Adolf Bernard hrabě z Martinic ( Adolf Bernard Graf von Martinitz; 24. května 1679/1680 – 27. července 1735) byl český šlechtic ze starého českého šlechtického rodu Martiniců.Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 919–921 (heslo z Martinic) ISBN 80-7185-237-6 Od mládí zastával funkce v zemské správě Českého království, později se uplatnil u císařského dvora ve Vídni, kde byl nakonec nejvyšším dvorským maršálkem (1729–1735) a nositelem Řádu zlatého rouna (1731).LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 274

Životopis náhled|vlevo|Zámek Smečno, hlavní sídlo rodu Martiniců náhled|Kostel sv. Jana v Nepomuku|vlevo Narodil se jako nejstarší syn významného diplomata a neapolského místokrále hraběte Jiřího Adama z Martinic (1650–1714) a jeho první manželky, hraběnky Marie Felicie ze Spauru († 1690). Adolf měl starší sestru Zuzanu Renatu (1670–1717), provdanou za hraběte Tomáše Černína z Chudenic.

Adolf Bernard po studiích absolvoval kavalírskou cestu a po návratu se začal uplatňovat v zemských úřadech, byl jmenován císařským komorníkem a v roce 1712 se stal členem sboru místodržících Českého království. V roce 1718 obdržel titul tajného rady a v letech 1717–1720 byl nejvyšším štolbou císařovny Eleonory.KUBISKA, Irene: Der kaiserliche Hof- und Ehrenkalender zu Wien als Quelle für die Hofforschung. Eine Analyse des Hofpersonals in der Epoche Kaiser Karls VI. (1711–1740). (diplomová práce); Vídeňská univerzita, 2009; s. 123 I po jejím úmrtí zůstal vlivnou osobností aristokratické společnosti ve Vídni i v Čechách,VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia, Středisko společných činností Akademie věd České republiky, Praha, 2013; s. 121, 407 ISBN 978-80-200-2364-3 v roce 1723 se zúčastnil korunovace Karla VI. českým králem v Praze.Kolektiv: Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.; Národní galerie Praha, 2009; s. 201 ISBN 978-80-7432-002-6 V letech 1729–1735 zastával u císařského dvora ve Vídni funkci nejvyššího dvorského maršálka.SCHEUTZ, Martin: Die Elite der hochadeligen Elite; Vídeň, 2015; s. 189 dostupné onlineKayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1735; Vídeň, 1735; s. 27 dostupné online V roce 1731 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 18. století dostupné online V lednu 1735 byl formálně povolán do funkce nejvyššího hofmistra,dostupné online úřad ale fakticky nepřevzal a zemřel v červenci téhož roku.

Rodinné a majetkové poměry Po otci zdědil v roce 1714 rodový fideikomis Smečno s městem Slaný a Martinickým palácem na Hradčanech. Dále zdědil panství Plánice v západních Čechách.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V.; Praha, 2002; s. 165 ISBN 80-85983-12-5 V roce 1726 navíc koupil od svého příbuzného Františka Leopolda ze Šternberka panství Zelená Hora s městem Nepomukem.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 408 I když jako vysoce postavený dvořan žil převážně ve Vídni, věnoval pozornost úpravám hlavního rodového sídla ve Smečně, kde například v roce 1730 vznikla Sala terrena obklopená skleníky.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 429 Význam Adolfa Bernarda v té době dokládá setkání císaře Karla VI. a pruského krále Fridricha Viléma I. ve Smečně v roce 1732.HRBEK, Jiří a kolektiv: Panovnický majestát. Habsburkové jako čeští králové v 17. a 18. století; NLN, Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 2021; s. 544 ISBN 978-80-7286-378-5 Na Martinicovu objednávku vyprojektoval Kilián Ignác Dientzenhofer poutní kostel Narození Panny Marie, který byl vystavěn v letech 1717–1726 v Nicově a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku (1735-37).

Adolf Bernard byl od roku 1705 ženatý s Marií Alžbětou, hraběnkou Jörger-Tolletovou, dcerou dlouholetého dolnorakouského místodržitele hraběte Jana Quintina Jörgera z Tolletu (1624–1705). Z jejich manželství se narodila jediná dcera Marie Dominika (1707–1784), která se stala jeptištkou u dominikánek ve Vídni, zároveň byla dědičkou panství Zelená Hora. Její závětí přešlo zelenohorské panství na spřízněný rod Colloredo-Mansfeldů (František de Paula Gundakar z Colloreda-Mannsfeldu).KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2000; s. 300 ISBN 80-85983-16-8 Rodinný martinický fideikomis Smečno zdědil Adolfův nevlastní o generaci mladší bratr František Michal z Martinic (1704–1773).

Pověst Vztahuje se k němu pověst, že v mládí spolkl rybí kost a nijak se mu nedařilo se jí zbavit. Pomohlo až napití se z léčivé studánky v Pacově u Žerotína, kůstka vyskočila. Jeho otec pak jako poděkování doplnil místní lidovou sbírku na postavení sochy ochránce nemocí hrdelních, svatého Blažeje a u studánky nechal postavit kostelík.

Další pověst se týká jeho jediného dítěte, dcery Marie Dominiky. Ta se měla zamilovat do myslivce a mít s ním nemanželské dítě. Za to ji přísný otec poslal do kláštera a dítě nechal zazdít. Od té doby prý je po nocích v zámeckých komnatých slyšet nářek nešťastné dívky.

Odkazy Reference

Externí odkazy Historie Zelené Hory Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Adolf Bernard příbuzenství

Adolf Bernard Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští hofmistři Kategorie:Čeští maršálkové Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Mecenáši Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Narození v 17. století Kategorie:Úmrtí 27. července Kategorie:Úmrtí v roce 1735 Kategorie:Muži Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna