Let United Airlines 93

náhled|Trasa letu United Airlines 93 dne 11. září 2001.

Let United Airlines 93 byl vnitrostátní let na trase z Newark International Airport v Newarku v New Jersey na San Francisco International Airport, který byl během útoků z 11. září unesen čtyřmi teroristy, kteří se dostali do pilotní kabiny, přemohli piloty a získali kontrolu nad letadlem a to pak navedli směrem na Washington D.C. Několik pasažérů se během únosu spojilo pomocí mobilních telefonů s lidmi na zemi a dozvěděli se o útocích v New Yorku a Washingtonu, provedených unesenými letadly. Pasažéři se tudíž rozhodli teroristy přemoci, zmocnit se kontroly nad letadlem a zabránit tak dalšímu útoku. Po souboji mezi pasažéry a teroristy se letadlo zřítilo v 10:03:11 u obce Shanksville v Pensylvánii, asi 240 km severozápadně od Washingtonu D.C. Všechny osoby na palubě při zřícení letadla zahynuly.

Únosci Hlavní osobou únosu letu 93 byl Ziad Jarrah, který se po převzetí kontroly nad letadlem chopil pilotování. Narodil se v bohaté libanonské rodině a byl vychováván v sekulárním duchu. Chtěl se stát pilotem a v roce 1996 se přestěhoval do Německa, kde začal studovat německý jazyk na Universitě v Greifswaldu. O rok později se přestěhoval do Hamburku, kde začal studovat aerokosmické technologie na Hamburské universitě aplikovaných věd. Během pobytu v Hamburku se postupně stával silně věřícím a začal se stýkat s radikální Hamburskou buňkou. V lednu 2000 odcestoval do Afghánistánu, kde se setkal s vůdcem al-Kajdy Usámou bin Ládinem. Zpět do Hamburku se vrátil během ledna a v únoru oznámil, že mu byl odcizen cestovní pas. Americká ambasáda v Berlíně mu v květnu vystavila turistické vízum. V červnu 2000 přesídlil Jarrah na Floridu a tam začal navštěvovat kurzy létání. Krátce po útocích jeho rodina prohlásila, že byl nevinným pasažérem.

Tři další únosci byli vycvičeni k násilnému vpádu do kokpitu a přemožení posádky. První z nich, Ahmed al-Nami, přistál na turistické vízum v Miami na Floridě 28. května 2001, spolu s únosci letu United Airlines 175 Hamzou al-Ghamdim a Mohandem al-Shehrim. Druhý únosce, Ahmed al-Haznawi, přistál v Miami 8. června 2001, spolu s únoscem letu American Airlines 11 Wail al-Sherim. Třetí únosce, Saeed al-Ghamdi, přistál v Orlandu na Floridě 27. června 2001, spolu s únoscem letu 175 Fayezem Banihammadem. Všichni tři únosci do Spojených států přiletěli z Dubaje.

Let Let United Airlines 93 byl realizován letadlem Boeing 757-222 registračního čísla N591UA. Kapacita letadla byla 182 pasažérů, ale 11. září 2001 jich cestovalo jen 37 a spolu s nimi sedm členů posádky. Letadlo bylo obsazeno z 20 %, což bylo značně méně v porovnání s průměrnou úterní obsazeností tohoto spoje, která dosahovala 53 %. Posádku tvořili pilot Jason Dahl, první důstojník LeRoy Homer Jr. a letušky Lorraine Bay, Sandra Bradshaw, Wanda Green, CeeCee Lyles a Deborah Welsh.

Vstup na palubu a začátek letu Skupina únosců byla odbavena mezi 7:03 a 7:39 místního času. V 7:03 byli odbaveni al-Ghamdi, který neměl žádné zavazadlo, a al-Nami, který měl dvě zavazadla. V 7:24 byl odbaven al-Haznawi, který měl jedno zavazadlo, a v 7:39 Jarrah, který neměl žádné zavazadlo. Počítačový systém CAPPS (Computer Assisted Passenger Prescreening System) vybral k důkladné kontrole pouze al-Haznawiho zavazadlo. Jarrah zavolal z telefonní budky na letišti své přítelkyni, které třikrát řekl "miluji tě" a následně zavěsil. Jeho zavazadlo prošlo detailní kontrolou na výbušniny, ale systém CAPPS jej pro další kontrolu již nevybral. Dle vyjádření letištní ochranky se únosci nechovali nijak neobvykle.

Al-Hazanwi a al-Ghamdi vstoupili na palubu v 7:39 a v první třídě seděli na místech 6B a 3D. Al-Nami nastoupil o minutu později a seděl na sedadle 3C. Jarrah vstoupil na palubu v 7:48 a seděl na místě 1B. Letadlo mělo odletět v 8:00 a od brány A17 se odpojilo v 8:01. Odlet ovšem byl zpožděn a došlo k němu až v 8:42. Zbylé tři unesené spoje odstartovaly se zpožděním maximálně patnáct minut. V okamžiku startu byl již let 11 pod kontrolou teroristů a právě probíhal pokus o převzetí kontroly nad letem 175. V 9:02 dosáhl let 93 letové hladiny 11 000 m. Po útoku na druhou věž Světového obchodního centra vyšlo najevo, že jde o koordinovaný teroristický útok, a řízení letového provozu začalo o této situaci informovat prostřednictvím systému ACARS (Aircraft Communication Addressing and Reporting System). Ed Ballinger, dispečer společnosti United Airlines začal tuto výstrahu odesílat v 9:19. Jelikož byl zodpovědný za několik letů, odeslal zprávu letu 93 v 9:21. V 9:23 obdržel od letu 93 prostřednictvím tohoto systému rutinní zprávu. Po zhlédnutí záběrů z útoků v New Yorku nechala v 9:22 Melody Homer, manželka kapitána Homera, odeslat přes tento systém zprávu, ve které se jej ptala, zdali je v pořádku. V 9:24 obdržel let 93 Ballingerovo varování: "Pozor na vniknutí do kokpitu - dvě letadla narazila do Světového obchodního centra". V 9:26 odeslal pilot zpět zprávu: "Ede, potvrzuji poslední zprávu -- Jason". V 9:27:25 provedla posádka rutinní komunikaci s řízením letového provozu. Šlo o poslední spojení s letadlem před únosem.

Únos Únos letu 93 začal v 9:28. V té době již byly lety 11 a 175 zničeny nárazem do Světového obchodního centra a letu 77 zbývalo několik minut k dosažení svého cíle, Pentagonu v Arlingtonu ve Virginii. Únosci těchto spojů se kontroly nad letadly zmocnili do třiceti minut od startu, pravděpodobně v okamžiku, kdy si pasažéři mohli odepnout bezpečnostní pásy a palubní personál je začal obsluhovat. Není jasné, proč únosci letu 93 vyčkávali asi 46 minut.

Po začátku únosu okolo 9:28 se letadlo během třiceti sekund propadlo o 209 metrů. V čase 9:28:17 začal jeden z členů posádky vysílat rádiem signál "Mayday! Mayday! Mayday!", který byl doprovázený zvuky potyčky s teroristy. Řízení letového provozu v Clevelandu odpovědělo: "Volá někdo Cleveland?" Odpovědi se ovšem nedočkalo.

O pětatřicet sekund později došlo k dalšímu vysílání. Někdo v kokpitu zakřičel "Mayday! Vypadněte odtud! Vypadněte odtud!" Z dostupných důkazů není průkazné, kdy přesně se únosci zmocnili kontroly nad letadlem. Dle vyšetřovatelů přesunuli únosci posádku a pasažéry do zadní části letadla, aby nenarušovali průběh únosu. Zatímco únosy zbývajících třech letadel provedly pětičlenné týmy, dle výsledků vyšetřování byli na letu 93 pouze čtyři únosci, což vedlo k spekulacím o možném dvacátém únosci. Dle vyšetřovací komise jim měl pravděpodobně být Mohamed al-Kahtani, ale na operaci se nemohl podílet, protože mu o měsíc dříve byl zamezen vstup do Spojených států. V některých svědectvích se mluví pouze o třech únoscích, z čehož vyšetřovatelé usoudili, že Jarrah čekal, až ostatní únosci přemohou piloty a převezmou kontrolu nad letadlem a pilotování se ujal mimo dohled pasažérů.

Záznamové zařízení začalo nahrávat posledních třicet minut letu 93 v 9:31:57. V tuto chvíli Jarrah oznámil: "Dámy a pánové, tady je kapitán. Prosím, sedněte si, zůstaňte sedět. Máme na palubě bombu. Tak seďte." Dispečer řízení letového provozu vysílání zachytil a rozuměl mu, ale odpověděl, že nerozuměl a žádal o opakování a mezitím o nastalé situaci informoval nadřízené. Na nahrávce je slyšet, že letuška říká: "Prosím, prosím, neubližujte mi." Jarrah nastavil na autopilotovi změnu kurzu na východ v 9:35:09. Letadlo stouplo od výšky 12 400 m a letoví dispečeři začali odklánět další letadla z letové trasy letu 93. Letuška v kokpitu na nahrávce říká: "Nechci umřít. Nechci umřít." Na to jeden z únosců arabsky odpovídá, že je vše v pořádku a že skončil.

V 9:39 zaslechli dispečeři Jarraho prohlášení, "á, tady je kapitán. Chtěl bych vám říct, abyste zůstali sedět. Máme na palubě bombu a vracíme se na letiště. Máme své požadavky. Takže zůstaňte, prosím, v klidu." Další vysílání se z letu 93 neuskutečnilo. V 9:30 začali pasažéři volat pomocí mobilních a palubních telefonů svým příbuzným a úřadům. Celkem bylo během letu uskutečněno 35 hovorů palubními telefony a dva hovory mobilními telefony. Deseti pasažérům a dvěma členům posádky se podařilo dovolat a poskytnout informace o situaci lidem na zemi . Tom Burnett několikrát volal své manželce palubním telefonem z řad 24 a 25, ačkoliv původně seděl v řadě 4. Burnett vysvětlil, že letadlo bylo uneseno muži tvrdícími, že mají bombu. Dodal, že jeden pasažér byl pobodán a že si myslí, že bomba je jen zástěrka pro udržení kontroly nad pasažéry. Během jednoho hovoru jej manželka informovala o útocích v New Yorku a on odpověděl, že únosci "mluvili o zničení tohoto letadla... Proboha. Je to sebevražedná mise." Hovor ukončil slovy "neboj se, něco uděláme". Jedna z letušek se v 9:32:29 pokusila kontaktovat United Airlines. Hovor trval 95 sekund, ale nedočkala se odpovědi, neboť byl hovor pravděpodobně zařazen do fronty. Letuška Sandra Bradshaw se s United Airlines spojila v 9:35:40 z řady 33. Oznámila, že došlo k únosu skupinou mužů vyzbrojených noži, kteří pobodali jednu letušku.

"Jacku, zvedni to, drahoušku. Slyšíš mě? Jen ti chci říct, že máme menší problém s letadlem. Jsem v pořádku. Jsem naprosto v pořádku. Jen ti chci říct, jak moc tě miluju." Hlasová zpráva, kterou v 09:39:21 odeslala pasažérka Lauren Grandcolas.

Mark Bingham zavolal své matce z řady 25 v 9:37:03. Oznámil jí, že letadlo bylo uneseno třemi muži, kteří tvrdili, že mají bombu. Jeremy Glick zavolal své manželce v 9:37:41 z řady 27 a řekl jí, že letadlo bylo uneseno třemi muži tmavší pleti "íránského" vzhledu s červenými šátky a ozbrojenými noži. Glick byl spojen až do konce letu. Manželce řekl, že pasažéři se rozhodovali, zdali mají na únosce "vlítnout". Dispečer koordinující lety na východním pobřeží zalarmoval pobočku leteckého úřadu (Federal Aviation Administration, FAA) v Herdonu ve Virginii, neboť let 93 se odchýlil z kurzu a neodpovídal na volání. O minutu později deaktivoval Jarrah transpondér identifikující letadlo, ale řízení letového provozu v Cleveladnu letadlo bylo schopno sledovat na radaru. Herdonská pobočka FAA informovala o situaci letu 93 centrálu. V 9:43:03 zavolal z řady 26 svému otci Joseph DeLuca a informoval jej o únosu. Todd Beamer se v 9:43:48 pokusil spojit z řady 32 se svou manželkou, ale byl přesměrován na operátorku Lisu D. Jefferson. Beamer jí řekl, že piloti leží na zemi mrtví či umírající. Jeden z únosců dle něj měl kolem na svém těle červeným opaskem připevněnou bombu. Zaměstnanec United Airlines poslal v 9:46 ze San Francisca prostřednictvím systému ACARS letadlům zprávu: "Dostal jsem informaci o incidentu. Prosím, potvrďte, že je vše v pořádku." Linda Gronlund zavolala v 9:46:05 své sestře Else Strong a nechala jí hlasovou zprávu, ve které mluvila o mužích s bombou.

Letuška CeeCee Lyles volala svému manželovi v 9:47:57 a nechala mu hlasovou zprávu, ve které mu řekla, že letadlo bylo uneseno. Marion Britton zavolala v 9:49:12 svému příteli Fredu Fiumanovi. Fiumano později vzpomínal, že "řekla, že 'je po nás. Že nás zabijou, víte, že umřeme.' A já ji odpověděl, 'neboj se, unesli letadlo, vezmou vás na výlet, podíváš se do jejich země a vrátíš se zpět. Uděláš si tam výlet.' Nevíte co říct - co řeknete? Říkal jsem pořád to samé, 'buď v klidu'. A ona plakala - víte - více či méně plakala a křičela." Letuška Sandra Bradshaw zavolala svému manželovi v 9:50:04 a řekla mu, že připravuje vařící vodu, kterou pasažéři hodlají vylít na únosce. Pasažérka Lauren Grandcolas půjčila svůj telefon Honor Elizabeth Wainio. Ta zavolala své nevlastní matce v 9:53:43 a o čtyři a půl minuty později ukončila hovor slovy, "musím končit. Snaží se dostat do kokpitu. Miluji tě." Jarrah nastavil v 9:55:11 frekvenci radiomajáku na Reagan National Airport, který mu měl pomoci s navedením letadla na Washington D.C. Sandra Bradshaw řekla svému manželovi: "Všichni běží do první třídy. Musím jít. Ahoj."

Vzpoura "Hoši, jste připraveni? OK. Jdeme na to!"" Slova Todda Beamera, jak je v 9:55 slyšela operátorka Lisa Jefferson.