Vladimír Franz (* 25. května 1959 Praha) je český hudební skladatel, výtvarník, vysokoškolský učitel, básník, dramatik a příležitostný publicista. Od počátku 80. let skládá scénickou hudbu, za niž získal řadu ocenění. Věnuje se také volné hudební tvorbě a kompozici filmové, televizní a rozhlasové hudby. Druhou základní oblastí umělecké činnosti představuje výtvarná tvorba. Pozornost médií získal rozsáhlým tetováním.
V roce 1991 se stal pedagogem na Divadelní fakultě AMU a roku 2016 také na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2013 kandidoval ve volbě prezidenta České republiky. Z devíti kandidátů prvního kola skončil pátý se ziskem 6,84 % platných hlasů. Před druhým kolem vyjádřil záměr volit Miloše Zemana.
Původ, vzdělání a soukromý život
Původ a dětství Narodil se v Praze jako jediné dítě v rodině elektroinženýra, vedoucího projektanta v podniku Tesla, a zdravotní sestry, která po jeho narození zůstala v domácnosti. Předci Vladimíra Franze pocházejí ze dvou základních větví – jedné z Plzně a druhé z Moravy.Zajímá mne trvání, nikoli pomíjivost. Divadelní noviny č. 16, 30. 9. 1997.
náhled|upright=1.2|vlevo|Vladimír Franz, 2012V rámci moravské větve byl jeho praděd advokát v Kroměříži, který zakládal v tehdy německém Novém Jičíně první českou reálku a první české gymnázium a připravoval Valašsko jako volební obvod pro T. G. Masaryka při parlamentních volbách.Rozhovor týdne: Vladimír Franz Právník, který se živí především skládáním hudby a malováním obrazů. Dobrý den, Slovácko, 1997. Druhý praděd z této rodinné větve byl správcem rosického panstvíKdo seje pýchu, sklízí nudu, říká Vladimír Franz. Mladá fronta DNES, 22. února 2000. údajně jeho rodinu navštěvoval z Ostrovačic Vilém Mrštík a jedna z Franzových pratetiček se stala inspirací pro slečnu z pošty v Mrštíkově knize Pohádka máje. Prastrýc Karel Franz byl sanitní generál rakouské a posléze československé armády a osobní lékař Dvořákovy rodiny (údajně příležitostně hrával s Českým kvartetemNení dobré být jen lovcem silných zážitků. Lidové noviny, 18. října 2001.), který se po roce 1918 stal profesorem na Karlově univerzitě. Franzův dědeček z této větve byl prvním českým inženýrem ve Vítkovicích.S průměrností se dostávám do konfliktů. PATRON, číslo 3 – únor 2000.
Pokud jde o větev českou, Franzův pradědeček byl strojvůdce, Němec z Českého Krumlova, který se po svatbě přestěhoval do Plzně. Jeho žena pocházela z obce Březí u Žinkov, kde se podílela na založení výroby barvených hraček v nedalekém Skašově; jejím vnukem byl Jiří Trnka (Trnkova matka byla sestrou Franzova dědečka Otty).Docent, jehož nelze přehlédnout. Nedělní BLESK, 5. srpna 2001. Druhý pradědeček byl kotlářem v plzeňské Škodovce a jeho bratrancem byl bývalý president ČSR Edvard Beneš.
Do dvou let svého věku bydlel Vladimír Franz s rodiči na Malé Straně, ve druhém patře rohového domu v Mostecké ulici s výhledem na Malostranské náměstí. Později se rodina přestěhovala do bytu na pražském Smíchově, kde zůstal žít i v dospělosti. V době vysokoškolských studií bydlel v Praze–Vysočanech.
Vzdělání Vladimír Franz absolvoval gymnázium v Praze-Košířích s přírodovědným zaměřením.Americký velkofilm levou zadní. Euro, č. 14/2007, 2. dubna 2007 Od té doby se datuje jeho hluboký a soustavný zájem o botaniku a mineralogii. V tomto věku se také intenzivně věnoval lehké atletice a gymnastice (cvičení na bradlech a hrazdě) a údajně získal i několik medailí z blíže nespecifikovaných „přeborů“. Po střední škole hodlal studovat hudební a výtvarnou kunsthistorii, ovšem proto, že se v daném roce studenti do prvního ročníku tohoto oboru nepřijímali, na většinu uměleckých škol se tehdy bylo možno dostat až po opakovaných pokusech a Franz navíc neměl bezchybné „kádrové zázemí“, volil mezi právnickou fakultou (a volným časem mezi zkouškovými obdobími) a studiem korejštiny.
V letech 1978–1982 studoval na Právnické fakultě University Karlovy a získal doktorát práv. Již během studií práv studoval soukromě malbu u Karla Součka a Andreje Bělocvětova (s jehož manželkou se seznámil, když pracoval jako uklízeč v Dětském domě), skladbu u Miroslava Raichla a Vladimíra Sommera, dějiny umění u Jaromíra Homolky a dějiny hudby u Jaromíra Kincla.
