Robert Frank (9. listopadu 1924, Curych, Švýcarsko – 9. září 2019, Inverness, Kanada) byl švýcarsko-americký fotograf, režisér a kameraman. Jeho nejpozoruhodnější dílo byla kniha z roku 1958 s názvem The Americans, která poskytla čtenářům Frankův svěží a neutrální pohled na americkou společnost. Frank později expandoval do filmu a videa a experimentoval s fotografickou manipulací a fotomontáží. Vyučil se fotografem v Basileji a Curychu, kde pak také jako fotograf pracoval. Roku 1947 odjel do New Yorku, kde fotografoval pro módní časopis Harper's Bazaar. Následující rok podnikl cestu po Peru a Bolívii, z níž vydal knihu spolu s Wernerem Bishofem. V letech 1950–1951 navštívil Evropu a pak tři roky fotografoval ve Spojených státech pro různé časopisy (Life, Look, McCall’s). V roce 1955 obdržel Guggenheimovo stipendium, díky kterému se dva roky věnoval fotografování v různých částech Spojených států a mohl později připravit knihu The Americans (nejprve však vyšla roku 1958 ve Francii pod názvem Les Americains). V roce 1959 se začal věnovat filmu. Celkem natočil 31 titulů. Je řazen k takzvané „Newyorské škole fotografie“, která s oblibou od 30. do 70. let dvacátého století využívala různé druhy neostrosti.
Život a tvorba Narodil se 9. listopadu 1924 v Curychu ve Švýcarsku do židovské rodiny jako syn Rosy (Zucker) a Hermanna Franka. Robert uvádí v dokumentu Leaving Home, Coming Home Geralda Foxe z roku 2005, že jeho matka Rosa (jiné zdroje uvádějí její jméno jako Regina) měla švýcarský pas, zatímco jeho otec Hermann pocházel z Frankfurtu nad Mohanem v Německu a zůstal bez státní příslušnosti poté, co jako Žid ztratil německé občanství. Pro Roberta a jeho staršího bratra Manfreda museli požádat o švýcarské občanství. Přestože Frank a jeho rodina zůstali ve Švýcarsku během druhé světové války v bezpečí, přesto hrozba nacismu ovlivnila jeho vnímání útlaku. Začal se věnovat fotografii, částečně jako prostředek úniku z domácích mantinelů a své rodiny orientované na podnikání a studoval u několika fotografů a grafických designérů, než v roce 1946 vytvořil svou první ručně vyrobenou knihu fotografií 40 Fotos. Frank v roce 1947 emigroval do Spojených států a v New Yorku si sehnal práci módního fotografa pro Harper's Bazaar.
V roce 1949 publikoval Walter Laubli (1902–1991), nový editor časopisu Camera, rozsáhlé portfolio obrázků Jakoba Tuggenera pořízených v zábavních zařízeních a továrnách, vedle práce 25letého Franka, který se po dvou letech v zahraničí právě vrátil do svého rodného Švýcarska. Časopis obsahoval stránky s některými z jeho prvních fotografií z New Yorku a propagoval autora jako zástupce „nové švýcarské fotografie“.
Tuggener byl vzorem pro mladšího umělce, kterého poprvé zmínil Frankův šéf a mentor, komerční fotograf z Curychu Michael Wolgensinger (1913–1990), a který pochopil, že Frank není vhodný pro žoldnéřské použití média. Tuggener jako seriózní umělec, který opustil komerční svět, byl „ten, kterého Frank opravdu miloval, nejvíce ze všech švýcarských fotografů“. Podle bývalého ředitele Kunsthaus v Curychu pana Guida Magnaguagna byla Tuggenerova kniha Fabrik Frankovým vzorem pro jeho Les Américains (The Americans – Američané) publikovaná o deset let později v Paříži vydavatelem Delpire, v roce 1958.
Frank brzy odcestoval na cestu do Jižní Ameriky a Evropy. Vytvořil další ručně vyráběnou knihu fotografií, které nafotografoval v Peru, a do USA se vrátil v roce 1950. Tento rok byl pro Franka významný, po setkání s Edwardem Steichenem se zúčastnil skupinové výstavy 51 American Photographers (51 amerických fotografů) v Muzeu moderního umění (MoMA) a také se oženil s kolegyní umělkyní Mary Frankovou rozenou Mary Lockspeiser, se kterou měl dvě děti, Andreje a Pabla.
Ačkoli byl zpočátku optimistický ohledně americké společnosti a kultury, Frankův pohled se rychle změnil, když čelil rychlému tempu amerického života a tomu, co viděl jako přílišný důraz na peníze. Později často viděl Ameriku jako chmurné a osamělé místo, což se ukázalo na jeho pozdějších fotografiích. Frankova vlastní nespokojenost s kontrolou, kterou editoři vykonávali nad jeho prací, také nepochybně ovlivnila jeho zkušenost. Pokračoval v cestování a na krátký čas se přestěhoval se svou rodinu do Paříže. V roce 1953 se vrátil do New Yorku a nadále pracoval jako fotoreportér na volné noze pro časopisy včetně McCall's, Vogue a Fortune. Spolupracoval s dalšími současnými fotografy, jako je Saul Leiter a Diane Arbusová, a pomohl zformulovat to, co Jane Livingston nazvala New York School of Photographers, tedy Newyorská škola fotografie (nezaměňovat s New York School of Art – Newyorskou školou umění) během čtyřicátých a padesátých let. Tato škola s oblibou od 30. do 70. let dvacátého století využívala různé druhy neostrosti. Nebyla to instituce v pravém slova smyslu, ale šestnáct autorů (narozených od 1898–1934) žijících a tvořících v New York City. Jednalo se o fotografy, jejichž jména jsou dnes již legendami: Diane Arbusová, Alexey Brodovitch, Ted Croner, Bruce Davidson, Don Donaghy, Louis Faurer, Richard Avedon, Sid Grossmann, William Klein, Saul Liter, Leon Levinstein, Helen Levitt, Lisette Model, David Vestal a Weegee.
V roce 1955 obdržel Frank další uznání, Edward Steichen zařadil sedm jeho fotografií (mnohem více než většina ostatních přispěvatelů) do světové muzejní výstavy Lidská rodina v Muzeu moderního umění, kterou vidělo 9 milionů návštěvníků, včetně populárního katalogu, který je stále v tisku. Frankovy příspěvky byly přijaty ve Španělsku (žena líbající své rozcuchané dítě v náručí), klanící se staré ženy v Peru, revmatický horník ve Walesu, včetně dvou snímků (jeden atypicky rozostřený) jeho manželky v těhotenství a šesti smějících se žen v okně stánku White Tower Hamburger na čtrnácté ulici v New Yorku. Ta byla později zařazena do knížky The Americans.
The Americans Inspirováno filmovou knihou Švýcara Jakuba Tuggenera z roku 1943 Fabrik, Bill Brandtova The English at Home (1936), a Walker Evansovy American Photographs (1938),Tom Maloney U. S. Camera 1958. U. S. Camera Publishing, New York, 1957, p.115 a dále na doporučení Evanse, Alexeje Brodoviče, Alexandra Leibermana, Edwarda Steichena a Meyera Schapira, Frank v roce 1955 získal Guggenheimovo stipendium od John Simon Guggenheim Memorial Foundation aby cestoval po Spojených státy a fotografoval všechny vrstvy společnosti. Navštívil například následující města: Detroit a Dearborn v Michiganu; Savannah, Gruzie; Miami Beach a St. Petersburg, Florida; New Orleans, Louisiana; Houston, Texas; Los Angeles, Kalifornie; Reno, Nevada; Salt Lake City, Utah; Butte, Montana; a Chicago, Illinois. V průběhu dalších dvou let vzal s sebou svou rodinu na řadu výletů, během nichž pořídil 28 000 záběrů. Z toho 83 z nich bylo vybráno k publikování v The Americans.
Frankova cesta se neobešla bez incidentů. Vzpomínal na antisemitismus, kterému byl vystaven v malém městě v Arkansasu. „Pamatuji si, že mě jeden policista vzal na policejní stanici, tam se posadil a dal si nohy na stůl. Ukázalo se, že jsem Žid, protože jsem měl dopis od Guggenheimovy nadace. Opravdu byli primitivní.“ Šerif mu řekl: „No, musíme někoho, kdo mluví jidiš.“… "Chtěli z toho něco udělat." To bylo jenom jednou, co se mi stalo na cestě. Dali mě do vězení. Bylo to strašidelné. Nikdo nevěděl, kde jsem.“Gefter, Philip (December 12, 2008)."Snapshots from the American Road."The New York Times. Retrieved July 5, 2015. A kdesi v jednom městě na jihu mi nějaký šerif řekl, že mám „hodinu na odchod z města“. Tyto incidenty pravděpodobně přispěly k temnému pohledu na Ameriku, který je v práci obsažen.Looking In: Robert Frank's The Americans: Expanded Edition, Sarah Greenough (Ed), Národní galerie ve Washingtonu, Washington / Steidl, 2009,
Krátce po návratu do New Yorku v roce 1957 se Frank setkal se spisovatelem Beatnické generace Jackem Kerouacem na chodníku před párty a ukázal mu fotografie ze svých cest. Kerouac okamžitě Frankovi řekl: „Určitě můžu o těchto obrázcích něco napsat.“ Nakonec do knihy přispěl svým úvodem. Frank se také stal celoživotním přítelem s Allenem Ginsbergem a byl jedním z hlavních vizuálních umělců, který dokumentoval subkulturu Beatníků, která pociťovala spřízněnost s Frankovým zájmem o dokumentování napětí mezi optimismem 50. let a realitou třídní a rasové odlišnosti. Ironie, kterou Frank našel v lesku americké kultury a bohatého majetku nad tímto napětím dala jeho fotografiím jasný kontrast k těm nejmodernějším americkým fotožurnalistům, stejně jako jeho využití neobvyklého zaostření, slabého osvětlení a ořezu, které se odlišovalo od běžně akceptovaných fotografických technik.
Tato odchylka od současných fotografických standardů způsobila Frankovi potíže při hledání amerického vydavatele. Proto byl Les Américains poprvé publikován v roce 1958 Robertem Delpireem v Paříži, jako součást série Encyclopédie Essentielle, s texty Simone de Beauvoir, Erskine Caldwell, William Faulkner, Henry Miller a John Steinbeck, které Delpire umístil naproti Frankovým fotografiím. Kniha byla ve Spojených státech nakonec publikována v roce 1959 bez textů a zpočátku byla doprovázena značnou kritikou. Například magazín Popular Photography se vysmíval jeho fotografiím kvůli nesmyslnému rozostření, zrnu, zmatené expozici, opilým (padajícím) horizontům a obecné nedbalosti.” Ačkoli prodeje byly zpočátku také malé, skutečnost, že úvod napsal populární Kerouac, pomohl oslovit větší publikum. V průběhu času a prostřednictvím inspirace pozdějších umělců se kniha Američané stala klíčovým dílem americké fotografie a dějin umění a je to dílo, s nímž je Frank nejjasněji identifikován. Kritik Sean O'Hagan, píšící pro The Guardian v roce 2014 řekl: „Je nemožné si představit nedávnou minulost fotografie a drtivou matoucí přítomnost bez jeho přetrvávající a všudypřítomné přítomnosti.“ a že kniha Američané „změnila povahu fotografie, [...] zůstane snad nejvlivnější fotografickou knihou 20. století.“
V roce 1961 Frank zrealizoval svou první samostatnou show s názvem Robert Frank: Photographer na Art Institute of Chicago. V roce 1962 se představil také v Muzeu moderního umění v New Yorku.
U příležitosti padesátého výročí prvního vydání Američanů bylo 30. května 2008 celosvětově vydáno nové vydání. U této nové edice od Steidla je většina fotografií neoříznutá (na rozdíl od oříznutých verzí v předchozích vydáních) a dvě fotografie jsou nahrazeny fotografiemi stejného subjektu, ale z jiného pohledu.
Slavnostní výstava The Americans s názvem Looking In: Robert Frank's The Americans byla uvedena v roce 2009 v Národní galerii umění ve Washingtonu, DC, v San Francisco Museum of Modern Art (SFMOMA) a v Metropolitním muzeu umění v New Yorku. Druhá část čtyřdílné výstavy SFMOMA, 2009, zobrazuje Frankovu původní přihlášku k Nadaci Johna Simona Guggenheima (která financovala primární práci na projektu Američané), spolu s archy historických kontaktů, dopisy fotografovi Walkeru Evansovi a spisovateli Jacku Kerouacovi, a dvě první rukopisné verze Kerouacova úvodu do knihy. Vystaveny byly také tři koláže (vyrobené z více než 115 originálních hrubých děl), které byly shromážděny pod Frankovým dohledem v letech 2007 a 2008, odhalující jeho zamýšlená témata i jeho první kola výběru obrázků. Byla vydána doprovodná kniha s názvem Looking In: Robert Frank's The Americans, velmi podrobná fotografická studie na 528 stránkách. Když pracoval jako strážce v Metropolitním muzeu umění, požádal Jason Eskenazi další známé fotografy, kteří navštívili výstavu Looking In, aby vybrali svůj oblíbený obrázek Američanů a vysvětlili svůj výběr, což vyústilo v knihu By the Glow of the Jukebox: The Americans List.By the Glow of the Juke Box: The Americans List, Jason Eskenazi (Ed), Red Hook, 2012,
Filmy V roce 1959 se začal věnovat filmu. Celkem natočil 31 titulů.