Marie Sofie Dánská (; 26. listopadu 1847 v Kodani – 13. října 1928 v Hvidøre Slot) byla dánská princezna a jako manželka cara Alexandra III. ruská carevna (rusky императрица) Marie Fjodorovna.
Byla čtvrtým dítětem a druhou dcerou Kristiána IX. Dánského a Luisy Hesensko-Kasselské. Mariin nejstarší syn Mikuláš byl posledním ruským carem, vládl od 1. listopadu 1894 až do své abdikace 15. března 1917. Marie žila ještě deset let poté, co bolševičtí funkcionáři v roce 1918 Mikuláše a jeho nejbližší rodinu zabili.
Původ, mládí vlevo|náhled|Marie Sofie Dánská (vpravo) se sestrou Alexandrou Dánskou na portrétu Elisabeth Baumannové, 1856Princezna Marie Sophie Frederikke Dagmar se narodila 26. listopadu 1847 v sídle svých rodičů ve Žlutém domě, městském domě z 18. století na adrese Amaliegade 18, který se nachází v bezprostřední blízkosti komplexu paláce Amalienborg, hlavního sídla dánské královské rodiny ve čtvrti Frederiksstaden v centru Kodaně. Byla čtvrtým dítětem a druhou dcerou tehdejšího prince Kristiána Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburského, příslušníka vedlejší panovnické větve, a jeho manželky princezny Luisy Hesensko-Kasselské. Byla pokřtěna jako luteránka ve Žlutém domě, kmotrou jí byla dánská královna Karolína Amálie, a jméno dostala po své příbuzné Marii Žofii Frederice Hesensko-Kasselské, dánské královně-vdově, a také po populární středověké dánské královně Dagmar , v souladu s tehdejší národně romantickou módou. V dospívání byla známá pod jménem Dagmar. Většinu svého dospělého života však byla známá jako Marie Fjodorovna, což bylo jméno, které přijala, když těsně před sňatkem s budoucím carem Alexandrem III. v roce 1866 konvertovala k pravoslaví. V rodině byla po celý život známá jako „Minnie."
V roce 1852 se Marrin otec stal předpokládaným následníkem dánského trůnu, a to především díky nástupnickým právům své manželky Luisy, neteře krále Kristiána VIII. V roce 1853 mu byl udělen titul dánského prince a on i jeho rodina dostali oficiální letní sídlo, palác Bernstorff severně od Kodaně. Ten se rychle stal oblíbeným sídlem princezny Luisy a rodina zde často pobývala. Děti vyrůstaly v úzkém rodinném kruhu, v prostředí, které je popisováno jako skromné, ale šťastné. V dětství dětí měl otec na živobytí pouze svůj důstojnický plat a rodina žila poměrně prostým životem podle královských norem. Jejich domácnost měla pouze šest zaměstnanců a Marie a její sourozenci se mohli v dětství procházet po kodaňských ulicích a dělat takové věci, jako chodit na trh a navštěvovat kavárny. Jen velmi zřídka se účastnili slavnostních ceremonií a pak si museli hned zase svléknout své krásné šaty, aby neriskovali, že si je ušpiní. Mariini rodiče kladli důraz na to, aby děti dostaly prostou občanskou výchovu, která kladla velký důraz na královské povinnosti. Později se všechny děti proslavily svou nenucenou schopností komunikovat s lidmi, smyslem pro povinnost a schopností reprezentovat. náhled|Princezna Marie Sofie Dánská, 1861 Marie měla nejblíže ke své nejstarší sestře Alexandře a po celý život k sobě měly silný vztah. Obě princezny sdílely jeden pokoj ve Žlutém domě a byly společně vychovávány. Sestrám se dostalo stejného vzdělání, jaké se považovalo za vhodné pro dívky z vyšších vrstev: matka je učila hospodařit, doučovatelé je učili tančit, hrát hudbu, malovat a kreslit a mluvit francouzsky, anglicky a německy. Otec však také trval na tom, aby se učily tělocviku a sportu, což bylo pro dívky neobvyklejší. Během výchovy se Marie a Alexandra učily plavat u švédské průkopnice plavání pro ženy Nancy Edbergové. Marie bývá popisována jako živá a inteligentní, milá, ale méně krásná než Alexandra, a lepší v malování a kreslení než její sestry, které byly naopak nadanější v hudbě.
Po smrti krále Frederika VII. v roce 1863 se Mariin otec stal dánským králem, když jí bylo 16 let. Díky skvělým dynastickým svazkům svých dětí se stal známým jako „tchán Evropy“. Mariin nejstarší bratr měl po otci nastoupit jako dánský král Frederik VIII. (jeden z jeho synů měl být zvolen norským králem). Její starší a oblíbená sestra Alexandra se v březnu 1863 provdala za Alberta Eduarda, prince z Walesu (budoucího krále Eduarda VII.). Alexandra byla vedle funkce královny-chotě krále Eduarda VII. také matkou Jiřího V. Spojeného království, což vysvětluje nápadnou podobnost mezi jejich syny Mikulášem II. a Jiřím V. Během několika měsíců po Alexandřině sňatku byl druhý starší bratr Dagmar, Vilém, zvolen řeckým králem Jiřím I. Její mladší sestrou byla Thyra, vévodkyně z Cumberlandu. Měla také dalšího mladšího bratra, Valdemara.
Zasnoubení a manželství
První zasnoubení vlevo|náhled|246x246pixelů|Portrét mladé princezny Marie Sofie se psem z 60. let 19. století od Andrease Hermana Hunæuse. Na konci roku 1863 byla Marie jako dcera dánského krále, sestra řeckého krále a švagrová prince z Walesu považována za jednu z nejžádanějších evropských princezen. Dostala nabídku k sňatku od italského korunního prince Umberta, ale zdráhala se za něj provdat, protože jí připadal nepřitažlivý. Její matka se také zdráhala takový sňatek podpořit, protože viděla větší postavení ve vyhlídce, že se Marie provdá do ruské carské rodiny. Vzhledem k vzestupu slovanofilské ideologie v ruském impériu hledal Alexandr II. nevěstu pro následníka trůnu, ruského careviče Nikolaje Alexandroviče, v jiných zemích než v německých státech, které tradičně poskytovaly carům manželky. Jednou z kandidátek byla i princezna Marie Sofie a již v roce 1860 učinil car první dotazy ohledně možného zasnoubení. Mezi oběma rodinami již také existovaly rodinné vazby, neboť Mariin strýc byl ženatý s carovou sestrou.
V roce 1864 oznámila ruská carevna Marie Alexandrovna, že její syn navštíví Dánsko, a v létě přijel Nikolaj neboli „Nixa“, jak mu říkali v rodině, do paláce Fredensborg, kde pobývala dánská královská rodina. Nikolaj se s Marií nikdy nesetkal, ale řadu let sbíral její fotografie a obě rodiny si přály sňatek. Když se setkali, Marie a Nikolaj se vzájemně přitahovali.
Po návratu do Ruska, aby získal otcovo svolení, požádal Nikolaj 28. září 1864 v zahradách Bernstorffova paláce Marii o ruku a dostal souhlas. Zasnoubení bylo oznámeno ještě téhož dne v Bernstorffově paláci. Její budoucí tchyně Marie Alexandrovna (Marie Hesenská) jí darovala šestipramenný perlový náhrdelník a Nikolaj diamantový náramek. Celkem Marie dostala od svých budoucích příbuzných zásnubní dary za 1,5 milionu rublů. náhled|342x342pixelů|Princezna Marie Sofie a její první snoubenec carevič Nikolaj Alexandrovič, 1864 Zasnoubení bylo v obou zemích populární a zároveň zajistilo dánské královské rodině ještě lepší styky. Zasnoubení se odehrálo přímo v době druhé šlesvické války mezi Dánskem na jedné straně a Pruskem a Rakouskem na straně druhé a během mírových jednání po válce v říjnu 1864 Marie neúspěšně žádala svého budoucího tchána o pomoc Dánsku proti Prusku kvůli spornému území Šlesvicka-Holštýnska. Předpokládá se, že tak učinila se souhlasem svých rodičů, ale není známo, zda to bylo na jejich žádost. Její výzva byla marná, ale od té chvíle se stala známou svými protipruskými názory.
Zatímco Nikolaj pokračoval v cestě do Florencie, Marie a Nikolaj si několik měsíců denně vyměňovali milostné dopisy. V dubnu Nikolaj vážně onemocněl mozkomíšním zánětem mozku. Alexandr II. poslal Marii telegram: „Nikolaj přijal poslední pomazání. Modlete se za nás a přijeďte, pokud můžete." 22. dubna 1865 Nikolaj zemřel v přítomnosti svých rodičů, bratrů a Marie. Jeho posledním přáním bylo, aby se Marie provdala za jeho mladšího bratra, budoucího Alexandra III.
Marie byla Nikolajovou smrtí zdrcena. Nikolajovi rodiče se snažili „odtrhnout princeznu Marii od mrtvoly a vynést ji ven.“ Po návratu do vlasti byla tak zdrcená, že se její příbuzní vážně obávali o její zdraví. K Rusku již citově přilnula a často myslela na obrovskou, vzdálenou zemi, která měla být jejím domovem. Mnozí s Marií soucítili. Princezna Marie Adelaida z Cambridge se v dopise zmínila o „smutku ubohé drahé Minny a o zhoubě, která dopadla na její mladý život.“ Královna Viktorie napsala: „Jak strašné pro ubohou Dagmar... ubohé rodiče a nevěstu je třeba co nejhlouběji politovat.“
Druhé zasnoubení a svatba vlevo|náhled|334x334pixelů|Princezna Marie Sofie a její druhý snoubenec carevič Alexandr Alexandr II. a Marie Alexandrovna si Marii oblíbili a chtěli ji provdat za svého nového dědice, careviče Alexandra. V láskyplném dopise Alexandr II. sdělil Marii, že doufá, že se bude i nadále považovat za členku jejich rodiny. Marie Alexandrovna se snažila přesvědčit Luisu Hesensko-Kasselskou, aby Marii okamžitě poslala do Ruska, ale Luisa trvala na tom, že Marie musí „posílit své nervy... a vyhnout se citovým rozrušením." Marie, která upřímně truchlila po Nikolajovi, i Alexandr, který byl zamilovaný do matčiny dvorní dámy Marie Meščerské a pokoušel se vzdát místa následníka trůnu, aby se s ní mohl oženit, se zpočátku zdráhali. Alexandr se však pod tlakem rodičů rozhodl odjet do Dánska.
V červnu 1866 přijel carevič Alexandr se svými bratry velkoknížetem Vladimírem a velkoknížetem Alexejem do Kodaně. Při prohlížení Nikolajových fotografií se Alexandr zeptal Marie, zda „ho může milovat poté, co milovala Nixu, kterému byli oba oddáni.“ Odpověděla, že nemůže milovat nikoho jiného než jeho, protože byl tak blízký svému bratrovi. 17. června ji požádal o ruku během pikniku na pláži v Hellebæku u pobřeží Øresundské úžiny nedaleko Elsinoru a dostal souhlas. 23. června byly zásnuby oznámeny ve Fredensborském paláci. 23. června se konalo slavnostní zasnoubení. Marie i Alexandr se rychle chopili vyhlídky na sňatek a brzy se o nich říkalo, že jsou skutečně nadšení.
V době před Mariiným odjezdem do Ruska se v Kodani konalo mnoho slavnostních akcí. Dne 22. září 1866 Marie opustila Kodaň na palubě dánské královské jachty Slesvig v doprovodu obrněné fregaty Peder Skram a v doprovodu svého bratra, korunního prince Frederika. Hans Christian Andersen, který byl v dětství občas zván, aby Marii a jejím sourozencům vyprávěl pohádky, byl mezi davem, který se shromáždil na nábřeží, aby ji vyprovodil. Spisovatel si do svého deníku poznamenal: „Včera se na nábřeží, když mě míjela, zastavila a vzala mě za ruku. Měl jsem oči plné slz. Jaké to ubohé dítě! Ach, Bože, buď k ní laskavý a milosrdný! Říká se, že v Petrohradě je skvělý dvůr a carská rodina je milá; přesto míří do neznámé země, kde jsou jiní lidé a jiné náboženství a kde nebude mít po svém boku nikoho ze svých dřívějších známých.“
Marie byla v Kronštadtu vřele přivítána carovým bratrem, ruským velkoknížetem Konstantinem Nikolajevičem, a doprovozena do Petrohradu, kde ji 24. září přivítala její budoucí tchyně a švagrová. 29. září slavnostně vstoupila do ruského hlavního města v ruském národním kroji v modré a zlaté barvě a spolu s carevnou odcestovala do Zimního paláce, kde byla na balkoně představena ruské veřejnosti. náhled|Marie Fjodorovna se svým dvouletým synem velkoknížetem Mikulášem v roce 1870. V následujících týdnech se Marie učila ruské dvorní etiketě. Dne 24. října 1866 konvertovala k pravoslaví a následujícího dne se stala velkokněžnou Marií Fjodorovnou. Na ruském dvoře, kde byla francouzština prakticky mateřským jazykem, jí však často říkali „Marie“. Honosná svatba se konala 9. listopadu 1866 v carské kapli Zimního paláce v Petrohradě. Finanční tíseň nedovolila jejím rodičům zúčastnit se svatby, a tak místo sebe poslali jejího bratra, korunního prince Frederika. Na obřad do Petrohradu přijel i její švagr, princ z Walesu; princezně z Walesu zabránilo v účasti těhotenství.