Filosofiie 19. století se od všech předchozích období zásadně odlišuje například tím, že: náhled| Významné osobnosti 1730-1850 od filosofie se s konečnou platností oddělily jednotlivé vědy a získávají stále větší váhu; typický filosof už není mnich, šlechtic ani chráněnec bohatého mecenáše, nýbrž univerzitní učitel; nesmírně vzrostl počet profesionálních filosofů i jejich publikací; filosofie se definitivně rozchází do mnoha více méně oddělených jazykových oblastí; do popředí zájmu vstupují dějiny filosofie.

Přehled

První polovina století Začátek 19. století je ve stínu Francouzské revoluce a jakobínského teroru, ve znamení napoleonských válek a následující restaurace. V zemích obsazených Napoleonem vzniká vlna národního odporu (Španělsko, Německo), ve Střední a Východní Evropě začíná „obrození“ menších národů. Šlechta ztrácí svoji politickou funkci a nahrazuje ji státní byrokracie, společnosti se mění na měšťanské, občanské. Začíná průmysl a pravidelná doprava, roste počet obyvatel měst, množství knih a časopisů, význam škol a univerzit. V literatuře je to velká doba romantismu, v umění empir a biedermeier.

Evropské filosofii zřetelně vládne německý idealismus, který kriticky navázal na racionální osvícenský systém Immanuela Kanta (1724-1804). Mezi jeho hlavní představitele patřili Johann Gottlieb Fichte (1762-1814), Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (1775-1854), Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) a později Ludwig Feuerbach (1804-1872). Byl to jeden z posledních pokusů o úplný a spekulativně vybudovaný filosofický systém. Byl založen na předpokladu univerzálního Ducha, který člověka přesahuje a přitom se v dějinách vyvíjí. Hlavním tématem tohoto vývoje je svoboda, která se uskutečňuje ve svobodné společnosti.

Přímou reakci proti osvícenskému a pak i Hegelovu racionalismu, ale také proti patosu pokroku a občanské svobody, znamená romantismus. Začíná v Anglii a v Německu jako umělecký styl a vkus, v literatuře (Walter Scott, Johann Wolfgang Goethe), v poezii (Friedrich Schiller, Friedrich Hölderlin, George Gordon Byron, Puškin), v hudbě (Ludwig van Beethoven, Franz Liszt, Frederyk Chopin) i ve výtvarném umění (Goya, William Turner). Od ostrého světla pokroku a měšťanských představ blahobytu se obrací k hlubinám minulosti, národa i vlastní duše. Ve filosofii navazuje na Herderovu kritiku Kanta a racionalismu, zdůrazňuje význam citu, bolesti, hrdinství a objevuje význam umění, tradic a národní svébytnosti: Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling, Friedrich Schlegel. Ve Francii i v Německu oživuje zájem o starší historii, o historické památky i o staré právo.

Naproti tomu se osvícenská víra v rozum, vědu a neomezené možnosti pokroku ještě dále radikalizovala v díle mužů, jako byl britský právní teoretik, filosof a společenský reformátor Jeremy Bentham (1748-1832), zakladatel utilitarismu, nebo francouzský filosof a zakladatel sociologie Auguste Comte (1797-1857). Bentham navázal na skeptické názory Th. Hobbese, D. Huma a francouzských osvícenců, za jediné kritérium společenských institucí pokládal jejich užitečnost a mířil především k praktickým reformám práva a vzdělávání. Vůči svému příteli A. Smithovi hájil ještě širší ekonomické svobody, zároveň však navrhoval povinné pojištění, minimální mzdu a také volební právo žen. Naproti tomu matematik a filosof Comte se snaží o reformu vědy a zakládá pozitivní filosofii (pozitivismus), jež se chce zabývat pouze bezpečně zjištěnými fakty a vztahy mezi nimi. V této souvislosti zavádí novou klasifikaci věd, a to podle úrovně abstrakce; základem věd je matematika. Lidský duch podle Comta prochází v dějinách třemi stádii, teologickým, metafysickým a pozitivním, v němž dokáže vědecky organizovat i společnost.

náhled| Významné osobnosti 1800-1920

Druhá polovina století Od třicátých let je industrializace v plném proudu a evropskou politiku určují revoluce – měšťanské, národní a pak i sociální. Rychle se šíří nové průmyslové postupy, železnice, telegraf i tisk a věda dosahuje dalších úspěchů. Parníky nahradily plachetnice, celý svět je rozdělen mezi koloniální mocnosti a roku 1851 se v Londýně koná první Světová výstava. Uhlí, ocel, pára a elektřina, to jsou symboly nové doby a nástroje dalšího pokroku.

Filosofové tohoto období netvoří školy, ale předkládají vlastní, často silně individuální pohledy na světa a na člověka v něm. Myšlenka dějinnosti – patrně nejzávažnější novinka 19. století – proniká do různých věd a v podobě Darwinovy evoluce dostává úplně novou podobu: dějiny nejsou jen lidská historie, ale dějinná je i příroda včetně člověka, který do ní patří.

Jen některé vědy, matematika, fyzika, chemie, astronomie se dějinnosti zatím brání, představují však pro filosofii nedostižný vzor přesnosti a objektivity, a tím i stálou výzvu. Na Comta navazují filosofové, inspirovaní vědeckou metodou jako John Stuart Mill (1806-1873), Herbert Spencer (1820-1903) nebo Ernst Mach (1838-1916).

Dalším prohloubením romantické stránky německého idealismu je protest dánského teologa a filosofa Sörena Kierkegaarda (1813-1855) proti nezúčastněnému – a tedy nelidskému – pohledu „z výšky“ domnělého absolutna. Lidskou osobu, jednotlivou existenci člověka s jeho odpovědností, svobodou, nadějí a hříchem nelze zahrnout do celkového pohledu „dějin“, pro něž jednotlivec nic neznamená. K čemu je ale pokrok, který nic neví o lidském utrpení?

Falešné „absolutno“ idealistické filosofie, jež má zastřít skutečné problémy společnosti, zejména sociální nespravedlnost průmyslového kapitalismu, zpočátku ostře kritizoval Karel Marx (1818-1883). Jeho metoda hledání skutečných, to jest hmotných zájmů, ho vedla k rozboru společenských a hospodářských poměrů, z níž pak vznikla i jeho revoluční teorie společnosti, dialektický materialismus. Dějiny jsou ve skutečnosti neustálý zápas dvou tříd, totiž majitelů, kteří nepracují, a pracujících, kteří nic nemají. Majitelé žijí z bezpracných zisků, jež jim vytvářejí nemajetní dělníci, protože jim nic jiného nezbývá. Jen další sociální revolucí, která tento rozdíl zruší, může vzniknout spravedlivá společnost.

Na Kierkegaardův objev upřímnosti a pravdivosti, která si nesmí nic nalhávat, inspirovaný Blaise Pascalem, navazuje jeden z nejoriginálnějších myslitelů 19. století, Friedrich Nietzsche (1844-1900). Ve světě bez Boha je člověk ze všech stran ohrožen nihilismem, „malým pohodlím“ zbabělců, a Nietzsche „filosofuje kladivem“, protože se zoufale snaží najít něco, co by odolalo drtivé kritice moderní doby. Jeho romantický až titánský závěr, výzva k překonání sebe sama jako „mostu k nadčlověku“, dala podnět k různým zneužitím, je však dodnes důležitým podnětem skutečně filosofického myšlení.

Ke konci století se objevuje nový zájem o jazyk jako nositel myšlení a vznikají nová odvětví jako filosofie jazyka nebo sémiotika. Důležité jsou i návraty ke starším filosofickým tradicím, jako je novotomismus nebo novokantovství.

Významné události 1804 zemřel I. Kant 1809 vychází Hegelova „Fenomenologie ducha“ 1814 obnovuje Vídeňský kongres evropské uspořádání, rozrušené Napoleonem 1821 první veřejná železnice Stockton – Darlington 1827 první daguerrotypie (předchůdce fotografie) 1828 vychází úplný Goethův "Faust" 1830 začíná vycházet Comtův „Kurz pozitivní filosofie“ 1831 vychází Balzacova „Šagrénová kůže“, 1834 „Evženie Grandetová“ 1836 vychází Máchův „Máj“ 1837 Morseův telegraf 1839 železnice Vídeň – Brno, první s parní trakcí v Rakousku 1843 vychází Kierkegaardovo „Buď – anebo“ 1843 vychází „Systém logiky“ J. St. Milla 1848 vychází Marxův „Komunistický manifest“ 1848 téměř ve všech zemích Evropy vypukají občanské, národní i sociální revoluce 1859 vychází Darwinovo „O původu druhů“ 1861 vycházejí Dostojevského „Ponížení a uražení“, 1866 „Vina a trest“ 1863 povstání v Polsku 1864 je v Londýně založena První internacionála 1866 Prusko-rakouská válka 1866 transatlantické telgrafní spojení 1868 vychází Tolstého „Vojna a mír“ 1871 vychází Darwinovo „O původu člověka“ 1871 po Prusko-francouzské válce vzniká Pařížská komuna 1876 vyšel první díl Nietzscheho „Tak pravil Zarathustra“ 1886 první automobil (Carl Benz) 1889 je v Paříži založena Druhá internacionála 1895 A. S. Popov a o rok později G. Marconi předvedli bezdrátovou telegrafii 1895 bratři Lumièrové předvedli první film 1896 vychází Masarykova „Otázka sociální“

Odkazy

Související články Dějiny západní filosofie Německý idealismus Romantismus Utilitarismus

Externí odkazy

Literatura McGreal, I. P., Velké postavy západního myšlení. Praha 1999 Rádl, E., Dějiny filosofie II. Praha 1999 Sobotka – Znoj – Moural: Dějiny novověké filosofie. Praha 1994 Störig, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. 5. vyd. Praha: Zvon, 1996.

Kategorie:Dějiny filozofie