Karel Kryl

Karel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov, někdy mylně Pasov) byl český básník a písničkář, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989. Mnohé jeho písně zlidověly a staly se z nich symboly boje proti totalitní moci. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě nesmlouvavě kritizoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Přezdívá se mu „básník s kytarou“.http://www.newstin.cz/tag/cz/75114575

Životopis

Dětství a počátky kariéry Karel Kryl se narodil v moravské Kroměříži, v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu, založenou roku 1909 v Novém Jičíně jeho dědečkem a Ferdinandem Scottim. Tiskárna Kryl & Scotti (od roku 1936 tiskárna Karel Kryl) vydala za téměř 30 let své existence velké množství především bibliofilských tisků. V roce 1936 vyplatil Karel Kryl nejstarší Ferdinanda Scottiho a provoz tiskárny převzal sám. Po zabrání Sudet v roce 1938 našla rodina útočiště v Kroměříži, kde jeho děda Karel Kryl nejstarší tiskárnu obnovil. Jeho matka Marie, rozená Šebestová (1919–1989), pocházela z Frýdku a s manželem Karlem Krylem starším (1910–1971) měli kromě Karla další dvě děti, dceru Marii (* 1943), provdanou Selnerovou, a syna Jana (* 1947). Tiskárna byla v roce 1950 komunisty zlikvidována (tiskařské stroje byly před zraky Karla, jeho sourozenců a rodičů rozbity a odvezeny do šrotu) a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku v Pavlovského ulici (později Kapitána Jaroše). Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem jako pradědeček Johann Krill. V letech 1958–1962 vystudoval Keramickou školu v Bechyni. Po absolvování začal pracovat v Teplicích. Přihlásil se na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale nebyl přijat. Byl povolán k povinné vojenské službě, kterou odsloužil v letech 1963 až 1965 v Dobřanech u Plzně. Po návratu do civilního života se rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka, kterou v roce 1968 nahrála skupina The Bluesmen a nazpívala Hana Ulrychová.KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 86.

Kroměříž Karel Kryl se narodil v Kroměříži v Březinově ulici čp. 9 (na domě byla v roce 2014 odhalena pamětní deska). Dále Krylovi žili v ulicích Vrchlického a Malý Val. Na začátku padesátých let byla rodina vystěhována do ulice Pavlovského, dnes kpt. Jaroše čp. 11 (pamětní deska byla umístěna již v roce 1996). Tiskárna, která byla v roce 1950 komunisty zrušena, rozebrána a jejíž zbytky byly rozbity, se nacházela v ulici Palackého čp. 31 (dnes ulice Kojetínská, čp. 15 a čp. 17).Kroměřížský zpravodaj. Červenec–srpen 2006. S. 31. Dostupné online (pdf).

Srpen 1968 a exil Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi armád pěti socialistických států v čele se Sovětským svazem, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 21. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály od roku 1966 v rozhlase (Anděl,K napsání textu k písni Anděl Kryla inspirovala zdemolovaná stavba kostela sv. Martina ve Velkém Chvojně. Pieta, Salome, Tak vás tu máme (Bratři), Bílá Hora s varhanami a další). V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několik Krylových písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka,KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 88. (napoprvé byla druhá a další kolo dokonce vyhrála) která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.

Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a v Německu zůstal dalších dvacet let. Počátky života v exilu pro Karla nebyly lehké. Z počátku se cítil osamocený, ztracený v cizí kultuře s cizím jazykem, německy při příchodu do země neuměl. Žil velice skromně, pracoval jako externista, později jako řádný zaměstnanec, pro Rádio Svobodná Evropa. V dopise svým rodičům potom napsal: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 117. V emigraci navázal řadu formujících vztahů, například s benediktinským opatem Anastázem Opaskem, s nímž ho spojoval odkaz Josefa Floriana. Kryl se výrazně podílel na činnosti Opus Bonum.Muzeum literatury, fond Anastáze Opaska, Přijatá korespondence. Koncertoval v Německu, Rakousku, Nizozemí, Velké Británii a v Kanadě prostřednictvím krajanských spolků. V letech 1973–1979 studoval dějiny umění a žurnalistiku na Ludwig‑Maximilians‑Universität München.

Další desky (až do roku 1989) vycházely v exilu, v normalizačním Československu se jeho nahrávky pomocí magnetofonů často kopírovalyKLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 185, 197. a mnohé jeho písničky se dostaly do všeobecného povědomí. V roce 1973 se oženil se svou první manželkou Evou Sedlářovou, dcerou MVDr. Dušana Sedláře a PhDr. Vlasty Sedlářové. Dušan Sedlář byl v letech 1959–1968 ředitelem Zoologické zahrady v Ústí nad Labem, Vlasta Sedlářová byla ve stejné ZOO zaměstnána jako inspektorka chovu. V roce 1968 celá rodina odešla do emigrace. Manželství Karla Kryla a Evy Sedlářové po dvou letech skončilo rozvodem. Kryl k tomu v knize Půlkacíř říká: „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout. Proto to pro mě bylo tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se.“

Od roku 1976 do své smrti žil s Marlene Bronsert, po sňatku Marlene Kryl.

Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec. Podílel se na sportovních a hudebních pořadech. Psal básně, písně a knihy.

Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé, a toho se nevzdal po celý exil.KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219, 258.

Návrat do vlasti vpravo|náhled|Pamětní deska Karla Kryla v Janáčkových sadech v Novém Jičíně Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky (zemřela 24. listopadu).KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 221. Jelikož na rozdíl od mnoha dalších exulantů a emigrantů měl Kryl stále československé státní občanství,KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 219. nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.

Kryl se s Marlene oženil v únoru 1991. Žil po revoluci střídavě v Praze a Mnichově, později se v Německu přestěhovali blíž Čechám – do Pasova. Marlene Kryl je držitelkou autorských práv jeho děl.

V roce 1995 vydala Markéta Matoušková knihu „1063 dnů s Karlem Krylem; Legenda očima důvěrné přítelkyně“. Městská knihovna v Praze ji uvádí větou „Téma je časově vymezeno Krylovými pobyty ve vlasti po roce 1989.“

Zklamání z polistopadového vývoje Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejnil kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Písní Od Čadce k Dunaju (1991, album Monology), jako jeden z mála, otevřeně protestoval proti možnému rozpadu Československa. Později v kritice polistopadového vývoje pokračoval například v básni Timur a jeho parta (červen 1990), písni Kádrují mě (z let 1988 a 1990), albu Monology (1992), písni Demokracie (květen 1993) a dalších dílech.

V roce 1993 Karel Kryl poskytl Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý – knižně vydaný – rozhovor Půlkacíř (slovo půlkacíř již dříve Kryl použil v básni Jde jaro do léta). Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.KRYL, Karel. Krylogie ; Půlkacíř. 1. soubor. vyd. Praha : Torst, 2000. 560 s., s. obr. příl (Spisy Karla Kryla ; 3) Toto však již v době vydání knihy nebylo aktuální, Karel Kryl se k situaci v Česku a na Slovensku vyjadřoval i nadále.KLIMT, Vojtěch: Akorát že mi zabili tátu. Příběh Karla Kryla. Třetí, přepracované a doplněné vydání. Galén 2010: s. 275.

Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhoduHENDRICH, Vladimír - KLIMT, Vojtěch: Nepohodlný Karel Kryl. Český rozhlas 2014: Dle svědectví Krylova přítele Stanislava Gilana byla operace srdce úspěšná, ale následkem dlouhodobého nedostatku kyslíku došlo u Karla Kryla k tzv. mozkové smrti. dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku 49 let; dva dny předtím byl ještě v Praze. Dokument České televize Příběhy slavných: Občan Karel Kryl uvedl omylem za místo úmrtí Pasov.Příběhy slavných: Občan Karel Kryl, Česká televize, informace v čase 46:20 min (V. Klimt: Martin Štumpf se ve filmu spletl a od té doby je to přejímáno jako fakt. Tzn. informace z filmu je chybná, stejně jako byla první informace ČTK, která vznikla nedorozuměním.) Zádušní mši celebroval jeho přítel arciopat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze.životopis Karla Kryla 2004 Mnoho lidí se nedostalo dovnitř, přesto se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob. Účast politické reprezentace byla minimální. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takový kreatury jako Jacksona!“Hlinka, Jiří: Nevyjasněná úmrtí. The world Circle Foundation, 1.vydání, Praha 1999. . str. 127 – 128. Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek při projevu prohlásil: „…Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho proto nemají rádi,“ načež se z publika ozvalo několik výkřiků: „Lžete!“

Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově (hrob C 18 51).

V roce 2019 se v archivech norské televize objevil záznam recitálu Karla Kryla z roku 1969. Česká televize vyjádřila zájem o odvysílání pořadu.

Ocenění náhled|Hrob Karla Kryla na břevnovském hřbitově u sv. Markéty v Praze 17. ledna 1989 obdržel Karel Kryl v exilu v Los Angeles od Klubu Československé kultury Cenu Jana Zahradníčka za českou poezii. 18. dubna 1991 obdržel v Praze ocenění Deska desek za posledních 25 let za album Bratříčku, zavírej vrátka. 29. května 1991 převzal cenu Mladé fronty. 6. července 1991 obdržel v Plzni Zlatou Portu. 19  února 1992 převzal cenu knihovníků za Kníšku Karla Kryla (sic). V letech 1990 a 1991 rovněž převzal zlaté desky za alba Rakovina a Bratříčku, zavírej vrátka, obou alb se prodalo čtvrt milionu kusů. Celkový počet desek Bratříčku, zavírej vrátka, prodaných od roku 1969 do roku 2015 se odhaduje asi na tři sta tisíc kusů.https://www.idnes.cz/kultura/hudba/bratricku-zavirej-vratka-reedice.A150423_143228_hudba_ts Karel Kryl je držitelem několika ocenění in memoriam: stříbrné pamětní medaile Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa (1994), Ceny Františka Kriegla (1995) a ceny České Grammy (Síň slávy – 1995). Dále obdržel in memoriam Čestnou medaili T. G. Masaryka, kterou mu udělilo Masarykovo demokratické hnutí. 28. října 1995 medaili Za zásluhy II. stupně in memoriam 50px|mzz