Statutární město je město, jehož správa je organizována (nebo může být organizována) podle základní městské vyhlášky, anebo jde o takové město, jež je plně řízeno dle zemského zákona, přičemž se oba typy těchto právních norem označují jako statut města.
V některých státech mají svůj statut nebo právo vyhlásit statut všechna města, popřípadě dokonce všechny obce, například na Slovensku, ve Slovinsku a v Itálii.
V Česku je podle zákona o obcích statutárním městem takové město, které má právo si svoji správu organizovat podle základní městské vyhlášky, která se označuje jako statut města. Status statutárního města v České republice také znamená, že na rozdíl od ostatních měst, městysů a obcí se mohou členit na dílčí samosprávné části (městské části nebo městské obvody), jež jsou vymezeny právě ve statutu města. V Česku je podle zákona o obcích 26 statutárních měst,Zákon o obcích, § 4 navíc Praha má podle zákona o hlavním městě Praze zvláštní status hlavního města, který však zahrnuje i znaky statutárního města.
V Rakousku je statutárním městem takové město, jehož správa je organizována podle zemského zákona, který se rovněž označuje jako statut města. Je zde 15 statutárních měst. Statut rakouských statutárních měst plně nahrazuje zákon o obcích, čímž se liší např. od úpravy v České republice, kde lze částečnou obdobu rakouských statutů měst spatřovat v zákoně o hl. m. Praze.
Historie statutárních měst na území Rakousko-Uherska Statutární města existovala v českých zemích již v letech 1850–1948. V té době také měla jejich území postavení odpovídající samostatnému politickému okresu. Před zánikem Rakouska-Uherska náleželo postavení statutárního města také městu Gorici a (dnes slovinským) městům Lublani, Mariboru, Celje a Ptuji. I tato města zároveň tvořila samostatný politický okres. Podobný koncept existoval i v Uhersku.
Podle prozatímního (tzv. Stadionova) obecního zřízení z roku 1850 byly statutárními městy Praha, Liberec, Brno, Olomouc a Opava. Podle nového obecního zřízení z roku 1859 se na Moravě staly novými statutárními městy Jihlava, Znojmo, Uherské Hradiště a Kroměříž, ve Slezsku Frýdek a Bílsko. Statut přiděloval městům zemský sněm na základě zemského zákona. Pozice statutárního města dávala přednost ustanovením statutu města před obecnými ustanoveními obecního zřízení (například přímo stanovila počet členů obecního výboru, který se v ostatních obcích určoval podle počtu obyvatel), statutární města také kromě územní samosprávy vykonávala i (přenesenou) politickou správu, kterou vykonávaly magistráty. Volba starosty ve statutárních městech podléhala souhlasu panovníka, za první republiky souhlasu vlády.
Československý zákon o organizaci politické správy z roku 1928 odebral titul statutárního města městům Jihlava, Znojmo, Kroměříž, Uherské Hradiště a Frýdek (Bílsko se mezitím stalo součástí Polska). Po roce 1928 tak statutárními městy v českých zemích zůstaly opět jen Liberec, Praha, Brno, Olomouc a Opava, jako tomu bylo od roku 1850. Za druhé světové války Liberec a Opava přišly o samosprávu, v roce 1941 se statutárními městy nově staly Ostrava a Plzeň. V roce 1945 byly statutárními městy v České zemi Praha, Plzeň a Liberec, v Moravskoslezské zemi Brno, Olomouc, Ostrava a Opava. S reformou veřejné správy v letech 1948–1949 byl titul statutárních měst zrušen, fakticky zůstala statutárním městem pouze Praha.Hana Bezděková: Statutární města z hlediska výkonu a kompetencí veřejné správy , bakalářská práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky, 2012
Československo 1968–1990 V letech 1949–1967 statutární města v českých zemích ani na Slovensku neexistovala. Od 1. ledna 1968 bylo toto postavení Brnu, Košicím, Ostravě a Plzni zákonem č. 69/1967 Sb., o národních výborech,Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech zase navráceno, nicméně se jako „statutární města“ oficiálně neoznačovala. Později byly vydány zákony č. 175/1968 Sb., o městě Brně, č. 40/1969 Sb., o městě Ostravě, a č. 41/1969 Sb., o městě Plzni. V roce 1986 k nim přibylo ještě Ústí nad Labem.Zákonné opatření č. 1/1986 Sb., o národních výborech v okrese Ústí nad Labem Praha a Bratislava měly status hlavního města. Od 24. listopadu 1990 se na základě nového zákona o obcích počet statutárních měst výrazně zvýšil, přičemž vlastní statut získala podle nového zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze,Zákon č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze i Praha. Situace na území Slovenska od roku 1990 je popsána v odstavci Slovensko.
Statutární města v Česku V České republice je celkem 26 statutárních měst, zákon o obcích (č. 128/2000) uvádí jejich taxativní výčet. Jejich statut vydává zastupitelstvo příslušného statutárního města ve formě obecně závazné vyhlášky. Kromě toho Praha má podle vlastního zákona o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.) postavení hlavního města. Není tak statutárním městem, přesto se však svou vnitřní strukturou a organizací statutárnímu městu silně podobá.
Od 24. listopadu 1990 existovalo v České republice 13 statutárních měst (de facto se jím však stala i Praha, třebaže se tak oficiálně neoznačuje). Od 12. listopadu 2000 se jejich počet zvýšil o další 3 města na 16 (+ Praha). Od 1. ledna 2003 do 30. června 2006 existovalo v České republice 19 statutárních měst (+ Praha). Od 1. července 2006 se počet statutárních měst zvýšil o další 4 města, od 12. března 2012 pak o další dvě města (viz Seznam statutárních měst). K 31. srpnu 2018 se jím stal Třinec. V současné době tedy v České republice existuje 27 statutárních měst. Seznam statutárních měst téměř přesně odpovídá pořadí nejlidnatějších měst v České republice a obsahuje všechna města v Česku, která mají nad 40 000 obyvatel. Z tohoto vymezení vybočuje pouze Třinec (s cca 35 000 obyvatel je 29. nejlidnatějším městem), který jako statutární město předběhl města Česká Lípa a Třebíč, která statutární nejsou. Za Třincem pak podle počtu obyvatel následují města Tábor, Znojmo, Kolín, Příbram, Cheb a Písek, která tento status nemají. Tři města byla do roku 1928 statutárními a titul se jim už nevrátil – Znojmo (dnes kolem 33 tis. obyv.), Kroměříž (28 tis. obyv.) a Uherské Hradiště (24 tis.). Mezi statutárními městy jsou všechna krajská města.
Od 1. ledna 2007 pouze Brno tvoří samostatný okres. Do 31. prosince 2006 tvořila samostatné okresy také města Ostrava a Plzeň, poté došlo od 1. ledna 2007 k rozšíření jejich okresů o ty okolní obce, pro které tato města vykonávají státní správu jako obec s rozšířenou působností. Zvláštním případem je Praha, která tvoří samostatný kraj.
Statutární město je samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány statutárního města jsou rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města.
Členění statutárního města
Na rozdíl od ostatních měst, obcí a městysů se území statutárního města nebo jeho část může členit na samosprávné části, označované jako městské obvody nebo městské části, s vlastními orgány samosprávy. Tuto skutečnost určuje statut města a město v něm může na tyto územně samosprávné celky přenést některé své působnosti přenesené státní správy i samostatné působnosti. Statut hlavního města Prahy může vymezit jen městské části, protože jeho městské obvody stanoví zákon.
Městský obvod územně členěného statutárního města je spravován zastupitelstvem městského obvodu; dalšími orgány městského obvodu jsou rada městského obvodu, starosta, úřad městského obvodu a zvláštní orgány městského obvodu. V současné době se na městské obvody člení Ostrava, Plzeň, Ústí nad Labem a Pardubice. Zvláštním případem je Liberec, který má jen jeden městský obvod, Vratislavice nad Nisou, zbytek města je spravován přímo orgány města.
Městská část územně členěného statutárního města je spravována zastupitelstvem městské části; dalšími orgány městské části jsou rada městské části, starosta, úřad městské části a zvláštní orgány městské části. V současnosti se na městské části člení Praha a Brno. Zvláštním případem je Opava, která má osm okrajových městských částí, centrum města je spravováno přímo orgány města.
Seznam statutárních měst Město Kraj Krajské město Statutárním městem od Brno Jihomoravský kraj ano České Budějovice Jihočeský kraj ano Děčín Ústecký kraj ne Frýdek-Místek Moravskoslezský kraj ne Havířov Moravskoslezský kraj ne Hradec Králové Královéhradecký kraj ano Chomutov Ústecký kraj ne Jablonec nad Nisou Liberecký kraj ne Jihlava Kraj Vysočina ano Karlovy Vary Karlovarský kraj ano Karviná Moravskoslezský kraj ne Kladno Středočeský kraj ne Liberec Liberecký kraj ano Mladá Boleslav Středočeský kraj ne Most Ústecký kraj ne Olomouc Olomoucký kraj ano Opava Moravskoslezský kraj ne Ostrava Moravskoslezský kraj ano Pardubice Pardubický kraj ano Plzeň Plzeňský kraj ano Praha* Hlavní město Praha ano** Prostějov Olomoucký kraj ne Přerov Olomoucký kraj ne Teplice Ústecký kraj ne Třinec Moravskoslezský kraj ne Ústí nad Labem Ústecký kraj ano Zlín Zlínský kraj ano * Praha není dle zákona č. 128/2000 Sb. (Zákon o obcích) statutárním městem, má však dle zákona č. 131/2000 Sb. (Zákon o hlavním městě Praze) postavení hlavního města, které je obdobné statutárním městům
** Praha, samostatný samosprávný kraj, zároveň i sídlo samosprávného Středočeského kraje
Statutární města do 30. listopadu 1928 V českých zemích existovalo celkem 11 statutárních měst.
Jméno Země Praha Království české (od 1. května 1850Jan Tesař: Historie a současnost statutárních měst, diplomová práce obhájená na Fakultě ekonomicko-správní Univerzity Pardubice v roce 2009) Liberec Království české (od 21. prosince 1850, 15. dubna 1923 přichází o politickou agenduVyhláška presidenta zemské správy politické v Praze ze dne 6. dubna 1923, č. 68/1923 Sb., kterou se magistrátu města Liberce odnímá agenda politického úřadu) Brno Markrabství moravské (od roku 1850) Jihlava Markrabství moravské (v letech 1864–1928§ 3 vládního nařízení ze dne 27. října 1928, č. 174/1928 Sb., jímž se v zemi České a Moravskoslezské určují obvody a sídla okresních úřadů a některá města se zvláštním statutem podrobují všeobecně platným obecním zřízením) Kroměříž Markrabství moravské (v letech 1870–1928) Olomouc Markrabství moravské (od roku 1850) Uherské Hradiště Markrabství moravské (v letech 1867–1928) Znojmo Markrabství moravské (v letech 1867–1928) Opava Vévodství slezské (od roku 1850, 18. srpna 1924 přichází o politickou agenduVyhláška presidenta zemské správy politické ve Slezsku ze dne 7. srpna 1924, č. 184/1924 Sb., kterou se purkmistrovskému úřadu (magistrátu) města Opavy odnímá agenda politického úřadu) Frýdek Vévodství slezské (v letech 1869–1928) Bílsko Vévodství slezské (od roku 1869, po roce 1920 součást Polska)
Statutární města od 1. prosince 1928 Jméno Země Praha Česká Liberec Česká Brno Moravskoslezská Olomouc Moravskoslezská Opava Moravskoslezská
Statutární města v letech 1945–1948 Jméno Země Praha§ 3 odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 27. října 1945, č. 121/1945 Sb., o územní organisaci správy, vykonávané národními výbory Česká Liberec Česká Plzeň Česká (postavení statutárního města získala už k 1. květnu 1942Vládní nařízení ze dne 30. března 1942, č. 142/1942 Sb., jímž se prohlašuje Plzeň za město se zvláštním statutem) Brno Moravskoslezská Olomouc Moravskoslezská Opava Moravskoslezská (Moravská) Ostrava Moravskoslezská (postavení statutárního města získala už k 1. červenci 1941Vládní nařízení ze dne 29. května 1941, č. 236/1941 Sb., jímž se prohlašuje Moravská Ostrava za město se zvláštním statutem)
Statutární města v Rakousku