Maximilian Hussarek svobodný pán von Heinlein ( Maximilian Johann Freiherr Hussarek von Heinlein) (8. května 1865 Prešpurk – 6. března 1935 Vídeň) byl rakousko-uherský politik. Od mládí působil jako vysokoškolský pedagog a zastával funkce na ministerstvu kultu a vyučování. V letech 1911–1917 byl rakouským ministrem kultu a vyučování a v roce 1916 byl povýšen na barona. V závěru první světové války byl několik měsíců předposledním rakouským ministerským předsedou (vláda Maxe Hussarka) (1918).

Kariéra náhled|vlevo|Bydliště Maxe Hussarka (Waaggaße 10, Vídeň) Pocházel z rodiny vysokého důstojníka c. k. armády, narodil se v Prešpurku jako starší syn polního podmaršálka Johanna Hussarka (1819–1907),SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 77 dostupné online který byl v závěru své kariéry generálním inspektorem vozatajstva (trénu).Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 86 dostupné online Max v letech 1883–1889 vystudoval na Vídeňské univerzitě církevní právo, které následně vyučoval na Tereziánské akademii. Zároveň byl vychovatelem prince Abbase Hilmiho, budoucího egyptského chediva. Od roku 1892 působil na ministerstvu kultu a vyučování, od roku 1895 byl profesorem církevního práva na Vídeňské univerzitě a jeho přednášky stály u počátku Vídeňské školy církevního práva. Na ministerstvu školství řídil od roku 1897 oddělení pro katolické náboženství s titulem ministerského radyHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1900; Vídeň, 1900; s. 304 dostupné online a nakonec byl od roku 1907 sekčním šéfem celé náboženské sekce.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 354 dostupné online Celkem ve třech vládách v letech 1911–1917 zastával funkci ministra školství a kultu jako zástupce křesťanských sociálů.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 360 dostupné onlineČeskoslovenské dějiny v datech; Praha, 1987; s. 591 Mezi jeho priority patřilo uznání profesorů evangelické teologické fakulty za univerzitní profesory, reforma právních studií a státovědy a uznání islámu jako náboženské společnosti v Rakousku-Uhersku. Jako ministr sídlil v bývalém Starhembergovském paláci na náměstí Minoritenplatz 5,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 381 dostupné online jeho soukromým bydlištěm byl nájemní dům v ulici Waaggaße 10Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1918; Vídeň, 1918; s. 583 dostupné online

Předseda vlády Dne 25. července 1918 byl jmenován předsedou vlády Předlitavska (vláda Maxe Hussarka).Přehled představitelů státní správy Rakouska-Uherska na webu worldstatesmen.org dostupné onlineČeskoslovenské dějiny v datech; Praha, 1987; s. 592Sport und Salon, 28. července 1918; Vídeň, 1918; s. 6 dostupné onlineWiener Salonblatt, 27. července 1918; Vídeň, 1918; s. 7 dostupné online Uvědomoval si, že bude nutné alespoň částečně akceptovat takzvaných Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona. Neměl obavy z referenda v jižním Tyrolsku, kde předpokládal zachování současné situace, ale obával se situace v českých zemích. Uplatnění všech Wilsonových bodů by ale znamenalo úplnou ztrátu Haliče. Pomocí významných ústupků Polákům a Jihoslovanům se snažil pacifikovat odpor Čechů proti svým reformním návrhům. 1. října předstoupil před Říšskou radu se státní reformou, která v sobě měla obsahovat Wilsonovy požadavky na národní sebeurčení. Návrh však nebyl založen na klasické politicko-územní autonomii či federalizaci státu, ale zaváděl autonomii v současných korunních zemích v druhé instanci, což mělo řešit zejména situaci v Čechách. V následných jednáních se stalo cílem Hussarkových snah v dohodě s císařem dosáhnout rozdělení Předlitavska na čtyři království – české, ilyrské, haličské a Vnitřní Rakousy. Situace však byla neřešitelná – Češi odmítali rozdělení Čech, na kterém Němci trvali. Především však byly Hussarkovy snahy o sjednocení Jihoslovanů formulované v císařském manifestu z 16. října odmítnuty uherskou stranou, což 27. října 1918 vyústilo v jeho demisi.

Po skončení první světové války se vrátil jako řádný profesor církevního práva na univerzitu, byl také funkcionářem rakouského Červeného kříže. Do smrti žil nadále na adrese Waaggaße 10 ve VídniAdolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1934; Vídeň, 1934; s. 556 dostupné online Zemřel 6. března 1935 ve věku 69 let a byl pochován na vídeňském Centrálním hřbitově.Wiener Salonblatt 10. března 1935; Vídeň, 1935; s. 11 dostupné online

Jeho manželkou byla Frieda, rozená Kühnová (*1877), dcera filantropa a mecenáše Josefa von Kühna (1833–1913).Josef von Kühn in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online Z jejich manželství se narodili dva synové, Max a Fritz.Wiener Salonblatt 31. srpna 1918; Vídeň, 1918; s. 1–2 dostupné online

Tituly a ocenění náhled|vlevo|Manželka Frieda, rozená Kühnová (Wiener Salonblatt, 1918) Byl nositelem šlechtického titulu rytíře, který získal jeho otec v roce 1874, predikát von Heinlein byl odvozen od příjmení matky Johanny, rozené Heinleinové (1845–1921).Nobilitační diplom Johanna Hussarka na webu Rakouského státního archivu dostupné online Max byl za své zásluhy v roce 1916 povýšen do stavu svobodných pánů.ŽUPANIČ, Jan: Habsburská šlechta. Proměna elit podunajské monarchie v dlouhém 19. století; Praha, 2023; s. 556 ISBN 978-80-86781-44-0Nobilitační diplom Maxe Hussarka na webu Rakouského státního archivu dostupné online Jako člen vlády byl v roce 1912 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Během působení ve státních službách získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Dále byl nositelem čestných doktorátů na Vídeňské univerzitě a univerzitě ve Lvově.Přehled řádů a vyznamenání Maxe Hussarka in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 381 dostupné online

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1901) 60x60pixelů komtur Řádu Františka Josefa (1905) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1913) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy (1917)

Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Řádu koruny (Monako) 60x60pixelů Řád Medžidie IV. třídy (Osmanská říše)

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (německy) Ottův slovník naučný nové doby Neue deutsche Biographie (německy) Seznam členů Hussarekovy vlády

Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Absolventi Vídeňské univerzity Kategorie:Pedagogové na Vídeňské univerzitě Kategorie:Ministerští předsedové Předlitavska Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Kanonisté Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Monako) Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Narození v roce 1865 Kategorie:Narození 3. května Kategorie:Narození v Bratislavě Kategorie:Úmrtí v roce 1935 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Úmrtí 6. března Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži