Zita Kabátová, provdaná Králová, později Zavřelová (27. dubna 1913 Praha – 27. května 2012 Prahahttp://zpravy.idnes.cz/zemrela-zita-kabatova-0uj-/domaci.aspx?c=A120527_090620_domaci_neh Zemřela Zita Kabátová, poslední hvězda prvorepublikového filmu), byla česká herečka, jedna z filmových hvězd přelomu 30. a 40. let 20. století.
Život Otec Benno Kabát (* 1884) byl architekt a památkář, matka Anna Natalie, rozená Masopustová (* 1891), byla dcera pražského obchodníka. Otec pracoval na opravách chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně a opravách dalších malostranských staveb. Hrál ochotnicky divadlo a psal divadelní hry pro loutkové divadlo. Matka hrála jako ochotnice v Malostranské besedě.Elegantní Kabátová byla svědkem meziválečné slávy Barrandova České noviny, 27.5.2012 Bratrancem matky byl Josef Šváb-Malostranský – pražský kabaretiér a první český filmový herec.
Od dětství ochotnicky vystupovala v divadle, vedle toho vystudovala gymnázium. Od roku 1935 byla profesionální herečkou. K filmování se dostala brzy poté, když se zúčastnila konkurzu do filmu Sextánka, a místo toho dostala roli ve snímku Světlo jeho očí. Ve druhé půli 30. let a první půli 40. let pak ztvárnila desítky filmových rolí, jedním z jejích nejpopulárnějších filmů byla komedie Přednosta stanice s Vlastou Burianem. Vrcholný výkon podala zejména v romantické komedii Muži nestárnou (1942) po boku Jana Pivce.
Zita Kabátová ve třicátých letech hodně pomáhala s propagací pražské zoo, otevřené 28. září 1931. Se zakladatelem a prvním ředitelem profesorem Jiřím Jandou se znala z dob dětství. Bydleli ve stejném domě na Úvozu, chodila se k němu dívat na zvířata, popisuje Miroslav Bobek.
Po roce 1945 jí přitížilo, že dva filmy natočila za okupace německy pod jménem Maria von Buchlow (jméno její babičky za svobodna – Marie a místo narození babičky – Buchlovice, nikoliv šlechtický predikát); v říjnu 1945 byla Disciplinární radou filmových pracovníků spolu s dalšími vyloučena z filmové činnosti. Zákaz trval do 1. ledna 1946, kdy byla omilostněna. Roku 1946 se vdala za Jerryho Krále, ředitele firmy Zeiss Ikon v Bombaji. Nebylo jí však uděleno vízum a Jerry v roce 1948 zemřel. Aby se uživila po dobu hereckého zákazu, pracovala ve fotoateliéru jako koloratérka a retušérka.
K herecké činnosti se dočasně vrátila v 50. letech pod jménem svého bývalého manžela, jako Zita Králová. Vystupovala ve Vesnickém divadle, Otakar Brůna, Petr Messany: Sváteční žena Zita Kabátová, Akcent, Praha, 1999, str. 124 v Pražské estrádě nebo v Alhambře. V roce 1956 se provdala za českého sportovce, veslaře-skifaře, československého reprezentanta a olympionika z Letních olympijských her v Berlíně roku 1936 Jiřího Zavřela. Byl redaktorem sportovního prvorepublikového časopisu Star a po okupaci spolupracovníkem Veřejné osvětové služby, vedoucí redaktor měsíčníku Osvěta a vedoucí oddělení Umění všem. Byl oceněn vyznamenáním svatováclavské orlice. V letech 1946–1956 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech a v roce 1968 emigroval. V roce 1957 se jim narodil syn Jiří, který nyní žije v USA.
Městem, kam Zita Kabátová ráda jezdila, se stala Kouřim, kde si v 60. letech koupila domek v Růžové ulici (4. října roku 2000 přijala i čestné občanství Kouřimi).
Její přerušená filmová kariéra dostala nový impuls roku 1969 obsazením do vedlejší role ve filmu Hvězda, kde se sešla celá řada prvorepublikových hereček. Zita Kabátová se pak začala znovu objevovat před kamerou (průměrně 1 film za rok), byť se většinou jednalo o menší role. Natáčela až do velmi vysokého věku nad 90 let.
Za svůj život hrála přibližně v 60 filmech. Pro Divadlo Oldřicha Nového (Nové divadlo), kde jeden čas sama vystupovala, dokonce sama napsala jednu autobiograficky laděnou divadelní hru. Roku 2008 vydala ve spolupráci s Marií Formáčkovou vzpomínkovou knihu Bez servítků..., kde vzpomíná na své začátky a na jednotlivé kolegy z filmové branže (medailonky přes 150 osob).
Od roku 2005 žila v léčebně dlouhodobě nemocných (LDN) v pražském Motole, kde dne 27. května 2012, přesně měsíc po svých 99. narozeninách zemřela jako poslední žijící prvorepubliková herecká hvězda. Pohřbena je na Vyšehradském hřbitově v Praze, v hrobě založeném Nadací Život umělce, kde jsou společně uloženy ostatky i dalších českých umělců – např. Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a Karla Vlacha.
Otázka šlechtického původu Média často bez bližšího upřesnění uvádějí, že Zita Kabátová pocházela z umělecky založené šlechtické rodiny Kabátů z Výškovic a Wiesenstreynu.Např. Jedná se o mylnou informaci. Rod pocházel z Příbramska a byl selský a rolnický. Žádné šlechtické předky neměla. Herečka byla též pohřbena v rakvi s erbem tohoto rodu. Ona sama se ve své autobiografii zmiňuje stručně o tom, že její rod pocházel z Francie a do Čech přišel jeden z předků jako doprovod Jana Lucemburského. Erb popsala rozdílně od pozdějšího erbu na rakvi: „....rod má v erbu lilii, jeho tři hvězdy a stoupající měsíc v červeném poli.“ Otec Benno podle úředních záznamů šlechtický predikát nepoužíval.
Filmografie náhled|Vila Benno Kabáta v Dobříni, kde pobývala i Zita Kabátová
Nejstarší tvorba – 1936 až 1945
Filmy v němčině Schicksal am Strom (1944, česky „Osud na řece“) Glück unterwegs (1944, česky „Hudbou za štěstím“)
Novější tvorba – od roku 1969
Odkazy
Reference
Literatura
Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 53, 71 B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 360 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 173 Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 110, 160, foto 274, 404 Otakar Brůna, Petr Messany: Sváteční žena Zita Kabátová, Akcent, Praha, 1999 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 26, 395, Petr Hořec, Olga Nytrová: Jak slavívali a slaví slavní, Euromedia Group a Knižní klub, Praha, 1999, str. 43–51, Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 478, 514, 629 Viktor Kudělka: Ženy jeho snů, vyd. Knihkupectví Michala Ženíška, Brno, 1994, str. 143–153, 306 Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 9, 91, 94, 106, 131, 166, 168, 206, 216–7, 234, obr. příl. V, VII, Stanislav Motl: Prokletí Lídy Baarové, Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 6, 92, 121, 137, 158, Mirek Novák: Z trenýrek do smokingu, Praha, 2003, str. 152 Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 125 Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 152, 157, 176, Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 67, 73, 97, 112, 114–5, 120, 131, 144, 146, 157 Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 14, 101, 158,
Externí odkazy
Pořad 13. komnata – iVysílání ČT – 23. 1. 2009 Kalhoty jsou hrozný! Děvenky v nich mají prdeličku, říká 99letá Zita Kabátová
Kategorie:České herečky Kategorie:České divadelní herečky Kategorie:České filmové herečky Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Narození 27. dubna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2012 Kategorie:Úmrtí 27. května Kategorie:Úmrtí v Motole Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Ženy