 18. století pokračoval stavební ruch na východní straně kostela. Při úpravách presbytáře byla stržena vrcholně gotická žebrovitá klenba a materiál z ní použili při stavbě jižního oratoria se sakristií. Celý prostor následně zaklenula nová klenba. Tuto přestavbu financoval blanenský mlynář Václav Matuška s manželkou Dorotou, což připomíná kámen s latinským nápisem umístěný nejprve za oltářem, nyní v lurdské kapli před kostelem.

Úpravy v 19. a 20. století Do nynější podoby exteriér dostavěl z velké části za vlastní peníze blanenský farář František Srbecký na konci 19. století. Při severní straně presbytáře vyrostla v roce 1889 nová oratoř, do jejíhož přízemí byla později přestěhována sakristie. Výměnou prošla okna, nová dlažba pokryla presbytář a do kostela bylo pořízeno nové vybavení. Již o desetiletí dříve nahradil barokní klenbu v chrámové lodi současný strop a klenba presbytáře byla vymalována na modro se zlatými hvězdami.

V obou století proběhly i úpravy spíše degradujícího charakteru – výmalba a barokní pilastry byly postupně nahrazeny strohou břizolitovou omítkou. V 70. letech 20. století došlo k zazdění bočního vchodu v jižní stěně chrámové lodě (dnes je na jeho místě umístěna socha sv. Jana Nepomuckého).

Interiér

Presbytář vlevo|náhled|Pohled na zařízení interiéru kostela v roce 1934. Hlavní novogotický oltář sv. Martina doplňují kazatelna a dva boční oltáře. První zmínka o oltáři zasvěcenému Panně Marii pochází z roku 1520. Po následující staletí prameny o podobě či počtu oltářů mlčí. Změna přichází v polovině 18. století, kdy jsou s rozestupem několika desetiletí pořízeny dva boční oltáře. V roce 1782 během svého pobytu v Blansku zhotovil řezbář František Gallaš tři barokní oltáře s výzdobou, kazatelnu a křtitelnici. Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Martinu, boční oltáře Matce Boží a sv. Judovi Tadeášovi. Na konci 19. století byly nákladem faráře Františka Srbeckého pořízeny tři novogotické oltáře. Hlavní oltář sv. Martina zdobily sochy patrona kostela (do roku 2019 umístěné v chrámové lodi), Panny Marie, sv. Josefa, sv. Petra a sv. Pavla. Boční oltáře byly přesvěceny Srdci Panny Marie a Božskému Srdci Páně. Podobu liturgického prostoru rovněž proměnil přesun kazatelny z pravé na levou stranu. Ve 40. letech 20. století byl hlavní novogotický oltář nahrazen prostším obětním stolem se svatostánkem. Současná podoba presbytáře pochází z 90. let minulého století, kdy bylo rozhodnuto o zjednodušení a zmodernizování liturgického prostoru. Jeden z bočních oltářů byl i se svatostánkem a Božím hrobem přesunut do boční kaple, kde se nachází dodnes. Ostatní vybavení prošlo odbornou demontáží a následně bylo uloženo do depozitáře. Do presbytáře přibyl nový oltář, ambon, sedes a svatostánek z leštěného mramoru. Po stranách sedes byly zbudovány lavice pro přisluhující. vlevo|náhled|Pohled z kůru na současnou podobu presbytáře Svatostánek je poměrně netradičně umístěn nikoli v centru presbytáře, ale pod vitrážovým oknem sv. Metoděje. Příčinou této změny bylo dlouhodobé zapůjčení sádrového modelu Ukřižovaného sochaře Josefa Václava Myslbeka z pražské Národní galerie. Zavěšení monumentálního kříže rovněž vedlo k zazdění centrálního okna s vitráží sv. Martina. Patron kostela tím přišel o reprezentativní místo v presbytáři. V rámci výmalby kostela v roce 2019 došlo k pořízení nového obrazu sv. Martina a jeho umístění pod vitrážové okno sv. Cyrila. Autor Sergej Kulina z Kunštátu ve známé scéně obdarování žebráka částí pláště ztotožnil osobu sv. Martina s Ježíšem Kristem. Po obou stranách jsou pak znázorněny proměny světcova života včetně odkazů na současné svatomartinské tradice. Obraz společně s novou budovou komunitního centra Lotos požehnal při slavnostní bohoslužbě kardinál Dominik Duka.

Zařízení presbytáře doplňuje kamenná pozdněgotická křtitelnice z druhé poloviny 15. století umístěná při vchodu do jižní oratoře. Byla objevena na konci 20. století zakopaná na zahradě rájecké fary a nahradila novogotickou předchůdkyni z roku 1889. náhled|upright|Sochu Ukřižovaného vytvořil Josef Václav Myslbek na zadání rodiny Ringhofferů jako stěžejní prvek rodové hrobky v obci Kamenice u Prahy. Kristovo útlé tělo je znázorněno v smrtelné křeči, s vzedmutým hrudníkem a s hlavou svěšenou k rameni. Spodní část jeho těla je zakryta splývavou rouškou, na hlavě spočívá trnová koruna. Kříž představuje jedno z kanonických děl českého umění 19. století, samotný umělec byl za něj oceněn i v zahraničí.

Sakristie, kaple a oratoře Po obou stranách presbytáře k liturgickému prostoru přiléhají dvě oratoria se sakristií a kaplí v přízemí. Starší z nich je orientována na jižní straně a byla zbudována při přestavbě presbytáře v roce 1793 díky bohaté donaci mlynáře Václava Matušky a jeho ženy. Upomínkou na tento čin je kámen umístěný v lurdské kapli před kostelem. V přízemí dříve byla sakristie, nyní se zde nachází kaple s novogotickým oltářem, svatostánkem a Božím hrobem původně umístěnými v lodi chrámu. V době vánoční se na oltář staví rozsáhlý betlém, jehož historie sahá až do roku 1755. Oratoř nad kaplí slouží jako schönstattská svatyně. Současná sakristie se nachází v přízemí oratoře při severní stěně kostela. Její zbudování proběhlo na konci 19. století zásluhou blanenského faráře Františka Srbeckého.

Loď a kůr Chrámová loď je obdélníkového tvaru s rovným stropem, který byl na místo barokních kleneb vložen při přestavbě na konci 19. století. Na stěnách kromě barokních pilastrů můžeme nalézt sochy Panny Marie a sv. Josefa. V dlažbě pod Josefovou sochou je symbolický otisk šlépěje sv. Martina. Umístěn zde byl při slavnostním otevření moravské větve evropské poutní cesty Via Sancti Martini. Blanenský kostel je pomyslným středem této odbočky od hlavní trasy mezi maďarským rodištěm světce v Szombathely a francouzským biskupským sídlem v Tours. Vybavení stěn doplňuje v pořadí třetí křížová cesta pořízená na objednávku blanenského faráře Františka Srbeckého u mnichovské firmy Mayerische Kunstanstalt.

Nejstarší uměleckou památkou je pískovcový reliéf s postavou rytíře v krátké suknici s mečem. Původně byl umístěn ve vnější jižní zdi kostela, kde byl objeven v 90. letech 20. století. Je ztotožňován s osobou sv. Martina, věrohodně ale tento závěr tvrdit nemůžeme. Jistá je ale doba vzniku – nejčastěji se skloňuje druhá polovina 12. století.

Ve vstupní části lodi se nachází kůr, který byl pořízen při zásadním rozšíření kostela na počátku 18. století. Latinsky psaná pamětní deska připomínající stavbu nejen kruchty, ale i současné věže a dalšího vybavení je umístěna napravo od vstupu do lodi. Po obou stranách vstupu jsou umístěny dvě zpovědnice pocházející z počátku 20. století. Zbytek prostoru chrámové lodi vyplňují lavice pocházejícími z přelomu 18. a 19. století, což z nich činí nejstarší dosud užívané vybavení kostela.

V předsíni kostela v přízemí věže je v pravém výklenku umístěna socha Piety, která byla pořízena v roce 1909. Pod ní je umístěna deska s českým textem Stabat Mater věnovaná blanenskými železárnami.

Varhany vlevo|náhled|Pohled do lodi kostela na snímku z roku 1934. Patrná je pestrá výmalba, boční oltáře a varhany z roku 1907.