Daniel Strož, německým občanským jménem Daniel Stros, (* 4. srpna 1943 Plzeň) je český básník, publicista, nakladatel, literární kritik, mecenáš a levicově orientovaný politik. Doposud vydal česky dvacet svých básnických a nejméně stejný počet dalších knih (divadelní hra, soubory novinových komentářů, rozhovory). Do němčiny jeho verše překládali Franz Peter Künzel a Reiner Kunze.
Život Narodil se v Plzni, ale dětství prožil v Praze. Matka byla německého původu. V letech 1957–1960 se vyučil technikem chladírenských zařízení v Častolovicích. Po absolvování základní vojenské služby (1962–1964) byl zaměstnán jako chladírenský technik v Praze. Tam se zapojil do kulturního dění, podílel na pořadech poetického divadla při kavárně Luxor a své první verše četl i na večerech poezie v Lidovém domě na Vinohradech. Publikoval též v tiskovinách Mladá fronta, My, Student a Divoké víno.
Po sovětské invazi v roce 1968 emigroval do Západního Německa. V 70. letech byl mj. vedoucím kulturního odboru Českého ústředního svazu v Německu. V roce 1975 založil v Mnichově nakladatelství Poezie mimo domov (PmD), ve kterém do roku 1996 vydal zhruba dvě stě titulů českých a slovenských spisovatelů a básníků (asi 130 do roku 1989). Na výtvarné podobě mnoha titulů tohoto nakladatelství se podílel i písničkář Karel Kryl. PmD vydávalo hlavně poezii, v menší míře prózu. K vydávaným autorům patřili Václav Havel, Ivan Binar, Viktor Fischl, Ivan Jelínek, František Listopad, Ivo Fleischmann, Jaroslav Hutka, Ivan Diviš, Libor Koval, Anastáz Opasek, Jan Vladislav, Petr Král, Inka Machulková, Milan Nápravník, Vlastimil Třešňák, Egon Bondy, Lumír Čivrný, Ladislav Fikar, Zbyněk Hejda, Jaromír Hořec, Ivan M. Jirous, Emil Juliš, Petr Kabeš, Zdeněk Kalista, Josef Kostohryz nebo Pavel Šrut. Náklady básnických sbírek se pohybovaly mezi 250–400 výtisky.
Vydával také (1981–1990) významný exilový kulturněpolitický časopis Obrys (náklad 2000 výtisků). Za svou exilovou literární a vydavatelskou činnost byl roku 1981 zbaven československého občanství. Na základě rodinného původu mu bylo následně uděleno občanství německé. Byl též členem redakční rady Pelikánova exilového časopisu Listy, v letech 1972–1980 redaktorem exilového časopisu Národní politika.
Po roce 1989 ve vydavatelské činnosti pokračoval, avšak s úplně jiným programem: polistopadový vývoj na knižním trhu si Strož vyložil jako politicky motivovanou snahu umlčet skupinu básníků privilegovaných během normalizace v Československu, a tak začal vydávat knihy právě jim (Karel Boušek, Miroslav Florian, Jiří Karen, Jaromír Pelc, Karel Sýs, Jiří Žáček) . Nakladatelství PmD ukončilo činnost v roce 1996.
Roku 1995 se Strož vrátil do Česka a usadil se v Plasích u Plzně. Připojil se k radikální levici. V letech 1995 až 2004 byl komentátorem komunistických Haló novin, protože jeho "kritické" články byly demokratickým tiskem odmítány. Od podzimu 1995 byl zakladatelem a vedoucím redaktorem týdeníku Obrys-Kmen (spolu s Karlem Sýsem a Petrem Burianem), jež vycházel jako příloha Haló novin. Na jaře 2014 vydávání tohoto časopisu ukončil, literární příloha Haló novin kvůli tomu musela změnit název. Po založení Unie českých spisovatelů byl jmenován jejím čestným předsedou. Založil a sponzoroval Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů.
V roce 2004 byl, tehdy ještě pod jménem Franz StrosVýsledky KSČM na webu Volby.cz, coby cizinec na kandidátce KSČM zvolen do Evropského parlamentu, kde zasedal ve Výboru pro právní záležitosti a byl náhradníkem ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. V Bruselu pak po několik let také připravoval a řídil čtvrtletník Evropa zleva, vycházející v mnohatisícovém nákladu a informující českou veřejnost o práci komunistických europoslanců. Závěrem svého působení v EP byl vyhodnocen (spolu se Zuzanou Roithovou) jako nejagilnější poslanec české delegace. Za přínos k přijetí Bulharska do EU obdržel (2007) stříbrnou plaketu bulharského parlamentu. V roce 2009 už svůj post v EP neobhajoval a odešel do důchodu.
Strožovy články lze nalézt především ve starších internetových Britských listech Jana Čulíka, básně potom v Divokém víně Ludvíka Hesse.
Je ženatý a má dvě děti.
Bibliografie
Poezie
Dlaň plná naděje (1974) Zpovědnice moje hvězda (1975) Svíce do rána (1977) Orgie smutku (1978) Exilové seppuku (1986) Báz(s)ně (1992) Maskaron ve sklepě (1994) Aby ta země naše byla (1996) Nastanou časy, bude líp (2003) Třicet básní za maminku (2004) Zdá se nám o sobě (2006)
Divadelní hry
Pohroužení (1995)
Publicistika
Co jsem chtěl říct, říkám... (1993)
Deník kacíře (1999) Druhý deník kacíře (2000) Bez cenzury (2002) Kudy z bahna (2003) Době proti srsti (2005) Ve zpackaných časech (2006)
Reference
Externí odkazy Daniel Strož – profil na stránkách KSČM Daniel Strož – ve Slovníku české literatury po roce 1945 Vladislav Černík: Daniel Strož, muž současnosti, Britské listy, 6. 8. 2008 Jiří Peňás: Skromné stvoření Strož, Lidové noviny 31. července 2010
Kategorie:Mecenáši Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Čeští exiloví spisovatelé Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Česka (2004–2009) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu KSČM Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Narození v roce 1943 Kategorie:Narození 4. srpna Kategorie:Narození v Plzni Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži