Anna Hogenová, roz. Tomanová, (* 23. října 1946 Fláje) je česká kinantropoložka, filosofka a profesorka působící na českých vysokých školách.
Život Narodila se v obci Fláje v Krušnohoří, dětství však prožila u svých prarodičů v Příbrami. Absolvovala gymnázium v Žatci, kde mezi její učitele patřili Zdeněk Svěrák či Karel Hlad. Právě Svěrákova výuka ji přiměla ke studiu českého jazyka. Studovala český jazyk a tělesnou výchovu na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, doktorské studium již absolvovala na Filozofické fakultě UK. V roce 1979 obhájila rigorózní práci na téma „Hodnota a skutečnost,“ roku 1985 obhájila kandidátskou disertaci „K teoretickým a ideologickým důsledkům podstatného ve fenomenologii E. Husserla a R. Carnapa“. V roce 1992 se habilitovala s prací „Poznání a fenomenologie.“ Na Univerzitě Palackého v Olomouci byla roku 2006 jmenována profesorkou kinantropologie. Přednášela na FTVS UK, Pedagogické fakultě UK a na Technické univerzitě v Liberci. Aktuálně působí na Husitské teologické fakultě UK, kde je i vedoucí katedry filosofie; též přednáší na Pražské vysoké škole psychosociálních studií.
V roce 1975 vstoupila do KSČ, což považuje za chybu; od roku 1989 není členkou žádné politické strany. Do roku 1989 přednášela na fakultě tělesné výchovy moderní filozofii a také předmět marxismus-leninismus, na podzim 1989 byla ovšem studenty zvolena do revolučního výboru.https://www.pametnaroda.cz/cs/hogenova-anna-20190508-0, 31. ledna 2022.
Zabývá se zejména fenomenologií Martina Heideggera a Jana Patočky, etikou, pravdou (aletheia); dále tématy jako pohyb, tělo a tělesnost a filosofie sportu. Též pravidelně publikuje na webu Radia Universum, je pravidelným hostem podcastu OdZnova či pořadu Aby bylo jasno.
Kritika Veřejná vystoupení Anny Hogenové vyvolala kritickou reakci mimo jiné v souvislosti s její účastí na politicky zaměřených akcích. V březnu roku 2021 se po zveřejnění čísla časopisu Heroine, na jehož obálce byla Hogenová představena, objevila na sociálních sítích kritika připomínající její dřívější vystoupení na semináři věnovaném Istanbulské úmluvě a manželství pro stejnopohlavní páry, který se konal v Poslanecké sněmovně a byl organizován představiteli SPD. Redakce časopisu následně uznala, že Hogenovou v rozhovoru s touto skutečností nekonfrontovala. Hogenová uvedla, že předem nevěděla, kdo seminář pořádá, a že na něm přednesla obecnou přednášku o pojetí zla u Hannah Arendtové. Odmítla rovněž, že by byla podporovatelkou pořadatelské strany či odpůrkyní Istanbulské úmluvy; naopak se vyslovila pro ochranu práv menšin a potírání domácího násilí.
Pozornost vzbudila také její účast na semináři Moudrost, mravnost a racionalita ve vzdělávání, který se konal v dubnu roku 2026 v Poslanecké sněmovně a pořádal jej poslanec za SPD Miroslav Ševčík. Seminář byl zaměřen na kritiku českého vzdělávacího systému; v jednotlivých vystoupeních zaznívaly výhrady vůči inkluzivnímu vzdělávání, rámcovým vzdělávacím programům, digitalizaci školství, působení neziskových organizací ve školách a začleňování genderových a sexuálních témat do výuky. Hogenová ve svém příspěvku kritizovala úroveň absolventů středních škol přicházejících na vysoké školy, které označila za „polovzdělané děti“, a tento stav spojovala s progresivismem a úpadkem vzdělávání na Západě.
Výraznější vlna kritiky následovala v červenci roku 2022 po rozhovoru pro Lidové noviny, v němž Hogenová prohlásila, že se jí nelíbí „vyzbrojování mladých kluků na Ukrajině“, protože by podle ní mohlo vést ke globální válce. V témže rozhovoru také relativizovala rozdíly mezi socialistickým a kapitalistickým společenským uspořádáním a tvrdila, že svoboda slova je v současnosti řízena více než za komunistického režimu. Komentátor Martin Fendrych její odmítání vojenské podpory napadené Ukrajiny vyložil jako postoj, který fakticky zvýhodňuje Rusko, a obvinil ji z přehlížení odpovědnosti agresora a možnosti Ukrajinců bránit vlastní zemi. Věra Tydlitátová v eseji publikovaném na serveru Forum 24 kritizovala nejen tyto výroky, ale také Hogenové používání filosofické terminologie. Její veřejné projevy označila za „ezoterické kazatelství“ a tvrdila, že abstraktní úvahy o bytí, odpovědnosti a překonávání nenávisti v daném případě zastírají konkrétní odpovědnost Ruska za napadení Ukrajiny. Režisérka a publicistka Monika Le Fay podobně poukazovala na rozpor mezi Hogenové odkazováním k dílu Hannah Arendtové a jejím odmítáním vyzbrojování napadené země. Hogenovou zároveň obvinila z přizpůsobování se různým politickým a společenským poměrům a z využívání mediální popularity.
