náhled|Egyptský Nil s pohledem na pyramidy Dějiny Egypta jsou dějinami státu Egypt nacházejícího se v severovýchodní části Afriky podél řeky Nil. Historie Egypta je považována za nejdelší souvislou historii jednotného státu na světě. Egypťané se obvykle považují za první lidskou civilizaci, i přesto, že některá z mezopotámských měst v Sumeru vznikla ještě před prvními z egyptských měst. Historické území Egypta sahalo od nilské delty na severu až k druhému nilskému kataraktu na jihu. Počátky první státního celku na území Egypta sahají až přibližně k roku 3100 př. n. l., kdy byly sjednoceny původně samostatné městské státy pod vládu jednoho faraona Meniho.
Chronologie starověkého Egypta byla původně založena na pořadí panovníků a délce jejich panování. Protože neznáme všechny panovníky a v určitých obdobích docházelo ke spoluvládám, nemůžeme, zvláště v rané historii, některé události přesně datovat. Důsledkem je, že archeologové v mnoha případech nabízejí několik možných dat nebo dokonce celých chronologií. Následkem toho mohou být odchylky mezi předkládanými daty a daty v jednotlivých článcích o starověkém Egyptě.
Pravěk
Období paleolitu (700 000–7000 př. n. l.) Založení Egypta předcházelo dlouhé období, kdy se sice ještě nepoužívalo písmo, ale byly položeny základy egyptské civilizace. V období paleolitu došlo k osídlení údolí Nilu a prehistorické Núbie.Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, V době středního paleolitu byla osídlena i oblast Západní pouště, což dokládají nálezy u bývalých jezer. Ta byla v době extrémního sucha opouštěna. Obyvatelé se živili lovem zvěře, kterou lovili kamennými nástroji.
Na konci období středního paleolitu došlo ke změně podnebí na velmi suché a oblast Západní pouště byla opuštěna. Důsledkem bylo zvýšení hustoty obyvatel žijících v oblasti nilského údolí.
Období neolitu (7000–5300 př. n. l.) Kolem roku 9300 př. n. l. se vlivem vlhčího klimatu lidé vrátili zpět do oblasti Západní pouště a vytvořili zde „keramickou“ kulturu. Z oblasti nilského údolí nejsou z této doby žádné nálezy, protože místní sídliště jsou pravděpodobně pokryta několikametrovými nánosy nilského bahna.
V oblasti Západní pouště žili lidé kočovným způsobem života v oblastech vysychajících jezer. Kolem roku 7500 př. n. l. se objevuje hloubení studní a chov domácích zvířat. Kromě chovu dobytka se stále loví divoká zvěř, hlavně zajíci a gazely.
Kolem roku 4900 př. n. l. se objevuje pálená hlazená keramika, někdy s černým okrajem, která pravděpodobně později ovlivnila keramiku Badárské kultury, rozšířenou v oblasti Horního Egypta.
Od roku 5400 př. n. l. se začíná rozvíjet chov domestikovaných zvířat, hlavně ovcí, které byly získány z Levanty. Protože však po roce 4400 př. n. l. došlo v Západní poušti ke změně podnebí na suché, začala být opět svými obyvateli opouštěna.
Starověk
Předdynastická doba (5300–3000 př. n. l.)
Mezi roky 5450 až 4400 př. n. l. se objevuje v oblasti Fajjúmské oázy fajjúmská kultura a v oblasti nilské delty kultura Maadí. Obě kultury se odlišují povrchem a tvarem vyráběné keramiky. Některé nádoby byly také dováženy z oblasti Horního Egypta, kde se rozšířila Badárská kultura, a z oblasti Palestiny, což svědčí o obchodních kontaktech s těmito oblastmi.
Na výrobu nástrojů se začalo používat mědi.
Kultura Maadí byla již kulturou usedlých pastevců a zemědělců. Chovala se prasata, skot, kozy, ovce, osli, psi a pěstoval se ječmen, pšenice, hrách, čočka.
Badárská kultura volně přechází v Nakádskou kulturu. V tomto období byla společnost pravděpodobně již sociálně rozvrstvená a nálezy v hrobech naznačují tendenci k hierarchické organizaci.
Archaická doba (3000–2700 př. n. l.)
Na konci období kultury Nakáda III. byly původně samostatné „městské státy“ sjednoceny pod vládu jednoho panovníka. Podle legendy byl sjednotitelem faraon Meni, kterého někteří archeologové ztotožňují s faraonem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha.Vilímková M.: Starověký Egypt, Mladá fronta, Praha 1977 Podnětem ke sjednocení byla pravděpodobně potřeba efektivního využití vláhy a každoročních nilských záplav. Centrem říše se stalo město Cenej, které se nacházelo poblíž Abydu.
Potřeby jednotné administrace vedly velmi rychle k vynálezu písma a k zavedení jednotného kalendáře, v němž jeden rok tvořilo 365 dnů. Selešnikov, S. I.: Člověk a čas (Dějiny kalendáře a chronologie). Práce. Praha 1974. 1. vydání
Během vlády prvních dvou dynastií se říše stabilizovala a Egypt tak byl připraven pro první velkou epochu kulturního rozkvětu – Starou říši.
Stará říše (2700–2181 př. n. l. (2160 př. n. l.))
náhled|Pohled na pyramidy v Gíze Začátek doby Staré říše je spojen se zakladatelem třetí dynastie faraonem Džoserem, který si nechal postavit první pyramidu a to stupňovitou pyramidu v Sakkáře. Za vlády faraona Džosera a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila na jihu až k Asuánu. Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re a měli neomezenou moc. Centrem říše bylo město Memfis, které leželo na rozhraní Nilské delty a Nilského údolí.
Vlastní doba stavitelů pyramid začíná 4. dynastií, faraonem Snofrevem. Nejznámějšími vládci této dynastie jsou Chufev (Cheops), Rachef (Chefren) a Menkaure, kteří si nechali postavit pyramidy v Gíze.
Uctíván je bůh slunce Re, jehož kult dosáhl vrcholu v 5. dynastii. Nedaleko královských pyramid se v této době stavějí chrámy pro boha Slunce.
Koncem tohoto období však došlo k politickému úpadku. Moc správců jednotlivých částí Egypta (nomů) vzrostla natolik, že začala velmi oslabovat centrální správu. Když celou zemi krátce po dlouhé vládě faraona Pepiho II. postihl dlouhotrvající hladomor, rozpadl se Egypt na jednotlivá území místních vládců.
První přechodná doba (přibližně 2160–2055 př. n. l.)
Egypt v této době spravovali místní vládci, z nichž nejsilnější byli panovníci v Herakleopolis Magna, kteří se snažili navázat na faraony Staré říše. Na jihu v Thébách postupně vzniklo druhé mocenské centrum.
V druhé části tohoto období spolu tato dvě centra bojovala o vládu nad celým Egyptem. Na konci tohoto období thébský král Nebhepetre Mentuhotep II. zvítězil nad hérakleopolským panovníkem a znovu sjednotil Egypt.
Střední říše (2055/2040–1650 př. n. l.) náhled|Pohled na zbytky Amonova chrámu v Karnaku
Po sjednocení Egypta zakladatelem 11. dynastie Mentuhotepem II. nastal opětovný rozvoj Egyptské říše. Mentuhotep II. vybudoval novou rezidenci v oblasti dnešního Luxoru poblíž Théb. V Karnaku byl založen chrám boha Amona, který se stal základem mohutné svatyně staroegyptské říše.
Faraónové následující 12. dynastie přesunuli hlavní město do Ictaueje, které se nacházelo nedaleko vstupu do fajjúmské oázy poblíž Memfidy. Přesto Zůstaly Théby i nadále významným náboženským střediskem. Také rozšířili území Egypta na jihu, znovu dobyli Núbii a podnikli několik výprav do Palestiny, odkud začaly Egypt ohrožovat Asijci, Egypťany nazývaní Hyksósové.
Za vlády 13. dynastie proběhlo v Núbii povstání a Egypt se znovu rozdělil na několik částí. Začalo období Druhé přechodné doby.
V architektuře pohřebních staveb nastaly během Střední říše změny. Mentuhotep II. si nechal postavit královskou hrobku, kterou tvořil terasovitý chrám, který jako nástavba překrýval hrob vytesaný hluboko ve skále. Pozdější panovníci se opět vrátili ke stavbě pyramid, ale rozměrově menších, než jaké byly budovány ve Staré říši, a stavěných z hliněných cihel a ne z kamene. Jejich vnitřní uspořádání bylo také jiné.
Hlavním thébským bohem byl Amon, jehož kult začal v té době splývat s kultem slunečního boha Réa. Naděje na posmrtný život začala být spojována s bohem Usirem, jehož hlavní svatyně se nacházela na pohřebišti v Abydu.
Druhá přechodná doba (přibližně 1650–1550 př. n. l.)
Kolem roku 1650 př. n. l. vpadly do oslabeného Egypta asijské oddíly Hyksósů, které měly nové typy zbraní a pro přesuny používaly koně. Jejich rychlým přesunům na koních a bojových vozech nemohlo egyptské vojsko čelit. Hyksósové nakonec ovládli území sahající od Palestiny až do Núbie.
