náhled|upright|Ukrajinský znak Dějiny Ukrajiny sahají tisíce let do minulosti a jejich kořeny lze vystopovat až k pontské stepi – jednomu z klíčových center chalkolitu a doby bronzové, indoevropských migrací a rané a domestikace koně.Matossian Shaping World History p. 43 Území Ukrajiny bylo nejméně 44 000 let obýváno Neandrtálci. Ve starověku bylo území součástí Skýtie a osídleno Gety. Severní pobřeží Černého moře bylo ovlivněno řeckými a římskými koloniemi, které zanechaly trvalé kulturní dědictví. Postupem času tyto rozmanité vlivy přispěly k rozvoji raných politických a kulturních struktur.
Během stěhování národů byla Ukrajina také místem rané slovanské expanze a Ukrajina vstoupila do písemné historie se vznikem středověkého státu Kyjevská Rus. Na území dnešní Dněperské Ukrajiny sehrál kmen Polanů klíčovou roli při formování tohoto státu, přičemž si do 9. století osvojil název Rus. Předpokládá se, že tento termín má souvislost s Varjagy, kteří přispěli k rané politické a vojenské struktuře státu.Encyclopedia of Ukraine, Kyivan Rus V 10.–11. století se Kyjevská Rus vyvinula v jeden z nejmocnějších a kulturně nejpokročilejších států Evropy, který za vlády Vladimíra Velikého a Jaroslava Moudrého dosáhl svého zlatého věku, kdy bylo zavedeno křesťanství a posíleny politické instituce. Vnitřní konflikty mezi kyjevskými vládci spolu s rostoucím tlakem turkických kočovníků na jižní Ukrajině však stát postupně oslabily.Orest Subtelny. "Ukraine. A History" (Fourth edition). Page 38.
Ve 13. století utrpěla Kyjevská Rus ničivé škody během mongolské invaze, zejména ve svém dněperském jádru. Zatímco velká část jejího bývalého území připadla Mongolům, Haličsko-volyňské království (Rus) se stalo významným centrem, které zachovávalo politické a kulturní tradice Rusi, zejména za vlády krále Daniela. Navzdory trvající mongolské nadvládě v regionu si království udrželo určitý stupeň autonomie a stalo se důležitým nositelem dědictví Rusi. V průběhu následujících staletí však měnící se mocenské poměry v regionu postupně proměnily politickou mapu.Крип'якевич, І. П. Галицько-Волинське князівство
Ve 14. a 15. století se většina ukrajinských území stala součástí Litevského velkoknížectví, zatímco Halič a Zakarpatsko se dostaly pod polskou a uherskou vládu. Litva zachovala místní rusínské tradice a byla postupně ovlivňována rusínským jazykem, právem a kulturou, dokud se sama nedostala pod vliv Polska v rámci krevské a lublinské unie, které vedly ke sloučení obou států do Polsko-litevské unie, čímž se ukrajinská území dostala pod nadvládu polské koruny. Mezitím jižní Ukrajinu ovládala Zlatá horda a později Krymský chanát, který se dostal pod ochranu Osmanské říše – hlavní regionální mocnosti v oblasti Černého moře, jež měla i některá vlastní přímo spravovaná území.
V 17. století představovalo kozácké povstání vedené Bohdanem Chmelnickým zlomový okamžik v dějinách Ukrajiny. Povstání, které začalo v roce 1648, bylo podníceno nespokojeností s polsko-litevskou šlechtou, náboženským napětím a sociální nerovností. Toto povstání vedlo ke vzniku Kozáckého hetmanátu, poloautonomního útvaru ve střední a východní Ukrajině. V roce 1654 uzavřel Kozácký hetmanát spojenectví s Ruským carstvím prostřednictvím perejaslavské dohody. Povaha tohoto spojenectví je historiky široce diskutována. Někteří tvrdí, že šlo o vztah protektorátu, kdy Rusko nabízelo vojenskou podporu výměnou za loajalitu, zatímco jiní se domnívají, že šlo o podřízení hetmanátu carovi. Nejasnost podmínek této dohody a různé výklady přispěly v následujících desetiletích k napětí. Postupem času se vztah mezi Kozáckým hetmanátem a Ruskem vyvíjel tak, že Rusko stále více prosazovalo svou nadvládu. Tento proces se zintenzivnil na konci 17. a v 18. století, zejména po andrusovském příměří, které rozdělilo Ukrajinu mezi Polsko-litevskou unii a Rusko.Europe. A History. Norman Davies. London: Pimlico 1996, pp. 556, 558
Autonomie Kozáckého hetmanátu byla postupně oslabována, až byla na konci 18. století zrušena carevnou Kateřinou Velikou. Současně vnitřní úpadek Polsko-litevské unie a vnější tlak okolních mocností umožnily rozdělení Polska. Tato dělení umožnila Ruské říši začlenit rozsáhlá ukrajinská území, včetně těch, která byla dříve pod polskou kontrolou. Západní Ukrajina se však dostala pod vládu habsburské monarchie. Toto rozdělení položilo základy odlišného historického vývoje ukrajinských zemí pod ruským a rakouským vlivem.
20. století začalo obnoveným bojem za ukrajinskou státnost. Po rozpadu říší během první světové války byla roku 1917 vyhlášena Ukrajinská lidová republika (ULR) s hlavním městem v Kyjevě. Mezitím byla na západních územích roku 1918 založena Západoukrajinská lidová republika (ZULR) se sídlem ve Lvově. Obě republiky usilovaly o sjednocení, které vyústilo v Akt sjednocení (Akt zluku) podepsaný 22. ledna 1919. Jejich nezávislost však byla krátkodobá. ULR čelila neustálým vojenským střetům s bolševickými silami, Polskem a frakcemi Bílé armády. Do roku 1921, po sovětsko-ukrajinské válce, byla ukrajinská území rozdělena: východní území se stala Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou (součástí SSSR), zatímco západní Ukrajina byla připojena k Polsku, Rumunsku a Československu.
Za sovětské vlády ustoupila počáteční politika ukrajinizace represivní rusifikaci. Hladomor (Holodomor) v letech 1932–1933, uměle vyvolaná katastrofa, způsobil smrt 4–5 milionů Ukrajinců. Během druhé světové války zažila Ukrajina brutální okupace jak nacistickým Německem, tak Sovětským svazem. Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) bojovala za nezávislost, přičemž se místy spojovala s okupujícími německými silami a povzbuzovala části ukrajinské společnosti ke spolupráci. Po válce byla sovětská kontrola znovu obnovena a v roce 1954 bylo Krymské území převedeno k Ukrajině.
Ukrajina se stala nezávislou po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Tím začalo období přechodu na tržní ekonomiku, během něhož Ukrajina prodělala osmiletou recesi. Následně však ekonomika zaznamenala výrazný růst HDP, než se propadla během ukrajinské finanční krize v letech 2008–2009.Inozmi, "Ukraine – macroeconomic economic situation" . June 2009. Toto období bylo poznamenáno hospodářskými problémy, vzestupem nacionalismu a rostoucím napětím s Ruskou federací. V roce 2013 začaly protesty Euromajdan v reakci na odmítnutí dohody o přidružení k EU prezidentem Viktorem Janukovyčem. Poté následovala Revoluce důstojnosti, která vedla k Janukovyčovu sesazení. Rusko v roce 2014 anektovalo Krym a podpořilo separatistická hnutí na Donbasu, čímž začala probíhající rusko-ukrajinská válka. Ta se vyhrotila 24. února 2022 ruskou invazí v plném rozsahu, což představuje zásadní fázi v ukrajinském boji za svrchovanost a územní celistvost.
Pravěk
Paleolit a mezolit náhled|vlevo|Megalitické stély v Evropě Objev 1,4 milionu let starých kamenných nástrojů v Korolevu, které se nachází na západní Ukrajině, představuje jednu z nejstarších spolehlivě datovaných stop přítomnosti homininů v Evropě. Tyto nástroje poskytují klíčový vhled do chování a adaptačních strategií raných příslušníků rodu Homo, pravděpodobně Homo erectus, při jejich expanzi na evropský kontinent během staršího paleolitu. Přítomnost neandertálců na území Ukrajiny je dobře doložena archeologickými nálezy, zejména na nalezištích Molodova, která se nacházejí v dnešní Černovické oblasti na jihozápadě Ukrajiny. Tato naleziště, datovaná do středního paleolitu (cca 45 000–43 000 př. n. l.), poskytují významné důkazy o aktivitách neandertálců. Molodova je známá svými bohatými kulturními vrstvami připisovanými moustérienské tradici, které ukazují využívání ohně, zpracování mamutích kostí a možnou stavbu primitivních příbytků. Tato naleziště, nacházející se podél řeky Dněstr, jsou obzvláště pozoruhodná důkazy o pokročilém chování. Jedním z mimořádných objevů je příbytek postavený z mamutích kostí, což svědčí o vynalézavosti neandertálců a jejich schopnosti přizpůsobit se drsným podmínkám doby ledové. Tyto stavby ukazují jejich schopnost organizovat zdroje a vytvářet trvanlivé přístřešky.
Krymské hory obsahují významné důkazy o přítomnosti raných moderních lidí (Homo sapiens) během mladšího paleolitu. Jeskynní naleziště Buran-Kaja poskytla artefakty, jako jsou nástroje a ozdoby, spolu s kosterními pozůstatky, datovanými přibližně do roku 32 000 př. n. l. Tyto gravettienské osady odrážejí vyspělou kulturu lovců a sběračů, známou svou čepelovou kamennou technologií a uměleckým projevem. Region pravděpodobně sloužil jako důležité centrum lidské činnosti, nabízející úkryt i přístup k rozmanitým přírodním zdrojům. Archeologické doklady z Ukrajiny zdůrazňují význam tohoto území jako křižovatky raných lidských populací migrujících Evropou. Od nejstarších kamenných nástrojů až po důkazy o složitých sociálních strukturách a uměleckých tradicích nabízí Ukrajina cenný pohled na vývoj a adaptaci raných lidí během statisíců let.
Neolit a doba bronzová
náhled|Majdanecke, rekonstrukce města neolitických zemědělců tripolské kultury. náhled|Rozšíření chalkolitické jámové kultury neboli „kultury jamových hrobů“, 3. tisíciletí př. n. l. Tripolská kultura (cca 5050–2950 př. n. l.), soustředěná na území dnešního Rumunska, Moldavska a Ukrajiny, představuje jednu z nejvyspělejších neolitických civilizací v Evropě. Tito lidé byli známí svými působivými sídly, z nichž některá patřila v té době k největším na světě, s počtem obyvatel dosahujícím až 10 000. Stavěli soustředné uspořádání domů, často z hlíny a dřeva, což svědčí o pokročilém plánování. Prosluli složitě malovanou keramikou s geometrickými a symbolickými vzory v červené, černé a bílé barvě. Jejich hospodářství bylo převážně zemědělské, doplněné chovem dobytka a drobným obchodem. Archeologické nálezy naznačují důraz na kult plodnosti, jak dokládá množství sošek a symbolických artefaktů. Tripolská kultura začala upadat kolem roku 3000 př. n. l., pravděpodobně v důsledku změn prostředí, vyčerpání zdrojů nebo tlaku sousedních stepních kultur.
Kultura Sredny Stog (cca 4500–3500 př. n. l.) vznikla východně od zóny tripolské kultury, na pontsko-kaspické stepi. Představuje přechodné období mezi neolitem a vznikem raných stepních kultur doby bronzové. Tato kultura patří mezi nejstarší, u nichž jsou doloženy důkazy o domestikaci koně, která se stala určujícím znakem stepních společností. Objevují se také první známky mohylového pohřbívání (kurgany), což odráží vznikající sociální hierarchie a rituální praktiky. Kultura Sredny Stog sehrála významnou roli při vzniku pozdější jámové kultury.
Jámová kultura (cca 3300–2600 př. n. l.), známá také jako kultura jamových hrobů, byla dominantní silou rané doby bronzové na pontsko-kaspické stepi. Tato kultura je často spojována s šířením indoevropských jazyků a představuje posun k mobilnějšímu, pasteveckému způsobu života. Pro jámovou kulturu jsou typické kurgany (mohyly), často doprovázené hrobovými milodary, jako jsou zbraně, ozdoby a obětovaná zvířata. Jejich hospodářství bylo silně založeno na chovu dobytka – ovcí, skotu a koní – což podporovalo polokočovný životní styl. Používali měděné a bronzové nástroje a zbraně, což dokládá rané metalurgické dovednosti. Mnozí badatelé spojují jámovou kulturu s protoindoevropskými mluvčími, protože jejich migrace a kulturní vliv pravděpodobně zasáhly rozsáhlé oblasti Evropy a Asie.Reich, David, (24 April 2024). "The Genetic Origin of the Indo-Europeans", in: The Transfomation of Europe in the Third Millennium BC, International Conference, HUN-REN RCH Institute of Archaeology, Budapest.