Ivan Christoforovič Bagramjan ( Čardachly u Jelizavetpole, dnes v Ázerbájdžánu – 21. září 1982 v Moskvě) byl sovětský maršál arménského původu. Za druhé světové války velel frontu, v 60. letech se stal náměstkem ministra obrany. Byl členem ÚV KSSS.

Život

Mládí Narodil se v chudé arménské rodině, otec pracoval na železnici. Absolvoval Tifliské železniční technické učiliště. Na železnici pracoval pouze několik měsíců, v roce 1915 dobrovolně vstoupil do armády.

Po únorové revoluci podporoval arménskou nacionalistickou stranu Arménská revoluční federace, po vyhlášení nezávislosti Arménie bojoval v arménské armádě proti Turkům, velel rotě, později eskadroně. V prosinci 1920 se přidal k povstání proti vládě, vstoupil do arménské Rudé armády, resp. 11. armády RA, v ní už zůstal celý život.

Mezi válkami V meziválečném období sloužil u jezdectva. Čistkám třicátého sedmého roku se vyhnul díky podpoře A. I. Mikojana. Byl vybrán mezi prvními ke studiu na Frunzeho Akademii generálního štábu, na ní zůstal jako učitel do podzimu 1940, kdy ho Georgij Konstantinovič Žukov prosadil do funkce náčelníka operačního oddělení štábu 12. armády.

Vlastenecká válka Se začátkem války byl Kyjevský zvláštní vojenský okruh reorganizován na Jihozápadní front, on zde zůstal ve funkci náčelníka opererační správy štábu frontu. Účastnil se organizace tankových protiúderů u Dubna, Rovna a Lucka v rámci Lvovsko-černovické (červen–červenec) a Kyjevské obranné operace. Přes značnou početní převahu zde byla sovětská vojska poražena.

V srpnu–září 1941 skončila obrana Kyjeva katastrofou, většina sil frontu byla obklíčena Němci, on sám se štěstím unikl z kotle v čele téměř 20 tisíc vojáků, jeho nadřízení – náčelník štábu frontu Tupikov a velitel frontu Michail Kirponos a mnoho dalších generálů zahynulo nebo bylo zajato. V nově vybudovaném Jihozápadním frontu zastával tutéž funkci. Před protiútokem u Moskvy byl jmenován náčelníkem štábu skupiny vojsk pravého křídla Jihozápadního frontu, rozpracoval plán útoku proti německé 2. armádě, úspěšně provedený v prosinci 1941 (Jelecká útočná operace).

Koncem prosince 1941 povýšil v hodnosti (generálporučík) i funkci (náčelníka štábu jihozápadního směru). V nové funkci se podílel na přípravě Barvenkovsko-lozovské operace – v lednu 1942 vojska Jihozápadního a Jižního frontu pouze vytvořila výběžek cca 100 km na západ. Rozvinout úspěch a osvobodit Charkov se nepodařilo, naopak v květnu 1942 Wehrmacht neočekávaně zaútočil, odřízl vojska ve výběžku a zničil je. Za tento neúspěch byl odvolán a jmenován (po Žukovově intervenci) zástupcem velitele 61. armády.

Už v červenci 1942 převzal 16. armádu po Rokossovském. V čele armády vynikl, v dubnu 1943 byla přejmenována na 11. gardovou. Za úspěšnou účast v Orelské strategické operaci (operace Kutuzov) v červenci-srpnu 1943 byl vyznamenán a povýšen.

V listopadu 1943 byl opět povýšen a jmenován velitelem 1. pobaltského frontu. Zimní kampaň frontu skončila jen nevýraznými úspěchy. O to úspěšnější byla běloruská strategická útočná operace (operace Bagration) v červnu-srpnu 1944, ve které jemu podřízená vojska postoupila o 600 km. V září 1944 1. pobaltský front zaútočil na Rigu (Rižská operace), v říjnu došel – po náročném přeskupení sil z pravého křídla frontu na levé – až k Baltskému moři (Memelská operace) a odřízl tak německou skupinu armád Sever od hlavních sil Wehrmachtu. V únoru 1945 byl 1. pobaltský front reorganizován v Zemlandskou skupinu vojsk 3. běloruského frontu, jednotky se účastnily dobytí východního Pruska. Od dubna 1945 převzal po Vasilevském celý 3. běloruský front.

Poválečné období Po Velké vlastenecké válce, až do roku 1954, zůstal v Pobaltí jako velitel vojenského okruhu. Poté zastával vysoké funkce na ministerstvu obrany SSSR, v roce 1955 byl jmenován maršálem Sovětského svazu. Od 1958 byl deset let náčelníkem týlu Sovětské armády.

Zemřel 21. září 1982 jako poslední z maršálů – velitelů frontů za 2. světové války, pochován byl v Kremelské zdi na Rudém náměstí v Moskvě.

Vzdělání 1915 absolvoval Tifliské železniční technické učiliště 1917 absolvoval Tifliskou školu praporčíků 1924–1925 Kurzy zdokonalování vyššího velitelského sboru 1931 Kursy zdokonalování vyššího velitelského sboru 1931–1934 Vojenská akademie M. V. Frunzeho 1936–1938 Vojenská akademie generálního štábu

Vojenská služba 1915 – prosinec 1917 v ruské armádě 1918 – listopad 1920 v arménské armádě, velitel roty, velitel eskadrony od prosince 1920 v Rudé armádě prosinec 1920–1923 – nižší velitelské funkce 1923–1931 – velitel jezdeckého pluku Arménské střelecké divize červen 1934 – říjen 1936 – náčelník štábu 5. jezdecké divize říjen 1938 – září 1940 – učitel v Akademii generálního štábu září – prosinec 1940 – náčelník operačního oddělení štábu 12. armády prosinec 1940 – červen 1941 – náčelník operačního oddělení štábu Kyjevského vojenského okruhu červen – prosinec 1941 – náčelník operačního oddělení a zástupce náčelníka štábu Jihozápadního frontu 28. prosince 1941 – 26. června 1942 – náčelník štábu Hlavního velitelství Jihozápadního směru 1. dubna – 26. června 1942 – náčelník štábu Jihozápadního frontu červen – červenec 1942 – zástupce velitele armády 13. července – 19. listopadu 1943 – velitel 16. (od 16. dubna 1943 11. gardové) armády 19. listopadu 1943 – 24. února 1945 – velitel 1. pobaltského frontu 24. února – 26. dubna 1945 – velitel Zemlandské skupiny vojsk 3. běloruského frontu 26. dubna – červen 1945 – velitel 3. běloruského frontu červen 1945 – květen 1954 – velitel Pobaltského vojenského okruhu 25. května 1954 – květen 1955 – Hlavní inspektor ministerstva obrany květen 1955 – červen 1956 – náměstek ministra obrany 8. června 1956 – 2. června 1958 – náčelník Akademie generálního štábu 2. června 1958 – 25. dubna 1968 – náměstek ministra obrany a náčelník týlu ministerstva obrany/ozbrojených sil od 25. dubna 1968 – ve skupině generálních inspektorů

Hodnosti

Ruské praporčík

Sovětské 29. listopadu 1935 plukovník 12. srpna 1941 generálmajor 27. prosince 1941 generálporučík 16. dubna 1943 generálplukovník 19. listopadu 1943 armádní generál 11. března 1955 maršál Sovětského svazu

Řády a vyznamenání Řád rudého praporu (6. 11. 1941, 30. 11. 1944, 17. 5. 1951) Řád Kutuzova 1. stupně (9. 4. 1943) Řád Suvorova 1. stupně (27. 8. 1943, 19. 4. 1945) Hrdina Sovětského svazu (29. 7. 1944, 1. 12. 1977) Leninův řád (29. 7. 1944, 6. 11. 1945, 1. 12. 1947, 2. 12. 1957, 2. 12. 1967, 1. 12. 1972, 1. 12. 1977) Řád Říjnové revoluce (22. 2. 1968) Čestná zlatá zbraň se zobrazením státního znaku SSSR (22. 2. 1968) Řád "Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně" (30. 4. 1975) zahraniční řády

Politická činnost od 1941 člen VKS(b)-KSSS 1952/1953 člen ÚV KS Lotyšska 14. 10. 1952 – 17. 10. 1961 kandidát ÚV KSSS 31. 10. 1961 – 21. 9. 1982 člen ÚV KSSS poslanec Nejvyššího sovětu SSSR 2 – 7 volebního období

Dílo

Externí odkazy

Výčet funkcí I. CH. Bagramjana Životopis Bagramjana

Kategorie:Maršálové SSSR Kategorie:Sovětští velitelé druhé světové války Kategorie:Arménští válečníci Kategorie:Hrdinové Sovětského svazu Kategorie:Nositelé Leninova řádu Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu Kategorie:Nositelé Řádu Říjnové revoluce Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí v roce 1982 Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení u Kremelské zdi Kategorie:Narození 2. prosince Kategorie:Úmrtí 21. září Kategorie:Nositelé Řádu Suchbátara Kategorie:Narození v Ázerbájdžánu Kategorie:Osobnosti na arménských mincích Kategorie:Nositelé Řádu Suvorova Kategorie:Nositelé Řádu Kutuzova Kategorie:Rytíři Řádu znovuzrozeného Polska Kategorie:Nositelé Řádu Za službu vlasti v ozbrojených silách Kategorie:Nositelé Řádu Karla Marxe Kategorie:Nositelé Medaile Za upevňování přátelství ve zbrani (Československo) Kategorie:Nositelé Medaile Veterán ozbrojených sil SSSR Kategorie:Nositelé Řádu rudého praporu (Mongolsko) Kategorie:Nositelé Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina Kategorie:Nositelé Medaile za rozvoj celiny Kategorie:Nositelé Medaile Za dobytí Královce Kategorie:Nositelé Medaile Za obranu Kyjeva Kategorie:Nositelé Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce Kategorie:Nositelé Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce Kategorie:Nositelé Jubilejní medaile 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce