Marseille ( ), hlavní město Provence, je po Paříži druhé největší město Francie, ležící v jihovýchodní části země v departementu Bouches-du-Rhône v regionu Provence-Alpes-Côte d’Azur, na pobřeží Středozemního moře ve Lvím zálivu. Žije zde obyvatel, v roce 2022 měla jeho aglomerace 1 900 957 obyvatel.
Jedná se o nejvýznamnější francouzský obchodní přístav. Nachází se zde sídlo marseilleského arcibiskupství. Dnes je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře včetně mnoha Arabů.
Poloha Marseille leží v nadmořské výšce mezi 0 a 652 m. Rozloha města je 240 km² (více než dvojnásobek rozlohy Paříže) a kromě zastavěné plochy zahrnuje také rozsáhlé přírodní oblasti, zejména hornatiny na východě. Město je na západě ohraničeno Středozemním mořem, na severu pohořím Chaîne de l’Estaque a Chaîne de l’Etoile (s vrcholem l’Etoile jako nejvyšším bodem města), na východě masivem Garlaban, na jihovýchodě masivem Saint-Cyr a na jihu masivem Calanques opět u Středozemního moře.
Díky své poloze má Marseille středomořské klima, které je velmi slunečné a s malým množstvím srážek. Důvodem jsou také často silné větry, zejména mistrál, proto může být klima i přes jižní polohu někdy drsné.
Okolí města Jižně od Marseille se rozkládá pobřežní vrchovina Calanques, nejvyšší bod Mont Puget (563 m). Jedná se o druhohorní vápencové útesy o délce přibližně 20 km a šířce 4 km. Část oblasti je součástí francouzského Národního parku Calanques. Západně od Marseille se nachází Frioulské ostrovy, jejichž součástí je i ostrov If se stejnojmenným hradem z počátku 16. st., který dlouho sloužil jako věznice. Mezi její vězně podle literárního příběhu patřil i hrabě Monte Cristo, hrdina stejnojmenného románu Alexandra Dumase.
Sousední obce
Historie Legendární založení města náhled|upright=0.7|vlevo|Rozsah starověké řecké kolonizace ve Středomoří Podle starověké legendy bylo město založeno řeckými mořeplavci z Fokaje, když prozkoumávali pobřeží Středozemního moře. Ti údajně přistáli na pobřeží dnešního Marseille v den, kdy keltský král jménem Nann hledal manžela pro svou dceru Gyptis. Gyptis měla ze všech shromážděných mladých mužů podat kalich tomu, kterého si přála za manžela. K překvapení všech to byl Protis, vůdce nově příchozích, komu pohár podala. Oba se tak vzali a Řekové a Keltové následně společně založili osadu Massalia.
Starověk náhled|upright=0.5|vlevo|Stříbrná drachma z Massalie
Město bylo založeno jako Massalia (Μασσαλία) kolem roku 600 př. n. l. iónskými kolonisty z maloasijského přístavu Fókaia.Malá československá encyklopedie. VI. svazek M – Pol. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1986. 989 s. Rozkvétat začalo asi od 5. století př. n. l., kdy byli jeho největšími soupeři Etruskové a Kartaginci. V dobách punských válek stála Massalia neochvějně na straně římské republiky a její loďstvo asistovalo římskému během námořních bitev proti Kartágu. Po porážce Kartága v druhé punské válce se Massalia stala po nějaký čas dominantní silou ve Lvím zálivu a navazovala obchodní styky s iberskými městy v Hispánii. Přesto v roce 49 př. n. l. Římané město obsadili. Osudným se mu stala římská občanská válka, během níž sice zachovávalo neutralitu, ale do města se tehdy uchýlil Lucius Domitius Ahenobarbus, který byl nepřítelem Julia Caesara a zastáncem optimátů. Po dobytí města Caesarovými vojsky Ahenobarbus uprchl na jedné z lodí.
Přestože se Massalia po anexi Římany stala neoddělitelnou součástí republiky a ztratila mnohé ze svých původních práv, v tomto období se stala důležitým přístavem, kde se přepravovalo zboží dovozené z Orientu dále do západní Evropy.Francie. 1. české vydání Ikar, Praha, 1999. 672 s. . S. 502. Archeologické výzkumy odhalily pozůstatky řeckého i římského města; část městských hradeb, brány, starou silnici z Itálie i část římského přístavu.RUBÍN, J. a KOLEKTIV: Francie, Monako. 3. Vydání, Olympia, Praha, 1998. 232 s. . S. 140.
Středověk a novověk náhled|upright=0.7|vlevo|Nákres města z roku 1575 V 5. století bylo založeno opatství Saint-Victor, později v 10. století rekonstruované benediktiny. Další rozvoj Marseille jako přístavu přinesly křížové výpravy. Marseille začala soupeřit s největší námořní velmocí Janovem. V roce 1481 byly Marseille společně s Provence připojeny k Francii. V roce 1720 postihl město mor.
V období francouzské revoluce vyslali obyvatelé Marseille do Paříže 500 dobrovolníků s bojovou písní, která byla později nazvaná Marseillaisa, která se stala státní hymnou Francie. Velký rozvoj města nastal v pol. 19. století. V průběhu druhé světové války bylo město dvakrát bombardováno.
Marseille ve 20. století Od 90. let 20. století se obraz města pomalu mění. V rámci projektu obnovy města Euromediterrannée byly vyčleněny velké finanční prostředky na renovaci města. Staré průmyslové budovy byly věnovány kulturním účelům, soukromí investoři, jako například americký penzijní fond Lone Star, se podíleli na projektu urbanistického zhodnocení bulváru Rue de la République, který byl vytvořen za druhého císařství. Město vynakládá velké úsilí na zkrášlení svého obrazu, čelí však zároveň kritice, že gentrifikací vyhání méně majetné obyvatele města z centra.
Památky a významné stavby náhled|upright|Městská radnice náhled|upright|Katedrála Notre-Dame de la Garde náhled|upright|Vítězný oblouk v Marseille náhled|upright|Pláž Anse d L’Oriol Hlavním centrem Marseille je Vieux-Port, Starý přístav. Leží v malé zátoce, dnes obklopené domy s restauracemi a bary. Dříve zátoka sloužila jako přístav, v současnosti je zde přístaviště jachet a rybářských lodí. V místě vstupu do Vieux-Portu stojí dvě pevnosti, severně St. Jean, jižně St. Nichola'''. Jednou z dominant Starého přístavu je na vrchu stojící bazilika Notre-Dame de la Garde vystavěná v letech 1854–63 v románsko-byzantském slohu. V jihozápadní části Starého přístavu najdeme kostel sv. Viktora, původně opatství zničené během francouzské revoluce, kostel je z druhé pol. 14. století. Dochovaná krypta je z doby založení opatství, z 5. století. Na severní straně přístavu, ve střední části, stojí budova marseillské radnice (Hotel de Ville), barokní stavba ze 17. století.
Severovýchodně od Vieux-Portu, za opevněním St. Jeane, je umístěna marseillská katedrála (Cathédrale de la Major). Chrám byl postavený v 19. století v románsko-byzantském slohu, je 140 m dlouhý a 70 m vysoký. Jižně od katedrály, na kopci, stojí románský kostel St. Laurent ze 12. století. Do východní části Starého přístavu ústí jedna z hlavních marseillských tříd Canebière. V ulici se nachází řada obchodů, kaváren a hotelů. Na jejím východním konci pak najdeme neogotický kostel St. Vincent de Paul'' z let 1855–1886.
Vývoj počtu obyvatel Třetinu obyvatel města tvoří muslimové.Muslims in Marseille, 2011, Françoise Lorcerie and Vincent Geisser, Open Society Foundations
Doprava Ve městě jsou v provozu dvě linky metra a menší tramvajová síť.
U Marseille je letiště Aéroport de Marseille Provence.
Do města jezdí vlaky TGV, které ujedou trasu mezi Marseille a Paříží za 3 hodiny.
Kultura, umění a sport Každoročně se zde koná tenisový turnaj mužů. Působí zde fotbalový klub Olympique de Marseille, několikanásobný vítěz Francouzské fotbalové ligy a vítěz Ligy mistrů z roku 1993.
Vzdělání EPITECH Polytechnický ústav vyšších věd Kedge Business School
Galerie
Osobnosti spojené s městem Na ozdravném pobytu zde zemřel český poslanec a novinář Ignát Hořica (1859–1902). Při státní návštěvě zde byl roku 1934 zavražděn jugoslávský král Alexandr I. Karađorđević a jeho hostitel, ministr zahraničí Louis Barthou. Pytheas (380 př. n. l. – 310 př. n. l.) řecký obchodník, geograf a cestovatel Jean-Henry Gourgaud, „Dugazon“ (1746–1809), herec Julie Clary (1771–1845), neapolská, sicilská a španělská královna Désirée Clary (1777–1860), královna Švédska a Norska Adolphe Thiers (1797–1877), první prezident třetí republiky Étienne Joseph Louis Garnier-Pages (1801–1841), politik Honoré Daumier (1808–1879), malíř a karikaturista Joseph Autran (1813–1877), básník Arthur Rimbaud (1854 Charleville-Mézières – 1891 Marseille), francouzský básník. Zde zemřel. Joseph Garibaldi (1863–1941), francouzský malíř Paul Signac (1863–1935), francouzský malíř Charles Fabry (1867–1945), francouzský fyzik Edmond Rostand (1868–1918), francouzský dramatik a básník François Coli (1881–1927), francouzský průkopník letectví Henri Fabre (1882–1984), francouzský průkopník letectví a vynálezce prvního hydroplánu Otakar Kubín (1883 Boskovice – 1969 Marseille), český malíř, sochař a grafik. Zde zemřel. Marcel Pagnol (1895–1974), spisovatel, dramaturg a člen Francouzské akademie Antonin Artaud (1896–1948), herec, dramatik, básník a režisér Zino Francescatti (1902–1991), houslista Fernandel (1903–1971), herec a zpěvák Louis Jourdan (1921–2015), herec César Baldaccini (1921–1998), sochař Gaston Rébuffat (1921–1985), horolezec a horský vůdce Jean-Pierre Rampal (1922–2000), flétnista Maurice Béjart (1927–2007), baletní choreograf Georges Chappe (* 1944), cyklista Jean-Claude Izzo (1945–2000), spisovatel Chantal Poullain-Polívková (* 1956), herečka Eric Cantona (* 1966), fotbalista Patrick Fiori (* 1969), zpěvák Zinedine Zidane (* 1972), fotbalista Romain Barnier (* 1976), plavec Sébastien Grosjean (* 1978), tenista Mathieu Flamini (* 1984), fotbalista Mathieu Ganio (* 1984), tanečník baletu Rémy Di Gregorio (* 1985), cyklista Samir Nasri (* 1987), fotbalista Jordan Ayew (*1991), fotbalista
Partnerská města
Odkazy
Reference
Související články Seznam obcí v departementu Bouches-du-Rhône
Externí odkazy
La Provence: Marseille (česky)
Kategorie:Obce v departementu Bouches-du-Rhône Kategorie:Města v Provence-Alpes-Côte d'Azur Kategorie:Přístavní města ve Francii Kategorie:Přístavní města Středozemního moře Kategorie:Evropská hlavní města kultury Kategorie:Francouzské prefektury Kategorie:Starověká řecká sídla ve Francii