Azbestová textilní vlákna (mezinárodní zkratka AS) jsou spřadatelná vlákna z (modrého) amfibolu nebo (bílého) serpentinu. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 161-162 náhled|Modrý azbest (v západní Austrálii)
Příprava azbestových vláken Často používaným způsobem odlučování vláken od horniny je následující postup. Kousky suroviny se drtí a vysušují, drť padá na vibrující síto s velmi jemnými otvory. Uvolněná vlákna směřují k povrchu úlomků horniny, odkud jsou odsávána do odstředivky a do sady filtrů, kde se zbavují zbytků horniny a prachu a shromažďují. Úlomky horniny se pak přivádí k další pasáži drcení, odsávání a čištění, popsaná procedura se opakuje 3-4×. Azbestová vlákna z první pasáže jsou nejdelší, z poslední pasáže se získávají vlákna s délkou až pod 3 mm.
Průměrný podíl spřadatelného vlákenného materiálu (délka nad cca 10 mm) na surovém azbestu se uvádí s 5–10 %. Höper: Asbest in der Moderne, Waxmann Verlag, Münster 2008, , str. 24-62
Vlastnosti Amfibolový azbest (česky také zvaný osinek) se taví při teplotách kolem 1150 °C, serpentin při 1550 (trvalé zatížení jen do 600 °C). Vlákna mají tvar trubičky s vnějším průměrem 20–30 nm (tisíckrát jemnější než ovčí vlna), specifickou hmotnost (u bílého azbestu) 2,2–2,6 g/cm³. Vlákna v hornině (před rozdrcením) mohou být až 3 metry dlouhá, ke spřádání se používají délky mezi 10 a 40 mm. K dalším důležitým vlastnostem patří např. odolnost proti louhům (nízká odolnost proti kyselinám), nízké náklady na získání surového azbestu a snadné zpracování na textilní výrobky. náhled|Azbestová textilní vlákna
Zpracování vláken a použití azbestových textilií
Technologie výroby příze je velmi podobná způsobu spřádání mykané vlny. Azbestová vlákna se často mísí s bavlnou a spřádají do jemnosti cca 80 tex. Z příze se vyrábí nejčastěji tkaniny, známé je však i zpracování na kotonových pletacích, paličkovacích a splétacích strojích.
Azbestové textilie se používají na ohnivzdorné oděvy, brzdová obložení, filtry, elektroizolace aj.
Z historie použití azbestu První nádoby z azbestu jsou známé ze 4000 let starých nálezů (Finsko). Průmyslové zpracování azbestu začalo v roce 1860 (spřádání a tkaní azbestu bylo v Indii údajně známé už v roce 1724).Murthy: Introduction to Textile Fibres, CRC Press 2016, ISBN 9789385059575, str. 68
V roce 1980 dosáhla světová produkce azbestu 4,8 milionů tun. V té době byla už všeobecně známa zdravotní závadnost azbestu, do roku 2016 se proto snížila produkce na asi 2 miliony tun (což odpovídá zhruba 150 000 tun vláken) a v roce 2021 na 1,2 miliony tun, z toho 58 % Rusko a 21 % Kazachstán. Cena za tunu surových vláken obnášela (v roce 2011) 1230 USD.
Textilní zpracování azbestu v EU zcela zaniklo. V 21. století pocházejí nabídky přízí, šňůr a tkanin z azbestu jen z Asie, z Ruska a z Ukrajiny.
Škodlivost azbestu Začátkem 20. století bylo poprvé zaznamenáno nebezpečí azbestových vláken pro lidský organizmus. Po mnoha pokusech se zvířaty a vyhodnocování statistik úmrtnosti byla ve 30. letech rakovina plic ve spojení s azbestózou uznána jako nemoc z povolání, v 80. letech bylo v některých západoevropských státech zpracování azbestu zakázáno a od roku 2005 platí zákaz pro všechny státy Evropské unie. Steinle/Schafer/ Roth: Freisetzung von Asbestfasern und anderen länglichen Mineralpartikeln beim Bearbeiten von Serpentinitgestein – Emissionstests und differenzierte analytische Beurteilung. In: Gefahrstoffe – Reinhalt. Luft. 76, Nr. 5, 2016, ISSN 0949-8036, S. 173–182.
Náhrada azbestu
Azbest se s úspěchem nahrazuje u téměř všech výrobků speciálně vyvinutými chemickými vlákny, například p-aramidy (Kevlar, Twaron), polyamidy (Kermel, P84), polytetrafluoretyleny (Teflon, Polyflon) či uhlíkovými vlákny (Celion, Sigrafil, Tenax).
Odkazy Reference
Literatura DER SPIEGEL (časopis), číslo 50/2008
Související články Azbest
Kategorie:Textilní vlákna Kategorie:Přírodní textilní vlákna Kategorie:Vysoce výkonná textilní vlákna