náhled|Horolezec na stěně Eulenwand poblíž obce Tiefenellern v oblasti Franské Jury v Bavorsku Stanovení technické obtížnosti pro pohyb na skále bylo v horolezectví vlastně základem klasifikování vůbec. Tady vzniklo hodnocení pro sportovní lezení, skialpinismus, ledy a posléze i pro bouldering.

„Skalní“ klasifikace se používá na krátké výstupy na nízkých skalách i pro dlouhé horské lezecké trasy. Pokud je uveden jen jeden stupeň, odpovídá nejtěžšímu lezeckému místu. Pokud je uveden podrobnější popis, jsou přiřazeny stupně obtížnosti všem lezeckým místům.

Pro jemnější rozlišení obtížnosti se u některých stupnic používá znamének „plus“ a „minus“ (např. 6+ je těžší než 6, zatímco 6- je lehčí než 6 a blíží se 5+). U jiných stupnic se za číslem uvádí také písmena „a“, „b“, „c“.

V historii se používaly tak zvané uzavřené stupnice, které označovaly nejvyšším stupněm tehdy nejtěžší lezitelná místa. To vedlo časem k devalvaci tohoto stupně a zmatkům v přečíslování tras v nižších stupních, protože se průběžně lezly stále těžší výstupy. Emil Zsigmondy používal po roce 1880 tři stupně, Wilhelm Welzenbach ji po roce 1925 rozšířil na šest stupňů a teprve Mezinárodní unie horolezeckých svazů zavedla v roce 1974 otevřenou stupnici UIAA, která se průběžně rozšiřuje podle dosažené obtížnosti.

Klasifikační stupnice UIAA – volné lezení Stupnice UIAA zohledňuje fyzickou náročnost přelezu, kde umělé pomůcky slouží pouze k zachycení případného pádu.

1 – Lehké – Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou. 2 – Mírně těžké – Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů. 3 – Středně těžké – Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana. 4 – Těžké – Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců. 5 – Velmi těžké – zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti. 6 – Neobyčejně těžké – Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění. 7 – Mimořádně těžké – Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná. 8–10 – stupňování předchozích obtíží, velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku. 11 – předchozí nacvičování nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon. 12 – současná hranice lezeckých možností ve volném lezení

Západoalpská klasifikační stupnice Alpská stupnice zohledňuje celkovou náročnost túry, tedy obtížnost skalních partií, možnost jištění, strmost sněhu nebo ledu, délku výstupu, (ne)možnost ústupu a jiná nebezpečí.

P – Dobrá pěší cesta. PE – Cesta bez obtíží, například v lese mimo cesty. TF – Dobrá cesta, obtížnost skály nepřesahuje I UIAA, místy I-II. F – Snadné, převážně pasáže I, místy II. Sklon svahu do 30 °. Náznaky lezení. PD – Poměrně obtížné, převážně pasáže II, místy III. Sníh do 35–40 °. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice. AD – Více obtížné, převážně pasáže III, místy IV. Sníh 40–45 °, místy 50 °. D – Obtížné, převážně pasáže IV, místy V. Sníh občas přesahuje 55 °. TD – Obtíže se zvětšují, průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90 °. ED – Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII. ABO – Extrémně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

Stupnice obtížnosti technického lezení Technické lezení znamená lezení, při kterém se k postupu používají umělé pomůcky. K hodnocení se používá stupnice A0 až A5 bez rozlišení druhu použitých pomůcek. V Americe se používá paralelně stupnice C0 až C5, která označuje lezení pomocí pomůcek nepoškozujících skálu, vklíněnců, friendů, háčků. Lidově se technickému lezení říká také hákování.

A0 – jednoduché technické lezení, kdy se chytíme rukou pevné pomůcky, karabiny nebo smyčky A1 – Snadné technické lezení. používají se žebříčky zavěšované do skob nebo vklíněnců, skoby či vklíněnce se snadno umisťují. Bez rizika vytržení pomůcek, pády jsou bezpečné A2 – Středně těžké technické lezení. Skoby či vklíněnce se hůře umisťují a hůře drží, krátké úseky špatně umísťovatelných pomůcek nad dobrým jištěním A3 – Těžké technické lezení. Řada míst se špatně umístitelnými pomůckami za sebou, nebezpečí delších pádů s možností zranění. A4 – Skoby či vklíněnce se umisťují velmi špatně, je nutné používání speciálních skob, jedniček,Šádkova jednička RURPů. Pomůcky je při postupu třeba zatěžovat velmi opatrně, možnost dlouhých pádů včetně tzv. zipu, to jest že se postupně vytrhává jedna pomůcka za druhou. Mnoho bodů, které unesou jen váhu lezce za sebou. Složité a časově náročné. Možnost pádu na celou délku až do stanoviště. A5 – Extrémní technické lezení. Žádné jištění na celé délce nezastaví pád. Pád může znamenat smrt prvolezce či celého týmu. Ani stanoviště nejsou spolehlivá.

Americká stupnice C Paralelně ke stupnici A se používá stupnice C0 až C5 pro technické lezení s použitím jen vklíněnců, stoperů, friendů a podobných pomůcek nepoškozující skálu, tedy bez kladiva a skob. C znamená Clean.

Runoutová stupnice Jedná se o stupnici hodnotící nebezpečnost a psychickou náročnost výstupu, nikoli obtížnost konkrétního místa. Používá se jako doplňkové hodnocení k obtížnosti. Vychází se z toho, že jinak se dělá obtížný krok těsně u spolehlivého jištění a jinak, hrozí-li dlouhý nebezpečný pád. Slovem runout se označuje dlouhý úsek bez jištění. Takovéto označení se používá často v USA, například v Tuolumne Meadows nebo Yosemitech.Tuolumne Free Climbs, Greg Barnes, Chris Mc Namara, Steve Roper, Supertopo

R– – znamená, že cesta je poněkud runoutová – obvykle to znamená runout ve snadném terénu (ve srovnání s celkovou klasifikací cesty), nebo krátký runout v těžším terénu. R – znamená, že cesta je hodně runoutová a pád z těžkého místa velmi pravděpodobně znamená zranění. Pro lezení cest s označením R je třeba mít velkou praxi v lezení dotyčného stupně obtížnosti. Například mnoho lezců, kteří chtějí vylézt runoutové 5.7 napřed chce lézt s přehledem 5.9. R/X – znamená vážný runout nebo runout v hodně těžkém místě. Může to být krátký runout v klíčovém místě s možností pádu na polici, nebo dlouhý runout v plotně. X – znamená, že pád v takové cestě znamená velmi pravděpodobně vážné zranění nebo smrt lezce

Příklad nejznámějších runoutových cest jsou v Tuolumne Meadows Bachar/Yerian 5.11c X na Medlicott Dome nebo Dike Route 5.9 R na Pywiack Dome,Dike Route která se minutím nýtu ve třetí délce změní na 5.9 X.

Klasifikace ledového a mixového lezení Klasifikace má číselné odstupňování.

Stupnice ledolezení WI Systém WI se používá ke klasifikaci lezení ve vodním ledu. Stupnice WI má momentálně stupně 1–7. Existuje také stupnice hodnocení alpského ledu (ledovcový led/firn), která je stejná jako stupnice „WI“ , ale značí se „AI“. Základní rozdíl mezi vodním a ledovcovým ledem je v hustotě. Vodní led je hustší. WI2 – malý sklon (60 °, kompaktní led), s dobrou technikou ho lze lézt s jedním cepínem. Vyšší stupně již vyžadují cepíny dva. WI3 – kompaktní led o sklonu 60–70 ° s občasnými téměř kolmými úseky do 4 m výšky WI4 – téměř kolmé stupně do 10 metrů, náročné lezení vyžadující umisťování jisticích ledovcových šroubů z namáhavých poloh WI4+ – vysoce technické WI4 WI5 – skoro kolmé, nebo zcela kolmé stupně do 20 metrů, namáhavé lezení vyžadující šroubování ledovcových šroubů v namáhavých pozicích, několik dobrých odpočinkových míst WI5+ – vysoce technické WI5 WI6 – kolmé lezení celých délek (30–60 m) bez odpočinku. Vyžaduje vynikající techniku a velkou sílu WI6+ – svislé nebo převislé lezení, technicky náročné WI6 WI7 – vytrvalostní a převislé bez odpočinku. Vyskytuje se málokdy

Klasifikace stejných ledopádů se může lišit podle stavu natečení ledu a údaje v průvodcích je třeba ji brát jen orientačně. Konkrétní obtížnost záleží i na teplotě. Tvrdý přemrzlý led je namáhavější, než lehce natálý.

Mixová stupnice Používá se pro hodnocení kombinovaného lezení ve skále a ledu. Nejtěžší mixové cesty mají stupeň M14.

M1–3 – Snadné, malý sklon, bez drytoolingu. M4 – Ukloněné až svislé, je třeba drytooling M5 – Trochu vytrvalostní svislý drytooling. M6 – Svislé až převislé s obtížným drytoolingem M7 – Převislý, silový a technicky náročný drytooling; méně než 10 m těžkého lezení. M8 – Téměř vodorovné převisy vyžadující velmi silový a technický drytooling: boulderové nebo klíčová místa delší, než u M7. M9 – Kontinuální svislé nebo mírně převislé s nepatrnými nebo technickými chyty, nebo střechy o délce 2 až 2 výšek těla s velkými chyty M10 – Minimálně 10 m vodorovné skalní střechy nebo 30 m převislého drytoolingu se silovými kroky a bez odpočinků. M11 – Celá délka převislého gymnastického lezení, nebo střecha delší jak 15 metrů. M12 – M11 s bouldery, dynamickými přesahy a špatnými, technickými chyty M13 M14 – stupňování obtíží

Srovnávací tabulka nejrozšířenějších klasifikačních stupnic náhled|The Roaches ve Staffordshiru, Velká Británie náhled|Lezení na umělé stěně Následující tabulka umožňuje odhadnout obtížnost skalního lezení v dané lokalitě na základě jiné známé stupnice. V praxi se liší i teoreticky stejné stupnice, např. pískovcová (saská) stupnice v Českém ráji je posunuta vůči stejné stupnici v Labských pískovcích, a také v německé části Saska. Na některých pískovcových skalách v ČR se dále používá JPK – jednotná pískovcová klasifikace. Stejně tak vylezení francouzského 6b může být výrazně lehčí než vylezení VII. UIAA někde jinde a naopak. Také záleží na autorovi prvovýstupu a době, kdy jej vykonal. Obecně je tendence přitvrzovat klasifikace. Pětka stará několik let bude zpravidla těžší, než pětka stará padesát let. Jsou ale např. pískovcové oblasti, kde může odpovídat III dnešní VII. Zřídka jsou po silném zvážení Oblastní vrcholové komise cesty dojišťovány.

Za jednu z nejtěžších jednodélkových cest je v současné době považovaná cesta, kterou přelezl 3. září 2017 český lezec Adam Ondra. Jde o cestu s názvem Silence v norském Flatangeru, která má navržené hodnocení 9c.Lezec.cz: Adam Ondra o přelezu prvního 9c na světě

UIAA SASKO USA AUS FRA NOR SWE UK 1 2 I 2+ II 3– 3 III 5.0 M 3+ 5.1 D 4– IV 5.2 4 5.3 VD 4+ V 5.4 S 5– 5.5 HS 5 VI 5.6 5– 5– 4b 5+ VIIa 5.7/F7 14 5a 5 5 15 6– VIIb 5.8/F8 16 5b 5+ 5+ 4c 6 VIIc 5.9/F9 17 5c 6– 6– 5a 6+ 18 VIIIa 5.10a 6 6 7– 5.10b/F10 19 6a 5b VIIIb 6+ 6+ 7 5.10c 20 7– VIIIc 5.10d/F11 21 6b 7+ 5c IXa 5.11a 22 7– 8– 5.11b/F12 23 6c IXb 7 8 5.11c 24 7 6a IXc 5.11d/F13 25 7a 7+ 8+ 7+ Xa 5.12a 7b 8– 9– 5.12b/F14 26 6b 7b+ 8 8– 9 5.12c 27 Xb 5.12d/F15 7c 8 9+ 8+ 5.13a 28 7c+ 6c Xc/XIa F16 10– Xc/XIa 5.13b 29 8a 9– 8+ XIa 5.13c/F17 30 8a+ 9– 10 XIb 5.13d 31 8b 9 7a XIc 5.14a 8b+ 9 32 11– XIIa 5.14b 8c 9+ XIIa/XIIb 5.14c 33 8c+ 11 XIIb 5.14d 34 9a 7b 11+ XIIc 5.15a 9a+ XIIc/XIIIa 5.15b 9b 12-XIIIb5.15c9b+12XIIIc5.15d9c

Zajištěné cesty Zajištěné cesty (, ) se stupňují následovně:

A – lehká