Marcello Lippi (12. duben 1948, Viareggio, Itálie) je bývalý italský fotbalový trenér a bývalý fotbalový obránce. Za celou svou dobu působení v profesionálním fotbale působil a trénoval v mnoha italských klubech, s nimiž získal mnoho ocenění. Největším úspěchem bylo dosažení titulu Mistrů světa na MS 2006 s týmem Itálie.

V roce 2006 se stal vůbec prvním trenérem triumfujícím na mistrovství světa i v Lize mistrů a jediným dalším trenérem s tímto rekordem je Španěl Vicente del Bosque (aktuální roku 2020).

V listopadu 2014 ukončil trénování čínského klubu Kuang-čou Evergrande FC, se kterým vyhrál asijskou Ligu mistrů, a stal se jeho technickým ředitelem. V letech 2016 až 2019 ještě vedl reprezentaci Číny, v říjnu 2020 však definitivně oznámil konec své trenérské kariéry. Nevyloučil ale možnost jiné práce ve fotbalovém prostředí.

Kariéra Hráčská

V roce 1969 jej koupila Sampdoria, která ho okamžitě poslala na hostování do třetiligové Savony, se kterou debutoval v 21 letech. Po jedné sezóně se vrátil do Sampdorie a debutoval v nejvyšší lize v roce 1970. Následujících devět sezón nosil dres Blucerchiati, stal se kapitánem a jedním ze základních členů sestavy 70. let, za kterou pravidelně hrál v nejvyšší lize.

V létě 1979, ve věku 31 let, se vrátil do Toskánska a začal hrát za Pistoiese, čímž přispěl v sezóně 1979/80 k historickému postupu do nejvyšší ligy. Po další sezóně, která skončila sestupem, ukončil svou kariéru v roce 1982 v Lucchese.

Trenérská Neapol

Prvním velkým klubem vedeným Marcellem Lippim se stal Neapol, kde působil jeden rok. V ročníku 1993/94 se s týmem umístil šestý a kvalifikoval tak Neapol do Poháru UEFA.

Juventus – první angažmá Předseda Juventusu Turín Vittorio Chiusano získal Lippiho na pozici trenéra Bianconeri. V roce 1994 tedy Lippi nahradil Giovanni Trapattoniho. Z předchozího působení v Neapoli si s sebou přivedl stopera Cira Ferraru, budoucí stálici turínské obrany. Defenzivní řady dále doplnil středopolař Paulo Sousa.

Okamžitý úspěch se projevil ziskem Scudetta (italský mistrovský titul) a výhrou v domácím poháru Coppa Italia. Akorát ve finále Poháru UEFA byl poražen italskou Parmou. Pod Lippim se ujal útočník Gianluca Vialli se 17 brankami, naopak role hvězdného útočníka Roberta Baggia se i vlivem zranění snížila a po sezóně tým opustil.

V další (Lippiho druhé) sezóně se titul uchýlil k mužstvu AC Milán, který získal titul s osmibodovým náskokem. Lippiho tým – praktikující rozestavení 4–3–3, ve kterém ovšem útočníci plnili též obranné povinnosti – se v italské lize umístil druhý. Juventus dokráčel do finále Ligy mistrů a jeho poslední překážkou se stal obhajující Ajax, vedený trenérem Louisem van Gaalem. Lippi do útoku vedle Ravanelliho a kapitána Vialliho nasadil také mladého nadějného Del Piera. Po 12 minutách poslal Juve do vedení Fabrizio Ravanelli, do poločasu ale stihl srovnat Jari Litmanen. Utkání nebylo rozhodnuto ani po 120 minutách, rozhodovali tak penalty. Penaltový rozstřel zvládli lépe fotbalisté Juventusu a výsledkem 4:2 si vybojovali triumf v této soutěži po 11 letech.

Po úspěšné evropské jízdě doznalo mužstvo určitých změn – do Anglie odešli forvardi Ravanelli a Vialli. Mužstvo opustil též v základu hrající Paulo Sousa. Turín následně posílil Zinédine Zidane, jenž utvořil tvořivou ofenzivní osu týmu s Alessandrem Del Pierem. Záložní řada dále čítala jména jako Didier Deschamps, Vladimir Jugović nebo Angelo Di Livio. Na hrotu útoku se měl pohybovat Christian Vieri nebo Alen Bokšić. Bránění měli na starost Ciro Ferrara a Paolo Montero, za nimi chytal zkušený Angelo Peruzzi. V další sezóně to byla poněkud překvapivě Parma, která představovala konkurenta v boji o Scudetto. Lippiho tým prvenství přesto vybojoval o dva body před Parmou. Na evropské scéně se Bianconeri přiblížili obhajobě na dosah, zbývalo porazit ve finále v Mnichově Borussii Dortmund. Favorizovaný Juventus ale nevyužil rovnou dvou penaltových příležitostí, nebyla mu uznána branka a v obraně nebyli Lippiho svěřenci tak jistí jako bylo pravidlem. Naopak Borussia – i s ex-turínským Paolem Sousou v základu – se dostala do vedení 2:0 ještě v prvním poločase. Ve druhém sice snížil Del Piero, ale třetí gól Borussie rozhodl o osudu finále.

Po pouhém roce odešel forvard Vieri. Jeho místo zaplnil Filippo Inzaghi a uvedl se 18 ligovými góly, zatímco stálice Del Piero jich vstřelil 21. Zidaneho talent podpořila dravost nově příchozího středopolaře Edgara Davidse. Juventus obhájil titul s náskokem pěti bodů před úhlavním rivalem, Interem Milán. Del Piero se Zidanem opět dotáhli Lippiho mužstvo do finále Ligy mistrů, kde ale nestačili na španělský Real Madrid.

Teprve sezóna 1998/99 pod Marcellem Lippim se ukázala být neúspěšnou. O jeho odchodu po skončení sezóny se vědělo a v prosinci se tato informace stala oficiální. Zranění Zidaneho a Del Piera se promítlo do výkonů v italské lize, kde Juventus obsadil až šesté místo v tabulce. To už nebyl jeho koučem Marcello Lippi, který z klubu v únoru odešel po domácí prohře 2:4 proti Parmě, aby převzal ambiciózní Inter Milán.

Inter Lippi převzal Inter Milán, který na titul čekal už radu let. V létě 1999 dorazil do Milána nejen Lippi, ale také s ním již seznámený útočník Christian Vieri. Vieriho přestupní částka překonala tu Ronaldovu a oba útočníci se měli stát zbraněmi Lippiho mužstva. V hráčské kabině se opět setkal s brankářem Peruzzim, záložníkem Jugovićem nebo Robertem Baggiem. Na podzim přišel kvůli zranění o Ronalda, stále měl ale k dispozici útočníky jako Vieri, Baggio, Recoba nebo Zamorano. V ligovém utkání hraném 12. prosince 1999 Lippi znovu stanul na turínském stadionu delle Alpi, kde prohrál s domácími svěřenci Carla Ancelottiho 0:1. Pod jeho vedením ale tým vrcholu nedosáhl a v konečné ligové tabulce se umístil až čtvrtý za vítězným Laziem, Juventusem a AC Milán.

Po porážce 1:2 proti Reggině na úvod další sezóny se dohodl s klubovým prezidentem Massimem Morattim na ukončení spolupráce.

Juventus – druhé angažmá Návrat do Turína se udál během léta v roce 2001. Lippi u trenérského „kormidla“ vystřídal Carlo Ancelotti, jenž Juventus vedl po Lippiho odchodu do Interu. Kádr doznal určitých změn – odešli Zidane nebo Inzaghi. Nahradili je Nedvěd, Salas, Trézéguet, Thuram a gólman Buffon. Na úvod Serie A se na demolici Benátek čtyřmi góly rovnocenně podíleli Del Piero s Trézéguetem. Trenér se předvedl dobrým tahem, když Nedvědovi svěřil volnou roli v tvorbě hry.

V dubnu 2004 ohlásil na tiskové konferenci, že po sezóně na pozici trenéra rezignuje, ačkoli jeho smlouva měla běžet ještě rok.

Ačkoliv mistrovský titul si přivlastnil AC Milán, Lippiho tým měl stále naději na zisk domácího poháru proti Laziu. První březnový finálový zápas dopadl výhrou Římanů 2:0. Střet o poslední možnou trofej komplikovala Lippimu zranění obránců Tudora a Montera a záložníků Tacchinardiho, Conteho a Camoranesiho. Odveta na Stadio delle Alpi hraná 12. května však skončila nerozhodně 2:2, ačkoliv domácí vedli po prvním poločase 2:0. Lippi se tak s klubem rozloučil bez trofeje.

Statistika Hráčská SezónaKlubLigaLigové poháryKontinentální poháryCelkemSoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólyZápasyGóly1969/7020px SavonaSerie C212-00-002121970/7120px SampdoriaSerie A280IP10-002911971/72Serie A291IP40-003311972/73Serie A180IP40-002201973/74Serie A241IP41-002821974/75Serie A290IP30-0033101975/76Serie A131IP80-002111976/77Serie A301IP30-003311977/78Serie B351IP30-003811978/79Serie B321IP40-00361Celkem za Sampdorii2387-341-0027281979/8020px PistoieseSerie B290IP40-003301980/81Serie A160IP40-00200Celkem za Pistoiese450-80-005301981/8220px LuccheseSerie C2230-00-00230Celkově3279-421-0036910

Trenérská Klubová

SezónaKlubLigaLigové poháryKontinentální poháryCelkemSoutěžZápasyVýhryRemízyProhryUmístěníSoutěžZápasyVýhryRemízyProhryÚspěchSoutěžZápasyVýhryRemízyProhryÚspěchZápasyVýhryRemízyProhry1985/8620px PontederaSerie C234101776. místo-0000--0000-34101771986/8720px SienaSerie C117467propuštěn v led.IP5212--0000-226791987/8820px PistoieseSerie C234101598. místo-0000--0000-34101591988/8920px CarrareseSerie C134101687. místo-0000--0000-34101681989/9020px CesenaSerie A346161213. místoIP2101--0000-36716131990/91Serie A172510propuštěn v led.IP2101--0000-193511Celkem za Cesenu5182122--4202--0000-551021241991/9220px LuccheseSerie B3882198. místoIP4112--0000-42922111992/9320px AtalantaSerie A34148128. místoIP2002--0000-36148141993/9420px NeapolSerie A341212106. místoIP2011--0000-361213111994/9520px JuventusSerie A34234715pxIP1071215pxPU1283156388101995/96Serie A341987IP+IS2+11+10115pxLM1162315px482710111996/97Serie A341714315pxIP5221-LM+ES+IP11+2+18+2+121 + 15px + 10px53301851997/98Serie A342111215pxIP+IS8+13+14115pxLM1161454311671998/99Serie A20767propuštěn v úno.IP6321-LM6150-33111391999/0020px InterSerie A34+1play off187104. místoIP8422-0000-43229122000Serie A1001propuštěn v říj.IP+IS2+1111-LM+PU2předkolo+20+21+01+0-8323Celkem za Inter3618711--11534--4211-502511142001/0220px JuventusSerie A342011315pxIP8512LM12534-54301592002/03Serie A34219415pxIP+IS4+11+10315pxLM17845563113122003/04Serie A342167IP+IS8+143+11 + 15pxLM8413-51291111Celkem za Juventus2581496940--56291413--91492121-40522710474201220px EvergrandeChinese Super League201064ČP6420ALM3201-2916852013Chinese Super League302451ČP+ČS6+1411+1ALM+MSk14+39+141+2 + 4. místo54381062014Chinese Super League202244ČP+ČS2+1101+1-ALM10514-4328510Celkem za Evergrande8056159--16934--301758-126822321Celkově650299207144--124563038--127682731-900424264212

Reprezentační

RokNárodní týmSoutěžUmístěníStatistikaZápasyVýhryRemízyProhry2004–200520px ItálieKvalifikace MS 20061. místo ve skupině107212006MS 200611px75202004–2006přátelské utkání-126612008–2009Kvalifikace MS 20101. místo ve skupině107122009Konfederační pohár 20093. místo ve skupině31022010MS 20104. místo ve skupině30212008–2010přátelské utkání-11362Celkem za Itálii56282172016–201720px ČínaKvalifikace MS 20182. místo ve skupině C (2. fáze)5. místo ve skupině A (3. fáze)8+105+32+31+42017VA 20173. místo ve skupině30212019MA 2019Čtvrtfinále53022016–2019přátelské utkání-18657Celkem za Čínu44171215Celkem100453322

Úspěchy Trenérské Klubové Národní

20px vítěz italské ligy (5x) Juventus: 1994/95, 1996/97, 1997/98, 2001/02, 2002/03

vítěz čínské ligy (3x) Evergrande: 2012, 2013, 2014

20px vítěz italského poháru (1x) Juventus: 1994/95

vítěz čínského poháru (1x) Evergrande: 2012

12px vítěz italského superpoháru (4x) Juventus: 1995, 1997, 2002, 2003

Kontinentální

20px vítěz Ligy mistrů UEFA (1x) Juventus: 1995/96

vítěz Liga mistrů AFC (1x) Evergrande: 2013

15px vítěz Superpoháru UEFA (1x) Juventus: 1996

vítěz interkontinentálního poháru (1x) Juventus: 1996

Reprezentační 2× na MS (2006 - zlato, 2010) 1× na KP (2009) 1× na MA (MA 2019)

Individuální 3× nejlepší trenér v lize (1997, 1998, 2003) 2× trenér roku podle IFFHS (1996, 1998) 1× trenér roku UEFA (1998) 1× trenér roku podle World Soccer (2006) 2011 byl uveden od Italské fotbalové síně slávy 2018 Golden Foot

Vyznamenání 100px Řád za zásluhy (23.10. 2006)

100px Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/199056

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Profil trenéra na Transfermarktu Profil trenéra na Transfermarktu Životopis hráče na eurofotbal.cz

Související články Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace

Kategorie:Italští fotbalisté Kategorie:Fotbalisté Savony Kategorie:Fotbalisté US Pistoiese 1921 Kategorie:Fotbalisté Sampdorie Janov Kategorie:Fotbalisté Lucchese Kategorie:Italští fotbaloví trenéři Kategorie:Trenéři italské fotbalové reprezentace Kategorie:Trenéři Carrarese Calcio Kategorie:Trenéři Ceseny Kategorie:Trenéři Atalanty Bergamo Kategorie:Trenéři SSC Neapol Kategorie:Trenéři Juventusu Kategorie:Trenéři Interu Milán Kategorie:Trenéři Kuang-čou Evergrande Kategorie:Trenéři čínské fotbalové reprezentace Kategorie:Narození v roce 1948