náhled|Řezbář Petr Steffan: Kristus s trnovou korunou (lípa) náhled|Sochař a řezbář Leoš Kubíček: President T. G. Masaryk 1935 náhled|Řezbář Jan Rejman: Jan Bosco náhled|Řezbář Bedřich Šilar: Betlém - Slovo tělem učiněno jest náhled|Řezbář Jaroslav Buncko: Bláznem nadosmrti náhled|Řezbářka Jarmila Haldová: Královna Viola
Řezbářství je umělecko řemeslný směr tvorby soch (skulptur) z tvárných materiálů, zejména ze dřeva, bezprostředně navazující na sochařství a umělecké truhlářství. Nachází uplatnění nejen v podobě dekorativních uměleckých předmětů v interiérech, ve vestibulech, v podobě okrasných prvků schodišť a podobně, ale i k výzdobě venkovních prostorů.
Řezbář a jeho kvalifikace Talent, vzdělání, schopnosti, invence Pro řezbáře je lepší, pokud je nadaný talentem, invencí a rukodělnou zručností, než aby byl absolventem umělecké školy, ale tyto vlastnosti postrádal.
Profese, koníček a sběratelství Řezbářství vždy bylo nejen profesionálně provozovaným uměleckým řemeslem, ale patřilo i do oblasti zájmového využití volného času jako lidové řezbářství apod. I v současné době je řada sběratelů uměleckých řezbářských děl a jsou i řezbáři, kteří svá díla tvoří pouze pro radost svou a svých blízkých.
Suroviny Dřevo – mikroskopická stavba dřeva a jeho druhy Řezbáři při výběru dřeva pro svou tvorbu sledují především takové vlastnosti, jako je jeho makroskopická a mikroskopická stavba, chemické složení, fyzikální a mechanické vlastnosti a vady. Dřevo patří mezi snadno opracovatelné přírodní materiály, jejichž mikroskopickou stavbu tvoří řada různých buněk uspořádaných v podobě letokruhů ve vrstvách (běl, zralé dřevo a jádro). Stavba jehličnatého dřeva je jednodušší než stavba dřeva z listnáčů. Tvrdé, kruhově pórovité listnaté dřeviny (akát, dub, jasan) jsou obtížně opracovatelné. Obtížně opracovatelné je i dřevo některých roztroušeně pórovitých listnatých dřevin (habr, buk, zimostráz, jabloň, hruška, švestka, třešeň). V řezbářství je nejčastěji využíváno kruhově pórovité dřevo lípy, břízy a ořechu. Jehličnaté dřeviny bývají využívány v lidovém řezbářství.
Vady dřeva Mezi nejzávažnější vady dřeva patří jeho napadení houbami, plísněmi a dřevokazným hmyzem. Dále jsou to různé druhy trhlin a růstových vad (vlnitost, točivost, vidlicovost, sukovitost, zploštění apod.).
Stroje a nástroje Truhlářské technologie Řezání Při řezání je nutno respektovat rozdíly v řezání podélném, příčném, šikmém a křivočarém. Podle tohoto členění je nutno zvolit nejen správný typ pily, ale také správný tvar, sklon a rozvod pilových zubů. Používány jsou motorové pily řetězové (elektrické i benzínové), katry, kotoučové pily (stabilní a ruční), pásové (stabilní, mobilní a ruční), dekupírky (lupenkové) a přímočaré pily. K nejčastěji používaným ručním pilám patří břichatky, rámové a obloukové pily, ocasky, děrovky, čepovky a svlakovky a pily lupenkové.
Hoblování Mezi hoblovací stroje patří různé typy srovnávaček a protahovaček i elektrických hoblíků s řadou bezpečnostních prvků (odklápěcí, článkové nebo lištové kryty a drážkování nebo hřebeny bránící vržení dřeva zpět). K historickým ručním hoblíkům dnes již řadíme hoblík macek, posuvný polodrážník a žlábkový člunkař. Dnes se stále ještě používá nejen uběrák, srovnávač či hladík, ale i zubák, okrouhlík a římsovač.
Frézování Patří k těm činnostem, které v řezbářství do značné míry postupně nahrazují rukodělnou výrobu výrobou strojní, reprezentovanou především kopírovacími stroji, které jsou schopny podle modelu vyfrézovat řadu stále dokonalejších téměř identických kopií.
Soustružení Představuje také významné využití strojů k opracování dřeva. Historické šlapací soustruhy nebo soustruhy poháněné klikou či transmisí byly nahrazeny motorizovanými soustruhy. Konstrukce, velikost i vybavení soustruhu podléhá zaměření (délka a průměr obrobku) a také finančním a prostorovým možnostem té které dílny (majitele). Nezřídka má dílna k dispozici i několik soustruhů s obsáhlým příslušenstvím. Soustružení dřeva je ceněným oborem nezřídka kombinovaným s uměleckým řezbářstvím.
