Caster Semenyaová (* 7. ledna 1991 Polokwane, Jihoafrická republika) je jihoafrická atletka závodící na středních tratích.
Osobní život Narodila se v Ga-Masehlong, jihoafrické vesnici blízko města Polokwane (dříve Pietersburg), ale vyrostla ve Fairlie v provincii Limpopo. Má tři sestry a bratra. Vystudovala sportovní vědy na Pretorijské univerzitě.
Po narození jí bylo určeno ženské pohlaví, má však vzácnou autozomálně recesivně děděnou chorobu deficience enzymu steroidní 5-α-reduktázy. Jde o poruchu vývoje pohlaví, kdy jedinec je geneticky muž (XY), ale při narození má obojetný zevní genitál a neprodukuje dihydrotestosteron. Semenyaová uvedla, že se narodila s vaginou, nesestouplými varlaty a bez dělohy. Nepovažuje se za intersex osobu a cítí se být jen trochu jinou ženou.
V září 2010 byla magazínem New Statesman zařazena do každoročního žebříčku výrazných osobností „50 People That Matter“ za „rozproudění mezinárodních debat o genderu, feminismu a rase“ a za její aktivismus v oblasti intersex práv.
Byla vyhlášena nejlepší jihoafrickou sportovkyní roku 2012 a obdržela řád Ikhamanga.
V roce 2015 uzavřela stejnopohlavní manželství se svou dlouholetou partnerkou Violet Raseboyovou.Semenyaová nemá klid: závodí se ženami, které poráží. Je to ale v pořádku? V letech 2019 a 2022 se její manželce narodily dcery po podstoupení umělého oplodnění.
Sportovní kariéra
2008–2009: Začátky kariéry a sex testy K běhání na 800 m se Semenyaová dostala přes trénování fotbalu.
Mezi lety 2008 a 2009 se účastnila několika soutěží, včetně mistrovství světa juniorů v atletice, kde získala zlatou medaili. Mediální pozornost se na ni nicméně obrátila až v roce 2009 s jejím vítězstvím na mistrovství světa v atletice v Berlíně, kde zaběhla rekordní čas 1:55.45 min. V souvislosti s jejími předchozími úspěchy a výrazným zlepšení v dané sezóně se začaly objevovat otázky ohledně jejího pohlaví nebo možného použití zakázaných látek.
Na popud IAAF tak byla Semenyaová podrobena sex testu (testu pohlaví), jehož výsledky nicméně nebyly nikdy oficiálně zveřejněny. Úniky do médií však naznačovaly, že by Semenyaová mohla být intersex, případně mít přirozeně vyšší hladinu testosteronu, tedy hyperandrogenismus. Způsob, jakým IAAF sex test provedla, se ale krátce poté stal předmětem rozsáhlé kritiky. Jednak proto, že o něm Semenyaová byla informována zhruba jen tři hodiny před jejím startem ve finále běhu na 800 m, což potenciálně mohlo mít dopad na její výsledky, zejména se ale kritika snášela na délku vyhodnocování sex testů, která zabrala zhruba rok, během nichž Semenyaová nemohla závodit a účastnit se šampionátů.
V červenci 2010 oficiální výsledky testování potvrdily, že Semenyaová splnila všechny stanovené podmínky a může tak znovu závodit v rámci ženských kategorií.
Celá kontroverze okolo sex testů měla i výraznou národní odezvu, když byla řadou prominentních jihoafrických osobností označena snaha o její diskvalifikaci a přeřazení do mužské kategorie za projev evropského sexismu a rasismu, stejně tak jako zásahu do jejího soukromí a lidských práv. Konkrétně Gugu Ndima, poslankyně jihoafrického parlamentu, se nechala slyšet, že obvinění proti Semenyaové odráží „stereotypní pohledy na to, jak by ženy měly nebo neměly vypadat, podle eurocentrických ideálů krásy“.
2010–2015: Návrat do atletiky Po kontroverzi z předchozího roku se Semenyaová vrátila do sezóny značně oslabená, když na Bislett Games zaběhla čas 1:58.61 min. Na mistrovství světa v atletice 2011 se v běhu na 800 m umístila druhá za Ruskou Mariou Savinovovou. Ta však byla v roce 2017 pro své dopingové nálezy diskvalifikována a byly zrušeny všechny její výsledky z let 2010 až 2013, Semeyanové tak zpětně připadlo první místo.
Na letních olympijských hrách v roce 2012 byla Semenyaová vybrána, aby nesla jihoafrickou státní vlajku. I zde byla v závodě na 800 m poražena Mariou Savinovovou a umístila se na druhé místě, stejně jako v případě MS v atletice z roku 2011 však i zde byly výsledky Savinovové anulovány a původně stříbrná medaile Semenyaové byla povýšena na zlato.
2015: Zrušení omezení týkajících se hyperandrogenismu V roce 2015 byla na základě rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže v případu Dutee Chandová vs. Athletics Federation of India (AFI) & The International Association of Athletics Federations zrušena všechna omezení IAAF týkající se hyperandrogenismu, tedy přirozeně vyšší hladiny testosteronu u ženských sportovkyň, protože IAAF dle rozhodnutí arbitráže nebyla během dvou let schopná předložit dostatek věrohodných důkazů, že hyperandrogenismus ženským sportovkyním dává výrazně vyšší výhody při závodech než jiné vrozené dispozice.
2016–2017 V roce 2016 Semenyaová vyhrála závody na 800 m a 1500 m na mistrovství Afriky v atletice a Diamantovou ligu na 800 metrů. V témže roce také vyhrála zlatou medaili v běhu na 800 m na olympijských hrách v Riu, přičemž její vítězství bylo mediálně rozporováno právě kvůli jejím přirozeně vyšším hladinám testosteronu, s poukazem na rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže z předchozího roku.
V roce 2017 vyhrála bronz v běhu na 1500 m na mistrovství světa v atletice. V kategorii na 800 m získala zlato.
2018: Nová pravidla IAAF V dubnu 2018 představila IAAF nová pravidla týkající se „rozdílného pohlavního vývoje“, která sportovkyním s intersex znaky a hladinami testosteronu 5 nmol/L a výše nařizuje užívat medikamenty na snížení jejich hladin testosteronu. S poukazem na to, že změny se týkají zejména běžkyň na 400, 800 a 1500 metrů, někteří sportovní komentátoři uvedli, že nová pravidla mohla být na míru vytvořena tak, aby zacílila právě na Caster Semenyaovou. Ta se proti novým pravidlům obrátila na Mezinárodní sportovní arbitráž a švýcarský ústavní soud, avšak neúspěšně. Kvůli probíhajícím soudním sporům se nezúčastnila mistrovství světa v atletice 2019.
V červenci 2019 v rozhovoru pro BBC řekla, že jí dlouhodobé spory ohledně testosteronových omezení „mentálně i fyzicky ničí“.
Po roce 2018 V září 2019 se přidala k jihoafrickému fotbalovému týmu JVW F.C., založenému Janine van Wyk, s nímž plánovala hrát ženskou fotbalovou ligu. V roce 2021 se pokoušela kvalifikovat na olympiádu v Tokiu v běhu na 5000 metrů, kvalifikační čas však nezaběhla. V běhu na 5000 metrů se zúčastnila Mistrovství světa v atletice 2022, do finálového běhu se však nedostala. Žádných dalších závodů se již nezúčastnila a začala se věnovat trénování.
Osobní rekordy Podle Světové atletiky: 200 metrů – 23,81 s – Pretoria, 7. března 2020 400 metrů – 49,62 s – Ostrava, 8. září 2018 (národní rekord) 800 metrů – 1:54,25 s – Paříž, 30. června 2018 (národní rekord) 1000 metrů – 2:30,70 s – Berlín, 2. září 2018 (národní rekord) 1500 metrů – 3:59,92 s – Dauhá, 4. května 2018 (národní rekord) 2000 metrů – 5:38,19 s – Montreuil, 11. června 2019 3000 metrů – 8:54,97 s – Kapské Město, 23. března 2022 5000 metrů – 15:31,50 s – Kapské Město, 21. dubna 2022
Soudní spory V červnu 2018 Semenyaová oznámila, že se bude právně bránit proti pravidlům IAAF, která označila za „diskriminační, iracionální a neospravedlnitelná“. Tvrdila, že léky potlačující tvorbu testosteronu, které brala v letech 2010 až 2015, jí způsobovaly neustálé nevolnosti a bolesti břicha a že ji IAAF využila jako pokusného králíka k testování účinků těchto léků.
V květnu 2019 Mezinárodní sportovní arbitráž její stížnost zamítla s tím, že i když jsou pravidla diskriminační, jsou nezbytná pro zachování férovosti ženské atletiky. Následovalo odvolání k švýcarským soudům, Švýcarský nejvyšší soud nakonec její odvolání v září 2020 zamítl. Ve svém rozhodnutí potvrdil, že arbitráž měla právo pravidla IAAF potvrdit „za účelem zajištění férové soutěže v určitých běžeckých disciplínách ženské atletiky“. Soud rovněž prohlásil, že protože Semenyaová měla právo odmítnout léčbu ke snížení hladiny testosteronu, nebylo porušeno její zaručené lidské právo na důstojnost.
V únoru 2021 se Semenyaová se svým případem obrátila na Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Ten v červenci 2023 rozhodl v poměru 4:3 v její prospěch s tím, že pravidla IAAF ji diskriminovala a porušila její lidská práva. Švýcarsko se odvolalo k velkému senátu ESLP. Ten v červenci 2025 vynesl rozsudek, podle kterého proces švýcarských soudů nebyl spravedlivý. Samotné pravidlo IAAF, podle kterého nesmějí běžkyně s odlišným sexuálním vývojem bez lékařského snížení hodnot testosteronu závodit na tratích od 400 metrů až po 1600 metrů, však nezrušil. Odmítl také její stížnost na porušení práva na soukromí. V říjnu 2025 se Semenyaová oznámila, že již dále ve sporu pokračovat nebude a nebude případ vracet zpět ke švýcarským soudům, na což měla po rozsudku ESLP právo.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na tilastopaja.eu
Kategorie:Jihoafričtí běžci Kategorie:Olympijské vítězky v běhu na 800 m Kategorie:Mistryně světa v běhu na 800 m Kategorie:Mistryně Afriky Kategorie:Jihoafričtí olympijští vítězové Kategorie:Jihoafričtí stříbrní olympijští medailisté Kategorie:Stříbrní olympijští medailisté v atletice Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Narození v roce 1991 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:LGBT sportovci Kategorie:Jihoafričtí olympijští vlajkonoši