Mimoumělecké profese náhled|Vladimír Franz v Luxoru na Václavském náměstí, 2014Vladimír Franz se nikdy nevěnoval právnické profesi, protože jej údajně v podmínkách totalitního práva nelákala. Rozhodl se věnovat umění, to ale bylo – podle jeho pozdějších slov – bez oficiálního vzdělání a stranické příslušnosti v tehdejších dobách složité. Proto po absolvování vysoké školy volil zaměstnání, která, podle něj, nezatížila mozek nesmysly, přitom mu umožnila být na zdravém vzduchu a současně se zabývat tím, co jej zajímalo nejvíc, tedy kontinuálně hudbou a malováním – jednalo se tedy téměř výhradně o dělnické profese, a podle Franze by z toho seznamu byl „docela dobrý kádrový posudek pro účast v disidentském hnutí“.Vladimír Franz: „Nemám rád samoúčelné exhibice“, Měsíčník městské části Praha 5, listopad 2005 V tomto období jezdil například se sypačem, se sanitkou, rouboval stromy, vykládal vagony, uklízel v obchodním domě Dětský dům, dělal referenta v knižním Avicenu.Zajímá mne trvání, nikoli pomíjivost. Divadelní noviny č.16, 30. září 1997.S průměrností se dostávám do konfliktů. PATRON, číslo 3, únor 2000.Americký velkofilm levou zadní. Euro, č. 14/2007, 2. dubna 2007. Současně se snažil ucházet o zaměstnání v nejrůznějších, jak s odstupem času říká, kvazikulturních institucích, které podle něj žádnou kulturu nevytvářejí, jako byla například Československá televize. Franz vzpomíná, že si z něj v těchto institucích dělali jen legraci, a že se pro něj jednalo o velmi pracné období, kdy byl bez razítka v občanském průkazu neustále „jednou nohou mimo zákon“.
Vychovatelem na učilišti Ve druhé polovině 80. let (od konce roku 1985) působil jako vychovatel na středním učilišti spojů, kde mimo jiné vedl zájmovou uměleckou činnost. Jak později uváděl, mimo jiné se zde snažil pozitivně působit na tzv. problémovou a sociálně neukotvenou mládež.
Rodinný a osobní život Partnerský vztah se spolužačkou Markétou, s níž se oženil, navázal na Právnické fakultě UK, kde se stala členkou jím spoluzaloženého divadelního souboru Kytka. Mají spolu dceru Kristýnu. Rozvedli se v roce 1997, údajně z důvodu oboustranného pracovního vytížení.ATAVISTA. Kulturní rallye DOTYK č. 5, prosinec 98 – leden 99. Od roku 2001 je Franzovou partnerkou fotografka Ida Saudková, bývalá manželka Samuela Saudka a Jiřího X. Doležala.
Vladimír Franz vlastní třípokojový byt v Praze-Smíchově, který získal v rámci porozvodového majetkoprávního vypořádání; bývalý hostinec na Šumavě, který mu sloužil jako ateliér, připadl jeho bývalé ženě. V roce 2004 zakoupil zchátralou bývalou hospodu ve vesničce Dožice u Nepomuku, v níž si zřídil letní ateliér.
Umělecká činnost
Působiště V letech 1981–1984 byl spoluzakladatelem, scénografem, výtvarníkem a skladatelem studentského autorského divadla Kytka, vzniklého roku 1980 na půdě Právnické fakulty UK. V rámci divadla Kytka vzniklo celkem šest her – Opera ještě nezemřela, Jídelní lístek, Tajemný listonoš, Jeníček a Mařenka, Harudel a Žába. Součástí ansámblu byla Franzova partnerka Markéta, básník, textař, dramatik, sociolog a učitel na Katedře politologie a sociologie Právnické fakulty v Praze Jan Kosek, dramatik, pedagog, budoucí ředitel Národního divadla a také ředitel agentury Dilia Jiří Srstka, a další bývalí studenti Právnické fakulty UK Petr Borka, Otokar Marek, Eliška Lachoutová či Jana Švenková.Činoherní klub uvádí: KYTKA REVIVAL 1980. Scéna.cz, 16. března 2009. Po téměř třiceti letech byly v rámci 9. ročníku festivalu Opera 2009 provedeny v obnovené premiéře a v původním obsazení (nově v režii Petra Chmely) dvě hry divadla Kytka, Opera ještě nezemřela a Tajemný listonoš.Opera ještě žije a Tajemný listonoš – návrat do 80. let. ČT24.cz, 9. března 2009.
První profesionální umělecké angažmá získal v Divadle pracujících v Mostě, kam nastoupil jako korepetitor a autor hudby spolu se skupinou absolventů DAMU v čele s režisérem Zbyňkem Srbou.
V roce 1991Události 20. 11. 2012, ČT1, Česká televize začal vyučovat na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (první rok zde učil externě),S Vladimírem Franzem nejen o tetování... Crazy Style, č. 3, 2005. kde založil Kabinet scénické hudby a hudebně-výtvarné interakce; přednášet začal rovněž na Filmové fakultě AMU. V březnu 2016 se stal členem katedry výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V letech 1996–2000 stál v čele Akademického senátu AMU. V roce 1998 se stal docentem AMU v oboru dramaturgie se zaměřením na scénickou hudbu, a to za habilitační práci O hudbě scénické a uměleckou činnost. V říjnu 2004 byl jmenován profesorem AMU pro obor dramatická umění – dramaturgie činoherního divadla.
Jako pedagog působil i na brněnské Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, a to přibližně v letech 2005–2007.
Hudební tvorba Svým rozsáhlým dílem na poli scénické hudby ovlivnil tvorbu představitelů nové generace české divadelní režie. Ve scénických skladbách uplatňuje principy vlastní teoretické koncepce autonomní role hudby, jakožto jedné z určujících složek dramatu; základy této koncepce popsal a vysvětlil ve své docentské práci „O hudbě scénické“, v přednášce „Incidental Music as a Dramatic Character“ (otištěno v časopise Theatre Design&Technology v létě 2000), v přednášce „The way of incidental music from the semantic sign to a dramatic character: Incidental music as a simultaneous dramaturgy“ (přednesené na kolokviu OISTAT „Theatre&Sound Colloquium“ v Londýně v červnu 2002), v přednášce „Hercules: The concept of a stage oratorio“ (prezentované v rámci Prague Quadrennial OISTAT Scenofest Sound v červnu 2003) a v profesorské přednášce „Hudební dramaturgie“ (únor 2004).