náhled|Pravčická brána v 1. polovině 19. století, litografie F. X. Sandmanna thumb|Pravčická brána okolo roku 1900 thumb|Pravčická brána, v pozadí Růžovský vrch Pravčická brána () je skalní brána na území obce Hřensko v okrese Děčín v Českém Švýcarsku, asi 3 km severovýchodně od zástavby osady Hřensko a 3 kilometry severozápadně od osady Mezní Louka. Vznikla v kvádrových pískovcích křídového stáří. Je označována za největší pískovcovou skalní bránu v Evropě. Společně s okolními skalními útvary je chráněna jako národní přírodní památka Pravčická brána.

Název Současný název Pravčická brána je odvozen jejího německého názvu Prebischtor (ve významu Tor jako brána). První obyvatelé oblasti nazývali bránu podle jejich vlastností a rozměrů. Zažitý název byl tedy „Velká brána“ (německy „Grosses Tor“), což je dokumentováno i v první písemné zmínce o bráně z roku 1410. Oproti tomu seznam pomístních jmen obsažený v urbáři z roku 1722 uvádí pouze prosté „Das Thor“. Teprve až v turistické literatuře se poté začalo objevovat pojmenování „Prebischtor“. Jméno bylo převzato z názvu nejbližších terénních útvarů „Prebischgrund“, „Prebischkegel“ a „Prebischhorn“, uváděných již v popisech hranic z 16. a 17. století a ve smlouvách o dělení panství. Tato označení pocházejí pravděpodobně z obyvatelského jména Prebisch, které zde bylo kdysi rozšířené.

S rozmachem turistiky postupně přibývali i čeští návštěvníci z česky mluvícího vnitrozemí. Německý tvar slova tak byl připodobněn podobnému slovu českému. Dělo se tak zprvu nejednotně, což ukazuje i rozličnost těchto názvů: Brána Přebišova, Přebišská brána, Velká brána Převýšovská a Převyšovská brána, ojediněle i Pravěkická brána. Nakonec se ve 30. letech 20. století ustálil současný tvar Pravčická brána. Tento název však nijak nesouvisí s názvem obce Pravčice v okrese Kroměříž.

Existuje i mnoho legend a příkladů lidové etymologie vysvětlujících původ názvu. Jednou z nich je pověst o poustevníkovi Prebischovi, který tu údajně sídlil a dal bráně jméno. Stejně nepravděpodobný se jeví i názor, že brána dostala název od slovanského výrazu pro bránu či převis. Německé jméno „Prebischtor“ by tak bylo odvozeno od českého slova „převis“.

Popis Geomorfologicky náleží k podcelku Jetřichovické stěny Děčínské vrchoviny. Nalézá se v nadmořské výšce 447 m. Je součástí skalního defilé Křídelní stěny a ze skalní plošiny vybíhá šikmo ve směru severovýchod–jihozápad.

Délka Pravčické brány je 26,5 metru, výška 16 metrů, nejmenší tloušťka klenby 2,5 metru a nejmenší šířka 8 metrů. Plocha NPP Pravčická brána je 1,11 ha.

Původ a vývoj Brána je tvořena jizerským souvrstvím, které se ukládalo od středního do počátku svrchního turonu a nabývá mocnosti od 350 do 420 metrů. Šikmé zvrstvení pískovcových lamin (vrstev) ukazuje na převládající jihovýchodní směr mořských proudů, na rozdíl například od západního proudění patrného na skalách bělohorského souvrství (například ve Hřensku). Po ústupu moře byly obnažené pískovcové masivy exponovány přírodním podmínkám; na erozi a odnosu materiálu se podílelo více faktorů. Především to byla hloubková říční eroze, která vytvořila strmé skalní svahy. Horniny byly následně vystaveny zvětrávání, došlo k odnosu jejich méně pevných částí, a tím ke vzniku různých útvarů pískovcového reliéfu. Při formování skalní brány nejprve došlo k vytvoření tzv. skalní zdi postupným opadáváním kusů pískovce a skalním řícením podél souběžných puklin v pískovcovém masivu. Ve spodní části zdi potom z obou stran vznikl převis, který se dále postupně rozšiřoval ve směru nahoru a do stran, až došlo k úplnému proděravění zdi. Ostré hrany zbylé po opadu materiálu jsou časem zahlazovány zvětráváním (solným či mrazovým) nebo bioerozí.

Poprvé byla brána podrobněji geologicky prozkoumána v roce 1977, přičemž při dalším průzkumu v roce 1982 byly zjištěny nové praskliny v trámci. Oblastní konzervátor Severin Jungbauer z tohoto důvodu prosadil úplný zákaz vstupu na vrchní část oblouku.

Od roku 1993 je v provozu systematický kontrolní dilatometrický monitoring vzájemných deformací mezi bloky. Podle něj bráně žádné akutní nebezpečí zřícení nehrozí. Na Pravčické bráně je pravidelně prováděn monitoring zahrnující různá měření. Sleduje se vnější teplota, náklon, způsob a míra porušení pískovce, jeho složení, rozložení vlhkosti, případné druhotné zpevnění (proželeznění či prokřemenění) horniny nebo její vratné rozpínání v důsledku změn teploty. Ze seizmického průzkumu, například snímači (tzv. geofony) nebo geologickými radary, byly vytvořeny řezy tělesem brány ukazující pevnost masivu, intenzitu zvětrávání nebo skryté trhliny.

Rozpad brány je v budoucnosti nevyhnutelný a je dán již samotným principem jejího vzniku. Na zvětrávání pískovce se podílí několik faktorů. Pískovcový materiál Pravčické brány patří mezi horniny s nízkou pevností, navíc místo, kde se brána nachází, je silně exponováno. Velkou měrou se na zvětrávání podílí klima – intenzita srážek, změny teploty, sluneční záření nebo mrazové zvětrávání; dále ho ovlivňuje činnost organismů. Přímý antropogenní vliv je od roku 1982 díky zákazu vstupu minimalizován, nepřímo je hornina ovlivňována v důsledku vypouštění antropogenních emisí do ovzduší (urychlují proces zvětrávání) a především kyselé atmosférické depozice. Ta na povrchu brány způsobuje tvorbu tzv. solných výkvětů (krystalizované soli vzniklé neutralizací), které se spolu s horninou drolí a opadávají. Tím také porušují ochrannou opálovou krustu pískovce, která pozitivně ovlivňuje jeho soudržnost. Dlouhodobé antropogenní emise také mimo jiné zapříčinily tmavě šedé až černé zabarvení pískovce.

Úřední ochrana náhled|upright|Vyšlapání pískovce na nedaleké vyhlídce Pravčická brána (s okolím) byla poprvé chráněna od 18. prosince 1963, kdy byla usnesením okresního národního výboru Děčín vyhlášena chráněným přírodním výtvorem (CHPV). Dne 11. června 1992 byla vyhláškou Ministerstva životního prostředí i s okolními skalními útvary vyhlášena jako národní přírodní památka Pravčická brána.

Nachází se na území Národního parku České Švýcarsko (od 9. dubna 2002 v první zóně NP České Švýcarsko) a patří také k ptačí oblasti Labské pískovce. NPP Pravčická brána na stránkách AOPK ČR

Pravčická brána byla navštěvována již od konce 18. století. Četná návštěvnost způsobovala zvýšenou erozi vrchních partií a destrukci brány. Velký počet návštěvníků způsoboval zvýšenou erozi vrchních partií brány a odnos materiálu. Za období turistického využívání brány byla z oblouku odnesena vrstva o tloušťce 60 až 80 cm. V roce 1982 bylo navíc ve spodní části objeveno několik prasklin, a tak byl vstup na Pravčickou bránu roku 1982 zakázán, odstraněno bylo zábradlí na horní ploše brány i přístupový most. Cílem ochrany je zachování současného stavu a přirozeného vývoje pískovcových skalních masivů a minimalizace negativního antropogenního působení. V bezprostřední blízkosti brány jsou odstraňovány nepůvodní druhy dřevin a náletové dřeviny z povrchu brány, které by mohly způsobit její poškození.

Význam Je největší pískovcovou skalní branou v Evropě (pro srovnání – Malá Pravčická brána má výšku asi 2,3 metru a šířku 3,3 metru).

Je jedním z nejnavštěvovanějších míst Národního parku České Švýcarsko, pod jehož správu patří, a zároveň jeho symbolem.

Pravčická brána se v roce 2009 dostala do užšího kola ankety New7Wonders o sedm přírodních divů světa, když postoupila mezi 71 semifinalistů. Do užšího výběru 28 finalistů se ale již neprobojovala.Pravčická brána a Štrbské pleso jsou v semifinále ankety o sedm divů světa, iDNES.cz, 9. 7. 2009, tom (Libuše Tomanová), ČTKPravčická brána vypadla ze souboje o sedm přírodních divů světa, iDNES.cz, 21. 7. 2009, ipl (Iveta Polochová)The Official New7Wonders of Nature, New7Wonders of Nature

Turistické a podnikatelské využití lokality Vzhledem k nepřístupnosti terénu, nevhodným podmínkám pro zemědělství i lesnictví a jinému pohledu tehdejších lidí na krajinu brána pravděpodobně do 2. poloviny 18. století nebyla využívána.

Na začátku 19. století začali bránu navštěvovat především umělci ze sousedního Saska, kteří ji zachycovali ve svých dílech. V roce 1826 bylo u paty Pravčické brány zprovozněno první občerstvovací zařízení a o 11 let později byla zřízena i nocležna. Mezi význačné osobnosti, které bránu v tomto období navštívily, patří bezesporu dánský spisovatel Hans Christian Andersen, který do této oblasti poprvé zavítal v roce 1831 a zmiňuje ji ve svých zápiscích z cest. V 60. letech 19. století byla upravena stezka přes Dlouhý důl určená především pro přístup na koni, další její úpravy proběhly v roce 1880, kdy zde byly postaveny kamenné můstky usnadňující cestu náročným terénem. Na pokyn majitele panství, knížete Edmunda Clary-Aldringena, začala v roce 1881 stavba hostince Sokolí hnízdo (tehdy pojmenovaného Prebischtor), kterou provedla skupinu barabů (kočovných italských kameníků). Dokončena a otevřena byla o rok později a tehdy se na Pravčické bráně také začalo poprvé vybírat vstupné.

Už v polovině 19. století se podnikatelé předháněli, kdo dřív získá licenci na výstavbu hotelu, a vzájemně na sebe žalovali a udávali, kdo ubytovává načerno.

Hotel Sokolí hnízdo je od roku 1992 v soukromém vlastnictví. Pozemek se stavbou získal v roce 1999, ještě před vyhlášením národního parku, v privatizaci občan Ruské federace. Pozemky pod Pravčickou bránou prostřednictvím společnosti PAAL s. r. o. vlastní advokát a podnikatel Alexej Krenke, zmiňovaný jako občan Ruské federace. Odkoupil je v roce 1999 od Lesů České republiky a soukromého majitele. Pozemky byly prodány za 86 380 korun, za Lesy České republiky smlouvu podepsal generální ředitel Jiří Oliva, pozdější poslanec za TOP09. Za firmu Paal jednal Michael Pachman, který od Alexeje Krenkeho, rovněž jednatele, obdržel plnou moc, kterou ke smlouvě doložil. Přestože tato plná moc byla součástí smlouvy, Oliva později tvrdil, že netušil, že je vlastníkem Rus, a kdyby to býval věděl, nejspíš by to s ministerstvem diskutoval. Pro Lesy ČR to podle Olivy byl naprosto bezvýznamný pozemek, který prodali za cenu podle znaleckého posudku založeného na výměře pozemku.Lukáš Veselý: EXKLUZIVNĚ: Smlouvu o prodeji pozemků pod Pravčickou podepsal exposlanec TOP09. „Nevěděl jsem, že je za tím Rus,“ hájí se, Vysoká hra.cz, 10. 8. 2022 Turistická lokalita je rozdělena na dvě parcely. Stavební parcela č. 90 zahrnuje nejen pozemek pod budovou zámečku Sokolí hnízdo, ale i část teras, vyhlídkových ploch a přístupových cest a severovýchodní zhruba poloviční část skalního bloku Pravčické brány, včetně samotného oblouku. Tato parcela je ve vlastnictví společnosti PAAL, s.r.o. Pozemková parcela č. 138, patřící státu a podléhající správě Správy národního parku, zahrnuje jak zbytek Pravčické brány, tak většinu skalních útvarů a vyhlídek v okolí, v rozsahu větším než je plocha národní přírodní památky Pravčická brána.Katastr nemovitostí ČR Ve společnosti PAAL s.r.o. do října 2007 měla 100% podíl nizozemská společnost DELFTSCHE ZONTOREN B.V., od října 2007 do srpna 2019 držel 100% podíl Alexej Krenke, od 29. srpna 2019 má 75% podíl Maryna Kandiuk s trvalým pobytem na Ukrajině a 25% podíl Alexej Krenke s trvalým pobytem v hotelu Mezní Louka v Hřensku. Alexej Krenke (zpočátku psaný Alexei či Alexey) byl jednatelem společnosti od ledna 1999, zpočátku společně s Michalem Pachmanem.Obchodní rejstřík ČR Pravčická brána stojí na soukromém pozemku, ředitel národního parku Zdeněk Patzelt však v roce 2003 věřil, že skalní útvar je i nadále státní, tedy není součástí pozemku. Státní vlastnictví skalního útvaru prý zatím nikdo nezpochybnil.Na Pravčické bráně vydělává firma, Enviweb.cz, 22. 8.2003, přepis článku – Pavel Baroch, Hospodářské noviny, odkaz na původní článek nefunkční, titul článku neznámý