Rastatt je velké okresní město v Německé spolkové republice, ležící ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nedaleko francouzských hranic, asi 22 km jihozápadně od Karlsruhe a asi 12 km od Baden-Badenu. Rozkládá se na řece Murg, 6 km nad jejím soutokem s Rýnem a v roce 2023 mělo přes 51 000 obyvatel.
Historie Místo bylo poprvé písemně zaznamenáno jako vesnice k roku 1084 v rukopisu kláštera benediktinů v Hirsau. Na tržní místo bylo vysazeno roku 1404. Tehdy Rastatt získal tržní práva od německého protikrále Ruprechta Falckého (1352–1410) a stal se střediskem obchodu s (rýnským) vínem, solí či dřevem. náhled|upright=1.2|vlevo|Areál zámku od jihozápadu Na počátku 18. století, po zničení původního hlavního města v blízkém Baden-Badenu (zničeno Francouzi roku 1689 při válce o falcké dědictví), se město stalo novou rezidencí markrabat z Baden-Badenu ze starobylé dynastie Zähringenů. Za své hlavní sídlo si je zvolil markrabě Ludvík Vilém I. Bádenský (správně Bádensko-Bádenský,1655–1707), známý vítěz nad Turky. Ten zde, se svou chotí Františkou Sibylou Augustou princeznou Sasko-Lauenburskou (často nesprávně jen Sibylou Augustou, 1675–1733), budoval od roku 1700 (místo v roce 1698 rozestavěného loveckého zámku od architekta D. E. Rossiho) rezidenční celek opevněného města a rozlehlého barokního zámku (dnešní Schloss Rastatt neboli Residenzschloss Rastatt). Jeho předobrazem byl rezidenční komplex a město francouzsko-navarrských králů ve Versailles. Podobně jako ve Versailles, vychází od čestného dvora zdejšího zámku tři hlavní ulice (jedna příčná a dvě šikmé). Sám komplex zámku je půdorysně Versailles též přizpůsoben. náhled|upright=1.2|vlevo|Severní boční křídlo zámku, čestný dvůr Na plánování a stavbě zámku i na výstavbě města se podílel ze začátku významný, již výše zmíněný, italský architekt Domenico Egidio Rossi (1659–1715), působící před tím dlouhodobě v Čechách. Z Čech dorazila i početná řemeslnická a umělecká komunita, např. rodina Rohrerových.
Stavba zámku pokračovala zprvu natolik rychle, že se v dokončených částech, mohla už roku 1705 usídlit markraběcí rodina Ludvíka Viléma. V té se narodilo devět potomků, ale dospělosti se dožili jen dva bratři (pozdější níže zmíněná markrabata) a jejich jediná sestra. Předtím rodina dlela převážně ve svém druhém hlavním zámeckém areálu v západočeském Ostrově u Karlových Varů (původně rezidence sasko-lauenburských vévodů), místě dětství a mládí markraběnky Františky Sibyly Augusty. Tam oba manželé Bádenští po roce 1690 přestavovali a vylepšovali zámecké budovy ostrovského zámku s rozlehlými a evropsky proslulými francouzskými zahradami. Řada tamních uměleckých sbírek byla do Rastattu následně převezena.
Na počátku roku 1707 zemřel Ludvík Vilém I. a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn, pouze několikaletý Ludvík Jiří. Poněvadž byl nedospělý, ujmula se na plných 20 let vlády, jako regentka, jeho matka Františka Sibyla Augusta Sasko-Lauenburská. Ta ale téhož roku musela před francouzskými armádami uprchnout z nedokončeného Rastattu, aby se sem na delší obdobi vrátila až v roce 1715. Markrabství Baden-Baden se totiž opět stalo místem, zapojeným do válek, tentokrát do válek o španělské dědictví.
Po svém návratu pokračovala regentka v dokončení města i zámku (jehož větší stavební část, kromě např. výzdoby, byla hotova již roku 1707). Nedaleko Rastattu vystavěla regentka též pěkný dvoupatrový zámek Favorite jako své letní sídlo. Okolo něj zřídila zahradu a park s několika stavbičkami. Ve městě, při zámku, zbudovala i patrový zámeček (pavilon) Pagodenburg či různé církevní stavby, jako byla kopie Einsiedelnské kaple.
Od roku 1727 vládl bádensko-bádenskému státečku Františčin lovumilovný syn Ludvík Jiří, jenž zámek (vybavení) dokončil. Zemřel ale roku 1761 jako bezdětný a vlády se ujal jeho, stejně bezdětný, mladší bratr August Jiří, kdysi církevní hodnostář.
Po vymření markrabat z Baden-Badenu, kteří vymřeli roku 1771 zmíněným Augustem Jiřím, přešlo dosud katolické markrabství na druhou větev zdejších Bádenských, na protestantská markrabata z Baden-Durlachu. Ti obě sousední země opět sjednotili v markrabství Bádensko. Roku 1776 zde byla založena univerzita, ale Rastatt přestal být rezidencí, neboť nová markrabata a posléze velkovévodové Bádenští sídlili jinde (v nedalekém Karlsruhe). Od této doby zdejší nádherný zámek postupně chátral a jeho vybavení a sbírky byly v několika vlnách odváženy. Přesto zde až do první poloviny 19. století občas bádenská dynastie Zähringenů přebývala, a tak roku 1818 mohl v zámku zemřít její tehdejší představitel – mladý bádenský velkovévoda Karel Ludvík Fridrich (1786–1818).
Město bylo v 18. století též místem dvou mírových kongresů, v roce 1714 v něm byl podepsán známý Rastattský mír, který ukončil válku o dědictví španělské (mezi Francouzi a Rakušany). Další mírový kongres se v zámku konal za tzv. Napoleonských válek v letech 1797–1799 (mezi revolučními Francouzi a Římskoněmeckou říší).
V 19. století, od roku 1842, bylo město přebudováváno na říšskou pevnost (její hradby se bouraly až v 90. letech 19. století) a sídlem vojenské posádky Rastatt zůstal až do 1. světové války. Kvůli tomu byla zrušena a částečně, v okrajových částech, rozparcelována i původní zámecká francouzská zahrada. Ta byla obnovena až po 1. světové válce v umenšené podobě (na místě vojenského cvičiště před zahradním průčelím zámku) jako nový městský park. Také zámek sloužil částečně eráru.
Za 2. světové války bylo město v roce 1944 a počátkem roku 1945 bombardováno Spojenci, ale většina historických budov v barokním centru se zachovala a utržila jen mírné škody.
Po roce 1964 byl zámecký areál s přilehlou francouzskou zahradou postupně obnovován a od roku 1989 slouží plně veřejnosti jako zpřístupněná památka.
V letech 1971–1974 byly k městu připojeny obce Ottersdorf, Plittersdorf, Niederbühl, Rauental a Wintersdorf.
Současnost Od roku 1992 sídlí ve městě továrna na osobní vozy automobilky Mercedes-Benz.
Zdejší motorest na dálnici je oblíbenou zastávkou dálkových linek autobusů.
Památky – výběr Areál markraběcího zámku s dvorním kostelem a rekonstruovanou francouzskou zahradou je situován na příčné ZV ose města. Barokní interiéry jsou vyzdobeny cennými freskami, štuky i (částečně původním a částečně dokoupeným) dobovým mobiliářem. V zámku sídlí dvě muzea s rozsáhlými expozicemi a v hlavním křídle je přístupná zámecká expozice. Zámecký (dvorní) kostel Nejsv. Kříže má na klenbě fresku Nalezení sv. Kříže, svatá Helena má na ní podobu markraběnky vdovy Augusty Sibyly. Letní zámek Favorite, dnes na kraji města, taktéž přístupný, s přilehlým areálem zahrad a parku. V zámku je nainstalována vzácná kolekce historického porcelánu. V parku se též nachází drobné stavby, jako je kaple sv. Magdaleny. Pagodenburg, malý barokní letohrádek dala postavit markraběnka Františka Sibyla Augusta, je to volná kopie letohrádku v zahradách bavorského Nymphenburgu. Barokní radnice na náměstí je situována podélné na severojižní ose historického města, jíž je hlavní třída Kaiserstrasse, stejně jako za ní kostel sv. Alexandra. Barokní gymnázium (Ludwig-Wilhelm-Gymnasium), naproti dvornímu kostelu. Rossi-Haus – rezidenční sídlo kavalírů (dvořanů) markraběcí rodiny, dílo architekta D. E. Rossiho z počátku 18. století. Einsiedelnská poutní kaple – elegantní barokní stavba z roku 1715, kterou po vzoru kaple ze švýcarského poutního místa v Einsiedeln, a jako kopii starší kaple z českého Ostrova (z roku 1709) zbudovala markraběnka Františka Sibyla Augusta, rozená princezna Sasko-Lauenburská. Katolický kostel sv. Alexandra Alexandrijského na náměstí, proti radnici. Barokní sálová stavba s výklenkovými kaplemi a bočními emporami má v průčelí věž se sochami světců. Interiér je zařízen sedmi barokními oltáři, na stříšce barokní kazatelny stojí mohutná socha archanděla Michaela, vážícího duše.. Evangelický, původně barokní kostel františkánského kláštera. Jde o strohou stavbu v sousedství zámku. Barokní kostelík sv. Bernarda, s věží v průčelí, nejstarší městská stavba. Zbarokizováván od roku 1771. V okolí se rozkládal starý městský hřbitov. Různé barokní sochy včetně několika, vesměs barokních fontán. Např. při radnici stojí barokní kašna sv. Bernarda (Bernardusbrunnen) z let 1770 až 1776, u katolického kostela barokní kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého (Johannes-Brunnen) z let 1734 až 1739. V centru najdeme secesní fontánu Pfeifferbrunnen z roku 1901. Kasematy někdejší pevnosti. Bývalý pevnostní lazaret (roku 2000 v něm sídlil archiv). Kehler Tor a Karlsruher Tor jsou dvě brány někdejší pevnosti, vybudované kolem města v letech 1842–1852 a zbořené roku 1890. Budova secesní vodárny, nachází se nedaleko Pagodenburgu a zámku. Galerie
Partnerská města
Entre Rios, Brazílie Fano, Itálie New Britain, USA Orange, Francie Ostrov, Česko Woking, Spojené království
Odkazy Literatura (Z následujících prací byl příspěvek převážně sestaven.)
EBERLE, Sandra. Schloss Rastatt. Berlin-München: Deutscher Kunstverlag; 2010. 72 s. .
HOFFMANN, Gerhard. Stadtbilder aus Rastatt. Leipzig: Stadt-Bild-Verlag Leipzig, 2000. 48 s. .
Externí odkazy
Rastatt na Youtube
Kategorie:Velká okresní města v Bádensku-Württembersku