náhled|Pramen Labe na Labské louce náhled|Ústí Ploučnice do Labe v Děčíně náhled|U ústí Labe u Cuxhavenu Labe (rod střední; , rod ženský, výslovnost , ) je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Je 1094 km dlouhé (v Česku 370,74 km) a jeho povodí má rozlohu 148 268 km² (v Česku 49 933 km²). Na soutoku s Vltavou má nižší průtok a je od pramene kratší, přesto se nepovažuje za její přítok. Celková délka toku Černého potoka, Teplé Vltavy, Vltavy a Labe od soutoku s Vltavou do moře činí 1329 km.
Etymologie K etymologii novější literatura (Bichlmeier a Blažek, 2014) uvádí, že úvahy o původu hydronyma lze shrnout do tří okruhů podle jazykového určení předpokládaného zdroje: zdroj germánský, keltský a staroevropský. Název řeky v němčině a nizozemštině zní Elbe, v dánštině Elben a v dolnoněmčině Elv. Autoři uvádějí, že než řadit Labe ke germánskému zdroji kvůli staroseverskému elfr, islandskému elfur, faerskému elfur/elva, norskému a dánskému elv, švédskému älv, to vše ve významu „řeka“, ve švédském dialektu älv ve významu „zahloubené koryto řeky“ či älve „příkrý říční břeh“ a středoněmeckému elve „koryto řeky“, je pravděpodobnější, že došlo ke změně propria v apelativum, viz scholie (přídavky) k dílu Adama z Brém z 11. století, kde se mluví o řece Albiae Saxonum: „Gothelba fluvius a Nordmannis Gothiam separat magnitudine non impar est Albiae Saxonum, unde ille nomen sortitur.“ – v překladu Libuše Hrabové: „Řeka Gothelba [dnes Göta Älv] dělí Gothii od Norska. Mohutností se rovná saskému Labi, od něhož pochází i její jméno.“ O zdroji keltském uvádějí, že předgermánské hydronymum Labe nenese rysy charakteristické pouze pro keltské jazyky. Obdobná říční jména se vyskytují nejen na územích obývaných kdysi Kelty, ale i daleko za jejich hranicemi.
Slované se s hydronymem Labe seznámili nejdříve během 6. století. Západoslovanské formy jako polabské Labi, hornolužické Łobjo, dolnolužické Łobje, polské Łaba, staročeské Labě, české Labe odrážejí výchozí praformu *Olbъji (v genitivu *Olbъję). Podle Bichlmeiera a Blažka lze odtud spekulovat, že v době kontaktu v západogermánských dialektech tehdejších obyvatel v povodí Labe mělo hydronymum zřejmě podobu *Albī, v genitivu *Alb(i)jōz. Zhruba mezi roky 750 a 850 získalo hydronymum na západoslovanské půdě podobu Labъji (v genitivu Labъję).
Z hlediska sémantické typologie jsou možné dva výklady pojmenování řeky: „bílá“ nebo „pomalá“, přičemž autoři považují za přesvědčivější „bílá“.BICHLMEIER, Harald a BLAŽEK, Václav. Labe – k pramenům hydronyma. Linguistica Brunensia. 2014, roč. 62, č. 2, s. 17–28. Přístup také z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/130138?locale-attribute=cs
Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž český název není ženského rodu. Ve starší češtině (do 17. století) se vedle středního rodu Labe vyskytoval i ženský rod Labě („bydlíme u samé Labě“).Vladimír Šmilauer: Výklady slov, Naše řeč, ročník 25 (1941), číslo 2, s. 46-49 Podle článku z roku 1970 se Labe v ženském rodu (vedle středního rodu) vyskytuje i v obecné češtině.Miloš Dokulil: O vyjadřování jedinosti a jedinečnosti v českém jazyce, Naše řeč, ročník 53 (1970), číslo 1, s. 1-15
Kilometráž Kilometráž Labe vznikla v 19. století, kdy Vltava byla staničena po proudu. Labe bylo bráno jako navazující vodní cesta a od Mělníka po proudu bylo staničeno od nuly, úsek Labe nad soutokem byl využíván v podstatě jen k zámku v Obříství.[RYCHTAŘÍK, Miroslav.] Jak Labe k nové kilometráži přišlo. In: CAD.cz [online]. [05 2009] [cit. 24. 3. 2018]. Dostupné z: http://www.cad.cz/gis/80-gis/1920-jak-labe-k-nove-kilometrazi-prislo.html Ve 30. letech 20. století pokračovalo splavňování středního Labe, a aby nemusel být přeznačován úsek pod Mělníkem, bylo střední Labe značeno rovněž od Mělníka, ale proti proudu – roku 1938 bylo staničení vyznačeno až do Kolína. Teprve poté bylo otočeno i staničení Vltavy do směru proti proudu, čímž se soutok u Mělníka stal nulovým bodem již třetího úseku.
Na českém úseku Labe se do roku 2008 používalo pět různých kilometráží, které se rozlišují názvy nejstarší, plavební, jednotná říční, administrativní a digitální.VAVŘIČKA, Martin. Jak je to s labskou kilometráží. In: Česká plavba [online]. 28. 11. 2008. Dostupné z: http://www.ceskaplavba.cz/content/Jak_je_s_labskou_kilometrazi
Nejstarší kilometráž Labe má nulový bod v úrovni špičky ostrohu mezi Labem a Vltavou na jejich soutoku, na (českém) dolním Labi je vedena po směru toku až do km 109,27 v Hřensku, kde státní hranice protíná pravý břeh, na středním Labi proti toku. Podkladem byl Podélný profil řeky Labe, který vydala Geodesie Praha roku 1960. Tato kilometráž byla značena betonovými bloky kolem břehové hrany, hektometrovníky byly tvořeny betonovými trámci a půlkilometrovníky a kilometrovníky měly na sobě výškový bod nivelace jadranského systému; značení končilo pod jezem ve Veletově. Dnes toto značení již není udržováno. Plavební kilometráž Labe byla v letech 1976–1978 vyznačena tabulemi (kilometrovníky, půlkilometrovníky a hektometrovníky) na sloupech v celém úseku středního Labe po úpravách řeky (zejména úseku Veletov – Týnec nad Labem), provedených v letech 1974–1976. V úseku Hřensko – Veletov se shoduje s nejstarší kilometráží. Na středním Labi byla vyznačena až po řkm 102,10 na konci přístavu Chvaletice. Byla vyznačena na plavebních mapách Labe z nakladatelství Kartografie Praha v měřítku 1 : 5000 (Chvaletice–Mělník vydána roku 1977, Mělník–Hřensko roku 1978). Kilometráž v úseku Chvaletice – Kunětice není v terénu vyznačena vůbec. Jednotná říční kilometráž byla vyhlášena ředitelem tehdejší státem vlastněné akciové společnosti Povodí Labe příkazem s platností od 15. 5. 1997 na základě doporučení skupiny MKOL. Nulu má v místě dosavadního kilometru 109,270 nejstarší kilometráže v Hřensku a celá je počítána proti toku řeky. Na českém dolním Labi se tak obrátil směr staničení a zároveň se nominální délka úseku o necelý kilometr zvýšila následkem přeměření, na českém středním Labi se dosavadní hodnoty zvýšily o konstantu 110,035 km. Jednotná říční kilometráž však nebyla vyznačena v terénu. Administrativní kilometráž vychází z Jednotné říční kilometráže a z technicko-provozní evidence Labe (TPE), kterou zpracovalo Povodí Labe v Hradci Králové v letech 1968–1972. Počátek má u Hřenska v bodě 109,240 plavební kilometráže. Na administrativní kilometráž je navázána technicko-provozní evidence jezů, plavebních komor, elektráren, mostů, zaústění, uvazovacích kruhů atd. Digitální kilometráž se týká digitálně zkonstruované osy vodního toku v daném čase. Používá se jen pro hydrotechnické výpočty, pro značení v terénu a evidenci objektů je kvůli proměnlivosti nevhodná. Evropská kilometráž má nulu v místě vyústění řeky Labe do Severního moře a směřuje proti toku až k prameni Labe. Česká kilometráž začíná u severního patníku státní hranice, v řkm 726,26, avšak jako předávací bod byl ČR a SRN dohodnut km 730 v místě dosavadního německého kilometru 0, u jižního patníku státní hranice; dosavadní nule u Mělníka odpovídá hodnota 837,37 a přístavu Chvaletice 940,15 (940,20).Nová evropská plavební kilometráž Labe , LAVDIS, telematický informační systém, zpráva Ředitelství vodních cest ČR, nedatována Evropská osa kilometráže byla definována jako osa plavební dráhy a v terénu bude až po Kunětice vyznačena novými tabulemi (kilometrovníky, půlkilometrovníky a hektometrovníky), a to přednostně na levém břehu, a kde to není možné, tam na pravém. Současně mají být přeznačeny kilometráže velínů plavebních komor. Nová kilometráž je v českém úseku platná od 1. ledna 2009, přeznačování bylo zahájeno přípravnými pracemi roku 2008 a fakticky začátkem roku 2009. Kilometráž byla zavedena na základě požadavku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/44/ES ze dne 7. září 2005 o harmonizovaných říčních informačních službách (RIS) na vnitrozemských vodních cestách ve Společenství. Německý úsek zůstane prozatím značen po proudu od jižního patníku státní hranice; v úseku, v němž po Labi vede státní hranice, zůstane jen německé značení.
Plavební kanály mají svou vlastní kilometráž, která je vedena od špičky ostrova směrem proti toku řeky a zpravidla vyznačena i v terénu, obvykle betonovými pásky v břehovém opevnění.
Průběh toku Povodí Labe|náhled náhled|upright=2|Mapa toku řeky Labe
Česko
Pramen
Pramení v nadmořské výšce 1386 m v rašeliništi na Labské louce, v těsném sousedství státní hranice s Polskem. Pod Labskou boudou spadá Labským vodopádem do Labského dolu.
Horní tok Mezi městy Špindlerův Mlýn a Vrchlabí protéká úzkou Labskou soutěskou, víceméně jižním směrem. Od Vrchlabí po Jaroměř je charakter krajiny podhorský a řeka teče směrem jihovýchodním. Významnějšími přítoky na tomto horním toku jsou jen Bílé Labe, Malé Labe, Čistá a Pilníkovský potok (všechny levostranné). Nedaleko Dvora Králové nad Labem se nachází přehrada Les Království, pozoruhodná zejména stylovým stavebním provedením.
V Jaroměři se v nadmořské výšce 260 m do Labe zleva vlévá řeka Úpa a nedaleko pod ní, u Josefova, řeka Metuje. Údolí řeky se výrazně rozšiřuje a až po soutok s Ohří u Litoměřic se obecně nazývá Polabím. Dalšími levými přítoky jsou Orlice v Hradci Králové (ve městě pozoruhodná secesní vodní elektrárna s mostem a oblíbené Jiráskovy sady s přeneseným roubeným kostelíkem z východního Slovenska), Loučná u Sezemic nedaleko Kunětické hory a Chrudimka v Pardubicích. Od Jaroměře do Pardubic sleduje tok řeky Labe obecně jižní směr. V Pardubicích se řeka stáčí k západu a tímto směrem pokračuje až do Kolína, kde opět mění směr k severozápadu. Tímto směrem se pak obecně ubírá až k Ústí nad Labem.
Od Chvaletic, kde je přístav, původně sloužící dovozu paliva pro místní uhelnou elektrárnu, je řeka výrazně regulována. Mezi Pardubicemi a Mělníkem též přibírá několik menších levostranných přítoků: Doubravu u Záboří nad Labem; Klejnárku u Starého Kolína; Výrovku nedaleko Nymburka; a Výmolu před Čelákovicemi. Prvním významným pravostranným přítokem Labe je u Poděbrad řeka Cidlina. U tohoto soutoku se nalézá národní přírodní rezervace Libický luh, jež představuje největší souvislý komplex úvalového lužního lesa v Čechách (asi 500 ha).
V Nymburce se do Labe zprava vlévá říčka Mrlina, jež kolem centra města tvoří oblouk připomínající vodní příkop a jež chránila zdejší původní slovanskou osadu Ústí (Usk). Při soutoku s pravostrannou Jizerou poblíž Staré Boleslavi se prostírají rozsáhlé lesy, v nichž leží i jeden ze zdrojů pitné vody pro hlavní město Prahu, vodárenský komplex Káraný, v provozu od roku 1911. Kromě soutoku Labe s Vltavou (156 m n. m.) se v okolí Mělníka vlévají též dva pravostranné přítoky regionálního, především turistického a vodárenského významu: říčky Pšovka (protéká Kokořínským dolem a tvoří osu Kokořínska) a Liběchovka. Obě říčky tvoří výrazná hluboká údolí s rozsáhlými luhy.
Širé a úrodné Polabí uzavírá soutok Labe s Ohří proti Litoměřicím. Od Lovosic se Labe noří do hlubokého kaňonu, zvaného Česká brána (Porta Bohemica), jež prochází napříč Českým středohořím. Zde, konkrétně u Libochovan, je Labe na území Česka nejširší – až 320 m. V Ústí nad Labem řeka přibírá levostranný přítok Bílinu; v Děčíně zprava Ploučnici a v Hřensku zprava Kamenici. Poměrně úzkým a sevřeným údolím pak pokračuje až ke státní hranici s Německem u Hřenska, jež je nejníže položeným bodem Česka (115 metrů nad mořem). Území Česka Labe opouští hlubokou roklí tvořenou Labskými pískovci.
Německo náhled|upright|Labe nedaleko pevnosti Königstein v Německu