Vrtání K vrtání se v řezbářství užívá řady různých druhů elektrických stojanových i ručních vrtaček, kolovrátků, řehtaček a svidříků k odvrtávání hlubokých míst řezby, vnitřních dutin, průchodů a otvorů. Používají se k tomu různé druhy vrtáků (špičáky, jehlové vrtáky, nebozezy, hadovité vrtáky a špulíře, hrotovníky, záhlubníky a vrtáky pilové.
Opracování truhlářskými dláty Sortiment truhlářských dlát je, na rozdíl od dlát řezbářských, omezenější (obyčejná, čepovací, půlkruhová a francouzská). Jsou ale mohutnější. Čepel s ostřím, krčkem a korunou je svou stopkou zaražena do rukojeti opatřené předním a zadním kroužkem. K usnadnění práce s nimi se používá různých truhlářských nebo řezbářských kladiv a palic.
Spojování K spojování dřeva se používá různých druhů truhlářských i tesařských spojů s pomocí spojovacích materiálů ( kolíků, hřebíků, vrutů, šroubů, spon, závěsných kruhů a ok apod.) a lepení ( klihem a různými druhy epoxidových a jiných lepidel). Rámové konstrukce jsou spojovány plátováním, přeplátováním a svlakováním, pomocí čepu a dlabu, čepu a rozporu, rybinovými spoji, kolíky a nebo přímo natupo. Rohová spojení se dělají pomoci ozubů, na pero a drážku, na kolíky a nebo vlepeným hranolem. Středová spojení se obdobně jako rohová dělají na pero a drážku. Kromě toho i na čepy a na rybinu a svlak. Desky se spojují na šířku polodrážkami, perem a drážkou, vloženými pery a čepy, kolíky a lepením natupo.
Řezbářské technologie Upínací prostředky Upínání se provádí uchycením dřeva v hoblici přímo nebo pomocí hranolků, nalepením nebo přišroubováním na upnutou pomocnou desku, zatažením do hoblice nebo stahováku, připevněním ke stolu ztužidly nebo pomocí upínacího kloubu nebo zašroubováním upínacího šroubu do bloku.
Měření K měření se podle náročnosti řezbářské práce používají různé druhy měřidel od těch nejjednodušších až k velmi náročným měřícím konstrukcím a počítačové techniky. Jsou to rýsovací latě, dřevěné, skládací a svinovací metry, různé druhy kružidel a rejsků, úhelníků, posuvných ředidlem a úhloměrů, cejchovacích latí a měřidel, jehlových šablon, rýsovacích jehel a špičáků až po bodovací pantografy, konstrukce a různé další přístroje, měřící a projekční klece apod. Při odměřování rozměrů podle modelu se zajišťuje číselný zápis. K zmenšování či zvětšování rozměrů je používána čtvercová síť. Při řezbě reliéfů postačí měření podle nákresu, překreslování pomocí pauzovacího wampíru a obtahovacích šablon. Pokrokovější metody pracují s počítačovou technikou, predevším s využitím 3D technologií. K tomuto se využívají 3D skenery, fotoaparáty, či dokonce mobilní telefony (fotogrametrie). Metody dosahují vysoké přesnosti, přičemž výhodou je možnost řezů, pohledů, určení těžiště, případne jiných preferovaných metrik.
Modelování Řezbářství má stejně jako sochařství jednu velkou nevýhodu. Chybně odebraný materiál lze jen obtížně vrátit zpět. Vyplatí se proto vytvořit si modely pomocí techniky, která těmito nedostatky netrpí. Malé modely se zhotovujú z plastelíny, případně ze speciálních modelovacích hmot. K větším modelům je zapotřebí modelovací stolek, stojan nebo točna, kostra ze dřeva nebo jiného nosného materiálů, hlína a modelovací pomůcky (dřevěné a kovové špachtle, očka apod.). V současné době se časteji začíná využívat 2D a 3D modelování. Jedná se o zhotovení pohledových výkresů které usnadňují práci, nebo se používajú 3D technologie přímo k vygenerování kódu, který je nahrán do předmětného zařízení (3D tiskárna, CNC frézovačka). V případě soch se používají speciální softvéry na organické modelování, které jsou odlišné od softvérů technických. V mnohých aspektech připomínají práci s hlínou, či jinými materiály, čímž je znalost modelace s hmotami zřejmou výhodou. Nové modelovací možnosti usnadňují prezentaci budoucího díla ve virtuálním prostředí, vytvoření zmenšeného modelu, nebo 3D zálohy. Výhodou je "čistý proces", při kterém se nepoužívají mokré hmoty a kde se dají dáta průběžně ukládat případně posílat přes internet, čímž se procesy usnadňují.
Příprava materiálu Řezba soch byla dříve prováděna z mokrého dřeva. Aby po dokončení mohla socha vyschnout bez trhlin bylo nutno odebrat co nejvíce materiálu z její zadní části. Dnes se provádí především z dobře vyschlého dřeva. s minimalizováním nebezpečí vzniku trhlin. Řezbářská tvorba z dřevěného bloku vytvořeného z desek nebo menších části vyžaduje od řezbáře správnou volbu sestavování dílů do jediného celku. Obdobně i řezba obrazových, zrcadlových nebo reliéfních rámů předpokládá jeho znalost postupu sestavování jednotlivých dílů ze segmentů různých rozměrů a zaoblení. U reliéfní řezby i při dolepování hotových dílů na dokončený podklad.
Hrubé práce Krácení dřeva a hrubé obrábění se provádí motorovými pilami v exteriéru, nebo v interiéru s elektrickými nebo akumulátorovými řetězovými pilami. V oblibě jsou uhlové brusky, se speciálními kotouči a mnohdy i nádstavci. Používaná je celá řada strojů od přímých brusek, přes mikronářadí až po řezbářské kopírky a CNC stroje.
Opracování řezbářskými dláty a noži náhled|Řezbářské nože, dláta a palice, pneumatické dláto, přímá bruska, uhlová bruska s nadstavcem na obrábění dřeva náhled|Rovné a zahnuté dláto s paličkou
Řezbářské nože jsou používány především v lidovém řezbářství, kde předmět řezby je obvykle držen v ruce a umožňuje změnou směru a místa řezu vyřezat i složitější tvary zdobených dekorativních předmětů. V umělecké řezbářství jsou používána především podstatně dražší a obtížněji dosažitelná dláta, která umožňují vyvinout podstatně větší sílu při opracování mohutnějších bloků dřeva. Existuje velké množství staveb a tvarů kvalitních dlát včetně správně provedených rukojetí i čepelí. K nezbytným požadavkům na práci řezbářů patří i správná znalost pracovních postupů hrubého a jemného broušení a obtahování dlát a nožů, včetně zarovnání ostří a stanovení jeho úhlu.
Povrchové úpravy K povrchovým úpravám patří především broušení, ochrana dřeva před vnějšími vlivy (fermež, vosky, laky, oleje a pasty) zvýraznění kresby dřeva (lak, fermež, kopál, jantar, šelak) a jeho barevné úpravy (bělení, barvení, moření, polychromie), zlacení, stříbření apod.
Pracoviště náhled|Řezbářská dílna
Dílna, ateliér náhled|Hoblice, dláta, paličky, anatomický model, kotouče na obrábění a dnes již běžné multimediální vybavení vybavená a osvětlená řemeslnická (umělecká) dílna s ateliérem nebo výstavními prostory umožňujícími i prezentaci hotových děl je pro práci řezbáře základní podmínkou.
Pracovní stoly a hoblice Laický nebo lidový řezbář se nezřídka spokojí jen s jednoduchou stoličkou, lavicí nebo hobby stolem, ale profesní umělecký řezbář bude potřebovat dílnu vybavenou řezbářskými nebo truhlářskými hoblicemi nebo stoly s možností upevnění obrobků různými svěráky, stahováky, ztužidly, šrouby a upínacími klouby a kompletním strojovým vybavením a kvalitními nástroji.
Techniky řezby Figurální řezby Pracovní postup je do značné míry předurčen velikostí figury. Základní tvar monumentálních soch, sloupů, totemů, je po hrubém zaměření podle nákresu nebo modelu obvykle vyřezáván motorovou pilou a pak dále postupně doměřován a dopracováván do plošek a jejich postupného zaoblování a dořezby detailů. U menších soch, sošek, figurek a loutek se hrubý tvar vyřeže pilou a dotvaruje širokým rovným dlátem. K opracování některých částí je možno využít i soustruhu. Dopracování detailů se provádí úzkými rovnými nebo profilovými dláty. Drobné figurky je možno opracovávat i v ruce, při čemž lze dosáhnout přesného řezu opřením dláta o prsty rukou. Řez se provádí rovně nebo šikmo po létech. Příčný řez a řez přes vlákna vyžadují skutečně ostrá dláta. Rozdílný přístup vyžaduje i opracovávání roviny a oblé plochy. Při tvorbě většího počtu stejných výrobků se často používá kopírovacích frézovacích strojů.
Reliéfní řezby