Egypt ovládali z města Avaris (Hatvóret), nacházející se ve východní části Nilské delty. V egyptských nomech dosazovali své vazaly, kteří jim platili poplatky. Kolem roku 1550 však thébský vládce, pozdější faraon Ahmose I. Hyksóse ze země vyhnal a podařilo se mu Egypt znovu sjednotit. Založil tak 18. dynastii.
Nová říše (přibližně 1550–1069 př. n. l.)
náhled|Howard Carter při otevření Tutanchamonovy rakve Za vlády panovníků 18. dynastie se dosáhla Egyptská říše největšího územního rozsahu. Na jihu se rozkládala až k Nubii a na východě dosahovala až k údolí Eufratu.
Do země teď proudilo nesmírné bohatství z válečné kořisti, povinných odvodů (tributů) a z obchodu. Z Nubie přicházely předlouhé karavany naložené zlatem, slonovinou a vzácným dřevem, doprovázené exotickými zvířaty.
Hlavním městem byly Théby a ústřední chrám Amona-Rea se nacházel v Karnaku. Faraónové si stavěli zádušní chrámy a hrobky v Údolí králů nacházejícího se naproti Théb, které zůstaly i nadále centrem kultu boha Amona. Amonovi byl nyní také věnován celý kult posmrtného života.
Ve společnosti nastaly změny – nesmírně vzrostla vojenská moc, protože vojsko bylo příčinou vyhnání Hyksósů a vlivem uctívání boha Amona začala růst také moc jeho kněží.
Mezi nejznámější panovníky této doby patří Hatšepsovet, jedna z nejvýznamnějších královen Egypta, která byla původně regentkou faraona Thutmose III., Achnaton, který je znám svou náboženskou reformou, jíž se snažil omezit moc kněží Amonova kultu, a Tutanchamon, který se proslavil svou nevyloupenou hrobkou nalezenou v roce 1922 archeologem Howardem Carterem.
Posledním silným panovníkem této doby byl Ramesse II. Za vlády panovníků 20. dynastie, znovu vzrostla moc amonových kněží a na západě začal být Egypt napadán libyjskými kmeny. Královskou moc oslabila také vleklá hospodářská krize a boje o nástupnictví. To vedlo k opětovnému rozpadu Egypta a začátku Třetí přechodné doby. Třetí přechodná doba (přibližně 1069–664 př. n. l.)
Egypt byl v této době rozdělen na jižní část ovládanou mocnými kněžími z Théb a nilskou deltu spravovanou faraony 21. dynastie z města Tanis. Severní část si později podmanili libyjští nájezdníci, zakladatelem 22. dynastie byl Libyjec jménem Šešonk I.
Říše byla sjednocena opět z jihu, ale nyní z Núbie, odkud z města Napata ovládala Egypt 25. dynastie. Ta se snažila napodobit umělecký styl Nové říše a přiklonit se ke starým tradicím. Vývoj však načas přerušil vpád Asyrské říše.
Pozdní doba (715–332 př. n. l.)
Pozdní doba začala opětovným ziskem moci do egyptských rukou faraonem Psammetikem I. 26. dynastie, kterou založil, vládla z města Sais. Její vládnutí bylo přerušeno dobytím Egypta perským králem Kambýsem a Egypt se stal perskou satrapií.
Poslední vzepnutí ke staré slávě znamenala krátká nezávislost v období 28. až 30. dynastie, kdy Egypt spravovali domácí panovníci. Pak byl Egypt Peršany opět dobyt a po porážce Dareia III. Alexandrem Makedonským připadl k jeho říši.
Ptolemaiovská doba (332 – 30 př. n. l.)
náhled|Smrt Kleopatry od Reginalda Arthura Egypt uvítal Alexandra Velikého jako svého osvoboditele. V Egyptě pobyl sice krátce, ale stačil zde ustavit nový způsob státní správy a založit Alexandrii. Po jeho smrti po několika sporech o nástupnictví připadl Egypt Alexandrovu pobočníkovi Ptolemaiovi I.
Nejvýznamnějšími panovníky Ptolemaiovské dynastie byli první tři panovníci. Za jejich vlády se stal Egypt opět světovou říší. Jeho území sahalo od na západě Libye až do Malé Asie na východě a od na jihu Etiopie až k Egejským ostrovům na severu. Hlavním městem byla Alexandrie a stala se také se svou alexandrijskou knihovnou vzdělanostním centrem celého východního Středomoří. Velký kulturní vliv v této době měl helénismus. náhled|Portrét zemřelého na dřevěné desce dávaný v římské době na mumii zemřelého