Vedle jednotlivých politických výroků se kritika soustředila také na obecný charakter Hogenové veřejného filosofování. Boris Cvek již v lednu 2022 namítal, že Hogenová proměňuje osobní svědectví a duchovně či mysticky pojatou interpretaci pozdního Martina Heideggera v obecný návod pro uspořádání společnosti. Kritizoval zejména její označování současné západní společnosti za totalitní, její vymezování proti údajně převládajícímu „neomarxismu“ a spojování kritiky trhu s výhradami vůči společenské emancipaci žen a menšin. Podle Cveka nelze kvalitu svobodné společnosti poměřovat přijetím jedné filosofické, mystické nebo náboženské představy o správném životě.
Filosof Vojtěch Kolman ve stati Žena za pultem filosofie kritizoval způsob, jakým Hogenová v mediálních vystoupeních zjednodušuje filosofické pojmy a nahrazuje soustavnou pojmovou argumentaci působivou dikcí, opakováním výrazů jako „bytí“, „jsoucno“ či „pramen“ a odkazy na každodenní zkušenosti. Podle Kolmana její vystoupení posluchačům často neposkytují filosofickou analýzu, ale spíše uklidňující recitaci a dojem životní moudrosti. Poukazoval také na některá podle něj chybná či zavádějící vysvětlení ontologické diference, digitálního myšlení a přírodních věd. Protiklad „života v pravdě“ a „života na chatě“ v názvu článku vyjadřoval jeho názor, že Hogenová převádí náročné filosofické otázky do familiérní a sentimentální podoby, která je mediálně přitažlivá, ale odborně problematická.
Novinář a filosof Petr Fischer zasadil tento způsob vystupování do širšího kontextu mediální poptávky po osobnostech, které nabízejí obecné recepty na dobrý život a vyjadřují se i k otázkám mimo oblast své odbornosti. Podle Fischera Hogenová přijala veřejnou roli „moudré ženy“ a podléhá pocitu „majetnictví vědění“, namísto aby podobně jako Sókratés zpochybňovala vlastní jistotu a vedla posluchače k samotnému zamyšlení. Za problém nepovažoval pouze používání heideggerovského jazyka, ale především tendenci odpovídat autoritativně na politické, společenské a bezpečnostní otázky, k nimž filosofická erudice sama o sobě nezajišťuje odbornou kompetenci.
Dílo
Monografie a sborníky Anna Hogenová je autorkou nebo spoluautorkou následujících odborných monografií a sborníků v oblasti filosofie: Etika a sport (2000) Areté: základ olympijské filozofie (2001) Kvalita života a tělesnost (2002) K filosofii výkonu (2005) K fenoménu pohybu a myšlení (2006) Jak pečujeme o svou duši (2008) Starost o duši (2009) Éthos ve výchově, umění a sportu (2009) K fenoménu sebepoznání (2010) Imaginace ve výchově, umění a sportu (filosofická reflexe) (2010) Fenomenologie - řeč - média (2010) Jan Hus - pravda - fenomenologie (2010) Médium - pohyb - skutečnost (2011) Čas jako problém (2011) Česká vzdělanost v Evropě I. (2011) Smysl, cíl a účel v výchově, umění a sportu (2012) K věci samé (2012) Vnímání krajiny (2012) Česká vzdělanost v Evropě II. (2012) Filosofický příspěvek k metodologii (2013) Dialog ve výchově, umění a sportu (2013) Fenomén domova (2013) Česká vzdělanost v Evropě III. (2013) Ontologie a onticita (2014) K Husserlovým pasivním syntézám (2014) Nesmíme pospíchat (2014) Neviditelné inspirace (2014) Čas ve výchově, umění a sportu (2014) Čas a sebepoznání (2014) Intencionalita a fenomenologie (2015) Fenomenologie a postmoderna (2015) Bytí a rozumění (2016) K dnešku (2016) K fenoménu "die Machenschaft" (2016) Život z vlastního pramene (2017) K rozhovoru se sebou samým (2017) Nahodilost ve výchově, umění a sportu (2017) Současnost, dějiny, fenomenologie (2017) Logos ve výchově, umění a sportu (2018) Tekutá doba a úkol myšlení (2018) Předobjednaná budoucnost (2018) Velké příběhy jako zdroj duchovní inspirace (2019) Ontologická nouze a dnešek (2019) Žít z vlastního pramene (2019) Potřebuje v planetární době filosofie vědu, či věda filosofii? (2020) K fenoménu celku v planetární době (2020) Filosofie a dějiny (2021) K fenoménu těla a zdraví (2021) Povídání Anny Hogenové s Bárou Nesvadbovou (2021) K myšlení myšleného (2021) Když dvě věci jsou totéž (2022) K fenoménu soupatření, nikoli k soupeření (2022) Lidská práva: Zprava i zleva (2023) Tělo a čas (2024) K rozhovoru s bytím samým (2024) Svět hloupne! (2025)
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Slovník českých filosofů Článek K problematice logu 3 články A. Hogenové v časopise E-LOGOS VŠE Rozhovor s Annou Hogenovou (video) Televizní akademie 1 Televizní akademie 2 Žít z vlastního pramene | Anna Hogenová. Rozhovor s Petrem Vizinou. Meltingpot. Dostupné online (2020) Boris Cvek: Bilancování na hraně fašismu. Dostupné online (2022) Podcast Přepište dějiny: Lesk a bída filozofky Hogenové Podcast ODznova: Cesta z Matrixu plného povelov nie je jednoduchá, ale existuje. ODznova:online
Kategorie:Čeští filozofové Kategorie:Fenomenologové Kategorie:Absolventi Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Technické univerzitě v Liberci Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Narození v roce 1946 Kategorie:Narození 23. října Kategorie:Narození v okrese Most Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy