Dukovany

Dukovany jsou obec v okrese Třebíč v Kraji Vysočina v jihozápadní části Moravy, na hranici s krajem Jihomoravským. Nadmořská výška obce je 352 metrů. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Třebíč a její součástí jsou tři katastrální území – Dukovany, Lipňany u Skryjí a Skryje nad Jihlavou a také tři základní sídelní jednotky – Dukovany, Lipňany a Skryje. Žije zde obyvatel.

Obce Lipňany a Skryje byly zbourány v souvislosti s výstavbou Jaderné elektrárny Dukovany a mnoho z tamějších obyvatel našlo svůj nový domov právě v Dukovanech.

Název Na původ názvu vesnice bylo podáno několik názorů, nejpravděpodobnější je ten, že jeho základem bylo (německé) osobní jméno Tocco: na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Toccované – "lidé z Tok(k)ova" (jednalo se tedy o lidi přesídlené z místa toho jména, které znamenalo "Toccův majetek"). Nejstarší písemné doklady (1279 Toccouan, 1281 Tocuan, 1298 Tokewan) mají na počátku T-, základové osobní jméno se v češtině užívalo i v podobě Dok(o) a proto má jméno vesnice po jejím převládnutí od 14. století na počátku vždy D- (1358 Dokowan). -u- v první slabice zřejmě vzniklo pod vlivem jména sousedních (Horních a Dolních) Dubňan.

Historie Pravěk náhled|upright=1.5|Mapa paleolitických nalezišť První známky osídlení katastru Dukovan jsou již z pravěku v době mladšího paleolitu (před 40 000 – 10 tisíci lety), důkazem o životě dávných předků v tomto období jsou archeologické nálezy. Bylo objeveno 6 různých paleolitických nalezišť, které poskytovaly cenné nálezy. Na jižním úbočí kolem kóty 385 v trati Mejtnice a U kamenného kříže (lokalita I na ilustraci) byl nalezen jednolící sekáč z úlomku kvarcitu, drásadlo a dalších 22 nálezů, severozápadně od Dukovan v trati V jabloních (lokalita II na ilustraci) byly nalezeny archeologické nálezy. Další nálezy byly nalezeny za posledními domy směrem k jaderné elektrárně v lokalitě Přední polodíly (lokalita III na ilustraci), jižně od obce v trati Velký kopec (lokalita IV na ilustraci), na neznámém místě směrem k obci Jamolice (lokalita V na ilustraci) a v prostorech bývalé cihelny (lokalita VI na ilustraci), kde byly nalezeny kosti pravěkých zvířat, mamutů a pazourkové nástroje.

Z doby neolitické bylo objeveno větší množství broušené a štípané kamenné industrie. Například nálezy dvou puten z doby kultury s lineární keramikou v zámecké zahradě, polokulovitá nádoba v trati Pařezy. V této lokalitě byly nalezeny i keramické fragmenty kultury s vypíchanou keramikou ze středního neolitu a také bohaté nálezy kultury s moravskou malovanou keramikou z období nejmladšího neolitu. Zastoupena je také doba eneolitická. V trati Pařezy byly nalezeny fragmenty kultury zvoncovitých pohárů. Poblíž lihovaru se nalezly fragmenty mohylové kultury doby bronzové. Zde jsou také z období popelnicových polí doby bronzové nálezy velatické kultury – hrob. Z tohoto období byl také nalezen depot bronzových předmětů u vodní elektrárny Havránek.

Z doby železné (halštatské) byly nalezeny žárové hroby (na cihelně, v trati Na Rabštýně, Na pohaniskách) Ze slovanského období, doby mladohradištní byla odkryta četná keramika na staveništi Dr. Kubíčka.

Středověk a novověk Původ Dukovan sahá hluboko do středověku. Prvně jsou písemně zmiňovány v roce 1279 v listině olomouckého biskupa, který potvrzuje templářům právo nad kostelem svatého Václava v Dukovanech. Od roku 1295 se psal „z Dukovan“ zemanský rod, v listinách poprvé připomínaný Alšíkem z Dukovan. Již roku 1325 však Jan Lucemburský prodává osadu Jindřichovi z Lipé, což svědčí o tom, že rod vymřel. Když jsou Dukovany připomínány znovu, patří již k majetku hradu Rabštejn, stojícího na strmé skále nad řekou Jihlavou. Protože se v první polovině 15. století stal hrad sídlem loupeživých rytířů, byl z rozhodnutí zemských stavů v roce 1446 rozbořen. Poté se rabštejnské zboží stalo součástí královského majetku. Později byla obec připojena k moravskokrumlovskému zboží pánů z Lipé. Koncem 16. století se Dukovany staly samostatným statkem, jehož majitelé se poměrně často střídali.

V roce 1790 hraběnka z Canalů vystavěla nový zámek. Roku 1866 pruské vojsko na svém zpátečním pochodu zanechalo choleru. V roce 1894 vypukl v osadě požár poblíž kostela, který jen stěží byl zachráněn

Roku 1883 se v Dukovanech narodil architekt Jaroslav Kovář starší. Jeho tvorba je inspirována architektonickými styly začátku 20. století, od neobaroka přes secesi a kubismus, až po monumentalismus. V roce 1909 se v Dukovanech narodil Emil Weirauch – malíř, studoval u F.V. Süssera na ŠUŘ v Brně, člen Sdružení výtvatných umělců Aleš v Brně, Sdružení výtvarných umělců Purkyně v Praze, Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské a skupiny M-Brno, zastoupen ve sbírkách Muzea města Brna, Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě a jinde. Zemřel roku 1976 v Brně.

Obec Dukovany v roce 1999 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala Zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí. Obec Dukovany v roce 2000 obdržela ocenění v soutěži Vesnice Vysočiny, konkrétně získala ocenění zlatá stuha, tj. vítěz, který postoupil do celostátního kola a obec se stala Vesnicí Vysočiny. V červenci 2017 měla být převzata místní pobočka České pošty v rámci programu Pošta Partner městysem Dukovany.

Do roku 1849 patřily Dukovany do dukovanského panství, od roku 1850 patřil do okresu Moravský Krumlov, pak mezi lety 1942 a 1945 do okresu Moravské Budějovice a posléze také do okresu Moravské Budějovice a od roku 1960 do okresu Třebíč.

Přírodní poměry Geologická stavba, reliéf a půdy Dukovany patří k okrajové části Českomoravské Vrchoviny, jejíž reliéf se formoval v mladších třetihorách čtvrtohorách. V reliéfu mírně zvlněná a velmi rozlehlá oblast v jižní části České vysočiny, rozkládající se podél bývalé historické zemské hranice mezi Čechami a Moravou. Má charakter členité pahorkatiny s výškovou členitostí 75–150 metrů. V okolí řeky Jihlavy je tato členitost až 240 metrů. Geomorfologicky patří území k Jevišovické pahorkatině. Jednotlivé plošiny jsou od sebe navzájem odděleny hluboce zavinutým údolím řek Jihlavy, s příkrými údolními svahy, jež lemují lesní porosty. Řeka vytvořila četné meandry, ty však byly zatopeny vodami nádrží Dalešice a Mohelno. V šedesátých letech šlo o agrární krajinu, která po vybudování JEDU změnila krajinu v agroindustriální. Komplex JEDU se stal výraznou, nezačlenitelnou dominantou. Na počátku 70. let se změnila tvářnost vlastní zemědělské krajiny, zvětšením půdních celků a odstraněním rozptýlené zeleně a remízků. To má negativní dopad jak vizuální, historický, tak především v biologické rozmanitosti flory a fauny a na pedologické vlastnosti půdy.

Z hlediska geologického patří území k okrajové části Českomoravské vysočiny, ke geomorfologickému celku Jevišovické pahorkatiny, podcelku Znojemské pahorkatiny.

Jevišovickou pahorkatinu charakterizuje poměrně plochý reliéf s rozsáhlými plošinami, oddělenými hlubokými údolími řek (Jihlava). Dnešní geomorfologický reliéf se formoval v mladších třetihorách a čtvrtohorách. Po geologické stránce je území tvořené hlubinným metamorfovaným krystalinikem moldanubika. Moldanubikum je převážně tvořené biotickými pararulami, místy magmatizovanými granulity, které tvoří v území pruh mezi Náměští nad Oslavou a Dukovany.

Kvartérní sedimenty jsou zastoupeny především hlinito-písčitými a kamenitopísčitými eluvii, sprašovými hlínami, fluviálními usazeninami pleistocenních štěrkopískových a hlinitopískových náplavů. V pruhu mezi Stropešínem a Dukovany jsou pod říčními a jezerními štěrky zachovány drobné relikty mladotřetihorních jílů a písků, staré asi 16 milionů let. Tyto štěrky jsou však nositeli jiné pozoruhodnosti této oblasti, moravských vltavínů.

Druhy pozemků na katastru obce náhled|upright=2|Domy kolem kostela svatého Václava

Celková výměra pozemku (ha) 2032,5427 Lesní půda (ha) 572,9578 Louky (ha) 47,0266 Orná půda (ha) 1142,5260 Ostatní plochy (ha) 152,3953 Ovocné sady (ha) 10,8647 Vodní plochy (ha) 50,1340 Zahrady (ha) 21,0251 Zastavěné plochy (ha) 35,6132 Zemědělská půda (ha) 1221,4424

Podnebí a vodstvo Podnebí je v obci mírně teplé. Roční srážkové úhrny jsou v rámci ČR zhruba průměrné, objevují se však sezónní – letní i zimní sucha. V hlubokých říčních údolích řeky Jihlavy se vyskytují údolní inverze. Měření z klimatologické stanice u Jaderné elektrárny Dukovany v nadmořské výšce 400 metrů. za období od roku 1982 k začátku roku 2001 poskytlo následující informace:

Roční průměry: teplota 8,1 °C úhrn srážek 465,8 mm sluneční svit 1761 hodin Denní extrémy maximální teplota 35,6 °C minimální teplota −22,7 °C srážky 51,7 mm

náhled|upright=1.6|Rybník Loučka Území je také významné z hydrologického hlediska, protože jím probíhá evropské rozvodí mezi řekami Svratka, Oslava, Jihlava, Rokytná a Dyje.

Řeka Jihlava severně od obce nabízí dvě tváře svého toku. Od Vladislavi po Kramolín a dále pod Mohelno se rozprostírají dvě přehradní jezera, jsou to vodní nádrž Dalešice a vodní nádrž Mohelno. Od přehradní hráze Mohelno se řeka klikatí v divokých peřejích směrem na Ivančice. Zde se rozprostírá přírodní park „Střední Pojihlaví“. Dále na sever je údolí řeky Oslavy – od Náměště nad Oslavou po soutok s řekou Jihlavou těsně před Ivančicemi je to ukázka nádherného divokého kaňonovitého řečiště prodírajícího si cestu mezi skalami. U Senoradského mlýna se do řeky Oslavy vlévá říčka Chvojnice – jejím tokem utvářené lesnaté údolí má poměrně velký spád a na mnoha místech tvoří peřeje. Okolí obou řek tvoří chráněné území „Údolí Oslavy a Chvojnice“. Tok řeky Rokytná je jižně od Dukovan a i on nabízí divoká zákoutí říčního údolí. Těsně za Ivančicemi se vlévá do řeky Jihlavy. Ve střední části toku je vyhlášen přírodní park „Rokytná“.

Okolí obce náhled|upright=2|Krajina v okolí obce Dukovany– stromy u potoka V blízkosti Dukovan se nalézá několik atraktivních přírodních lokalit, které jsou vhodné pro turistiku i pro rekreační pobyty. Jižně od obce je to rozlehlý přírodní park Rokytná, který zaujímá údolí řeky Rokytné od obce Přístpo až po obec Tulešice. Severně od obce se rozkládá přírodní park Střední Pojihlaví, který zaujímá poslední nezatopený úsek středního kaňonovitého toku řeky Jihlavy mezi Mohelnem a Ivančicemi. V blízkosti se rovněž nachází v meandru řeky Jihlavy národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step s výjimečným množstvím rostlinných a živočišných druhů a s výskytem rostlin trpasličího vzrůstu, tzv. nanismů (zakrslé a deformované rostliny) hadcový podklad akumuluje teplo a působí toxicky na rostlinstvo díky obsaženému hořčíku).

V okolí se nachází také zajímavé monumentální energetické stavby. Jedná se především o Jadernou elektrárnu Dukovany (instalovaný výkon 4 × 500 MW), přečerpávací vodní nádrž Dalešice (instalovaný špičkový výkon celkem 480 MW, spád 90 metrů, 127 mil. m³ vody), vodní nádrž Mohelno (instalovaný výkon 1,2 MW, 17 mil. m³ vody) a rozvodnou síť Slavětice. V jaderné elektrárně je možno navštívit informační centrum. Zajímavé technické informace nabízí také informační centrum vodního díla Dalešice.

Z historických staveb mimo obec Dukovany se v katastru obce nachází středověké hrady Rabštejn a mimo katastr obce hrad Templštejn ke kterým v dávných dobách obec patřila.

Urbanismus, architektura Jedná se o ves typu návesní silnicovky v rozsáhlé mělké proláklině nad pravým břehem středního toku Jihlavy. Starší, přízemní převážně podélně řazená zástavba byla zvláště od 70. let 20. století upravována, přestavována a nahrazována rodinnými domy, jejichž výstavba se od roku 1974 spolu s vícepodlažními bytovými domy soustředila na svahu pod zámkem. Na svahu pod kostelem jižně od návsi je skupina starších stavení na hromadném půdorysu.