Křemenáč březový (Leccinum versipelle (Fr. & Hök) Snell) je jedlá houba z čeledi hřibovitých. Andreas GminderAndreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 27. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. uvádí, že je stejně jako jiné křemenáče, za syrova jedovatý, ostatní autoři zmiňovaní níže v literatuře tuto skutečnost však neuvádějí.
Synonyma Boletus floccopus Rostk. Boletus rufescens Pilát Boletus rufescens Secr. ex Konrad, 1932 Boletus testaceoscaber Secr., 1833 Boletus versipellis Fr. & Hök, 1835 Ceriomyces viscidus Murrill Krombholzia aurantiaca f. rufescens (Secr. ex Konrad) Vassilkov, 1956 Krombholzia rufescens sensu Konrad Krombholzia rufescens (Secr. ex Konrad), 1938 Krombholziella rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1982 Krombholziella versipellis (Fr. & Hök) Bon 1985 Leccinum rufescens (Secr. ex Konrad) Šutara, 1989 Leccinum rufescens var. versipelle (Fr. & Hoek) Snell. Leccinum testaceo-scabrum Leccinum testaceoscabrum (Secr.) Sing. Leccinum testaceoscabrum Secr. ex Singer, 1947 Leccinum versipellis (Fr. & Hök) Snell. Trachypus rufescens (Secr. ex Konrad) Romagn., 1939. hřib březák
Lidové názvy křemeňák – Východní Čechy janek – MoravaFrantišek Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982 červený kozák – Slezsko, Lašsko polák – Těšínsko špičník – Plzeňsko březák – Jižní Čechy kameňák havíř aj.
Vzhled
Makroskopický Klobouk má křemenáč březový masitý, široký 5–15 centimetrů, šedý až hnědooranžový, nejdříve polokulovitý s blanitým okrajem přitisknutým na třen, později polštářovitý, hladký, sametový, matný, suchý.
Rourky jsou u třeně vykrojené, z počátku krátké, poté až 2,5 cm dlouhé. Od mládí šedavé, později šedookrové s jemným nafialovělým nádechem. Jejich ústí jsou šedá, drobná, okrouhlá.
Třeň je 9–13 centimetrů dlouhý a 2–7 centimetrů široký, břichatý, později na bázi obyčejně ztlustělý, kyjovitý, již od mládí na šedavém podkladě význačně tmavě až černě třásnitě šupinatý. Šupiny bývají v dospělosti jakoby sestavené v řadách. Při rozkrojení naspodu živě zelenomodrá.
Dužnina je bělavá a na řezu se zbarvuje do růžovofialova, tuhá, jen v klobouku později houbovitě měkká. Chuť je příjemná, vůně nevýrazná. Dužnina při vaření černá, čemuž lze zabránit když ponoříme nakrájenou houbu do octa nebo citrónové šťávy.
Mikroskopický Výtrusy jsou velké 13–170 × 4–6 μm, vřetenovité, hladké, světle žlutohnědé až hnědé. Výtrusný prach hnědý.
Výskyt Křemenáč březový tvoří mykrohizu s kořeny bříz, tedy ho můžeme najít nejčastěji pod břízami nebo v březových hájích, na půdách suchých i mokrých. S břízou stoupá vysoko do hor a na rašeliništích se vyskytuje i pod břízou trpasličí.L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985 Je rozšířen v celém mírném pásmu severní polokoule. Roste od června do října.
Nejčastější záměny Velmi podobný je též jedlý, křemenáč osikový, který se liší tmavěji červenohnědým kloboukem, v mládí bělavými, později červenohnědými šupinami na třeni, šedě růžovějící dužninou na řezu a hlavně tím, že roste výhradně pod osikami nebo v jejich blízkosti.
Galerie
Reference
Odkazy
Literatura
Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. Rudolf Novotný, František Kotlaba, Zdeněk Pouzar: "Přehled československých hub", str. 335. Nakladatelství Academia, Praha, 1972. Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k.s, Praha, 2009. L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier: "Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme", str 152. Lidové nakladatelství, Praha, 1985 František Kotlaba, František Procházka: "Naše houby", str. 304. Nakladatelství Albatros, Praha, 1982
Externí odkazy
Křemenáč březový na Biolibu Křemenáč březový na Nahuby.sk
Kategorie:Hřibovité Kategorie:Jedlé houby Kategorie:Tržní houby v České republice